Aktuality 1. 4. 2010

Revue – Duben 2010

– Liberecký deník otisknul 4. března  reportáž a rozhovor, který se týkal nedávného Irského bálu v Lidových sadech. Bylo hezké, že v článku byla zmíněna přítomnost lektora irských tanců (škoda, že bezejmenného) a „kapely Bernard´s“, která tancuje. Už jsem varoval v minulé Revue, že na pracovníky ze sdělovacích prostředků je třeba trochu dohlédnout, v tomto případě by si článek zasloužil docela slušnou korekturu. Pokud autorovi článku ušlo jméno Gerarda Butlera, na facebooku jsem se přesvědčil, že nikoliv některým libereckým tanečníkům. A tak mezi Gerardovými přáteli se na facebooku objevují česká jména a nejen ta pražská. Přesto ale děkuji za v podstatě nezaslouženou propagaci.

– další ohlášená session v HZK se konala v pátek 5. března. Asi byla omylem vyhlášená jako irská, protože přítomní hudebníci se věnovali „balkánu“. Nicméně po chvíli přítomný Dan Vališ a Honza Vrabec lehce „otočili“ program do „Irska“. Nevydržel jsem dlouho a za zvuku dalších balkánských melodií jsem HZK opustil.

– Vyšlo 62. číslo Zpravodaje Bratrstva Keltů. V úvodu Tomáš Křivánek bilancuje šestnáct let existence tohoto sdružení. Následující stránky jsou věnovány dvěma knížkám s keltskou tématikou, dále 16. ročníku festivalu Beltine, najdete zde článek Vaška Routa věnovaný dudácké skladbě. Pak už je to o menhirech a keltských pověstech.

– Blížící se svátek sv. Patrika připomíná v Praze dvojice koncertů, které ve spolupráci s taneční skupinou Gall-Tír realizují „sessionoví“ hudebníci ve studentském klubu K4 v Celetné ulici v neděli 14. a v pondělí 15. března. Z pódia postaveného v příjemných sklepních prostorách hrají René Starhon, Dan Vališ, Marek Poledna, Míša Rábová, Jonny Tennant, Pepa Janíček, Eliška Bublíková. K nim se přidává i Jan Banis z Holandska a Vašek Rout. Ukázky ze svého repertoáru – zčásti na reprodukovanou hudbu a zčásti na živo – přidávají Gall-Tíři. Večer v kruhu známých a spřízněných duší příjemně plyne umocněn konzumací piva dobré značky.

– První večer spojený s hraním Irů z Cavanu známých jako To Go bog é se odehrává v Caffrey´s v pondělí 15.března. Přijel Gerry Hennessy, Enda McDermott, Paddy Tierney a dva další hudebníci. S nimi hráli ještě Martin Sedláček, Jakub Severin a Lukáš Radostný.

       foto Markéta Bernardová

Později se přidal ještě Zdeněk Poledna a věřím, že i další, kteří sem přišli z Celetné. Večer plynul v příjemném oparu zpívaných irských lidovek prostřídaných dobře interpretovanými instrumentálkami. Cestou domů jsme ještě stačili úplnou náhodou s Markétou potkat v Melantrichově ulici Dannyho McGoverna, o kterém Gerry říkal, že přijede později.

– Více než 14 dnů trvalo, než byly na Feisbase zveřejněny výsledky Cracow Feis. Nejvyšší startovní číslo 248 patřilo Kláře Bušinové, což bylo jedno z mála jiných jmen v záplavě jmen polských. Z výsledkové listiny jsem měl pocit, že šlo spíše o polský šampionát, byť za jmény se objevují názvy škol z celé Evropy. Polská jména trochu ředila ta ruská, ale jinak se moc lidí z ostatních částí Evropy neobjevilo. V podstatě mezi sebou soutěžily polské filiálky evropských tanečních škol. A tak přemýšlím, nakolik se například Klára Bušinová z Delaney Academy identifikovala s vítězstvím či dobrým umístěním tanečnic a tanečníků polské části Delaney Academy (stejnou otázku si mohu položit v případě AMC či Tír na nÓg). Asi by se mi více líbilo, kdyby na soutěžích soupeřili tanečníci a tanečnice z tanečních skupin a jejich škol (Rinceoirí, Coiscéim, Gall-Tír, Setanta, Comhlan, Reelandia, Ellorien atd.) než jejich koncentráty v anonymních nadnárodních celcích. Ještě je docela přijatelné, když škola má za názvem stát, ze kterého pochází (Tír na nÓg Poland,…). Ale už jsem si zvykl, že to tak nějak souvisí s ekonomickým pojetím An Coimisiún a to zájmy evropských tanečníků a skupin  určitě nepřibijí.

– 17. března se konala recepce u příležitosti státního svátku Irska v Břevnovském klášteře. U vchodu do velkého sálu nás přivítal sám ambasador Mr. Richard Ryan s manželkou Heeun a s prvním tajemníkem ambasády. Oproti předchozím akcím obdobného charakteru zde nebyl žádný projev jakéhokoliv státníka a ani zde nehrál žádný muzikant. A tak bylo na každém, jaké rozvine kde vztahy. Rád jsem se zde setkal s Natalií, Maruškou a Milanem. Většinu času jsme strávili s Michalem Hromkem a jeho manželkou. Letmo jsme zde zavadili o sebe s Henrykem Pacziorkem a chvíli jsme pohovořili s Oldřiškou a Markétou z Irské ambasády.
Tak jako to dělá pravidelně, i letos vydalo Irské velvyslanectví Embassy of Ireland Newsletter, ve kterém informuje o hlavních akcích a irských aktivitách v Česku. Především na první straně jsou akce spojené s letošním svátkem sv. Patrika. Tradičně jsou tu zastoupeny aktivity Centre for Irish Studies. Zde se dozvídáme, že The Centre for Irish Studies bude hostit XXII International James Joyce Symposium ve dnech 13.-18. června. Více se o této akci dozvíte na www.jamesjoyce.cz. Z dalších zmiňovaných akcí je zde Bernard´s Summer School 2010, Prague Feis  2010 a European Film Festival (v Praze od 15. do 22.4., v Brně a Olomouci od 23. do 30.4., kde se budopu promítat i dva irské filmy: Kisses (režisér Lance Daly) a Peacefire (režisér Macdara Vallely). Více na www.eurofilmfest.cz. Se svými aktivitami na stránkách Newsletteru seznamuje i Enterprise Ireland a Czech-Irish Business Association.

– Snaha strávit večer v příjemné společnosti slavitelů svátku vyzněla trochu naprázdno. Zvolil jsem akci organizovanou Vaškem Routem, ale dorazil jsem do malé hospody, kde vstup byl po předchozí rezervaci (asi jsem něco přehlédnul). A pokud bych se tam náhodou dostal, slavit bych musel s ohledem na prostor ve spoji spatném. Usoudil jsem, že musím zvolit náhradní variantu a hospůdku v Opatovické ulici jsem opustil.

– Oslava svátku sv. Patrika v KC Novodvorské proběhla v pátek 19. března za účasti Poitínů. Z počátku jsem měl pocit, že to bude velmi, velmi komorní, ale v průběhu večera přicházeli stále noví a noví lidé. Večer jsme rozjeli tancem (jak jinak) a abychom se vyhnuli těm profláknutým a osvědčeným, zvolili jsme Walls of Limerick a nedávno naučený Dennis Murphy´s Reel. Na publikum se dalo docela spolehnout, protože nezavdávalo příčinou k dlouhému vysvětlování tanců. Po nezbytných organizačních záležitostech jsme pokračovali v tanci Bonfire Dance. Další čas byl věnován ukázce irského set dancingu v podání The Prague Irish Set Dancers a následně se publikum naučilo 4 figury z North Kerry Polka Setu (všechny polkové). Na tuto ukázku navazovala soutěž v polkovém tanci dvojic pod stále se snižujícím prostorem. Zúčastnilo se asi 12 párů. O bizardní figury nebyla nouze. Za upřené pozornosti návštěvníků večera zvítězil pár Katka Velanová a Jakub Mašek. Mezi tím bylo provedeno vyhlášení výsledků činnosti outfitové komise, která vytvořila seznam 5 osob, jejichž oblečení nejlépe reflektovalo svátek sv. Patrika. Absolutním vítězem se stala Verunka Ondráčková před Hanou Klímovou, Honzou Paličkou, Hankou Juřicovou a Jirkou Kroufkem. Po North Kerry Polka Setu, který si nyní účastníci zatančili v celku a ceilí tanci Harvest time Jig se rozběhla tombola. Do tomboly přispěly firmy Stock Božkov (dovozce whiskey Tullamore Dew), H-Market (dovozce piva Guinness) a Rinceoirí (taneční skupina). Vzhledem k tomu, že bylo co „rozdávat“, tombola se výrazně časově protáhla. Pak už jen následuje Country Walz, Every Man Chance a na úplný závěr zazněla Irská státní hymna.

– Paralelně s touto akcí probíhala v HZK session, kde se nad obvyklou sešlost místních hudebníků dostavili i hudebníci z Cavanu, kteří zde byli součástí Irish Music festivalu (pořadatel Frank Haughton).

                Na session – foto Jeremy King

Řada lidí z Novodvorské hned po skončení večera putovalo na Smíchov a podle všech reakcí a skutečnosti, že se hudebníci rozcházeli až druhý den za bílého dne lze soudit, že to byla akce více než povedená. Ostatně i fotografie z místa to jen potvrzují. Osobně lituji, že jsem už neměl tolik sil, abych pokračoval v tom večerním maratónu.

         Sobotní ráno před HZK – foto Jeremy King

– Už nějakou dobu sleduji, že irský tanec se stal populárním mezi studenty ČVUT, tedy hlavně mezi těmi, kteří jsou spolužáky Terezy Jindrové. Je fakt, že tito lidé se v hojném počtu zúčastnili obou akcí na KC Novodvorská, které jsme zde pořádali. Osobně je mi sympatické, že irský tanec není pro ně jen technickou záležitostí, ale i společenskou potřebou. A tak držím palce!!

            Foto Jan Flídr (?)

– Také skotské tance dostaly šanci v průběhu patrikovského týdne a to díky semináři, který pořádal Caledonian Club v Praze v prostorách TJ Sokol Vinohrady.

O konání tohoto semináře napsal Honza Drastík z Caledonian Clubu následující:

Caledonian Club (www.caledonianclub.eu) byl opět průkopníkem v oblasti skotských tanců – poprvé v rámci ČR zorganizoval ve dnech 20. a 21. března 2010 v Praze seminář jednoho z méně známých druhů skotských tanců. Ladies‘ Step Dancing (někdy jen Step Dancing) je méně známý typ skotských tanců se specifickými kroky, které v sobě zahrnují prvky Highland Dance a francouzských tanců (inspirací byl patrně i francouzský balet). Zpravidla se jedná o sólové tance, ale občas se, jako určité zpestření, prolínají i do některých country tanců. Objevily se v polovině 18. století a oblíbené byly až do konce 19. století. Po určité odmlce došlo k jejich oživení a dnes bývají součástí výuky skotských tanců. I v rámci Evropy se jednalo o unikátní počin, neboť lektoři tohoto tance se dají počítat na prstech jedné ruky. Měli jsme štěstí, neboť ve Vídni dlouhodobě působí Susi Mayr, která je skvělou tanečnicí a učitelkou. Jak jsme si již navykli při podobných akcích: do Prahy přijela milá a zprvu nenápadná paní, která pak bez zadýchání se vydržela 1,5 dne tancovat a vyučovat i ty nejnáročnější tance, zatímco nám šla hlava kolem a nohy se pletly jedna přes druhou. Během sobotního dopoledne jsme sice celkem bez problémů zvládli “moderní“ Merry Meghan i historický Rose of Benbecula, ovšem pak nás (pravda, jen některé) již zaskočily krokové variace Miss Forbes (ach, ty single a double trebles) a Flora MacDonald’s Fancy. Neděle se tedy nesla především v duchu opakování a pilování techniky. Každopádně si Ladies‘ Step získal srdce všech takřka dvaceti účastníků a zcela jistě najde uplatnění v našem tanečním programu. Potěšila nás účast našich starých známých z Gejzíru a také z
bratislavského Sillmarionu. Získali jsme bohatý studijní materiál a mnoho inspirace. Fotky naleznete ve fotogalerii (www.caledonianclub.eu), pracuje se i na videích.

– Slavnosti sv. Patrika aneb keltské nebe a peklo je název večera, který uspořádalo v jabloneckém Eurocentru uskupení Celtic Dance Club, což jsou taneční skupiny ze severních Čech (Irské sestry, Keltský tygr a Divoký Ir). V programu se střídají taneční vystoupení jednotlivých skupin s velmi mystickými názvy (např. Zrození duší, Pozdrav ze záhrobí, V sedmém nebi, Keltské nebe a peklo) se společným tancování účastníků večera.

   Irské sestry s „bratrem“ v akci – foto V.Bernard

Choreografie sice vynikají nápaditostí, ale na provedení by se dalo dost vylepšovat. Také hudba, která doprovází choreografie, má k té irské tradiční trochu daleko a nebo je použita tréninková hudba k irským tancům (ve tanečním slangu jí říkáme „kolotočová“). Ke společnému tancování hraje jako již tradičně skupina Alastair. O tento druh vyžití je tu velký zájem, parket se plní při každém tanci až „po okraj“. Oproti minulému večeru před měsícem v libereckých Lidových sadech jsem zaznamenal širší repertoár nabízených tanců a to mě potěšilo. Také jsem si zaznamenal provedení tance Eurovalčík, který se tu hojně tancuje, zde vznikl a jeho autorem je velmi pravděpodobně Eva Schaeferová. Rád se ho pokusím „prodat“ tam, kde sám budu učit. A protože jsem se večera zúčastnil s Terezou Loužeckou – Bachovou, které příležitostně a stále pravidelněji působí v Sedmihorkách, zasvěceně jsem si popovídal s ní i zdejšími tanečníky o zdejším přístupu k irskému tanci. Další podobný večer se zde v Eurocentru v Jablonci uskuteční 23. října 2010. Kdybych na to náhodou zapomněl, doufám, že mi tuto akci zdejší tanečníci připomenou na letní škole v Praze v srpnu t.r.

– Můj výčet a komentář akcí spojených s irským tancem a hudbou není nikdy úplný. Prostě nestíhám a je mi to líto. Je škoda, když se o některých akcích nepíše. Osobně si myslím, že organizátor akcí by měl zajistit samotnou akci a její propagaci a přitom by neměl opominout její následné vyhodnocení či připomenutí. Rádi poskytneme prostor v rámci Revue pro následný pohled na zorganizovanou akci. A nemusí o ní psát nutně organizátor. Účastníci by se měli zvyknout, že napsat o akci – zvláště pokud je zdařilá – je jistou formou poděkování tomu, kdo ji uspořádal. A zvláště v našich poměrech při přelejvající se přízni a její nestálosti je taková forma poděkování více než potřebná.

– 30. března v Kongresovém centru v Praze vystupovala show Gaelforce Dance. A jaký tato show zanechala dojem? Jeden z možných odráží následující příspěvek jedné návštěvnice této show:
Nejkratší zhodnocení by bylo asi: dobří tanečníci v blbém „filmu“. Kýč na entou, korunou večera tklivý výkon plážového pěvce (nemohla jsem si pomoct, ale pořád jsem se s ním vracela na chorvatské plážové pódium a večírek moravského zájezdu ) s komickou vložkou nechtěného pádu na schůdcích. Dramaturgický koncept představení = beztvaré monstrum s buď předimenzovanými, nebo naopak naprosto nečitelnými významy, naprosto zbytečný herecký patos, který by podle mě v pohodě zvládnul nahradit čistý taneční výraz, míchání stylů, což v samoúčelné podobě nesnáším, takže takový břichabol z dortu pejska a kočičky (nepočítala jsem to, ale vedle irských tanců tam byly tance břišní, trošku Egypta, aerobik, trošku cirkusové artistiky, moderna, lehce baletu, kousek bojových umění.., chyběl mi tam už jen hip hop a česká lidová ). Když k tomu připočtu důsledné ohrožování zrakových a sluchových smyslů obecenstva mylně kreativní technikou (přímé světelné pecky do hlediště a nepochopitelně přepálený zvuk – ještě blbě vyladěný (výšky, basy) ), nedivila bych se, kdyby se našlo pár vzbouřenců, kteří by nárokovali vrácení vstupného– paní přede mnou v sebeobraně neustále klopila obličej do dlaní, pán vedle ní zase nesundal ruce z uší. I hudebně mi ty 2 hodiny připadaly až na výjimky hodně jednotvárné, prostě ať chci nebo nechci, při srovnání s Lordy u mě Gaelforcáci jednoznačně propadají. Lordi jsou vkusní, přehlední, čistí a přitom pestří. GaelforceDance bohužel kýčovití, chaotičtí, splácaní a přitom výrazově fádní. A přitom podle mého laického názoru tanečně disponovaní. Škoda. Ale jsem ráda, že jsem to měla možnost vidět, člověk je jako konzument zase o kousíček dál.
Děkuji tímto autorce těchto řádků. Rád přidám i jiné příspěvky a třeba i s jiným názorem.

- Přestávám rozumět ochranářským pravidlům CLRG či možná jejich špatné interpretaci – nevím, co z toho je pravda. Nějak nedokáži porozumět tomu, proč by se stepdancingový tanečník nemohl na letní škole učit sean nós nebo třeba hrát na flétnu. Po celou dobu, kdy se pohybuji v „Irsku“, snažím se tanečníkům ukázat, že irská kultura včetně té taneční je daleko bohatší. Snažím se probudit zájem o další druhy tance, tradiční irskou hudbu, literaturu, divadlo, film atd. Rozumný člověk si uvědomí, že setrvávání v oblasti irského step dancingu je trochu limitované a není pro každého celoživotní náplní. Popularita step dancingu je tak trochu vztažena k vystoupením tanečních show a ty jsou v současné době na ústupu. S věkem se dostavují zdravotní problémy a tak jen málokomu se podaří provozovat tento druh tance v koukatelné podobě do nějakého vyššího věku.  A upřímně vzato některé taneční výkony získávají obdiv jen v kruhu nejbližších a rodinných příslušníků. A tak by byla chyba, kdyby člověk, který bere irskou kulturu do svého spektra zájmu hlouběji než kurz pro otylky, se jen úzce specializoval a nezačal si obzor trochu rozšiřovat. 

– Jen asi málokdo nepostřehnul, že se nám v Česku připravuje zrod nové taneční školy spojené se jménem své zakladatelky Terezy Loužecké – Bachové. Tereza v jejím rámci nabízí výuku na všech úrovních irského stepdancingu. ceilí tance a také mj. clogging.  Pro svoji školu, která bude součástí kontinentální škol CLRG, zvolila název LUAS DANCING SCHOOL. Nejsem zdaleka „in“ v irštině a tak jsem se Terezy optal na význam slova LUAS. Údajně to znamená Tempo. Irska znalí vědí, že to je v Dublinu označení pro tramvaje. Aktuálně Tereza získává titul conditional TCRG.
Nová taneční škola zaměřená na irský stepdancing vznikla na opačném konci bývalého Československa: v Košicích. Jmenuje se EIRE IRISH DANCING ACADEMY a její zakladatelkou je Martina Bokšová, kterou znají mnozí návštěvníci našich letních škol z dřívějška. Martina, která v té době dlouhodobě žila v Irsku, byla pověstná, že šokovala své irské okolí tím, že se jede irské tance učit do Prahy. Martina je conditional TCRG a její škola je asociována s CLRG. A tak nezbývá, než oběma dámám, které zkombinovaly názvy svých škol ze dvou jazyků a které to v místech svého působení nebudou mít lehké, hodně úspěchů v budování škol i úspěchů na tanečních kolbištích.

– Statistika, která je součástí našich stránek a počítá a načítá různé hodnoty, je v několika věcech pro mě stále nesrozumitelná. Čeho si však všímám, je návštěvnost našich stránek. Obvyklá denní návštěvnost je někde v třetině druhé stovky tj. okolo 130 různých návštěvníků denně. Toto číslo obvykle klesá o víkendu, kdy vysedávání u počítače je pochopitelně slabší. Rekordní návštěvnost se uskutečnila někdy v loni okolo letní školy, kdy v jeden den navštívilo naše stránky 186 různých návštěvníků. Bylo pro mě obrovským překvapením, když v době letošního patrikovského týdne návštěvnost našich stránek neklesla pod 200 osob (různých) a 17. března navštívilo naše stránky rekordních 296 osob. Na to, že se tu nedá setkat s texty a obrázky typu porno, je to, myslím, docela dobrá návštěvnost. A tak děkujeme všem návštěvníkům a vyzýváme k brzkému návratu. Protože TADY SE POŘÁD NĚCO DĚJE!

V.B.

Václav Bernard