Aktuality 1. 5. 2022
Revue – květen 2022
Ve dnech 10. – 17. dubna se konal ve Waterfront Hall v Belfastu 50. World Championships, což je největší akce pro soutěžící step dancingové tanečnice a tanečníky z celého světa a snem každého je minimálně dostat tzv. recall (postoupení do dalšího kola) či nejlépe zvítězit ve své kategorii. S tím na takovou akci jede několik tisíc účastníků a jen nějakým asi dvaceti se skutečně podaří ve své kategorii zvítězit. První šampionát svého druhu se konal v roce 1970 a vyjma minulých dvou let se konal každý rok. Z Česka se k účasti nominovali zástupci několika tanečních skupin a škol (Gall-Tir, Rinceoirí, Coiscéim – doufám, že jsem na nikoho nezapomněl) s tím, že někteří tanečníci z Česka soutěžili za zahraniční taneční školy (Slovensko, Velká Británie). Výsledky soutěží jsem sledoval pouze okrajově a tak jsem zaregistroval asi jen velmi pěkné 14. místo (a teď nevím přesně v jaké věkové kategorii) Kristián Fišl z Coiscéimu soutěžící za bratislavskou Akadémii írskeho tanca Avalon.
Jedním z lidí, kteří byli na počátku či vzniku světového šampionátu, je Dr. John Cullinane, kterého mnozí mohou znát nejen jako autora řady publikací vztahujících se k historii irského tance, ale i jako hosta Bernard’s Summer School a zároveň i lektora na stejné akci. S Johnem byl v Belfastu veden následující rozhovor: https://www.facebook.com/CLRGIrishDance/videos/1145390139615243.
V neděli 17. dubna, jak už jsme zmiňovali v samostatném článku, konal Gradam Ceoil 2022. Akce se konala v dublinské National Concert Hall a byla přenášena irskou televizí TG4. Díky internetu jsme mohli celý průběh sledovat na svých počítačích. Vedle oceňovaných hudebníků, zpěváků a skladatelů se předávání ocenění zúčastnila řada významných osobností, kterým zcela jistě vévodil irský prezident Michael D. Higgins. Ještě nyní lze na facebooku zachytit některá vystoupení , která se konala v rámci slavnostního večera a kterým hodně vévodí – asi i s vzhledem k počtu spoluúčinkujících – presentace Edwiny Guckian a její školy Áirc Damhsa. Její tanečníci a přátelé celý večer zahajovali.
– Po dlouhé době se opět uskutečnila irská session v prostorách klubu Whisky & Kilt. Stalo se tak ve čtvrtek 7. dubna. Dostavila se poměrně pestrá sešlost muzikantů různého hudebního zázemí: tón udávali manželé Perglerovi a Markusovi, zdatně jim sekundovali dva muzikanti z Ruska, kteří byli již v minulosti několikrát na sešnách přítomni.
Objevem, alespoň pro mě, byl banjista, se kterým jsem byl nedávno v kontaktu, který pochází z Dánska – Jonas Fromseier. Jeho banjo velmi pěkně znělo zejména v setech, které rozjížděl Tomáš s Verčou. Ale nejen v těch.
– Tradičně na počátku dubna probíhající filmový festival Dny evropského filmu zařadil do svého programu i irský film „Nejsi moje matka“ a v kině Světozor se promítal 8. dubna. Přiznám se, že jsem filmu horrorového ražení příliš nerozuměl a měl jsem chvíli tendenci z filmu odejít.
Zkusím sem dát recenzi jiného diváka:
Po zmiznutí a následnom záhadnom návrate svojej matky je Char presvedčená, že s ňou niečo nie je v poriadku. Jej správanie sa totiž úplne zmení. Char bude musieť odkryť dávne rodinné tajomstvá, aby zistila, čo stojí za zmenami v správaní jej matky. – Vela tu toho za pozornosť nestojí, ale má to príjemnú prácu s mytológiou a ten klasický depresívny feeling, ktorý u hororov z Írska býva takmer vždy. Záver je celkom intenzívny, ale už nestihol vynahradiť tú laxnosť z predchádzajúcej hodiny a štvrť. Režisérku by som ale ešte úplne neodpisoval, pretože je tradičnou účastníčkou Screamfestu, čiže vášeň k žánru bude u nej silná.
– Trochu z jiného těsta byla akce, kterou jsem navštívil v sobotu 9. dubna v prostorách modřanské hudební školy Music Art. Fiestu Mexicana pořádala taneční skupina Dvorana Country Dancers a hudebně se na akci podílela pražská kapela Mariachi Azteca de Praga. Dvorana se tuto akci snažila dělat každý rok, nicméně v uplynulých letech s ohledem na covid měla mexická fiesta dvouletou pauzu.
Mezi návštěvníky vyprodaného sálu byla i velvyslankyně Mexika, která se zúčastnila i připraveného programu. Ten se skládal z tanečních vystoupení Dvorany, hudební produkce Mariachi Azteca de Praga, z výuky tanců a soutěží. Součástí večera byla i nabídka mexické kuchyně připravená jednou ze zdejších restaurací, která se orientuje na mexickou kuchyni.
Dvorana předvedla celkem 13 tanců z různých oblastí Mexika. K dokreslení originálních tanců patřily i velmi autentické kostýmy, které zejména u tanečnic vynikala pestrou barevností. O výuku jednoduchých tanců pro přítomné se postarala Jitka Bonušová. V několika blocích si přítomní zájemci zkusili lidové mexické tance.
Závěr po více než čtyřech hodinách programu patřil společnému zpěvu mexické písně Cielito lindo, kterou někteří přítomní znají i s českým textem.
– Na počátku dubna se oženil známý irský multiinstrumentalista a mimo jiné lektor naší letní školy Stephen Doherty.
Přejeme Stephenovi a jeho manželce Niamh hodně štěstí na společné cestě životem.
– Po třech letech se v jabloneckém Eurocentru opět v sobotu 23. dubna uskutečnila tradiční akce tanečních skupin ze severu Čech, která je známá jako Slavnosti svatého Patrika. Irské sestry, Divokej Ir a Keltský tygr se opět semkly a vytvořily tanečně divadelní program, který je tak jako obyčejně připomíná nedávno uplynulý irský svátek svatého Patrika. Tentokrát v podtextu byl irský sport, který byl v několika vstupech komentován Miroslavem, Holubcem z Krátkého a Úderného Divadla Liberec coby svatým Patrikem. Dalším účinkujícím byla skupina Alastair, která hrála k tanci i poslechu.
Organizující taneční skupiny si připravily choreografie, které v tanečním rytmu představovaly některé olympijské sporty. Jednotlivá dějství v režii tanečních skupin byla proložena výukou irských tanců, na čemž se podílala jak průvodkyně večera Lenka Vavřínková, tak i vedoucí Irských sester Zuzka Vojířová. Své místo mezi tanci pro veřejnost měl zde na severu oblíbený tanec Every Man Chance, dále i jigový Siege of Ennis. Překvapen jsem byl zařazením tance Clap Dance, který vzdáleně připomínal tanec, který před asi pěti lety učil Gerard Butler v Lille na set dancingovém víkendu. Tady se ale z tance stala tak trochu česká řezanka. Nicméně tanců s názvem Clap Dance je více druhů a tak možná byl tento jiným, než jsem si myslel. Tady je jedna ukázka: https://youtu.be/PuJXj4ZRZec.
Překvapivě pro mě Zuzka Vojířová naučila a zatancovala s publikem tanec z naší letní školy s názvem Soldier’s Joy. Další tanec s názvem Stínání hlav prý také pocházel z naší letní školy. Závěr patřil mj. tanci Circle Waltz opět v nějaké modifikované podobě.
Irské sestry a s mim,i jeden irský bratr – foto M.Utišilová
Divadelně taneční představení nebylo lehké navléknout na irskou „notu“ a tak bylo vše nutno o to více komentovat. O to se postaral právě svatý Patrik a jeho spoludiskutérka. Příliš tohoto mluveného slova tězkopádně roubovaného do tématu a ne zcela pochopitelné „reportážní záběry“ byly možná trochu slabším článkem celého večera.
Večer nebyl z hlediska publika obsazený tak, jak tomu bylo v minulých dobách. Nicméně tím nejcennějším na této akci je skutečnost, že skupiny ze severu, které vznikly za minulého působení Evy Schaefferové, stále drží při sobě, že se dokáží sejít k přípravě a realizaci společného programu pro veřejnost, čímž pokládají stopu do kulturního prostředí, ze kterého pocházejí. Měl jsem i pocit, že skupiny nemají nouzi o členskou základnu, zaregistroval jsme dost nových tváří.
Závěr měsíce v minulých dekádách byl vždy ve znamení keltského svátku Beltine. Z nich zůstal snad jen ten nižborský, o jehož konání jsme informovali v našem kalendáři. Pokud tam někdo byl a chtěl by o něm něco napsat, rádi to zde uveřejníme.
My už ale žijeme přípravou naší letní školy. Přihlášek je zatím pomálu. Budeme rádi, když vezmete na vědomí, že Vaše přihlášení či včasné nepřihlášení ovlivní skladbu lekcí jedenadvacátého ročníku naší letní školy. 1. června provedeme vyhodnocení přihlášek a zaplacených záloh a podle toho se sestaví rozvrh letošního ročníku BSS. Je možné, že některé dosud nabízené lekce už se nabízet nebudou a s jejich lektory se alespoň letos nesetkáte. Snažíme se dělat vše pro to, aby tomu tak nebylo. Ale to podstatné je na Vás, fanoušcích irské tradiční kultury, příznivcích irského tance a muzikantech, kteří si chtějí zlepšit své dovednosti a navíc strávit týden s těmi, kteří jsou podobně postižení. Těšíme se na vás.
(úvodní fotografie je z jabloneckých Slavností sv. Patrika a je zde zachycen tanec Every Man Chance).
Václav Bernard
