Aktuality 10. 10. 2025
Kraków Celtic Festival 2025
O festivalu hudby keltských národů jsem se zmiňoval v minulé Revue. Mezitím jsem požádal Ondru Volčíka z kapely Dálach, která se festivalu zúčastnila a dokonce tam vystupovala, o zasvěcený pohled o této akci. Ondra mi příspěvek slíbil, slib dodržel a zde je výsledek.
O keltských festivalech v našich zeměpisných šířkách si dovolím tvrdit, že mají už své nejlepší roky dávno za sebou. Tytam jsou časy, kdy se na ně hrnuly davy lidí a kdy si mohli pořadatelé dovolit ten (dnes už mnohdy stěží představitelný) luxus pozvat velké kapely ze zahraničí. V dávných dobách se opravdu ještě termín „keltská hudba“ chápal mnohem více jako „hudba keltských národů“ a odpovídala tomu i dramaturgie festivalů, takže si návštěvník mohl poslechnout kapely z Irska, Skotska, Bretaně, Galície, Asturie… Dnes už by na některé keltské akce zašel trochu zpovykanější posluchač jen s velkými obavami, jelikož to riziko, že vám některá z kapel v pseudohistorických kostýmech provede na mozku akustickou lobotomii v podobě Morrison’s Jigu, navíc příšerně zahraného na zobcovky, je příliš velké. Naštěstí se i dnes najdou výjimky. Příjemným překvapením byla pro mě zpráva z konce minulého roku od polských přátel o chystaném festivalu v Krakově.
V souvislosti s polskými festivaly si vždy rád zavzpomínám na Zamek v Będzinu. Byla to akce, na které jsme s Dálachem zahráli v létě 2018 a od té doby jsem se tam z mnoha důvodů chtěl někdy vrátit. Tamější festivalové publikum bylo velmi srdečné, organizátoři naprosto pohodoví a muzikanti z jiných kapel velice přátelští. V paměti mi dodnes utkvěla sobotní session, která končila až někdy za ranního svítání. Festival Zamek se už bohužel nekoná. Naštěstí se v poslední době chopili iniciativy muzikanti z kapely Beltine, především Jakub Szczygieł a Jan Gałczewski spolu s kolegy z Polish Celtic Association. Dokázali přesvědčit další stejně smýšlející nadšence a uspořádali první ročník Kraków Celtic Festivalu. Jejich myšlence byl nakloněn i majitel areálu Dworek Białoprądnicki, což organizátorům hrálo velmi „do karet“.
Festival byl zahájen 5. září v 16 hodin velkým průvodem v centru města. V jeho čele hráli dudáci na velké skotské dudy následovaní vlajkonoši a vlajkonoškami. Krakovští, kteří průvodu přihlíželi, tak nepochybně zaregistrovali, že se „chystá něco velkého“. Do Krakova jsem dorazil až ve večerních hodinách, tedy až po zahájení festivalu. Organizátoři nás ubytovali v hostelu Atlantis v centru města, což bylo hlavně pro první festivalový den výhodné kvůli blízké session. Tam jsem vyrazil zanedlouho, abych se taky trochu zapojil do festivalového dění. Do Klubu Pod Jaszczurami se dalo dojít pěší chůzí. Už když jsem se procházel po ulici Grodzka, bylo mi jasné, že mířím do nejrušnější části Krakova, ve které lze očekávat davy turistů. Všude kolem byla slyšet směsice různých jazyků. Bary, hospody, kavárny, fast foody a obchody se suvenýry praskaly ve švech. Jakmile jsem dorazil do klubu, tak už i tam byla hlava na hlavě. Muzikanti měli přichystáno pódium s židlemi uspořádanými do půlkruhu. Po krátkém přivítání se známými tvářemi a následném seznamování s dalšími spoluhráči – bohužel při zvýšené hladině hluku jsem stěží mohl zaslechnout jejich jména – se mi podařilo uzmout jednu židli a připojit se k hraní tunesů. Session byla částečně ozvučená, což věci vskutku prospělo. Měl jsem spíš pocit, že se více jedná o „promo gig“ než o klasickou hospodskou session. Na místě byl i moderátor festivalu, který oznamoval přestávky mezi hraním a informoval o tom, co se bude dít, takže to celé mělo skutečně podobu promo akce. Svůj účel to rozhodně splnilo, Kraków Celtic Festival předal všem přísedícím i kolemjdoucím v centru města jednoduchý vzkaz: „Jsme tady!“ Zdržel jsem se v Klubu Pod Jaszczurami asi dvě hodiny a poté jsem s vědomím, že pro sobotní program musím být co nejvíce čerstvý a svěží, odešel na hostel. Tu noc jsem ovšem moc nenaspal. Venku řádila jedna z nejintenzivnějších bouřek, jakou jsem kdy zažil.
Sobotní program už se odehrával výhradně v Dworku Białoprądnickem. Jedná se o bývalý biskupský dvůr v severní části města v sousedství Parku Tadeusza Kościuszka a v blízkosti řeky Białucha. V současnosti je areál tvořen třemi budovami a konají se tam především kulturní akce. Pro menší festivaly je to místo jako stvořené. Jedna z postranních budov (Oficyna zachodnia) sloužila v rámci festivalu též jako backstage pro účinkující, mohli se tam v klidu rozehrávat před vystoupením, odpočívat apod., k dispozici měli též drobné občerstvení. Jakožto jeden z účinkujících mohu prohlásit, že o nás bylo velmi dobře postaráno. Po zvukové zkoušce, která proběhla ještě před začátkem hlavního programu – a musím poznamenat, že se mi tento koncept líbí daleko více než když se jednotlivé kapely nazvučují „od nulyׅ“ až před samotným vystoupením – jsem se šel připravovat na vlastní workshop. Ranní bouře přichystala organizátorům a lektorům nepříjemné překvapení: část workshopů se měla odehrávat v místnostech ve sklepních prostorách hlavní budovy, ty ovšem byly v důsledku nenadálé průtrže zaplaveny a tak bylo potřeba přesunout vše do přízemí. Musel jsem tedy počkat, než v hlavním sále skončí workshop hry na whistle a teprve po něm jsem tam mohl nakráčet s účastníky houslového workshopu. Naštěstí to nebylo dlouhé čekání…
Houslový workshop proběhl ve stylu „ať si na lekci nachystáš cokoliv, vždycky to skončí vysvětlováním, jak se dělá roll“ (je to tak trochu nepsaný zákon), nicméně doufám, že si účastníci od té doby uchovali v paměti jig The Idle Road a The Old Concertina Reel. Obojí mohou na sessionech upotřebit…
Zatímco se chýlily ke konci odpolední workshopy, na pódiu nastoupilo duo Paweł Dziemski & Jan Gałczewski a započali tak koncertní část festivalového programu. Na ně pak navázalo trio Saint Patrick’s Drum, jehož členem je i houslistka Anna Szewczuk-Stoklasa. S Annou jsem se stihl pozdravit už před koncertem, během krátkého společného hovoru jsme radši nepočítali, po kolika letech se vlastně vidíme (poznali jsme se na BSS v ten ročník, kdy vedl houslové workshopy David Doocey… ano, je to přes 10 let). Po Saint Patrick’s Drum nastoupila na pódium mladá krev v podobě dua Heel an’toe. Vzhledem k tomu, jak vysoko nasadili laťku, co se týče interpretace tradičních tunesů, troufám si předpovídat, že o nich ještě uslyšíme. Houslista Rafał Dąbrowski zvládal skutečně jigy a reely zahrát precizně a zvláště pohyby jeho pravé ruky vykazovaly naprostou hráčskou jistotu. Navíc stylově tíhne více ke Kanadě, což není v našich končinách příliš obvyklé. O taneční část programu se postarala varšavská taneční skupina Damhsa Alainn, po jejímž prvním vstupu zahráli Paddy de las Pampas & Lenka Fairy (jádro sestavy Los Paddys de las Pampas, kterou znají i návštěvníci keltských festivalů u nás). Jediným početnějším uskupením sobotního programu byla kapela Dair ze Štětína. Jejich vystoupení už jsem vnímal více z backstage, protože jsme se chystali s Dálachem na náš vstup. Neobešlo se to bez jisté nervozity, protože program měl časový skluz. Instrukce od organizátorů zněly jasně: po Dairu tam rychle naběhneme a co nejdřív začneme hrát. Což se myslím povedlo, náš koncert skončil v desátou hodinu. Měli jsme nachystaný přídavek, ale na ten bohužel nedošlo. Snad někdy příště! Sobotní festivalový program byl zakončen session ve velkém sále hlavní budovy (Dwór). Trvalo nějakou dobu, než jsem se do sálu vůbec vměstnal, poměrně brzy tam bylo opravdu narváno, ale navzdory mým pesimistickým očekáváním jsem poměrně rychle našel i místo k sezení. Session to byla velká, na mě možná až příliš, nicméně chápu záměr organizátorů prezentovat tuto část programu ve smyslu „překonáme rekord“. Tento typ session vlastně představuje jedinečnou příležitost k vytváření promo materiálu, jelikož video ze sálu plného tanečníků a muzikantů má přece jenom značný potenciál posloužit propagačním účelům. Počet lidí v sále se postupem času zmenšoval a brzy začaly převažovat melodické nástroje. Z hlediska repertoáru dominovaly především irské a skotské tunes, později se ke slovu dostalo také pár kanadských kousků. Myslím, že jsme session opouštěli v časných ranních hodinách.
Trio Glór – foto Ondřej Volčík
Nedělní program nabízel návštěvníkům opět hudební a taneční workshopy, nechyběly ani tematické přednášky. Koncertní část programu započala vystoupením Kraków Piping Clubu, po něm následovalo Kraków Céilí Band, který hrál (jak jinak) pro tanečníky. Trio The Stouters bylo taktéž krakovskou sestavou. Taneční vystoupení se tentokrát nesla ve skotském duchu, na pódiu se ve dvou vstupech představil soubor Comhlan. Ještě jsme si stihli poslechnout trio Glór, ve kterém hrál bodhránista Pawel Rewucki (opět další známá tvář z BSS). Vzhledem k tomu, že naši výpravu ještě čekala dlouhá cesta nazpět do Brna, museli jsme z Krakova odjet ještě před začátkem vystoupení kapely Beltine. Předpokládám ale, že závěr festivalu byl velkolepý, čemuž nasvědčují také oficiální fotografie z akce.
První ročník Kraków Celtic Festivalu lze bezpochyby označit za úspěšný. Přispěla k tomu velmi promyšlená propagace, vhodně sestavený program a také dobře zvolené místo konání. Lze jen doufat, že festival bude nadále získávat na oblibě a zaujme pevnou pozici v kalendářích a diářích fanoušků, kteří rádi vyrazí za muzikou a tancem do Krakova.
Ondřej Volčík
Ačkoli jsem se 1. ročníku tohoto festivalu nezúčastnil, nepochyboval jsem, že půjde o úspěšnou akci. Vím, že zejména z Moravy se několik zájemců do Krakova vypravilo a předpokládám, že si odnesli podobné zážitky a zkušenosti jako Ondra. Už jsem se i jinde vyjádřil, že nepochybuji, že festival bude mít pokračování v podobě dalších ročníků. Pořadatelé působí ambiciózním dojmem a tak je možné, že při dalších ročnících se zde potkáme s nějakou ještě „zahraničnější“ kapelou než jen z toho středoevropského jádra. Doporučuji tedy dění kolem přípravy dalšího ročníku sledovat a rezervovat si čas.
Ondrovi Volčíkovi moc děkuji za příspěvek.
Úvodní foto vypůjčeno ze stránek festivalu v Krakově
Václav Bernard
