Aktuality 29. 12. 2021
Revue – Leden 2022
Na úvodním snímku k této Revue je torzo nezapomenutelného bodhránisty John Joe Kellyho, čímž bych rád čtenáře upozornil na nově vzniklou irskou skupinu DDK, která se skládá z vynikajících irských muzikantů. Na housle hraje David Doocey a na kytaru jeho bratr Patrick Doocey, na basu Kevin Doherty a na flétny, box a další nástroje Stephen Doherty a na bodhrán právě John Joe Kelly. Tady je malá ochutnávka z jejich koncertu:
https://www.facebook.com/107739221766715/videos/1594365887587607
– V minulosti jsem se v rámci Revuí věnoval i skupině Spirituál Kvintet, která letos ukončila svoji činnost. I když příznivci této skupiny měli možnost se se Spirituál Kvintetem a jeho členy důstojně rozloučit v rámci serie podzimních koncertů (2021) v pražské Lucerně, neskončil zájem o tento druh hudby a stále více se ozývají hlasy, které volají po nějaké formě pokračování.
To vyslyšeli dva členové původního Spirituál Kvintetu Veronika Součková a Jiří Holoubek, přibrali k sobě kytaristu Honzu Jandu a basistu Zbyňka Bureše a vytvořili skupinu Spirituál Kvartet. Skupina stejného jména už zde byla zhruba před šedesáti lety, ale to asi nikomu nebude vadit. Budeme držet palce.
– Příjemný předvánoční dárek poskytl spřízněným duším Consort Michala Hromka v podobě koncertu ve Společenském centru při kostele Krista Spasitele na pražském Barrandově. Stalo se tak 9. prosince. Výběr repertoáru byl téměř ryze vánoční a skladby a písně pocházely téměř výlučně z naší oblasti, britských ostrovů a Francie. Consort hrál (a zpíval) ve svém obvyklém složení (Michal Hromek – kytara, Jakub Klár -flétna, whistle, zpěv, Matěk Kroupa – viola, housle, Daniel Mikolášek – bicí, zobcová flétna, melodika, zpěv) a už podruhé zpěvem skvěle doprovázela Tatiana Čudová.
– Spolek Kašpar premiérou hry Martina McDonagha Lebka z Connemary 8. června roku 2021 završil uvedení celé connemarské trilogie tohoto autora (patří sem ještě hry Osiřelý západ a Kráska z Leenane). Trochu komedie, trochu detektivka, ve které se řeší, zda hrobník Mick Dowd před sedmi lety zabil svoji ženu Oonu. A ti, které to zajímá, jsou poťouchlá a stále lehce přiopilá stařena Maryjohny Raffertyová, trošku retardovaný, ale o to temperamentnější mladík Mairtin Hanlon a hlavně jeho starší bratr, místní Colombo Thomas. Rozluštění záhady se blíží, protože po sedmi letech jsou ostatky zemřelých na místním hřbitově vykopávány a záhadně likvidovány, aby uvolnily místo novým mrtvým. Skvěle zdramatizované a zahrané drama dodává celé historce (v podstatě se nic neděje, je to o ničem) potřebný dramatický náboj a spád.
Kristián Stolařík a Tomáš Karger
Píšu o tom zde, protože jsme navštívili toto představení Spolku Kašpar na scéně Klubovna 10. prosince a herecký koncert nám připravil Tomáš Karger v roli Micka Dowda, Jelena Juklová v roli Maryjohnny Raffertyové, Kristián Stolařík jako Mairtin Hanlon a Jan Meduna se představil jako Thomas Hanlone.
– Shannon v Balbínce. V poslední době téměř každý měsíc najdeme příležitost se setkat s touto skupinou a případně s jejími příznivci. V prosinci se tak uskutečnilo v sobotu jedenáctého právě v Balbínce. Na počátku bylo přítomno asi 10 platících návštěvníků, posléze se počet zvýšil o štamgasty, kteří sem přišli na pivo bez ohledu na ohlášený program. Přiznám se, že moji motivací k návštěvě Balbínky bylo možné setkání s Lucií Peničovou – bývalou tanečnicí z Rinceoirí za dob mého vedení. Ta však svoji návštěvu přehodnotila a do Balbínky nepřišla.
Shannon v Balbínce 11. prosince 2021 – zleva Pavel Švestka, Radovan Hulla, Antonín Janák, Jiří Mašek a Helena Mirovská
Shannon předvedl v rámci večera svůj standardní program včetně svých úspěšných čísel i těch, která patří už asi do archivu. Průvodní slovo a celková atmosféra koncertu bohužel byla přímo úměrná velikosti a zájmu publika a rozhodně na tom nemá vliv aktuálně v TV probíhají taneční soutěž Stardance. Sestava muzikantů je relativně stabilní, což je spíše kladný jev. Pokud stejně ohodnotím repertoár a provedení koncertu, tak jde naopak o jev postrádající pohyb a to mi nepřijde moc pozitivní. Ale možná, že je to jen pohled můj, který preferuje irský trad a Shannoni naopak se z tohoto pojetí možná chtějí vymanit.
– V pondělí 13. prosince se ve Whisky & Kilt klubu sešli v komorní sestavě příznivci skotských country tanců, aby tak navázali na dřívější podobná setkání na stejném místě, které organizuje Honza Drastík z Caledonian Clubu. Naposledy se tu něco podobného konalo někdy v únoru 2020.
Zhruba v tříhodinovém bloku zúčastnění pod vedením Honzy Drastíka se naučili a zatancovali několik tanců z bohaté kolekce, kterou svět skotských tanců poskytuje. Na konci účastníci vyjádřili naději, že toto nebude opět na dlouho poslední setkání stejného druhu.
– Město Kadaň ožilo irskou kulturou v úterý 14. prosince irskou kulturou a to hned dvojnásobně. Jednak zde koncertovala plzeňská skupina Poitín a pak se zde křtil překlad a 1. české vydání básnické sbírky Ennáct bébásní (v originále Pomes Penyeach) irského spisovatele Jamese Joyceho. Obě akce se konaly na jednom místě v místním kulturním centru Střelnice.
Poitín a překladatel – zleva: Jakub Siegl, Saša Marešová, překladatel a organizátor večera Jan Losenický, Jaroslav Oto Macháček, Ivan Kudrna a Jeremy King
Večer měl ještě jeden přívlastek – překladatel a organizátor večera Jan Losenický měl navíc ještě narozeniny. A tak koncert, který si přišla poslechnout asi třicítka občanů Kadaně, známých a příznivců organizátora, měl velmi dobrou atmosféru. Mezi dvěma vstupy Poitínu po přestávce Jan Losenický nechal pokřtít svůj překlad sbírky básní Jamese Joyceho. Jako křtícího si vybral Jeremyho Kinga z Poitínu. K vydané knize mi překladatel napsal následující:
Jde o úplně první a zbrusu (lépe řečeno „ztisku“) nové vydání jedné ze dvou básnických sbírek přelomového romanopisce světové literatury. Sbírka básní Pomes Penyeach vyšla poprvé v roce 1927 a zahrnuje třináct básní z dlouhého období 1904-1924 (druhá sbírka s názvem Chamber Music vyšla v roce 1907 a česky v překladu Petra Mikeše). Pomes Penyeach jsem přeložil už v roce 2006 a tehdy jsem za překlad získal první cenu v soutěži Jiřího Levého pořádaní Obcí překladatelů. Text jsem nechal v šuplíku a letos se mě všiml pan nakladatel Daniel Podhradský, já jsem text po těch 15 letech zrevidoval a kniha právě vychází.
Kniha je samozřejmě k dispozici u všech dobrých knihkupců.
– Balbínka nabídla ve čtvrtek 16. prosince další koncert skupiny zameřené na irskou hudbu – Cheeky Sheep. Dominantním prvkem hudebního projevu této skupiny je zpěv v podání Jany Čermákové a Markéty Sasínkové a všudypřítomného kytarového doprovodu Jardy Švorce. Doplňkem jsou pak sety irských melodií (tunes), které provedením a aranží neměly moc šťávy. Průvodní slovo zajišťovala Jarda Švorc a protentokrát ústředním tématem uváděných písní a skladeb byl pes. Ten měl místo v každé písni. Koncert začal se čtvrthodinovým zpožděním, měl dvacetiminutovou přestávku a skončil v půl desáté. Vlastní hudební produkce trvala tedy necelou hodinu.
Proti mě sedící skupinka asijských děvčat stačila v průběhu koncertu si udělat několik selfíček s různými úpravami vlasů a tak mi trochu připomínala naši bývalou ministryni financí. Neodsuzuji je za to, protože když nebyl fixován můj zájem o dění na pódiu, bylo kam otočit pozornost.
– V průběhu října a listopadu v krátké době po sobě zemřeli dva účastníci irského turné po tehdejším Československu v roce 1967 a shodou okolností i příbuzní Johna Cullinanea. Tím prvním byl Kevin Davis, Johnův švagr. Kevin byl prvním předsedou Munster Regional Council, který byl založen v roce 1973 – jedná se o organizační složku CLRG tj. spojenou s irským tancem. Zároveň se podílel na organizaci prvních světových šampionátů v irském tanci.
Na počátku listopadu v krátkém čase před svými osmdesátinami pak zemřela jeho manželka a zároveň sestra Johna Cullinanea Ciss Davis. Ciss byla TCRG a ADCRG.
– 16. prosince měl svoji premiéru na irské televizi TG4 snímek s názvem Steps of Freedom (The Story of Irish Dance). Jde o dokumentární snímek, ve kterém producent (možná producentka) Ruár Magan představuje cestu irského tance jako venkovské zábavy k celosvětovému fenoménu. Bohužel neměl tento film povolení být vysílán mimo Irsko a tak nebylo možno ho odchytit na internetu. Nicméně podle všech upoutávek půjde o velmi zajímavý snímek, na kterém se podíleli tanečníci z různého spektra irského tance a některé z nich známe i z jejich návštěv v Česku – např. Siobhan Manson. V ukázkách jsem zahlédl i Coleene Nee, která tu působila před třemi roky v rámci inSpiral Dance Company a dokonce i dobře známou Anetu Dortovou. O irském tanci tu hovoří i Helena Brennan, autorka knihy The Story of Irish Dance. Předpokládám, že dříve nebo později se snímek objeví někde na internetu nebo na „tubě“. A tak doporučuji ho vaší pozornosti.
– Pata Murphyho znají tanečníci z Česka jako výborného učitele irského set dancingu a průvodce set dancingovými víkendy, dále jako sběratele irských setových tanců a někteří dokonce měli možnost s ním strávit čas na jeho lekcích na BSS v roce 2012. Pat zřejmě uplynulé dva roky, kdy se nekonala ve světě téměř žádná set dancingová akce, nezahálel, utřídil svoji sbírku tanců a připravil a vydal svoji v pořadí již šestou sbírku s názvem Last Night’s Fun, která zahrnuje cca 145 setových a společenských tanců z irského prostředí.
Podle informací od Billa Lynche aktuálně se distribucí zabývá hudební prodejna v Ennisu s názvem Custy’s Music Shop a vedle Patových knih si zde můžete vybrat a objednat z velkého množství CD, DVD, knih a hudebních nástrojů. Cena 6. sbírky Pata Murphyho je 20 Euro bez poštovného.
V závěru roku 2021 bychom rádi popřáli návštěvníkům našich stránek a příznivcům irské tradiční kultury hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v roce nastávajícím a doufáme, že se snad konečně začne dařit a to i irské kultuře v Česku a v kontinentální Evropě.
Václav Bernard
