Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Seznamte se! 19. 4. 2010

Marie Luisa Stiborová

1. Jak ses dostala k irskému tanci? Co Tě na něm na počátku zaujalo? A kdy
to asi bylo?

Asi tak ve 14 letech jsem v nějakém televizním pořadu viděla kousek irského stepu. Tanečnice měly překrásné prošívané tradiční kroje, každá jiný. A spony na botách. Ten step mě zaujal už jen tím, že oproti klasickému či cloggingu působil důstojněji, aristokraticky. Vyprávěla jsem o tom tátově kamarádce z Anglie, která u nás byla na návštěvě. Slíbila mi, že mi pošle celou videokazetu s irským tancem. A poslala záznam Feet of Flames v Hydeparku. Tehdy mě irský tanec naprosto pohltil.
Bohužel za dob mého raného mládí byl Moravskoslezský kraj z pohledu irského tance prakticky mrtvá země – žádné semináře, žádní lektoři. Jediný zdroj poznání byla ona videokazeta, kterou jsem velmi brzy znala nazpaměť. Nastoupila jsem do těšínské country skupiny Kanafas, kde jsem dostala prostor ke svým prvním irským tanečním experimentům. Musela jsem si ještě pár let počkat, než jsem se mohla s příležitostí studia na VŠ odstěhovat do většího města se snazším přístupem k irskému tanci. To se naštěstí ihned po maturitě povedlo, od té doby již 6 let trávím většinu večerů „na sále“.

2.Kdo je Tvým největším vzorem, co se týče irského tance?

Každý, kdo mě něčím zaujme nebo nadchne – technikou, výrazem, přístupem, energií. Nehledám vzory na jevištích, spíš je nacházím v tělocvičně. Je pár lidí, které obdivuji pro jejich houževnatost při tréninku. Na jevišti se totiž snaží každý, ale pak jsou tady takoví, kteří předvedou svůj nejlepší výkon pokaždé bez ohledu na to jestli tančí na soutěži, na vystoupení nebo 5x za sebou mezi žebřinami ve zpoceném tričku. Snažím se být taky taková, i když občas se mnou ta únava prostě flákne o zem.

3. Co si myslíš o úrovni irského tance u nás?

V současné době je irských tanečních skupin v ČR opravdu dost a to je moc dobře. Každý, kdo se chce tomuto tanci věnovat, má k němu jednodušší přístup. Jen v Praze nás je taky jako hub po dešti, ale o to více máme příležitostí, jak si na různých akcích zaskotačit. Ráda navštěvuji besídky a vystoupení ostatních tanečních skupin či škol – je to inspirující a motivující zároveň.
Přestože mají Češi oproti Británii či Irsku ještě hodně co dohánět, dá se zde dopracovat na velmi dobrou úroveň a ambiciózní tanečníci zde mohou najít kvalitní start na cestě za kariérou či vítězstvím. V rámci kontinentální Evropy se rozhodně nemáme za co stydět.

4. Jak vznikl nápad na představení Irské letokruhy? Kdo je tvůrcem libreta či jakéhosi základu tohoto představení?

On to nebyl jen tak nápad. Spíš dlouhodobá, možná i podvědomá, touha, která pomalu rostla a zrála, až se to někdy přehouplo a rozjelo k realizaci. Téměř vše je výsledkem společné práce. Celá skupina se několikrát sešla. Mluvili jsme o základním námětu, o čem by to zhruba mělo být. Nepřáli jsme si sólisty ani žádný tragický milostný příběh, no a Irsko je v podstatě tak mytická a pohádková země, že se nám téma přímo nabízelo.
Zpracování scénáře se ujalo několik z nás. Nashromáždily jsme mnoho informací, podkladů i pohádek, které jsme společně nastudovaly a zpracovaly. Šlo to velmi rychle, rozuměly jsme si a za krátkou dobu jsme svůj výsledek prezentovaly celé skupině. Tehdy jsme si definitivně řekli „Jo, je to super, jdeme do toho.
A projekt Irských letokruhů se rozjel na plné obrátky.

5. Jsi autorka několika choreografií v tomto představení. Při jejich vymýšlení jsi vycházela z nějakého schváleného zadání či jsi v tomto směru měla volnou ruku?

Většina již byla hotova před vytvořením scénáře, jen svým obsazením dostaly jiný a nový rozměr. Ty, které jsem vytvářela pro představení v podstatě již vycházely z dřívějších nerealizovaných plánů. Jelikož jsem se podílela na tvorbě libreta, věděla jsem přesně, kam směřovat a čeho se držet. Odtud jsem dostala naprosto volnou ruku, čehož si velmi vážím. Tanečníci mi důvěřovali a snažili se co nejlépe naplnit a pochopit mé představy, ať už se zdály jakkoliv neobvyklé nebo obtížné. Dali choreografiím život a bez nich by to nebylo ono.

6. Jaké bude další pokračování Irských letokruhů? Jak budete čelit změnám v kolektivu tanečníků s ohledem na tuto show?

Našim Letokruhům se dostalo příjemné pocty pozváním na mezinárodní kulturní festival v Belfastu. Prozatím je naše účast v jednání, takže ještě uvidíme, jak se věci vyvinou. Momentálně jsou Irské letokruhy ve stavu krátkého odpočinku a skupina se věnuje účasti v soutěži Taneční skupina roku.
Otázky kolem budoucnosti se týkají nové sezóny (tj. od podzimu). Do té doby se společně rozhodneme, co bude dál.

7. Změnilo se úspěšným představením klima v Coiscéimu? Pokud ano, tak v jakém smyslu?

Myslím, že všeobecně máme dobrý pocit nejen z úspěchu představení, ale i ze zvládnutí celého projektu. Všechna produkční práce ležela na bedrech členů skupiny, na přátelích i rodinách. Některým lidem dodaly Irské letokruhy sebedůvěru a důvěru ve skupinu, nová přátelství, inspirující zkušenosti a také právem zaslouženou hrdost – jako když třeba poprvé v životě pečeš buchtu a ona se fakt povede.
Rozhodně máme radost, že jsme svým uměním potěšili nemálo diváků a vážíme si každé pochvaly a každého povzbuzení.

8. Jaká je aktuální struktura skupiny a kolik tanečnic a tanečníků se věnuje soutěžení v rámci AMC Dance Academy? Jakou roli máš Ty v této struktuře?

Tanečníci Irských letokruhů tvoří vystupující část Coiscéimu. Intenzivnímu soutěžení se věnuje nebo hodlá věnovat asi 7 lidí. Většina skupiny pak soutěží podle svých aktuálních možností a pak je zde pár tanečníků, kteří dali soutěžím sbohem. Jelikož je soutěžení dobrovolné, nedá se s přesností určit, kolik tanečníků se zúčastní té a té soutěže.
Já sama nejsem příliš soutěžní typ a feisím neholduji. Jednak mám svůj názor na objektivitu často unavených porotců. Taky nedobře snáším tu směsku nervozity, strachu a nepřejícnosti, jimiž bývá atmosféra na soutěžích obecně nabitá. Soutěžení v týmu mám ráda, protože s kamarády je to všechno veselejší – tréninky, výhry i prohry. Sama ale nenacházím v soutěžení smysl. To si raději zatrojčím v pubu nebo na vystoupení za všeobecného veselí tanečníků i diváků.
Na soutěžní tréninky však chodím, protože mě to prostě baví a chci se stále zlepšovat.

9. Do jaké míry spojuješ svůj budoucí život s irským tancem? Budeš usilovat o některý z titulů udělovaných CLRG? Či se hodláš věnovat práce choreografa?

Zatím si bez něj svůj život nedovedu představit a doufám, že ještě dlouho nebudu muset. Žádné tituly mě nelákají. Netančím pro medaile nebo pro diplomy, ale pro radost. Daleko více mě těší pochvala ze strany lektora, uznání od přátel a tanečníků a radost rodičů. Potlesk spokojeného a potěšeného diváka má pro mne větší cenu než utírání prachu z poháru. Přesto neodsuzuji, ale uznávám ty, kteří míří nahoru, protože jejich snaha a dobré výsledky udržují kvalitní a zlepšující se úroveň irského tance a také jsou motivací pro mnoho dalších tanečníků.
Choreografie budu dělat tak dlouho, dokud se budou v hlavě rodit. Není to práce na zakázku. Ono to v té hlavě samo nějak nepřetržitě šrotuje, vzniká a mění se, žije to a chce to ven. Všechna inspirace však vychází z lidí kolem mne. Aniž to sami tuší, bývají různí lidé epicentrem mých choreografií. Jako když máš někoho rád a napíšeš mu báseň. Takže dokud budu mít nápady, budu se snažit je předávat dál, tam, kde je přijmou.

10. Byla jsi někdy v Irsku či se tam třeba chystáš? Jaká oblast Tě láká nejvíc? Co pro tebe znamená pojem Irsko vedle irského step dancingu?

Přibližně ve 12 letech jsem naprosto propadla Irsku se vším, co k němu patří. Ta země mě fascinovala, znala jsem celou historii, geografii (dokonce všechna hrabství jako když bičem mrská), mytologii; četla jsem knihy irských autorů a založila obsáhlou sbírku irské hudby. Měla jsem různé cestovní průvodce, encyklopedie, dokumenty nahrané z televize. Byla jsem tím natolik posedlá, až jsem se občas stávala terčem posměchu spolužáků i příbuzných. Později jsem na flétnu dokázala celé dny hrát kdejaké tuny, které jsem naposlouchala z cédéček. No prostě oddala jsem se tomu natolik, jak to jen mladí teenageři umí. Když jsem objevila irský tanec, všechno šlo stranou.
V Irsku jsem ještě nebyla, přestože se tam neustále chystám. Budu-li mít štěstí, podívám se tam už letos, ve skupině nebo sama na vlastní pěst. Nejvíce mě to táhne do provincie Munster, ale v podstatě celé západní pobřeží od severních hranic až dolů do Corku. Věřím ale, že celá země stojí za to a pokud se mi podaří vycestovat do jiné oblasti, budu si to stejně užívat.

Děkuji Marušce za zodpovězení otázek. A ještě přidávám její stručný životopis:

Marušce je v tomto roce krásných 25 let a pochází z Českého Těšína. Zde vychodila ZŠ a osmileté gymnázium. Zároveň se vzdělávála v ZUŠ v oboru klavír a příčná flétna. Po maturitě odešla do Prahy studovat Pedagogickou fakultu UK. Studium končí v roce 2008 a od té doby pracuje v produkci Divadla V Celetné.
Od svých patnácti let působila jako tanečník a choreograf v TS Kanafas. Po příchodu do Prahy se stala členem taneční skupiny Coiscéim, kde pečovala o vystupující děti.
V.B.

Václav Bernard

Další články z rubriky Seznamte se!

15.–21. 8. 2020

Kam za Irskem v ČR?

10.prosinceAsonance (Hudba)
Praha, Divadlo Hybernia od 19:00
V rámci festivalu Zimohraní
10.prosinceKati (Divadlo)
Praha, Činoherní klub od 19:30
M.McDonagh
12.prosinceVeřejný trénink irských setových tanců (Tanec)
Praha, Skautský institut na Staroměstském náměstí od 19:00
Pořádají The Prague Irish Set Dancers
14.prosinceUjetá ruka (Divadlo)
Praha, Činoherní klub od 19:30
M.McDonagh
14.prosincePoručík z Inishmoru (Divadlo)
Praha, Vršovické divadlo Mana od 20:00
M.McDonagh

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků