Aktuality 31. 7. 2025
Revue – srpen 2025
Červenec byl skutečně nabitý irským a příbuzným programem a to nejen u nás v Česku, ale i ve světě. Předně v Irsku probíhají uspořádaně hezky po sobě tři největší letní školy – Willie Clancy Summer School, South Sligo Summer School a Joe Mooney Summer School. Ve skutečnosti je jich i více, ale ty už nestačíme odtud sledovat. Paralelně s Willie Clancy probíhá v hotelu Armada na Spanish Pointu nedaleko Miltown Malbay i velmi populární Set Dance Week.
To jsou všechno akce, které stojí za navštívení. Už jen ta atmosféra a takřka nepřerušený kontakt s irskou tradiční kulturou. V Česku už jsou na jednotlivé víkendy také „rozdané karty“: sotva se člověk vzpamatuje z červnového MidSummeru Tunes festivalu u Mácháče, je tu na počátku července Skotsko v Kostelíku, o týden později Keltský kruh v Budyni nad Ohří následován Keltskou nocí u Plumlova a Lughnasadem v Nasavrkách. Mezi tím jsou ještě tu a tam nějaké menší akce. A další podobné pokračují v srpnu. V českém pojetí však do značné míry stačí navštívit jednu tuto akci a tím poznat všechny kapely, které jsou „na trhu“. Kapel, myslím těch dobrých, je tu docela málo a jsou proto k vidění a hlavně slyšení skoro všude. Pořadatelé akcí v podstatě „točí“ stejné kapely. Malé je do značné míry i obecenstvo, které tyto akce navštěvuje a preferuje obměnu a kvalitu. A tak pořadatelé natahují program do více dnů a mnohdy původně jednosměrně zaměřený festival rozmělňují tématicky širší nabídkou, aby za tyto stejné kapely mohli vybrat více peněz od návštěvníků. Je obrovská škoda, že festivaly, které jsou dobře zavedené a hlavně podporované, nemají snahu přinést „na trh“ nějakou novinku, bombu a naopak si libují v tom, že vyzdvihují skupiny, které jsou na festivalu každým rokem, třeba už „po dvacáté“ apod. Trochu jinak splétá program festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který trvá týden, obvykle na přelomu července a srpna. Folk je docela široká hudební kategorie, do které se vejde poměrně různorodá náplň. Nicméně každoročně zde nacházím něco z toho, co by slušelo i jinak zavedenému jednodennímu festivalu, o kterých se zde zmiňuji. Pořadatelé v Náměšti se nebojí pozvat zahraniční umělce a dokáží často nabídnout (a tím zariskují) i něco pro fajnšmekry a úzce zaměřené specialisty. Obávám se, že jinde na to nemají peníze, odvahu nebo obojí. A to je škoda. A pak je třeba začít vychovávat i obecenstvo: pokud pořadatel festivalu nabídne například pět kapel s hodinovými vystoupeními, nemůže návštěvník počítat se vstupným 300 Kč. Každá z těch kapel by si za své hodinové sólové vystoupení řekla návštěvníkovi o stejnou či podobnou částku. Proto vstupné na festival při takové nabídce ve výši třeba do 1000,- Kč je v podstatě velmi výhodná cena. A tak bych si moc přál, aby organizátoři festivalů připravovali zajímavé programy, na které by se mohli návštěvníci těšit a předbíhat se v zajišťování vstupenek.
A nyní něco z červencových akcí, které se nám podařilo navštívit:
– Martin Žák & jeho Country Band koncertoval 5. července u hutě Barbora v Jincích. Součástí koncertu bylo opékání vuřtů a prohlídka bývalé hutě Barbora. A tak celá událost se protáhla téměř do půlnoci.
Foto V.Bernard
Huť Barbora na historickém obraze – foto V.Bernard
Vedle hudebního zážitku, o který se postaralo hvězdné obsazení muzikantů (4 jiné kapely v tento den kvůli angažmá svých muzikantů v této kapele nemohly koncertovat), naplnil večer prostřednictvím setkání přátel i společenskou stránku a noční exkurzí do bývalé hutě Barbora rozšířilo zejména přespolním návštěvníkům povědomí o místní historii. V průběhu koncertu Martin ještě rozdal zájemců recept na jahodové vdolky, který získal přímo od amerického kytaristy a banjisty Pete Seegera.
– V sobotu 12. července se na nádvoří hradu v Budyni nad Ohří uskutečnil za pořadatelství města Budyně nad Ohří a MPZ Agency již dvacátý ročník festivalu Keltský kruh/Celtic Circle. Program od brzkých dopoledních hodin do pozdních večerních obstaralo celkem 7 hudebních skupin, jedna taneční, keltská vesnice se svoji módní přehlídkou, komentovanou prohlídkou, obřadem a stezkou malého kelta a další umělci (práskač bičem Pavel Votápek a ohnivá show v podání Radima Lůžka. V pravé poledne zahájil hudební program tradiční účastník skupina Ambiam z Roudnice nad Labem, která se aktuálně mohla pochlubit velmi dobrými hudebníky a zpěvačkou s interpretací tradiční repertoáru složeného ze skladeb ostrovních národů (Irsko, Skotsko, Wales).
Ambiem – foto M.Utišilová
Následuje komentovaná prohlídka keltské vesnice v podání Petra Bílka a po nazvučení pódium ovládá Conemara Chaos v mírně pozměněné podobě (Láďu Veselého, který opustil skupinu na počátku června nahradil Jakub Severin). Ačkoliv Jakub je zatím spíše hostem, měl jsem pocit, že v rytmické souhře s Martinem Jankovcem jim to moc slušelo.
Conamara Caos – nyní již s Jakubem Severinem – foto M.Utišilová
Po keltské módní přehlídce na pódium nastupuje mně neznámá skupina z Loun s názvem A Bag of Potatoes. Skupina existuje poměrně dlouho a je lehce vzdáleně spjata se ZUŠ Louny, kde leader skupiny Petr Novotný řediteluje. Skupina se orientuje na písně označované jako pub songs a rebel songs a jako vzor mi byla označena dnes již legendární a v původní formě neexistující skupina Dubliners.
The Bag of Potatoes – foto M.Utišilová
Ti se mi v provedení repertoáru s ohledem na odlišné nástrojové vybavení hledali trochu obtížně. Ale je dobré, že se v Lounech slyší na tradiční irskou hudební kulturu. V přestávce pro zvučení další skupiny vystupuje mistr světa v práskání bičem Pavel Votápek a Caledonian Club v osobě Honzy Drastíka učí publikum dva skotské tance.
Caledonian Club učí skotské country tance – foto M.Utišilová
Po nich ovládne pódium skupina Lua. Po té, co jsem je nedávno slyšel a viděl v Nižboru, tak nebyla skupina a její program pro mě překvapením. Hudba a zpěv zněly svěže, příjemně lahodily sluchu a zpěvačka Lenka Molová jen potvrdila, že patří ke špičkám zpěvaček, které se pohybují v této hudební oblasti.
Lua – foto M.Utišilová
Blue Squadron Pipe Band – foto M.Utišilová
Následně na prostor pod pódiem napochodoval Blue Squadron Pipe Band a skotské dudy ovládly veškerý prostor široko daleko. Po jejich vystoupení se v rámci keltské vesničky uskutečnil keltský obřad. Následující hodina po jeho skončení patřila na pódiu hudební skupině Tune L. Zde mohu jen potvrdit své dřívější názory ze setkání s touto skupinou, že po akceptaci banjisty Petra Ježka se hudební skupině obsazené excelentními muzikanty rozšířil hudební prostor a provedení skladeb mi přijde o dost barevnější. A to si nemyslím jen jako příznivec banja.
Tune L – foto M.Utišilová
A samozřejmě koncert skupiny potvrdil i výrazné pěvecké kvality Báry Konopásek Fialové. Mezičas k nazvučení další skupiny vyplnily tzv. Silácké hry, ve kterých soutěžili nejen silní pánové, ale i silné dámy. Jedním z vrcholů tohoto festivalu – pro mě osobně to byl absolutní vrchol – bylo i vystoupení skupiny Malina Brothers s Kateřinou Garcia. Malina Brothers nejprve na začátku se věnovali svému kapelnímu repertoáru a v druhé části přizvali i Káťu, kterou jsem moc rád viděl i slyšel. Zčásti Káťa zpívala s celou kapelou a zčásti vybrala něco z repertoáru, se kterým dříve vystupovala s Lubošem Malinou.
Malina Brothers – foto M.Utišilová
Kateřina Garcia – foto M.Utišilová
Tento koncert byl takovým zakončením ukázky nejlepších zpěvaček tohoto a příbuzných žánrů, které se sešly v tento den právě na festivalu Keltský kruh v Budyni nad Ohří. A sem tedy dle mého mínění patří Svatka Hlávková Štěpánková (Conamara Chaos), Lenka Molová (Lua), Bára Konopásek Fialová (Tune L) a Katka Garcia. Snad mi tu ještě chyběla i její sestra Bára Garcia.
Caledonian Club – foto M.Utišilová
The Blue Squadron Pipe Band – foto M.Utišilová
Před posledním kapelním vystoupením se ještě jednou pod hlavní pódium vrátil Blue Squadron Pipe Band, který se tu střídal ve výstupech s taneční skupinou Caledonian Club. Závěr festivalu jako již několikrát patřil skupině Claymore ze Štětí. Na mě osobně je jejich hudba příliš hlasitá a trochu se bojím o svůj sluch. Ale je to jejich projev, který musím respektovat a podle reakcí publika pod pódiem jejich koncertní projev není neoblíbený.
Claymore – foto M.Utišilová
Claymore mimo jiné nabízí druhou tvář jinak velmi seriózním dojmem působícího Jakuba Kociána – jinak leader Blue Squadron Pipe Bandu, který se v kapele Claymore dokáže odvázat na úroveň nesvázaného teenagera. Což je také umění. Možná i něco podobného naznačuje rozsah interpretačního umění klávesáka a houslisty Jiřího Panchartka, který mám můj obdiv. Na úplném závěru probíhá ohnivá show v podání Radima Lůžka.
Ohňová show Radima Lůžka – foto M.Utišilová
Vzdor tomu, že hrozilo velmi špatné počasí (hrozba se nenaplnila), proběhl festival jen s malými časovými prodlevami. Publikum nebylo příliš početné a to navzdory tomu, že program byl poměrně ambiciózní. Byla zde vytvořena i sada programů pro děti a zasoutěžit si mohli i dospělí. Přesto si myslím, že by si ten to festival po dvaceti letech zasloužil obměnit některé ustálené zvyklosti.
– I v době prázdnin si pár muzikantů našlo čas na společné muzicírování. Petr Jureček s Karlem Pelcem svolali Irish Mid session do Šedého psa na pátek 18. července. Kupodivu se sešlo asi 10 muzikantů a jejich příznivců a tak provozovatel musel mít radost, že nemá otevřeno zbytečně. Hostem byl i jeden zahraniční muzikant hrající na banjo a buzouki (patrně z Francie), který s sebou přivedl i menší společnost.
Irish Mid Session – foto Jiří Kallista
Petr s Karlem vybírali melodie v takové skladbě, aby si zahrálo co nejvíce přítomných hudebníků. Hrálo se poměrně bez prodlení pouze s oficiálně vyhlášenou přestávkou a tak do mého odchodu něco po dvaadvacáté hodině jsme toho měli docela dost nahráno. Je příjemné vidět nové tváře, které odchovaly Pomalé sessions a kterým to docela dobře hraje a mají našlápnuto.
– Před koncem měsíce se na stránkách taneční školy inSpiral Dance Company na facebooku rozjely vzpomínky ještě aktivních i bývalých tanečnic a tanečníků irského tance na jejich začátky. Trochu to vyprovokovala Tereza Bernardová a zaštítila fotografickým dokumentem míst, kde se v devadesátých letech minulého století provozoval v Česku irský tanec. Velmi vtipně a podrobně svůj vstup na irskou taneční scénu popsal Michal Zubalík, který se už skoro dvě desítky let potuluje po světě s irskými tanečním i show. Své začátky popsala Tereza Szabó (Bachová) a Žaneta Spencer. Vzpomínky na začátky irského tance a své působení v něm připojili Deni Růčková, Markéta Utišilová, David Dvořák, Katka Balcarová, Petr Hrabě, Tereza d’Lány a Katka Kovářová. Připojí se další?
– Článkem Michala Kövera k historii irského tance na Slovensku jsme otevřeli okénko do minulosti irského tance, který nemálo ovlivnil a stále ovlivňuje irský tanec v Česku. Budeme rádi, když se ozve každý, kdo k tomuto tématu má co napsat a kdo navíc má další dokumentační materiály, zejména fotografie.
Na úplný závěr této Revue přejeme návštěvníkům a čtenářům našich stránek hezké a spokojené prožití druhé poloviny letních prázdnin a těšíme se, že se s Vámi někde sejdeme.
Úvodní fotografie M.Utišilové je z akce Keltský kruh a zachycuje výuku tance
Václav Bernard
