Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 1. 8. 2017

Revue – srpen 2017

Letní prázdniny jsou časem, kdy se koná řada festivalů u nás i v zahraničí, na kterých vystupují hudební skupiny, konají se v jejich rámci různé semináře, je zde prostor pro skupiny, které se zaobírají historickými zvláštnostmi té které doby a presentují je. Pokud je historická doba hodně vzdálená, tak rekonstrukce životních podmínek a sociálních střetů je tím zajímavější a poutavější. Několik z těchto festivalů nějakým způsobem souvisí s Kelty a jejich historií. Historické skupiny jsou celkem úspěšné v tom, že dokáží napodobit stavby této doby, práci s textilem, kovem, zajišťování obživy, způsob boje atd. Poznatky získávají z odborné literatury, vlastních výzkumů a z experimentů, které za dodržování primitivních technologií tehdejších obyvatel zkoušejí dosáhnout požadovaného výsledku. V rámci těchto a podobných akcí jsem se nesčetněkrát setkal s pojmem keltská hudba. Nejsem odborník na keltskou historii, ale zatím jsem si nikde nepřečetl, jak taková keltská hudba, případně keltské tance (s tímto termínem se také často setkávám), vlastně vypadá či vypadají.  I pojem keltská kultura je pro mě hodně nezřetelný. V rámci keltské archeologie jsem zatím neznamenal nějaký zrekonstruovaný keltský hudební nástroj. A pokud nějaký existuje, bylo by velmi problematické zjistit, jakou hudbu bychom si na něho mohli poslechnout. V nedávné době mi mé pochybnosti v oblasti této všeobecně používané terminologie potvrdil ve své knize Keltové, mýtus a realita německý autor Stefan Zimmer (vydalo nakladatelství Vyšehrad).
I když jsem nedávno moderoval festival Keltský kruh v Budyni nad Ohří, hned na začátku jsem své pochybnosti publiku sdělil. Nejsem jazykový purista, ale je fakt, že termín “keltská hudba” mě tahá za uši. Předkládá se v něm posluchačům či čtenářům, že hudba, kterou hraje například kapela Poitín, je vlastně stejná, jakou hráli Keltové a že tak, jak zpívá například Karan Casey ze Solas, tak tak že si zpívaly keltské ženy kdesi v dávnověku. A to v podstatě není pravda, respektive to není doložitelné.


Napadl mě daleko příhodnější pojem a sice hudba keltských národů, která nemá jasně dané historické začlenění a vychází z reálného geografického uspořádání: jde o hudbu těch národů, které patří mezi potomky Keltů tj. například Skotové, Irové, Bretanci atd.  Vím, že pojem keltská hudba je používán jako jakási zkratka, ale na druhé straně je potřeba si uvědomit a možná hlasitě to říci, že o keltské hudbě nemá nikdo na tomto světě žádnou představu. Tak to jen tak na úvod této Revue. A nyní již k událostem měsíce.

– Výraznou akcí spadající období okolo poloviny července je festival v Budyni nad Ohří s názvem Keltský kruh / Celtic Circle, který pořádá Nadace historického a kulturního dědictví regionu Budyně n.O., město Budyně n.O. a MPZ Agency. Letos se konal již třináctý ročník a vlastní festival byl rozložen do dvou dnů – dvě kapely vystupovaly již v pátek 14. července (Ambiam a Městská), následovala výuka tanců (Tyrawly Set – 3. figura a Soldier’s Joy – country).

Po té byla na nádvoří hradu improvizovaná session, kterou vedli hlavně hudebníci z Ambiamu pod vedením Marka Johnstona z Roudnice n.L. Městská měla smůlu, že uprostřed jejího vystoupení začalo pršet tak, že byl jejich koncert zrušen. V sobotu, o hlavním termínu festivalu, začíná nejprve fungovat Keltská vesnice a od cca 13 hodin začíná šnůra hudebních skupin s mezi doplňky pro potřeby zvučení. I sobotní program zahajuje roudnická kapela Ambiam, která působí asi nejzraleji od všech svých dřívějších vystoupení na tomto festivalu. Studenti ZUŠ v Roudnici jsou starší, technicky zdatnější a aranže některých skladeb jsou vysloveně příjemně poslouchatelné. Následoval koncert skupiny Ječmen, což je něco jako dřívější Fear Derrig, který tu vystoupil minulý rok. Skupina Ječmen byla hudebně i repertoárově zajímavá a textově i průvodním slovem vtipná. Takže pokud pánové vydrží pospolu, tak jistě půjde o žádanou skupinu. Také Shivers, které jsem viděl po několika letech, které její členky strávily na mateřské, byli znatelně odlišnější a poslouchatelnější, něž jsem si pamatoval z dřívějška a jejich CD.

Shivers (foto VB)


Shannon (foto VB)

Beerberies (Foto VB)

Shannon byli v časové tísni a tak byli struční a odvedli dobrou hudbu. V sestavě kapely se nově objevila Helena Marková, ale chyběl Vojta Tlustý. Kapela Beerberries z Pardubic je jistě osobitá ve své interpretaci irské hudby a její členové velmi dobře ovládají své hudební nástroje. Ovšem z jejich pojetí bych si asi irskou hudbu nikdy nezamiloval. Nicméně kapela pomohla zahnat alespoň na chvíli deštivé počasí, které v  průběhu jejich koncertu se přehnalo nad Budyní. Následně obsadila pódium skupina Bran a její koncert byl lahodnou manou před další bouří. Tou byl – alespoň pro mě – koncert skupiny Claymore. Opět se rozpršelo a tak jejich dámský doprovod, který se stylizuje do highland tanečního vystoupení, s razancí a neohroženě v dešti vystupoval po dobu koncertu Claymore v prostoru pod pódiem.


Claymore (foto MU)


Gall-Tir (foto MU)


Poitin (Foto MU)


Dick O’ Brass (foto MU)

Skupinu jsem přežil s tím, že jsem se těšil na vystoupení taneční skupiny Gall-Tír, která v prvním vstupu předvedla dva jigy a reel za použití stepařských i měkkých bot. Gall-Tír vystřídala skupina Poitín, které jsem si rád poslechnul. Po Poitínu jsem se s Markétou opět věnoval výuce tance pro zájemce, kde mi zdatně pomáhali tanečníci a tanečnice Gall-Tíru. Přítomní si mohli zatancovat tanec Two-Hand Country Dance, The Peeler and the Goat a Soldier’s Joy. Tím jsme vytvořili prostor pro skupinu České srdce. Ani tato skupina nebyla mým šálkem čaje a tak jsem se opět těšil na druhý vstup skupiny Gall-Tír. Ti opět předvedli v tomto vstupu 3 choreografie a sklidili velký potlesk. Poslední skupinou, která vystoupila na Keltském kruhu 2017 byli pražští Dick O’ Brass. Zde velmi výrazným zjemněním v rámci jejich koncertu byla přítomnost Seana Barryho a jeho harfy. Na úplný závěr Radim Lůžek předvedl ohňovou show. Hudební program po celý den doplňovaly akce a ukázky, které pro publikum předvádělo osazenstvo keltské vesničky.
Je škoda, že tento festival je přes svůj název i po třinácti letech tak trochu neusazený a propagačně zanedbaný. A to je důvod, proč si zejména příznivci irské tradiční hudby budou k němu hůře hledat cestu.

Tradiční a pravidelná session, kterou do Whisky @ kilt svolává Zdeněk Poledna, se v červenci konala 20. Asi i s ohledem na dovolené se nesešlo moc hudebníků a ani moc návštěvníků, i když s narůstajícím večerem se počet hudebníků zvětšil. Společné hraní je pořád na nepříliš vysoké úrovni a tak častým projevem je exhibice jedince, jehož interpretaci skladby nikdo nepodporuje.

 

 

Foto Markéta Utišilová

A session je přece jen o společném hraní, že? Stále přemýšlím, jak tomu napomoci – zveřejnit hraný repertoár, akceptovat pro společné hraní jeden určitý sborník skladeb, vyhlašovat skladby pro každou session? Úplně nevím.  Také pravidla pro session jsou asi většině hudebníků i návštěvníků cizí. Že by někdo přišel a zeptal, jestli si může zahrát (určitě by nebyl odmítnut), hraní naplno do skladby, kterou neumí – velmi častý jev, rušení hlasitým mluvením atd. ani nemluvě. A tak si pořád myslím, že lekce Irish Music session na BSS 2017 mají své místo a měly by pomoci kultivovat zdejší hudební prostředí.

Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově nabídnul milovníkům irské tradiční hudby v sobotu 22. července hudební lahůdku v podobě irské kapely ALTAN. Tato skupina zde v Českém Krumlově a tím i v Česku byla poprvé v roce 2006 a úspěšně se tu zapsala, takže pořadatelé festivalu nešli s tímto koncertem do žádného rizika. Koncert se uskutečnil v Pivovarské zahradě, což vzhledem k ne zrovna stabilnímu počasí byl trochu risk. Nicméně pořadatelé i na tuto variantu byli připraveni a tak každé sedadlo bylo vybaveno nejen dekou, ale i pláštěnkou. Večer otevřel krátkým proslovem velvyslanec Irska v Česku j.e. Charles Sheehan a po něm už pódium ovládla kapela Altan v pětičlenné sestavě (Mairéad Ní Mhaonaigh, Ciarán Curran, Ciaran Tourish, Mark Kelly a Martin Tourish). V předvedeném repertoáru zhruba polovina písní a skladeb pocházela napříč již z dříve vydaných alb a druhá polovina souvisela s nejnovějším albem The Widening Gyre, které spatřilo světla světa v roce 2015.


Publikum se po prvních několika skladbách docela nechalo přivézt do varu a pak už nechyběl spontánní potlesk u řady dalších. Nechyběli ani tančící v rytmu irské hudby. V závěru už Altani hráli již ve stoje aplaudujícímu publiku.
Celý koncert byl velkým hudebním zážitkem a to nejen díky důvěrně známým skladbám z repertoáru této skupiny, ale i díky podmanivému zpěvu Mairéad v irském jazyku a hudebnímu souznění celé kapely. A tak jen každý, kdo chyběl, může litovat, že si něco podobného nechal ujít.

Při krátkém setkání jsem Mairéad předal CD z večera, který se konal v dubnu 2007 ve Sportovní hale v Praze v Holešovicích v rámci akce Oslava 10 let irského tance v Česku a na kterém skupina Altan vystupovala. Na akci si pamatovala a dokonce sama si vzpomněla, že to byla oslava irského tance. Na oplátku mi Mairéad darovala poslední album Altanů. A tak skončil jeden hudební zážitek v kulisách krásného města, jakým Český Krumlov bezesporu je.

Lughnasad – keltský svátek spadající na konec července – má své příznivce na několika místech v republice a tak je docela příhodné, že alespoň pořadatelé těch hlavních oslav se dohodli na rozdílných termínech oslavy (Na Veveří se bude slavit o týden později). V Nasavrkách se oslava tohoto svátku konala o víkendu 28.-30. července a místem konání byl skanzen, kteří místní příznivci keltské historie a organizátoři akce vybudovali kousek za městem.

Součástí oslav tohoto svátku nebyly jen prohlídky keltského skanzenu, kde se představovala stará řemesla, ale i bohatý koncertní a ukázkový program. Do Nasavrk jsem přijel až v sobotu odpoledne na začátek hudebního vystoupení skupiny Jolly Buskers a zůstal jsem zde přes koncert skupiny Rí Ra a Lua.  Jolly Buskers byli asi nejtradičnější skupinou podvečera a dokonce se jim podařilo vybudit tanečnice a tanečníky ze skupiny Sona Sól k malé ukázce setového half setu.

Této skupině s ohledem na to, co může nabídnout, by slušela zcela určitě propracovanější sebepresentace (Štěpán hraje na zajímavý a přesto tradiční nástroj, který diváci moc neznají, sean nós dancing dost dobře nejde presentovat za hradbou odposlechů, větší využití potenciálu dvou zpěvaček atd.). Rí Ra přitáhla pod pódium tanečníky a tanečnice, ve kterých rytmus probouzí touhu po pohybu. Houslistka a bodhranista  vstupují do divácké zóny a symbolicky se přetlačují o prostor.

Líbilo by se mi (ale je to jen můj soukromý názor), kdyby dostala více prostoru Klára Mc Mahon jako zpěvačka a kdyby Pavel předvedl nějaké dobře propracované bodhránové sólo. Za stávajícího nazvučení bodhrán moc nevyniknul. Lua je zajímavým projektem hudebních osobností a v hudebním projevu se odlišuje od obou předchozích kapel.  Lua má široký repertoárový záběr a tak není divu, že malá odbočka na “balkán” probrala některé dámy z publika k sebepresentaci na ploše pod pódiem.

Osobně si však myslím, že pro zdejší publikum byla ještě nenalezena (soudím tak podle závěrečného potlesku a potlesku na podporu přídavku). Dalšího programu už jsem se nezúčastnil. Ačkoliv ze záběrů na facebooku z předchozího večera jsem měl pocit, že akci potencionální návštěvníci míjejí, v sobotu už to bylo jinak. Plné parkoviště a spousta stanů ve vyhrazeném stanovém městečku ukázala, že tato akce má své příznivce a že jich není zrovna málo. Je sice škoda, že jsem nestihnul vystoupení pardubické skupiny Innkeepers a výuku tanců Hanky Radilové, ale na druhé straně jsem zaznamenal, že se tu sešly dvě třetiny prvního výboru Rinceoirí: Alena Reitschmiedová a Helena Znojemská (dámy se už jmenují jinak). Takže chyběla jen Klára Zíková. Ale potkal jsem se zde i s další historickou členkou Rinceoirí, která později přešla do skupiny Gach Le Gach Věrkou Kohoutovou (také se již jmenuje jinak). Rád  jsem se zde viděl s “Ryengláky” – míněni Štefan Švestka, který festival moderoval, Hana Radilová, která vyučovala irské tance a Zdeněk Hostinský – vedoucí skupiny Innkeepers.

Ve společenské rubrice Revue se se zpožděním vracíme  k velmi důležitým událostem a krokům některých s námi souznějících osob. A že se toho sešlo v červenci požehnaně:

6. května 2017 se vdala Anna Rábová, flétnistka skupiny Asonance.

  1. červenec 2017 byl významným životním dnem pro Ladu Frýdlovou, která byla před několika lety členkou RIDA a navíc, pokud si dobře pamatuji, velmi zajímavě fotografovala.

5. července 2017 se vdala v Praze Klára Laštovičková, shodou okolností také flétnistka a zpěvačka skupin Asonance a Rí Ra. Přijala příjmení Mc Mahon.

7. července se vdala Vendy Tlustá, nyní Mináriková, umělecká vedoucí skupiny Rinceoirí.

Po zakotvení v manželském svazku s Jindrou Shánělovou se 11.7.2017 stal Štefan Švestka otcem Magdaleny Švestkové. Se Štefanem se známe zejména jako s organizátorem Pardubické Ryengle a dlouholetým šéfem taneční skupiny Ryengle, kterou úspěšně přeměnil z countryové taneční skupiny na irskou.


Lucie Bublíková získala sňatkem příjmení Agopianová – od 15. července 2017. Lucie se věnovala irskému tanci a pak zejména irské hudbě v kapele Goblin

Paní Spencerovou se 29. července v anglickém Chesteru tanečnice ostravské skupiny Galtish Žaneta Horsinková. Takže nyní už zřejmě Žaneta Spencer.

Všem výše uvedeným přejeme do jejich nového života po boku milovaného partnera hodně štěstí, pohody a vzájemné tolerance a Štefanovi hodně radosti z malé Magdičky.

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

Kam za Irskem v ČR?

18.srpnaPředehra 17. skotských her – skotské tance (Tanec)
Sychrov
Připravuje Caledonian Club
19.srpnaBernards Summer School 2017 (Hudba, tanec)
Praha
19.srpnaSkotské hry – 17. ročník (Hudba)
Sychrov
23.srpnaIrský večer – Ceilí Night (Tanec)
Praha, Novoměstská radnice od 19:30
Doprovodná akce Bernard's Summer School 2017
25.srpnaZávěrečný večer Bernard’s Summer School 2017 (Tanec)
Praha, Divadlo Ponec od 19:30

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků