Aktuality 30. 12. 2024

Revue – leden 2025

Lednová revue je už tradičně posledním ohlédnutím za posledním zajímavými událostmi spojenými s irskou kulturou v naší zemi, které se udály v měsíci prosinci. Neděláme si nárok na kompletnost a ani si nemyslíme, že by nám neutekla některá hodně zajímavá příležitost setkat s touto kulturou. Rádi se ohlížíme zpět a v duchu si přehráváme některé události, které nás zaujaly více a prostřednictvím revuí si připomínáme ty, jejichž některé detaily nám unikly. Někdy máme pocit, že se nad různými akcemi zamýšlíme více než jejich organizátoři. Soudíme, že by mělo být zájmem každého organizátora jakékoliv akce zajistit si zpětnou vazbu a zároveň pomoci k prodloužení zážitku účastníkům tím, že o akci zajistí nějaký komentář, pohled či hodnocení po jejím skončení. Má to občas i vliv na to, jestli se taková akce ještě někdy zopakuje a nebo šlo o pouhopouhou „jednorázovku“.  Jsme rádi, že takovou „nejednorázovkou“ jsou Pomalé sešny, kde patří dík těm, kteří se jich neformálně ujmuli. Patří sem Daniela Vránová, Matúš Smolko a Máša Klepetková. Myslím, že výrazně přispěli k tomu, že tanečníci si doplňují aktivní hudební vzdělání, více navštěvují hudební akce a pomáhají k většímu sepětí muzikantů a tanečníků. Chybí mi tu  tak trochu opačný směr: hudebníci nejsou příliš často vidět na tanečních akcích (pokud zrovna nedělají hudební doprovod této akci), jen málo hudebníků usiluje o to být také irskými tanečníky. To je možná tak trochu i důvod, že nedochází ke spontánnímu tancování na hudební produkci, protože hudebníci se uspokojí s tím, že zahrají 3x schema AA/BB a hraní ukončí. Ale o tom všem možná až někdy jindy.  Myslím, že velmi vítanou aktivitou jsou Mid Session, na jejichž organizování má především zásluhu Petr Jureček z kapely Áthas na Saoirse. I sem chodí ti, kteří začínali nebo ještě hrají v Pomalých sešnách. A pak velké uznání patří skupině Rí Ra, která zejména za podpory své šéfky Daniely Vránové poskytuje koncertní prostor hudebníkům, kteří teprve začínají či nejsou v žádných kapelách. Daniela s tím začala už minulý rok po BSS 2023 a myslím, že to letos v prosinci dotáhla do velké dokonalosti – myslím tím přizvání hostů Pavla Šindlera a Kryštofa Vanču, kteří do kapelního předvánočního koncert zapadli velmi dobře. Za Irish Music Session v Praze je na tomto místě dobré poděkovat Zdenkovi Polednovi za jejich organizování a Vaškovi Routovi za propůjčení prostor. Tato sešna se stává hodně mezinárodní (až je mi to někdy líto) a myslím, že by ji už také mohla zahrnout CIBCA do svého kalendáře. A když jsem tu zmínil CIBCAu, tak musím pochválit za angažmá minimálně v tom směru, že dává na vědomí velké množství akcí, které se v Česku konají na poli i irské kultury. Ještě by to chtělo, kdyby CIBCA zorganizovala  nějaký festival irské taneční a hudební kultury, na jehož uspořádání má největší schopnost zajistit tolik potřebné prostředky a pravděpodobně i kontakty. O tu dramaturgii by se tu už někdo kvalifikovaně postaral.
A tak si přejme, aby příští rok přinesl k nám nové taneční a hudební objevy, nové příležitosti a hodně zajímavých hostů (hudebních skupin a tanečních souborů) ze zahraničí. A v duchu myšlenky Matky Terezy pro to něco udělejme.

A co se dělo v prosinci 2024?

– Zároveň se zahájením adventu na Staroměstském náměstí v Praze dostaly hned 3 taneční skupiny/školy příležitost ve dvou desetiminutových vstupech předvést irský tanec vánočnímu publiku. Stalo se tak v neděli 1. prosince od 18:00 hod. Program začal s mírným skluzem, neboť předchozí brazilský pěvecký soubor poněkud přetáhl čas. První 3 choreografie patřily Coisceimu, který zde byl reprezentován nejmladšími tanečnicemi.  Jejich choreografie patřily vesměs  do soutěžního repertoáru.

Následovala inSpiral Dance Company, která předvedla 5 choreografií, z nichž část tancovaly děti a část vedení skupiny. Bára Bendová v 1. vstupu zatancovala v rytmu sean nós dancingu a ve druhém ukázala tanec s názvem Maggie Pickie, který se vyučoval na poslední letní škole.

  Třetí skupinou/školou byla TJ Academy of Irish Dance  a zde vystupující byli nakombinováni: část děti a část dospělí. Vystupující této školy mě mj. zaujali i tím, že horní část trupu měli oblečenou do tzv. aranského svetru a nebo alespoň nějaké bílé teplejší mikiny. Byli asi nejlépe připraveni vzdorovat tomu tepelně vlezlému studenému počasí. V jejich vystoupeních se objevily i ukázky irského set dancingu v podobě 1. figury setu Moycullen a 1. figury setu Borlin.

Ve dvou vstupech pak předvedli, jak to umí s košťaty (sean nós dancing).  Můj obdiv patří všem vystupujícím, protože tancovat v tanečním oblečení za této tepelné nepohody bylo hodně náročné. Byl jsem překvapen, že vystoupení nikdo neuváděl, přišlo mi, že nikdo nehlídal čas a že podivné zvukové vstupy ani nikdo nekomentoval (Míním tím přerušení vystoupení v době, kdy na Smetanovu Vltavu se různě rozsvěcel a zhasínal vánoční strom). A tak ač bylo náměstí plné, okolo pódia úplně zaplněno nebylo (spíše rodinnými příslušníky vystupujících). Také úprava pódia moc tanečníkům nepřála (klouzavá podlaha, odposlechy v zorném úhlu). 

– Mikulášská Trad Session v Bistru Radost se konala 5. prosince a sestava muzikantů oproti předchozím sešnám (nebo sešnům?) se trochu změnila. S Pražákem Radvanem si do Prahy přijeli zahrát muzikanti z venkova: manželé Perglerovi, Zdeněk Bugoš a Martin Jankovec z Plzně, o Matúšovi Smolkovi si nemyslím, že by v Praze stabilně bydlel a  Jakub Severin mám pocit, že také v Praze nebydlí.

Foto M.Utišilová

Foto M.Utišilová

Foto M.Utišilová

Zdenek zpestřil session hrou na irské dudy. Hrálo se pěkně a díky výloze jsme i my diváci mohli tu a tam vidět po ulici pobíhat známé trio Mikuláš, anděl a čert.

– Předvánoční koncert v Balbínce  v pátek 6. prosince uspořádala kapela RÍ RA. A podařilo se: před vyprodanou Balbínkou kapela představila tři hosty: Především nepřítomnou houslistku Lindu nahradil kapelník Shannonu Pavel Švestka, který za jednu zkoušku s kapelou dokázal doprovodit kapelu a další dva hosty stylem jako by byl dlouhodobým členem kapely.

Kryštof Vanča – foto M.Utišilová

Dalším relativně stabilním hostem byl harfeník Kryštof Vanča, kterému se patrně nejvíce při hraní podařilo navodit vánoční atmosféru. Posledním hostem byl hráč na irské dudy Pavel Šindler, který nehraje se žádnou skupinu a celkem se ani moc veřejně neprojevuje.

Pavlové Švestka a Šindler – foto M.Utišilová

Z jeho hraní jsem však byl velice příjemně překvapen. Velice mě zaujal valčík – patrně z repertoáru Cherish The Ladies – který si z letošního Belfastu přivezla česká Joanie Madden Daniela Vránová a společně s hosty ho velmi pěkně zahrála. 

RÍ RA – foto David Ryšánek

 

– Z předvánočního setkání Irů a přátel v rezidenci velvyslance Irska v České republice, které se konalo 12. prosince, jsem si odnesl mimo jiné velmi pěkné přání od pana velvyslance Alana Gibbonse a jeho partnera Ernesta Vasquez del Aguila.

Vážíme si toho moc a děkujeme.

– 2. kolo vystoupení tanečních skupin a škol na vánočních trzích na Staroměstském náměstí se konalo v sobotu 14. prosince. Opět vystupovaly tři pražské skupiny/školy: inSpiral Dance Company, Coiscéim a Veselá kopýtka. Přikládáme pár fotografií Markéty Utišilové z tohoto programu:

Coiscéim

inSpiral Dance Company

inSpiral Dance Company

– Ve čtvrtek 19. prosince  Prague Irish Set Dancers měli poslední trénink v tomto kalendářním roce. Je již tradicí, že je organizován tak trochu jako vánoční besídka, při které se také tancuje. Předtím, než se účastníci rozloučili a odešli do svých domovů, vznikla následující společná fotografie:

Foto V.Bernard

Je moc hezké, že toto sdružení se drží pohromadě už dvacet let a v posledních letech hlavně díky Lucii Šulcové.

– Poslední hudební setkání ve Whisky & Kilt se konalo v pátek 20. prosince. Ač původně plánovalo přijít asi 170 zájemců- jak signalizoval Facebook – skutečně se dostavila asi třetina. Okolo hudebního stolu zasedli muzikanti – jestli jsem dobře počítal – šesti národností: vedle Čechů a Němců, kteří přijeli z Drážďan, zde byl Holanďan, Rus, Slovák a Brit. Bylo zde i několik muzikantů, kteří chodí na Pomalé sešny a ti, pokud to bylo možné, se hbitě zapojovali do společného hraní. 

foto V.Bernard

foto Markéta Utišilová

Foto V.Bernard

– Nedávno jsme obdrželi foto, která potvrzuje, že letní školy přispívají k setkání či dokonce ke sblížení nejen účastníků letních škol, ale pomohli seznámit mezi sebou i řadu lektorů, kteří se do té doby neznali či alespoň nesetkali. Toto se týká i našich lektorů z letošní poslední letní školy. Přiložená fotografie dokumentuje nedávné setkání Coline Nee s Catherine McGoldrick a jejím partnerem Eoinem Griffinem kdesi v Irsku. Všichni tři letos výrazně přispěli k úspěchu letošní letní školy s tím, že Eoin přijel jako doprovod, ale velmi úspěšně se zapojil.

zleva Catherine, Colene a Eoin

– S koncem roku bylo možno na programu ČT Art po dva večery (27. a 28. prosince) shlédnout taneční show Lord of the Dance – Dangerous Games. Přistihl jsem se, že show v podstatě sleduji jen v nějakých detailech, a že toto schema příběhu mě prachobyčejně nechytá. Není to jen tím, že jsem tuto show už viděl několikrát a v lepším prostředí než na televizní obrazovce. Spíše mi tam vadí některé scény vypočítané na efekt s minimální uměleckou či taneční invencí (představení zla, děvčata – tanečnice ve spodním prádle aj.). Nicméně jsem se s chutí podíval na některé slip jigové choreografie, které by mohly sloužit za vzor zdejším tanečním skupinám a školám pro veřejná vystoupení. Dívat se na trhavé pohyby tanečního leadra, kterými napodobuje tvůrce a prvního tanečníka v této roli, mi už také po třiceti letech nepřijde tak zajímavé. Irský tanec se dostal trochu dál, objevují se další a neméně kvalitní tanečníci a choreografové, kteří by si dokázali s některými scénami poradit asi i nápaditěji. A tak se těším na na červen roku 2025, kdy do Česka přijede na turné taneční show Celtic Legends a jen doufám, že nebudu zklamán. 

– Poslední irskou akcí roku, kterou jsem nejen zaznamenal, ale i navštívil, byla Irish Mid Session v Šedém psovi v Praze na Smíchově v sobotu 28. prosince. Akci tam zorganizoval a zároveň se postaral o její náplň společně s ostatními spřízněnými hudebníky banjista Petr Jureček. Celkem bylo přítomno asi 15 návštěvníků a hudebníků různých hudebních úrovní. Hodně byl vzpomínán a hrán repertoár z Pomalých sessions, nicméně ve velké většině se hrály melodie z různých populárních sbírek typu 100 oblíbených . . . To není pejorativní zhodnocení, ba spíše naopak: myslím, že se zde více hledí na to, aby hrálo co nejvíce zúčastněných muzikantů a vychází se z nejpopulárnějších tunes.

Také rychlost zde není hlavním kritériem hraní a tak i my pomalejší máme šanci se občas chytit. Myslím, že Petr velmi dobře vyplnil „díru na trhu“ a za organizování těchto sessions mu patří velký dík. Ještě před odchodem jsem se zastavil u obsluhujícího „číšníka“ , který mi nápadně připomínal kapelníka Blue Squadron Pipe Bandu Jakuba Kociána. A on to byl skutečně on. Chvíli jsme si povídali o účasti tohoto bandu na soutěži skotských bandů v Glasgow v roce 2024. 

A to je všechno v roce 2024. Loučíme se s návštěvníky našich stránek prostřednictvím PF 2025, jehož autorem je Markéta a v němž cituje Matku Terezu.
Nabírejte štěstí všude tam, kde je jen trochu možné. Život není tak dlouhý a tak nevynechejte žádnou příležitost.

 

Václav Bernard