Aktuality 26. 7. 2025
Týden na South Sligo Summer School
Tak, jak jsem vybízel, aby zájemci o irskou hudbu a tanec sledovali na facebooku videa a fotografie ze tří největších irských letních škol probíhajících po sobě v červenci, činil jsem tak i já. Sledoval jsem zajímavé hudebníky, pro mě nová hudební tělesa, zajímavé tanečníky a tance atd. Z letní školy v Tubbercurry jsem viděl několik videí z ceilí a nešlo si nevšimnout, že kamery vždy zachytili Teu. A tak jsem ji požádal, jestli by o prožitém týdnu něco nenapsala pro naše webové stránky. A Tea jako schopné děvče pochopila, že na rychlosti také záleží a v krátké době připravila pro nás článek, který zde předkládám našim návštěvníkům a čtenářům. A Tee moc děkuji.
Týden plný zpěvu a tance: South Sligo Summer School
Tak jsem se vrátila z Irska a musím se o zážitky podělit. South Sligo Summer School v Tubbercurry – znáte to tam někdo? Je to takové malé městečko v hrabství Sligo, vlastně skoro vesnice. Dvě tisícovky lidí, jedna hlavní ulice, druhá na ni kolmá, a to je celé. Když to porovnám s festivalem Willie Clancy v Miltown Malbay nebo šílenstvím, které je vždy kolem Fleadh Ceoil, tak v Tubbercurry byl úplný klid. Což bylo moc fajn – nikde žádné davy a všude to bylo kousek pěšky.
Ráno byly vždycky workshopy – člověk si mohl vybrat z různých nástrojů, zpěvu nebo setů. Jenže pozor, všechno je ve stejnou dobu, takže si vyberete jedno a hotovo. Já šla na tradiční zpěv a lilting se sourozenci O’Donnellovými – Siobhán a Eoinem.
Tady musím říct, že jsem byla trochu zklamaná. Oni zpívají krásně, o tom žádná, ale… Víte, jak si člověk představí irskou hudbu? Rocky Road to Dublin, Star of the County Down, zkrátka písně s tempem a energií. Místo toho jsme zpívali písně, které byly pomalejší než naše ukolébavky. Fakt. A lilting? Ten byl pouze ve dvou písních, z toho jednu jsem už znala.
Poprosila jsem je, jestli bychom mohli zkusit něco rychlejšího. Přinesli „rychlejší“ píseň – no, řekněme, že to bylo něco mezi baladou a pohřebním pochodem. Ale dobře, odvezla jsem si aspoň 2-3 písničky, které jsou hezké a určitě je budu zpívat.
Odpoledne jsem chodila na sean nós tanec k Eiméar Mulvay. Měla s sebou čtyři pomocníky, takže když ukazovali kroky, všichni v kruhu hezky viděli. Učili jsme se hlavně kroky sourozenců Devane a poté „brush dance“. V pátek s tím pak děti vystupovaly na náměstí a bylo to roztomilé.
No a večery – ty byly skvělé! Každý den jiná céilí kapela. Na první tancovačce nám hráli Swallows Tail –ty znám z Prahy, takže byla radost si je zase poslechnout. V pondělí bylo skvělé slyšet Matta Cunninghama v akci na živo, protože jeho hudbu znám především z jeho CD. Největším překvapením byl ale Donie Nolan v sobotu – ten hrál naprosto skvělé polky – pro set Sliabh Luachra, přesně jak mají být.
Jediné, co mě mrzelo, bylo věčné překrývání programu. Ve čtvrtek bych se bývala byla potřebovala rozčtvrtit – náš recitál, tancovačka, koncert kapely s Siobhán a ještě pěvecká session. Všechno najednou!
https://www.facebook.com/reel/624837993533443
Ale víte co? I přes ty pomalé písničky a časový chaos to byl super týden. Potkala jsem kamarády z Irska, Německa, Ameriky, seznámila se s novými lidmi… Prostě ta správná atmosféra, kdy sedíte v pubu, někdo vytáhne housle a najednou hraje celá hospoda.
Takže jestli uvažujete, že byste tam jeli – jeďte. Jen si možná na zpěv raději vezměte kávu, abyste u těch balad neusnuli. A hlavně – užijte si ty večerní tancovačky, ty stojí za to! Jo, a Tubbercurry? Klidné městečko, kde se nic neděje, ale právě proto je to tam tak příjemné. Žádný stres, žádné fronty, prostě pohoda.
Václav Bernard
