Aktuality 13. 6. 2021
Irové ve střední Evropě v minulých stoletích V.
V dnešním pokračování o Irech ve střední Evropě jsme se soustředili na tři irské rody, které působily v lékařském prostředí. Vzdělávání bylo pro členy katolických rodin v Irsku v 17. a 18. století ze známých důvodů zapovězeno. A tak se Irové přesouvají za vzděláním na kontinent a někteří dorazí i do Čech. Studijní prostor Irům poskytovala mj. i lékařská fakulta v Praze. Irové zde obvykle nejen vystudují, ale i v Čechách působí. Vybral jsem tři jména, o jejichž působení se nám zde zachovalo patrně nejvíce dokladů.
Jistě zajímavou rodinou, která působila na území Česka byli Smithové z Balroe. Slovo Smith v angličtině znamená kovář a patří k nejčastějším příjmením v anglicky mluvících zemích. Toto příjmení přijímala celá řada Poláků s příjmením Kowalski, Francouzů s příjmením Lefebver, Holanďanů s příjmením Smijth, Portugalců s příjemním Ferreiro, Němců s příjmením Schmidt či Čechů se jménem Kovář po příchodu do Ameriky, Podobně to bylo i v případě Irů. V keltštině se kovář řekne „gobha“, upraveně pak gowan. Historicky se rod Smithů dle pramenů v Irsku a ve Skotsku psal „MacGowan“, čili syn kováře. Po anglické agresi do Irska byli Irové připraveni o řadu svých práv, z nichž jedním bylo nosit původní irské příjmení. Pokud si irské příjmení nezměnili jeho nositelé sami, byli k tomu záhy anglickými kolonisty donuceni. O tomto trendu svědčí i skutečnost, že i Smithové z Balroe se po emigraci alespoň částečně vrátili ke svému původnímu irskému příjmení, neboť v tehdejších pramenech se běžně uvádějí jako Smithové MacGowan z Balroe. Příslušníci této rodiny žijí dodnes, zejména pak v anglicky mluvících zemích. Poměrně známou osobností pocházející z této rodiny je například zpěvák Shane Patrick Mac Gowan (nar. 1957), frontman skupiny The Pogues.
Příslušníci této rodiny přešli na kontinent koncem 17. a na počátku 18. století přímo z Irska. Mezi nimi i Jakub (James), Tomáš (Thomas) a Robert Smithové, kteří prostřednictvím irských františkánů dorazili až do Prahy a na rakouský císařský dvůr. Jakub (James) Smith z Balroe (1695? – 1744) se ve své době stal jedním z nejvýznamnějších lékařů tehdejšího mocnářství. Vystudoval v Praze medicínu (1714 – 1719) za podpory hybernských františkánů a brzy po ukončení studií si ho za jednoho z osobních lékařů vybral císař Karel VI. Habsburský. V roce 1726 byl jmenován řádným profesorem lékařství na pražské lékařské fakultě Univerzity Karlovy. O deset let později zastával až do roiku 1743 místo děkana Lékařské fakulty univerzity. V roce 1743 se stal dokonce rektorem Univerzity Karlovy. Tuto funkci s ohledem na brzkou smrt zastával pouze jeden rok. Zemřel 2. června 1744 v Karlových Varech. Příčina jeho smrti není známa. Jeho tělo bylo přecvezeno do Prahy a bylo pochováno u Hybernů. Jeho náhrobek však není k nalezení. Ztratil se jako převážná jejich většina po zrušení tohoto kláštera. Pomníky a náhrobky byly rozváženy do různých míst Prahy a na venkov, roztloukány na podezdívky, okraje chodníků apod. Jakub Smith z Balroe po sobě údajně zanechal nějaké potomky, nicméně prameny na toto téma nepřinášejí moc podrobností. V matrice u sv. Havla je záznam z 30. dubna 1798 o úmrtí doktora medicíny Jacoba Smitha ve věku 60 let v domně čp. 286/399 „U stříbrné růže“ v nynější Rytířské ulici na Starém městě. Z jiných pramenů se dalo zjistit, že tento Jacob Smith byl synem prof. Dr. Jacoba Smithe (zemřelého v r. 1744). Nicméně není známo, kdy a kde se Jacob jr. narodil, kde vystudoval medicínu. V roce 1765 se objevuje jako pražský lékař a fysik v Široké ulici. V matrikách nelze dohledat jakýkoliv záznam o členech jeho rodiny a trvá tedy domněnka, že byl svobodný.
Díky rychlému společenskému vzestupu a vlivu na samotného císaře získal Jakub Smithe z Balroe spolu s bratry Tomášem a Robertem povýšení do rytířského stavu s přídomkem MacGowan z Balroe. Stalo se tak 12. srpna 1743.
Robert MacGowan z Balroe (zemřel 1785) nastoupil vojenskou dráhu a dosáhl hodnosti plukovníka a velitele pražské Invalidovny. V roce 1766 koupil zadlužené panství s hradem Klenovou. Nicméně se mu jej nepodařilo podržet ani dvacet let a v roce 1783 prodává opět zadlužené panství a hrad Janu Karlu Henigarovi ze Žeberka. Smithové z Balroe nestačili významněji zasáhnout do stavebního vývoje hradu. Jiné sídlo zde příslušníci této rodiny neměli.
Hrad Klenová
Robert MacGowan z Balroe se oženil s hraběnkou Františkou Xaverií z Klebelsbergů, nejstarší dcerou hraběte Josefa Václava Arnošta z Klebelsberga a Ludmily Juliany z Lisova (která po smrti svého manžela se vdala podruhé za Thomase Smitha z Balroe). Robert s manželkou vyženil tvrz Libořice u Žatce. Manželům Robertovi a Františce se naropdili tři synové, z nichž dva zemřeli krátce po narození. Syn Antonína Smith MacGowana z Balroe sloužil v rakouské armádě. Byl ženat s Aloisií Dietrich von Dieden. Manželé měli spolu pět dcer, které se všechny narodily v Praze. Robert MacGowan z Balroe zemřel v Praze 26.7.1823 jako poslední mužský potomek této rodové větve.
Thomas Smith z Balroe byl také důstojníkem. Oženil se s ovdovělou hraběnkou Ludmilou z Lisova. Kdy však došlo ke sňatku není známo. Ludmila Smith z Balroe zemřela v Praze 28. listopadu 1789. Podle zachované závěti ze 17. května 1787 lze usuzovat, že Thomas Smith z Balroe zemřel již dříve a Ludmila Smith z Balroe už neměla žádných dětí ve svém druhém manželství. Všechno své jmění odkazuje svým dětem z prvního manželství s hrabětem Josefem Arnoštem Václavem Klebelsbergem.
Význačnou osobou irské emigrace v Praze 18. století byl známý pražský lékař a člen akademického senátu univerzity Dr. Silvestr O’Hehir. Lékařství vystudoval v Praze a promoval v září 1743 – tedy v době, kdy rektorem univerzity byl Jacobus Smith z Balroe. Usadil se v Praze, kde vykonával lékařskou praxi. Podle seznamu obyvatel Starého Města pražského z r. 1770 bydlel ve svém domě „U kamenného orla“ v Dlouhé ulici čp. 86 (nověji 706). Jako místo narození je tu označen Rinron v Irsku, kde se roku 1714 narodil.
Dr. Silvestr O’Hehir byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil 6. února 1745 v Týnském chrámu s bohatou vdovou Terezií Rudolfovou. Z tohoto manželství byly dvě dcery: Klára Josefa Kleonora Ažběta, která se narodila 16.4.1747 a Marie Anna Josefa, nar. 9.8.1748, která však ve stejný den zemřela. Kdy zemřela jeho manželka Terezie není známo. Nicméně 7. února 1764 uzavírá druhý sňatek se svobodnou Marií Eleonorou Rathauskou. S druhou manželkou měl Dr. O’Hehir 3 syny. První Adalbert (1768 – 1771) zemřel v dětském věku. Druhý syn Daniel ((1770 – 1799?) ukončil studia na vídeňské univerzitě v roce 1792. Po skončení studií bydlel v Praze v Dlouhé tř. čp. 86 a patřil mezi významné osobnosti lékařského života v Praze. Byl pražským fyzikem a primářem nemocnice Milosrdných bratří. 28. listopadu 1798 se oženil s Johannou Stiepanovskou. Na začátku roku 1799 se Dr. Daniel O’Hehir nakazil tyfem a 14. února toho roku zemřel. Jediným jeho potomkem byla dcera Eleonora, která se narodila jako pohrobek 16.9.1799. Eleonora žila v Praze a tady jako svobodná zemřela 16. srpna 1847 na úplavici. Je pochována na Olšanech. Manželka Dr. O’Hehira Johanna zemřela ve vysokém věku 84 let 27. ledna 1857 a je rovněž pochována na Olšanech.
Třetí syn Dr. Silvestra O’Hehira František Silvestr (1773 – ?) byl rakouským důstojníkem. V roce 1808 odešel ze zdravotních důvodů z armády do penze. V roce 1819 byl ještě na živu, ale jeho další osudy nejsou známy.
Dr. Silvestr O’Hehir zemřel 10. prosince 1788 na mrtvici a v matrice zemřelých je psáno, že mu bylo 74 let.
Dalším irským lékařem, o kterém se zachovalo více informací než jen dvě řádky v nějakém seznamu, je Eugenius Mac Mahon. Narodil se okolo roku 1708. Není jasné, jak se dostal do Čech, nicméně studoval v Praze, imatrikulován byl 18. září 1743 a studia na lékařské fakultě ukončil v roce 1749. Po studiích pracoval jako krajský fysik v Litoměřicích. V archívu města České Budějovice je uchován dopis z 8. července 1758, v němž Dr. Eugen Mac Mahon navrhuje zřízení místa městského fysika a zároveň se na toto místo hlásí. Místo fysika získal, nicméně není úplně zřemé, jak Eugen Mac Mahon své poslání vykonával. Dle dokumentu z archivu města České Budějovice se dochovala stížnost 22 občanů města z roku 1764, kteří ho vinili, že svoje povolání lékaře vykonává nedbale, že je samá schůze a že rád hraje karty. 8. března 1764 došlo k projednání stížnosti se závěrem , že obecní starší a magistrát naléhali na dr. Mac Mahona, aby jednal se stejnou péčí a horlivostí s chudým jako s bohatým, protože je placen od obce a ne jen od měšťanů. Bylo mu dále doporučeno, aby hlásil každý odjezd z města purkmistrovskému úřadu a aby vždy oznámil, kdo ho v jeho nepřítomnosti bude zastupovat.
V archivu města České Budějovice se nachází více další materiálů souvisejících s Dr. Mac Mahonem (korespondence s lékařskou fakultou v Praze o práci porodních bab, žádost o dovolení ucházet se o místo fysika bechyňského kraje s ponecháním městského fysikátu, žádost o zvýšení platu, doklady o sporz , který měl Dr. Eugen Mac Mahon proti pozůstalostui po vívodovi Mořici Saském atd.).
Jinak o osobě Dr. Mac Mahona mnoho nevíme. 13. září 1761 uzavřel sňatek v Českých Budějovicích s Marií Terezií, dcerou Josefa Steina, prefekta budějovické pošty.
Dr. Eugen Mac Mahon zemřel v Českých Budějovicích v domě čp. 162 4. ledna 1788 ve věku 80 let a jako příčina smrti je uvedena vodnatelnost na plicích. Jeho manželka Terezie zemřela 18. února 1797 rovněž v Českých Budějovicích. Manželství bylo patrně bez potomků.
Václav Bernard
