Aktuality 31. 1. 2022
Revue – Únor 2022
Ačkoliv covid plní první stránky zpravodajství a to nejen v u nás, cítím, že se kulturní život a s ním i irská hudba a hlavně tanec zase probouzejí k činnosti. Poznal jsem to mimo jiné podle zájmu o dodávky tančních bot na irský tanec. Přes Vánoce jsem vyřídil jednu objednávku, kde se sdružily zájmy Irský sester a pražské školy Simply Dance. A před několika dny jsem odeslal další objednávku, kterou jsem dostal z Pardubic od Zdenka Hostinského. V současné době jsem schopen za relativně dobrou cenu dodat boty na irský tanec a step od irského výrobce Whelan Manufactures, který boty dodává pod jménem Inisfree. Boty od tohoto výrobce jsme dodávali již v minulosti a je fakt, že tanečnice a tanečníci na nich oceňují zejména to, že boty na step nejsou tak špičaté a jejich nošení je mnohem pohodlnější, než u těch, které byly dodávány z Anglie. Ke kvalitě této boty také přispívá ta skutečnost, že dodavatel je zároveň výrobce běžné normální obuvi, takže boty „umí“. A navíc zůstává zachována cena, na kterou naši tanečníci byli zvyklí v minulosti.
– Na počátku roku jsem se setkal se zprávou, že končí Pardubická Ryengle – setkání tanečních souborů z oblasti country. Štefan Švestka s Vláďou Žváčkem o tom na stránkách kulturního sdružení Ryengle napsali následující článek:
Rok 2022 nám přinese spoustu výzev a pevně doufáme, že nastane i zlepšení situace, která nám v posledních dvou letech moc času v tanečních sálech nedopřála. Některé věci nám však bere – i když to ale není úplně důsledkem událostí minulého roku. Následující článek se týká festivalu Pardubická Ryengle, který se pořádá pravidelně od roku 1999 s výjimkou posledních dvou let (2020 a 2021). Má tedy za sebou 21 úspěšných ročníků a byl součástí country tanečního světa v Česku i na Slovensku.
Předem bychom chtěli poděkovat za podporu ze strany souborů i jejich vedoucích, porotců a organizátorů v době, kdy se měl festival konat. Byla to bezprecedentní podpora, kterou jsme vnímali, a byla velmi silná. Byl to velmi působivý moment.
Naše nereakce pramenila čistě z důvodu, že jsme si chtěli dát odstup před setkáním hlavních orgánizátorů a zhodnotit podmínky pro konání dalších ročníků. Nyní, po setkání, vás tímto chceme informovat, že festival Pardubická Ryengle už organizovat nebudeme.
Je dobré uvést hlavní důvody, na jejichž základě se pořadatelé rozhodli:
– ekonomická situace kolem pronájmu a služeb, které se vážou k realizaci festivalu
– snižující se počet country tanečníků festivalu
– epidemická nejistota do budoucích let
Je třeba vám všem poděkovat za podporu a za báječných 21 ročníků, které se nám podařilo uskutečnit. Původně jsme měli v úmyslu uspořádat jen 20 ročníků a se ctí ukončit činnost. Následující ročník pak ale byl doslova vymodlen po nádherném překvapení, které jste si pro nás připravili. Třešnička v podobě 21. ročníku tedy byla skvělým nadplánem, a přestože jsme následující dva roky hodlali pokračovat, víte, jaká situace nám to znemožnila.
Každý článek by měl končit něčím hezkým. Já jsem si vybral to, čeho jsem si všiml během videobombingu, který se konal koncem listopadu 2021 na sociálních sítích na podporu festivalu. Pokud se dokážeme jako country taneční svět postavit za jeden festival, jednu akci a jednu položku v kalendáři, tak mi to vlévá do žil naději, že to s country tancováním v naší kotlině ještě není tak špatné. Semkněme se více – budeme to potřebovat zvláště v době pokovidové. Bude třeba spolupracovat, abychom nadchli novou generaci tanečníků a zároveň ve svém okolí podporovali vznik nových country tanečních souborů.
Pokud měl festival Pardubická Ryengle nějaké poselství, které by se dalo promítnout do budoucna, tak je to o přátelském setkávání se, společném předávání tanečního umu a držení pospolu.
Štefan Švestka a Vladimír Žváček
hlavní organizátoři festivalu Pardubická Ryengle v letech 1999 – 2021
Je škoda, že tato již více jak dvacet let trvající a programově naplňující české taneční skupiny věnující se country končí. Byla to velká akce, která motivovala velkou část naší country taneční scény a vytvářela řadu sociálních vazeb napříč republikou. Svého času součástí byl i Irský den, který rozšiřoval počet zúčastněných skupin a souborů o ty, které se věnovaly irskému tanci v jeho různých podobách. I pro tyto skupiny a kluby byla Pardubická Ryengle přínosná. Pokud by nutně pro ně to nebyla soutěžní akce, je možné, že by Irský den měl v rámci Pardubické Ryengle delší trvání.
Nicméně jako organizátor letní školy naprosto rozumím důvodům, které Štefana a Vláďu vedli k rozhodnutí dále neorganizovat tuto akci.
– Další a daleko smutnější zpráva zastihla naši hudební scénu v polovině ledna. 16. ledna odešla do pěveckého nebe dlouholetá členka skupiny Asonance, hostující zpěvačka Michal Hromek Consort a účastnice dalších hudebních projektů Hana Horká. Je to moc smutná
zpráva a pro ty z nás, kdo jsme ji znali nejen z pódií, to byl jako šleh blesku z čistého nebe. Hani, odpočívej v pokoji, zatímco my ostatní si budeme zvykat na to, že z mikrofonů na podiích už Tvůj hlas nikdy neuslyšíme.
– Irským sešnám doba moc nepřeje. Organizátor pravidelných měsíčních irských sešen ve Whisky & Kilt Zdenek Poledna se chvíli před Vánocemi podruhé narodil po té, co mu odtahovka na Václavském náměstí shodila s elektrickým vedením vedoucím k vánočním stánkům na záda kus římsy. Záda přežila, ale křupla noha. A tak dokud se zlomenina nezahojí a Zdenek neskončí s okrášlením svého těla o sádrový obal, asi žádnou akci nesvolá. Nicméně se o něco pokusil Vojta Tlustý tím, že oznámil konání sešny ve Whisky & kilt na 26. ledna. Vzhledem k tomu, že majitel klubu Vašek Rout se zviditelnil diagnozou infarkt a nechal si profouknout „trubky“ v nemocnici, sešna byla přeložena do Mělníka. Věřím, že se konala. Uskutečnit se měla i irská session ve Valdštejnské lodžii u Jičína, ale tu se povedlo covidu také zrušit. Takže zbývá ještě jedna v Brně, ale o ní nemám žádnou zprávu.
– Na závěr alespoň jedna radostná zpráva: Pavle Ginger Štefkové, propagátorce irského tance ve Frenštátu p.R., se narodil před koncem ledna syn. Prý se mu ale na svět moc nechtělo. Blahopřejeme Pavle a Milanovi Štefkovým k přírůstku do rodiny a všem přejeme hodně zdraví.
– A pro ty, kteří to dočtou až sem, tak jedna nabídka: Od Pat Murphyho jsou na cestě nějaké výtisky jeho poslední sbírky tanců s názvem Last night fun, o které jsme už na našich stránkách psali. Asi 3 kousky budou k diospozici pro eventuální zájemce za nákupní cenu a poštovné. Zájemci dejte vědet telefonicky nebo emailem (vaclavbernard@seznam.cz) a následně se nějak dohodneme na předání.
Úvodní foto je obrázek Claddaghu, části města Galway někdy z počátků 20 století. Možná bez souvislosti jen dodávám, že 15. ledna 1947 – tedy před sedmdesátipěti lety – se začalo poprvé svítit elektřinou i na irském venkově.
Václav Bernard
