Aktuality 1. 10. 2011
Revue – říjen 2011
+ Další z neformálních akcí pražských setařů se konala o víkendu 2.-4. září na chalupě jedné z členek v Přibyslavicích. Sobotní nádherné počasí nás zastihlo na zámku Žleby a pak později v nedaleké oboře, kde jsme se byli podívat na bílé jeleny a ukázky cvičených ptáků – dravců. Odpoledne někteří věnovali exkurzi po okolí a někteří koupání v lomu u Horek.
Večerní tancování v Přibyslavicích – foto V.Bernard
Večerní program byl naplněn pořádáním irského večera v restauraci v Přibyslavicích. Několika málo místním jsme předvedli ukázku setových tanců a pak jsme je naučili několik figur z těchto tanců. Pro podporu zájmu o Irsko jsme také uspořádali tombolu, do které přispěl každý z členů skupiny nějakým „irským“ předmětem. V neděli dopoledne opouštíme Přibyslavice a přesouváme se do Libodřic, kde navštěvujeme tzv. Bauerovu vilu, která je v současné době muzeem českého kubismu. Po prohlídce velmi zajímavého interiéru včetně instalované expozice se rozjíždíme do svých domovů.
Před Bauerovou vilou v Libodřicích – foto V.Bernard
+ Marek Zienert po té, co se uvolnil z kapely, se věnuje výrobě hudebních nástrojů. K flétnám zn. Caillagh přidal ještě dudy s týmž názvem. A tak někteří nedočkavci už nemusí složitě zjišťovat, kde se podobné nástroje dají zakoupit a celkem bez velké námahy potřebný nástroj mohou získat v našich zeměpisných šířkách. Stačí vzít do úvahy následující adresy webových stránek a kontakt v nich uvedený: http://caillagh.com/czWhistleSchool.htm
http://caillagh.com/czPipesSchool.htm
Před uzávěrkou těchto stránek ještě vyhlásil, že vyrábí paličky na bodhrán.
+ V sobotu 10. září 2011 koncertuje Michal Hromek Consort v klášteře v barokním areálu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Vedle hudby oblíbeného hudebního tělesa nás na tento koncert vylákalo i příjemné počasí a netradiční prostor, který jsme ještě neznali. Kapela opět nezklamala a navíc s sebou pánové jako hosta přivezli Haničku Horkou, zpěvačku Asonance.
Michal Hromek Consort – zleva Michal Hromek, Daniel Mikolášek, Hana Horká a René Vácha (foto M.Utišilová)
Tu doprovodili v několika pěveckých číslech a troufám si napsat, že to byl zážitek. Repertoár koncertu byl geograficky posazen trochu do Skotska, ale pak hlavně do Irska a závěr patřil skladbám (úpravám) přisuzovaným Turloughu O’Carolanovi.
Michal Hromek Consort – zleva Michal Hromek, Daniel Mikolášek, René Vácha a Jakub Klár (foto M.Utišilová)
Opět jsem si s velkou chutí vyslechnul naživo skladby Shebeg and Shermor a Mrs. McDermott, které tvořily závěr koncertu.
+ V úterý 13. září 2011 v plzeňském Zach’s Pubu koncertem připomněla skupina Poitín 15 let své existence. Podle všech - zejména fotografických – indicií to byla velká oslava, které se zúčastnilo i několik hostů: zejména Fána se svým dudáckým zařízením a pak také plzeňská taneční skupina Inis.
Poitín v akci – ukradeno na Facebooku
Skupině blahopřejeme k jejím významným půlkulatým narozeninám a přejeme do dalších let bohatou koncertní činnost.
+ Na víkend 23.- 25. září se jako rodina „trháme“ a odjíždíme do Anglie do Basingstoke na SetsMad Revival Weekend, který pořádá Kevin a Carol Monaghan. V malém vesnickém kulturním centru za Basingstoke se schází ti, kterým učarovaly irské setové tance. Většina účastníků je zde z Anglie, Irska, Německa a Francie. Kevin s Carol pozvali jako lektory na workshopy Padraiga a Roisín McEneany a muzikanty McGlone Brothers hrající pod jménem Céilí Time. Organizátoři si libují zejména v tom, že se snaží do tanečního repertoáru vměstnat různé zajímavé sety a nejen ty, které se tancují skoro vždy a všude při podobných příležitostech. Tomu odpovídá i výběr tanců pro semináře a i na všechny tři ceilí. Více o této jedinečné akci píši v Aktualitách setových tanců, kde je i relativně bohatý fotografický doprovod.
+ První skupinou, která se začíná vybavovat tanečními botami z Whelan Manufacturers Cavan prodávaných pod značkou Inishfree je olomoucká skupina Fiach Bán. Je to zejména díky tomu, že Anička Novosadová v průběhu svého pobytu v Irsku boty této značky používala a udělala s nimi dobrou zkušenost. Budeme rádi, když nás Olomoučtí budou o svých zkušenostech dále informovat, abychom poskytli co nejlepší informační servis pro ty, kteří se rozhodnou předmětnou značku využívat či se o ni budou jen zajímat. Tréninkové boty Jagd od Capezia si zkouší Lucka Svobodová z Rinceoirí. Tyto boty by mohly být dobrou náhradou velmi oblíbených „Freedomek“.
+ Nové webové stránky jsem zaznamenal u skupiny Coiscéim. Jsou asi o 1000% lepší než ty minulé a možná ještě chvíli budou aktuální. Tak tento zajímavý „úkaz“ neprošvihněte a určitě je navštivte. Na fotografie si však zejména ti dříve narození musí vzít zvětšovací sklo. Pak teprve barevné skvrny nabídnou nějaký obsah. Trochu jen nerozumím tomu, že na taneční show dokázala tato skupina vytvořit tak pěkné stránky a že neudělá to samé se svými skupinovými stránkami. Naopak skupina Fiach Bán z Olomouce si ke starým stránkám přidala nové. Že by v tomto městě byl nadbytek dobrých webmasterů a Fiach Bán byl plnil tak trochu úlohu úřadu práce?
+ Na svátek Václava jsem navštívil dlouho a ve velkém stylu ohlašovanou session v klubu HZK. Vedle starých známých tváří se zde objevilo i několik hudebníků a návštěvníků, kteří nejsou až tak častými hosty podobných akcí. Ač jsem přišel asi hodinu po ohlášeném začátku, ještě nikdo nezačal hrát. A i pak poměr mezi časem hraní a časem přestávek byl více ve prospěch těch přestávek, což je trochu odlišné od toho, co je zvykem na standardních irských sessions. Letos v Irsku jsem si zvláště tohoto všímal a tam skutečně moc skulin, kdy se nehrálo, nebylo.
Chvíli jsem mluvil s Reném Starhonem i o etice sessions. Ne se vším souhlasím, ale je fakt, že ke stolu hudebníků zasedli mnozí, kteří raději měli nechat nástroje ve futrálu a ze židle stranou poslouchat, co a jak se hraje. Sám bych někdy s chutí si zahrál s ostatními, ale protože znám své „kvality“, raději sedím v auditoriu. Z Reného jsem trochu cítil, že je zastáncem určitého kastovnictví daného úrovní hudebníků. Osobně upřednostňuji (a tak je to i například v irském set dancingu), aby se méně zkušeným hudebníkům pomáhalo (jak to dělal i při této session například Jan Banis, který podporoval hraní i těch méně zdatných) než aby se od nich vyžadovala povinná úcta v podobě uvolnění židle atd. Oni se někdy ti opravdu kvalitní hudebníci u nás chovají spíše jako primadony a tak není divu, že se jim patřičného respektu dle jejich pohledu nedostává. Prostě máme zde hodně co dohánět. Ale abych nebyl příliš kritický – opět jsem si uvědomil, v jakého skvělého dudáka vyrostl Fána, jakou šíři tunes je schopen na banjo vyprodukovat Pepa Janíček, rád jsem tu viděl Tomáše Perglera s jeho neotřelou concertinou. Velmi mě těší, že se sessions zúčastňuje pravidelně Jan Banis, který výrazně přispívá jako velmi vyzrálý hudebník ke kvalitě těchto večerů. Je dobré, že těmto hudebníkům už docela slušně šlape na paty například Pavlína Trakalová. A co říci na adresu HZK? Asi by z organizování těchto sessions neměl čišet tak viditelně ekonomický kalkul v podobě nejen nenaplněných slibů. Irská session je obvykle o atmosféře a k té pomohou jen zajištění hudebníci a prostor, ve kterém budou spřízněné duše. Pakliže čtvrtinu místnosti okupuje partička s vlastním programem (byť možná stálí hosté) a vlastní zábavou, asi to není ku prospěchu atmosféry takového hudebního setkání.
Václav Bernard
Večerní tancování v Přibyslavicích – foto V.Bernard
