O irské hudbě

Na toto téma bylo napsáno již dost článků a tak asi není problém si nalézt podrobnější a zasvěcenější. Následující stať by měla sloužit k všeobecné orientaci a zároveň být jakýmsi odrazovým můstkem pro dalším studium.

Především bych rád poukázal na problém ztotožňovat keltskou a irskou hudbu a vůbec bych nabádal k opatrnosti přívlastek „keltská“ spojovat s hudbou. I když se z keltské kultury zachovalo poměrně dost památek hmotného i nehmotného charakteru (třeba v názvech a jazycích některých národů), rozhodně nic nevíme o hudbě historických Keltů. Méně napadnutelné je označení „hudba keltských národů“ a sem už lze vedle řady jiných tradičních hudebních kultur zařadit i tu irskou.

Irská kultura včetně té hudební se vyvíjela do cca 16. století v souladu s historickým vývojem izolovaného ostrova celkem nerušeně. Ne že by do té doby byla ušetřena konfliktů vnitřních či vnějších. Nicméně od vpádu Cromwella na tento ostrov v první polovině 16. století dochází k masivnímu potlačování všeho irského – a kultura je jednom z prvních míst – až to hraničí s genocidou. Dokonce ještě v polovině minulého století irská tradiční hudba přežívala v nevelkých venkovských oblastech v západní a jihozápadní části ostrova. Naštěstí se našlo dost nadšenců, kteří irskou tradiční hudbu vzkřísili, přinesli ji do měst a na pódia. Z té doby pocházejí slavné skupiny jako The Chieftains a The Dubliners, které přes personální obměny koncertují do současné doby.  Na ně pak navazují další skupiny jako např. Altan, Planxty, Danú, Lúnasa, v USA, kam směřoval hlavní proud emigrantů z Irska více jak jeden a půl století, jsou to Clancy Brothers, Solas, Cherish The Ladies atd. Před koncem minulého století k popularitě irské tradiční hudby přispěl i irský tanec, který se dostal prostřednictvím tanečních show na světová pódia. V tomto směru lze připomenout show Ragús, která vznikla na Aranských ostrovech a jejímž základem je právě irská tradiční hudba, píseň a tanec.

Pro irskou tradiční hudbu jsou nejcharakterističtějším nástrojem irské dudy tzv. uillean pipes. Dudy nejsou irským vynálezem a lze se s nimi setkat v různých tradičních kulturách. Příkladem mohou být nahrávky Chieftains, na které se tato charismatická skupina  v čele s Paddym Moloney spojila s mnohými hudebníky napříč zeměkoulí, irské dudy se objevují i jako součást symfonického orchestru. Mohou se skládat až ze sedmi píšťal, mají melodický rozsah dvou oktáv a je na ně možno hrát i harmonický doprovod. Nástrojem nejirštějším je harfa a dokonce se stala součástí státního znaku.  Velmi rozšířeným nástrojem je irská píšťala (whistle, tin whistle, low whistle), která má jistou podobnost se zobcovou flétnou, ale hraje se na ni jinou technikou a má podstatně pronikavější zvuk. V irské tradiční hudbě se používá i příčná flétna (dřevěná i kovová). Nástrojem nejrozšířenějším v irské tradiční hudbě jsou housle, na které Irové hrají opravdu mistrovsky. Původem velmi starý nástroj je bohrán, jednostranný ruční buben. V irské tradiční hudbě se však začíná objevovat až okolo poloviny minulého století. Nově se v irské tradiční hudbě uplatňují také tahací harmoniky. Jednak jde o tzv box, což je obdoba české heligonky a pak malé concertiny. Velkého rozšíření se v 2. polovině 20. století dostalo v irské tradiční hudbě čtyřstrunnému banju a v současné době patří k velmi rozšířenému nástroji. Asi nejnovějším nástrojem v irské tradiční hudbě je irské buzuki, které je původem řecký nástroj. V šedesátých letech minulého století byl přivezen do Irska jako souvenir. Posléze tam zdomácněl a rozšířil se do celého světa. Kytara také není původní irský nástroj. Zpravidla se používá v jiném ladění než kytara klasická.  Rozšiřováním a popularizací irské hudby v Irsku i ve světě dochází k využívání dalších nástrojů. Irské ceilí bandy, které většinou hrají jen a pouze pro taneční příležitosti, využívají klávesové nástroje a i bicí. Odpovídá to zvýšenému požadavku důrazu na rytmus. Irskou tradiční hudbu hrají i kapely, jejichž nástrojové obsazení je zcela netradiční, elektrifikované, předecibelizované. Pak lze jen těžko najít melodii či poznat, o jakou skladbu se jedná.

Rád bych jako pokračování této části webových stránek věnoval irské hudbě, jednotlivým nástrojům, interpretům, festivalům, soutěžím, odkazům na zajímavé sbírky, archívy, notové zápisy apod. Vedle znalosti hry na nástroj by interpret měl mít povšechnou vědomost o historickém vývoji nástroje a nejvýznamnějších hráčích na tento nástroj u nás i v zahraničí. 

Pro začátek bych rád odkázal na knihu Jiřího Moravčíka – Keltská hudba – Torst, Praha 2004. Jde o publikaci, která byť nevelkého formátu a počtu stránek, s obrovským záběrem v dané problematice. 

Václav Bernard