Aktuality 19. 1. 2009
Revue – leden 2009
+ Ve Zručských novinách č. 8, ročník XII ze srpna 2002 jsem objevil následující článek, který mi přišel přímo rozkošný:
Na Zruči žil potomek irské šlechty William Hugo, svobodný pán Mac Neven Ó Kelly ab Aghrim. Působil jako profesor na tehdejší lékařské fakultě v Praze a věnoval se některým lékařským pokusům. Jeho lékařské výzkumy a objevené metody však nebyly v jeho době doceněny, a možná i pro ně byl považován za zlého bezohledného podivína. Až v současnosti
mu byly přiznány zásluhy a přínos do lékařské vědy. Dokonce je posmrtně oslavován i v zemi jeho předků. v Irsku, odkud byli kdysi vyhnáni jako stoupenci katolické církve. Pro
účely vyznávání víry na zručském zámku, zřídil první zámeckou kapli. Začali používat české jméno Nováci. Na zručském panství žili někdy v letech 1767-1813.
Je hezké, jaké neotřelé jméno si vybrali, že?
+ Snažím se sledovat, na které stránky jsme se dostali do odkazů. Je pro mě příjemnější nechat přijít jiné na to, že umístěním www.bernards.cz do svých odkazů se rozhodně image svých vlastních stránek nepokazí než použít různé jiné techniky k vetření se na stránky, kde bychom snad ani nechtěli být. Objevili jsme se v odkazech webových stránek Terezy Bachové a Vlaďky Ptáčkové. Několik čtenářů se na naše stránky dostalo z vnitřních stránek brněnské taneční skupiny Virginie. A pak na nás odkazuje jakýsi Honza Matějka. A tak děkujeme.
No a když jsem u těch webových stránek, přiznám se, že v té naší oblasti vládne dost neutěšený stav. Jedny stránky se chlubí, že byly naposledy obměněny 10. září minulého roku (než takový údaj, tak bych tuto „vizitku“ stránek raději zrušil), jiné propagují akci, která se udála před dvěma měsíci, na dalších vytáhli aktualitu už téměř 3,5 roku starou. Mrzí mě, že mrtvé jsou i ty stránky, kterým jsem se do nedávné době věnoval a které pod záminkou, že se vyrábějí nové, ztratily na aktuálnosti. Myslím, že jen málokdo z těch, co pečují o webové stránky, si dokáže uvědomit, jak je těžké čtenáře přilákat na i kvalitní obsah. Na většině stránek však vládne klid a veskrze dietní obsah, kterého se skutečně člověk hledající zajímavé informace, příliš nepřecpe. Kdyby alespoň webmastři odstranili ze stránek to neplatné. Bohužel hrozí nebezpečí, že by s obsahem asi zmizely i ty stránky. A přece pamatuji u řady stránek, s jakým nadšením a nasazením byly zakládány. Kam se to podělo? A tak marně bloudím světem „irských“ stránek, kde není nic k přečtení ani k vidění. Tak se snad vrhnu raději na porno. Tam sice také není nic k přečtení, ale na některých obrázcích lze alespoň okem spočinout. Snad bych ale neměl zapomenout, že se objevily nové stránky taneční skupiny Keltský tygr (jedna z odnoží impéria Evy Schaeferové) na adrese http://www.keltskytygr.ic.cz. Tak schválně, jestli během tří měsíců nastolí „standard“ webových stránek jiných skupin a nebo se stanou štikou v tanečním „rybníku“?
+ Mimochodem na blogu Vlaďky Ptáčkové jsem zaznamenal asi první snahu o hodnocení taneční show Swan Legend, které není napsáno na objednávku či s nějakým určitým záměrem (aspoň si to myslím). Vlaďka prostě popsala své pocity z návštěvy pražského vystoupení této show a pro show to vyznělo veskrze příznivě. A to jsou slova, která by měla být na stránkách show a nebo by z nich mělo být na tento článek odkázáno.
+ Už několik let jsem byl saturován kalendářem skupiny, kterou jsme vedl a na jehož tvorbě jsem se podílel. Docela jsem si na toto zvyknul a tak mi tento nejen estetický doplněk mého pracovního prostředí začíná docela chybět. Je škoda, že v Rinceoirí nestačili díky sérii vystoupení připravit nový kalendář. Myslím si, že s ohledem na taneční kostýmy použité v show Swan Legend by bylo na takovém kalendáři na co koukat. A kdyby se k lidem dostal i třeba na počátku února, pořád by po většinu roku byl aktuální.
+ Večer irských tanců 9. ledna na Barče pořádala skupina Coiscéim. Nebyl jsem na této akci úplně od počátku, ale stačil jsem zaznamenat jedno vystoupení taneční skupiny a pak následovala výuka Nákří Polky, pak vyučující Markéta zabrousila do Bonfire Dance a nakonec skončila na modifikaci tance Every Man Chance. Hudba byla jen reprodukovaná, vstupné 100,- Kč a zhruba 50 přítomných osob. Tolik realita. Moc bych si přál, aby takové večery tu fungovaly, ale nabyl jsem dojmu, že tudy cesta nevede. Pokud se výrazně večer nezmění a s tím i jeho organizace, bude to i do budoucnosti asi jen večer pořádající skupiny a její školy. A to mi přijde moc škoda.
+ Skutečně obrovsky a rychle se rozrostla česká „irská“ komunita na komunikačním serveru Facebook. Svorně se tu „přátelí“ muzikanti s tanečnicemi, obnovují se ztracené kontakty a navazují nové. To je ta pozitivní stránka. No a pak se tu docela slušně „utrácí“ čas a plká o ničem. Mně osobně se usnadňuje práce, neboť zde mám skoro všechny lektory letní školy. A pak tu mám kontakt s minulostí irských tanců: „sešel“ jsem se zde s Kate Wood (zasvěceným nemusím tuto paní přibližovat) a otevřela se mi možnost komunikace s Klárou Zíkovou, exrinceoirí. S Kate kupodivu nekomunikujeme o irských tancích, ale o krtečkovi. Je tu „nastěhovaná“ část kapely Dún an Doras v původním složení, objevuje se tu dost tanečníků a tanečnic z celé kontinentální Evropy. Objevují se tu fotografie a dokonce celá videa. Toto není propagace této formy „komunikace“, spíše jen ukázka, že něco takového existuje a „irská“ komunita je zde přítomna. Jinak je to spíše odstrašující ukázka formy trávení času na počítači. A to píši i s tím vědomím, že tam jsem zaregistrován také.
+ Nejbližší velká evropská soutěž v irských tancích se koná na konci ledna v holandském Wassenaaru. Jde o feis s názvem Feis An Gheimhridh a pořádá jí Sean Kilkenny se svoji školou. Pamatuji se na první návštěvu této soutěže před několika lety. Na požádání nás u sebe ubytoval Sean Kilkenny – v historickém dome v Den Haagu. Bydlel v nejvyšším tj. asi třetím patře (v podkroví) a vedly tam schody, které spíše svojí strmostí připomínaly žebřík. A ze střechy jsme koukaly na střechy jiných domů v centru Den Haagu. To byl ještě takový feis, že se v sobotu včas skončilo a pak se společně tancovalo. V neděli po soutěži jsme se jeli podívat ještě na moře a pak jsme jeli domů. Nevím sice, kdo z „okolí“ do Holandska jede, ale každopádně držíme palce. A pokud to půjde, tak si udělejte čas na prohlídku města a zajeďte se podívat na Atlantik. Je to příjemné.
+ Obdržel jsem mail od otce nedávno zesnulé Mileny Tourkové ze skupiny Hop Goblin. V lednu konečně získali rodiče zprávu o příčině úmrtí své dcery. Nechci se tu dopouštět nějaké indiskrétnosti. Nejsem si asi i shodně s rodiči Mileny jist, že lékaři vědí… A tak bych úmrtí Mileny zařadil spíše do té kategorie úmrtí, kde příčina není zřejmá a kde možné zdravotní problémy nebyly předem avizovány nějakými zřetelnými zdravotními potížemi (arch. Kaplický). Asi také není nalezitelná žádná příčinná souvislost s irským tancem. A tak si nelze navzájem přát nic jiného, než jak to vyjádřil pan Tourek v závěru svého mailu:
Na závěr Vám chci popřát hodně radosti v práci s dětmi, hodně zdraví a
spokojenosti a již nikdy žádnou takovou zprávu, jaká přišla od nás.
Nicméně bych na místě vedoucích skupin asi tuto informaci nepřešel bez nějakého závěru pro vlastní skupinu. Ve skupině, kde se trénuje nejméně 3x týdně, by bylo vhodné při přijímání člena z přípravky do skupiny se zajímat o jeho zdravotní stav. Pokud se tréninky neodbudou, jsou v této četnosti srovnatelné s náročným sportem. Buď rodiče a nebo on sám, pokud je zletilý, by měli podepsat jednoduchý papír, ve kterém sdělují, že si nejsou vědomi žádné zdravotní překážky, pro kterou by se nemohl on či jejich potomek věnovat fyzicky náročné přípravě tanečníků irského tance. Chtít nějaké potvrzení od lékaře by sice bylo o trochu průkaznější, ale bylo by třeba lékařům přiblížit, co to v daném případě znamená „věnovat se irskému tanci“. V případě, že se objeví nějaký zdravotní problém a nejde o banalitu typu výron, natažený sval, rýma či natržený zadek (Rinceoirí a Démáirt vědí o čem je řeč), měla by být tanečníkovi či tanečnici zastavena činnost do doby, než lékař potvrdí způsobilost organismu k návratu do tanečního programu.
V.B.
Václav Bernard
