Aktuality 31. 7. 2022

Revue – srpen 2022

Na počátku července proběhla v irském Miltown Malbay v pořadí 50. Willie Clancy Summer School, kterou místní nadšenci uvedli život v zápětí po smrti místního dudáka Willie Clancyho v roce 1973. Postupem doby se tato týdenní akce vyvinula v obrovskou oslavu irské tradiční hudby a tance, kterou navštěvují tisíce lidí ze všech koutů světa spojených zájmem. Po čase  ve stejném termínu se přidala v místním hotelu Armada akce zaměřená na irský set dancing s názvem Set dance Week a tím se obrovsky znásobilo množství přítomných zájemců a účastníků.

V rámci WCSS byly vypsány výukové lekce snad na všechny nástroje používané v irské tradiční hudbě, lekce zpěvu, sean nós dancingu a setů. Díky WCSS se zachovalo taneční umění starých mistrů, neboť některé lekce vedli ti, kteří se tanci učili pod vedením těchto mistrů. Součástí jsou i doprovodné akce – monotématické večery věnované jednotlivým nástrojům, zpěvu a tanci, případně další semináře. Po lekcích v odpoledních a večerních hodinách ožívá malé město nebývale bohatým a rušným hudebním životem – ve všech místních pubech a na příhodných prostranství probíhají hudební sessions a minimálně na dvou místech hraje živá hudba k tanci.
WCSS byla do značné míry vzorem pro naši Bernard’s Summer School a to zejména v roce 2005, kdy jsme přidali k tanečním lekcím také lekce hudební a postupně i zpěvu a irštiny. Nejen proto i letos jsme alespoň prostřednictvím facebooku sledovali nahrávky, které přímo na místě a naživo vytvářela irská televize TG4 a irský rozhlas.
Pozorným návštěvníkům FB jistě neušlo, že po WCSS následovala další letní škola – South Sligo Summer School – v Tubercurry a následně ještě Joe Mooney Summer School v Drumshanbo. Opět šlo o akce s velkým množství krásné hudby a obrovských příležitostí přiblížit se irskému tanci. 

– Keltský kruh v Budyni nad Ohří dospěl v sobotu 16. července do svého 17. ročníku. Hudební část festivalu začala ve 14 hodin a zahájení bylo svěřeno kapele Tune.L. Šlo v tomto případě o jejich premiéru na tomto festivalu a já si myslím, že se  tato kapela zapsala velmi dobře.

Tune.L – foto V.Bernard

V nezvyklé odpolední době za nimi pokračovala kapela Claymore se svým po stránce hlasitosti velmi náročným koncertem. A tak mě v blízkosti pódia neudržely ani jejich jinak velmi pohledné tanečnice s nápodobou skotského „highlands“.

Claymore – foto M.Utišilová

Za hradbou stěn hradu jsem zaregistroval, že některé jejich písně by se daly i poslouchat, kdyby se dala zredukovat hlasitost. Ale to je spíše jen můj pohled, všem ostatním se asi jejich vystoupení líbilo. Následující kapela Torques pak působila na ušní bubínky jako balsám, protože využívala pouze akustické nástroje.

Torques – foto V.Bernard

Torques je takový následovník kapely Městská Jardy Budila. Myslím si, že této kapele by slušel větší kontakt se světem irské hudby. Pokračující Irish Dew byli v předstihu pro mě hádankou, v jaké sestavě vystoupí a co bude jejich repertoárem. Nakonec na pódiu se objevili jako kvartet (akordeon, akustická kytara, baskytara, flétny) a repertoár odpovídal dvěma album vydaných v letech 2005 a tuším 2007. 

Irish Dew – foto M.Utišilová

Vrcholem dle mého soudu byla kapela Conamara Chaos, která vystoupila jako pátá a myslím, že se všeobecně líbila.

Conamara Chaos – foto M.Utišilová

Poslední kapela s názvem Tempus do Budyně přijela z Moravy. Kapela charakterizuje svůj repertoár jako středověký rock, což vedle jinak sympatických středověkých nástrojů – šalmaje, flétny, niněra aj. – dokládají trochu „tvrdšími“ nástroji – elektrická kapela, baskytara, bicí.

Tempus – foto M.Utišilová

Poměrně nákladná výprava kapely „nezklamala“ ani v délce zvučení. V té době jsem si se zájemci zatancoval pod pódiem 4 tance a ještě dost času zbylo. Nicméně Tempus se publiku líbil. Večer zakončil Radim Lůžek ohňovou show.
No co říci k festivalu? Výrazný plus a mínus: Krásné a příjemné prostředí a malá a pozdní propagace. Zkusme si držet palce, aby plnoletostí tj. 18. ročníkem se toto změnilo.

– Ač přívlastek „keltský/á/é“ nemám moc rád, nejde se mu v souvislosti s festivaly na území Česka a Moravska vyhnout. A tak další víkend (23. a 24.7.), respektive jeho část trávím na festivalu Keltská noc v Plumlově v kempu Žralok.

Zámek Plumlov – foto V.Bernard

Tomáš Pergler tuto mou aktivitu označil tak trochu za masochismus. No nebyl úplně od pravdy. Keltská noc se trochu rozkročila nejen  v čase a začala již ve čtvrtek v podvečer. Já jsem stihnul program až od pátečního odpoledne. Ve vše spalujícím vedru před téměř prázdným auditoriem začal festival koncertem skupiny MalemIrish, na kterém se dost podepsali zvukaři.

MalemIrish – foto V.Bernard

Nicméně jeden námořnický popěvek tzv. shanty v podání skupiny a hlavně Mirka Pátka byl zazpíván tak, že jsem skoro Mirkovi uvěřil, že by podobné práce byl schopen zastávat. Po nich na pódium nastoupila skupina Gwalarn a třetí v pořadí byla Rí Ra se zpěvačkou Loes Van Schaijk (NL).

Rí Ra – foto V.Bernard

I zde v repertoáru se objevil jeden námořnický popěvek. Po skupině Quanti Minoris (CZ) obsadila pódium další novinka letošního festivalu Zenkl & Kozak Band.

Zenkl & Kozák Band – foto V.Bernard

Čekal jsem více skladeb s mistrovskou Zenklovou mandolínou, ale kapela se více soustředila na písně a skladby Irska, kde bylo poznat, že tito vynikající bluegrassoví muzikanti a multiinstrumentalisté tu nejsou doma. Festivalem zahýbal koncert skupiny Bran, která hodně přitvrdila, hodně si vyhrála s aranžema svých skladeb a spolu s frontmanem Robertem Fischmannem předvedli teplem vyprahlému publiku vynikající show.

Bran – foto V.Bernard

Sice se trochu vytratila melodičnost, kterou jsem obdivoval a měl rád za působení Davida Pajota v době jeho působení v této skupině, ale na popularitě skupiny to spíš jen přidalo. Večerní vystoupení Démáirtu jen potvrdilo, že většině dnešních skupin, které se věnují irskému tanci chybí nápaditý choreograf a cit pro výběr hudby k doprovodu tance.

Démáirt – foto M.Utišilová

K dobru organizátorovi festivalu nutno přičíst, že pro taneční vystoupení nechal vyklidit část pódia.

Démáirt – foto M.Utišilová

Zbytku večerního programu jsem se již nezúčastnil. Na druhý den jsem se těšil na vystoupení skupiny Dálach, které se však nekonalo. Kupodivu organizátoři toto během sobotního rána nedokázala návštěvníkům sdělit.  Téměř před koncem času vymezenému této skupině nastoupila na pódium směska hudebníků ze skupin Sliotar, MalemIrish, Kozák a další zahrála několik irských setů. A to hlavně díky hudebníkům Sliotaru, kteří hráli velmi pěkně a přijatelně a tento vstup táhli.

Jam session na pódiu – foto V.Bernard

Následující Irish Rose z Košic hráli pěkně a docela se příjemně poslouchali. Ačkoliv Tomáš Kočko se svým orchestrem mně celkem nic neříká, dokázal publikum docela slušně rozdovádět.

Irish Rose z Košic – foto V.Bernard

Ještě jsem si počkal na Poitín, který hrál už bez Honzy Brabce a jehož hudba byla příležitostí pro řadu drakobijců a drakobijek – jak jsme si zvykli nazývat tvůrce tanečních kreací pod pódiem. Jeremy jako bavič nezklamal a velmi příjemně zněl jeho zpěv dohromady se Sašou.

Poitín – foto V.Bernard

Zde se zvukaři podepsali velkou kaňkou, neboť celý zvuk jim asi na 5 minut vypadnul.  Zbytek festivalu už jsme s dcerou Markétou ponechali ostatním návštěvníkům. 
Organizátor festivalu Tomáš Somr má neskutečnou schopnost zajistit prostředky a podmínky pro uskutečnění festivalu. O tom svědčí velký seznam sponzorů a partnerů. A potvrzuje to i skutečnost, že se mu podařilo na jeden z posledních festivalů zajistit koncert Sharon Shannon. Nicméně portfolio účinkujících se příliš neobměňuje a to navzdory tomu, že řada vystupujících v roční periodicitě nemá schopnost nabídnout něco nového a zajímavého. Sliotar po osmnácté se mi jeví spíše jako nenápaditost než nějaký úspěch ke chlubení. Možná jednodenní festival s pečlivějším výběrem účinkujících by byl více ku prospěchu této akce. Tak se to jeví mně jako vzdálenému pozorovateli, nicméně připouštím, že o sestavě účinkujících rozhodují jiná – zejména ekonomická – kritéria a osobní vazby.

– Ani setaři moc v červenci neodpočívali. Nejprve se The Prague Irish Set Dancers sešli na fotbalovém hřišti v Jinočanech na oslavě kulatých narozenin své členky Jitky Nedbalové. Vedle gratulací, květinových a gurmánských orgií došlo i na tanec. Tedy ten irský setový.

Ve středu 27. července navečer uspořádal Ondra Horáček z Kopýtek v Rajské zahradě reprízu oslavy svých narozenin z minulého roku. Koncipoval to nikoliv jako oslavu, ale jako sraz setařů za účelem tancování.

Sešlo se patrně hodně tanečnic a tanečníků, zatancovalo se poměrně dost setů a tak to jistě byla podařená akce. I když to nejsou kulatiny, Ondro, přeji Ti vše nejlepší a zároveň Ti patří poděkování za uspořádání této akce (i když jsem se sám nedostavil).

– V průběhu července se uskutečnilo ještě několik příbuzných festivalů zaměřených na irskou a skotskou kulturu, ale s ohledem na časové možnosti jsem si musel vybrat. Rádi sem vložíme texty návštěvníků jiných festivalů (Kostelíček, Nasavrky, Náměšť aj.).

Caledonian Club na festivalu Lughnasad 2022 v Nasavrkách – foto Jaromír Zajda Zajíček

– Na počátku července „do toho prásknul“ Milan Hašek, který v dřívějších dobách byl velkým souputníkem taneční skupiny Rinceoirí a byl autorem mnoha pěkných fotografií z jejích tanečních vystoupení. 

Milanovi a Monice přejeme hodně štěstí a spokojenosti na společné cestě životem.

– Před koncem července zemřel Mick Moloney, jehož angažmá v irské tradiční kultuře a jeho stopy napříč touto kulturou jsou nezměrné. Jeho životopis představil Irish Music Magazine:

DR. MICK MOLONEY (1944-2022)

Born 1944, in Limerick, Ireland, he began playing tenor banjo at 16 years of age. As a teenager he listened to American folksingers and especially enjoyed the music of the Weavers and Burl Ives. There was not a lot of traditional instrumental music being played where he lived and he used to go to neighbouring Ennis, just over the River Shannon in County Clare, to listen to music in the pubs. He tape-recorded the tunes so he could „bring them home“ with him to learn them.
Growing up, he learned to sing traditional songs and to play guitar as well as mandolin and tenor banjo. During his formative years in Ireland, he played with the Emmet Folk Group, and later the Johnstons. His participation with those bands shaped his perspective on and honed his skills in Irish music. He spent five years touring and recording with the Johnstons.
Irish America was blessed when Mick arrived in 1973 and where he combined the careers of professional musician, folklorist, musicologist, teacher and arts presenter and advocate. With a Ph.D. in folklore and folklife from the University of Pennsylvania, he also taught ethnomusicology, folklore and Irish studies courses at the University of Pennsylvania, Georgetown University and Villanova University and was a Global Distinguished Professor at New York University in the Irish Studies Program and the Music Department. In 2008, he won the Golden Dozen Award for teaching excellence at NYU.
Mick will also be remembered as an accomplished singer as well as an instrumentalist and possessed a vast collection of songs and instrumental pieces from the Irish and Irish-American tradition. He is the author of Far From the Shamrock Shore: The Irish-American Experience in Song, published by Crown Publications/Random House in 2002 with an accompanying CD on Shanachie Records.
He recorded and produced over sixty albums of traditional music in the United States with noted traditional musicians such as Liz Carroll, Seamus Egan, Joanie Madden, Billy Mc Comiskey, Jimmy Keane, Robbie O‘ Connell, Johnny McGreevy, Eileen Ivers, Eugene O‘ Donnell, Athena Tergis, Joe Shannon, Ed Reavy, Jack and Charlie Coen, Mike Rafferty and many others. He worked with various recording companies in doing reissues of some of the classic 78 rpm recordings of the 1920’s and acted as advisor for scores of festivals all over America and was director for 25 years of the Irish Week at Davis and Elkins WV – the first Irish music summer school in the USA. His talks at Catskills Arts Week were informative and educational and for many one of the highlights of the week each year.
He formed the group The Green Fields of America which has showcased Irish American traditional artists nationwide since 1978. He was also instrumental in forming Cherish the Ladies, the first all-woman group in the US. He has served on National Endowment for the Arts panels and tax forces and hosted three nationally syndicated series of folk music on American Public Television.
He was a performer and interviewee on the Irish Television special Bringing It All Back Home, a participant, consultant and music arranger of the PBS documentary film, Out of Ireland and a music researcher and performer on the 1998 PBS special The Irish in America: Long Journey Home.
In 1999 he was awarded the National Heritage Award from the National Endowment for the Arts – the highest official honour a traditional artist can receive in the United States by the then First Lady Hillary Clinton. In 2013 he received The Distinguished Presidential Service Award from the President of Ireland. In 2014 received the Gradam Cheoil Award from TG4 — the highest honour a traditional Irish musician can receive in Ireland. His internationally acclaimed CD’s ‚McNally’s Row of Flats‘ and ‚If It Wasn’t For the Irish and the Jews‘, explore songs of the nineteenth and early twentieth-century popular stage in America and were both granted the prestigious Livies award for best CD of the year.
Mick was a great supporter, friend and positive influence to Irish Music Magazine and most generous with his time over the years as he was with countless individuals and artists during his lifetime.

– Letní škola – BSS 2022 – se opět přiblížila na dosah a náš tým finalizuje vše potřebné ke zdárnému průběhu. Počet zájemců stoupnul na počet 84, ale protože zdaleka ne všichni mají vše zaplaceno a doplaceno, počítáme s tím, že ne každý to s přihlášením myslel vážně. Přesto se moc těšíme na všechny ty, kteří to s účastí na výuce myslí vážně. A protože víme, že naše propozice nejsou pozorně čtené, lehce tu jen připomeneme, že:
– přístup k ubytování do školy ZŠ Botičská je v sobotu od 14 hodin. Před touto dobou je možno si jen zde odložit zavazadla
– výuka začíná v neděli 14.8. podle rozvrhu (snad jen vyjma kytary, která má individuální plán)
– v sobotu 13.8. se koná pouze zahajovací tancování v tělocvičně školy pod vedením Davida Dvořáka (od 20:00 hod.)
– lze se stále ještě hlásit na lekce. Ten, kdo už je přihlášen na jinou lekci a zvyšuje si počet lekcí, uhradí pouze poplatek nové lekce a nemusí platit poplatek za přihlášení a úhradu po 31.7.

– ubytování se platí na místě na recepci letní školy
– součástí letní školy jsou mj. dvě doprovodné akce – Irský večer ve středu 17.8. a Závěrečný večer BSS 2022 19.8. Účastníci letní školy mají vstup na tyto akce volný (se jmenovkou). Obě se konají v Divadelním sále kláštera Emauzy (asi 10 minut pěšky od ZŠ Botičská)
– po příjezdu si pozorně přečtěte Pokyny pro účastníky, kde trochu „přituhlo“ pro ubytované. Skutečně neorganizujeme letní školu pro to, aby si někteří účastníci mohli „vyhodit z kopýtek“. Sázíme na větší vzájemnou ohleduplnost.

Takže už za několik málo dnů v Praze a pak snad i na Sychrově na Skotských hrách.

 

Václav Bernard