Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Seznamte se! 14. 1. 2009

Jana Šouflová

1. Jak se člověk stává harfeníkem/harfenicí? Jak to konkrétně probíhalo u Tebe? Jak moc cvičíš?

Myslím, že na začátku byl jen romantický sen podpořený láskou ke středověku a hodně ovlivněný Pánem prstenů. Člověk si představoval sám sebe coby barda s harfou, ale dlouhá léta zůstalo jen u snění, protože v Čechách neexistoval žádný výrobce, žádné učebnice ani noty a harfeníci by se tehdy dali spočítat na prstech jedné ruky. Dva roky jsem trávila stahováním a překládáním materiálů z internetu, protože nebyly ani žádné české webové stránky a hledala jsem, kde bych sehnala malou harfu. Nejlevnější nástroj tehdy stál v přepočtu čtyřicet tisíc a to bylo zcela mimo moje možnosti. Nehledě na to, že jsem neuměla noty a hudba v té době pro mě byla naprostou záhadou. Až jsem jednou potkala Jirku Vyšatu, který zde jako první začal vyrábět keltské harfy. Ihned jsem si jeden z jeho prvních pokusů zakoupila. Učila jsem se sama z kazet a učebnice, kterou jsem si kdysi přivezla z Irska a později mi pomohla pani z hudební školy. Všichni si mysleli, že jde jen o rozmar, který nevydrží, ale on mi vydržel už skoro sedm let. Druhou velkou pomocí bylo Harfové trio, které jsme vytvořili spolu s Jirkou Vyšatou a Věrkou Kadeřábkovou. Když se totiž člověk učí sám, nikdy nepostupuje tak rychle, jako když ví, že se blíží koncert a on nechce zklamat jak spoluhráče, tak obecenstvo. Moc jsme toho tehdy neuměli, ale zato jsme všichni tři harfu bezmezně milovali. Pokud jde o cvičení, je to hodně nárazové. Někdy si jen přehraji pár skladeb, jindy ztratím pojem o čase a sedím u harfy třeba hodinu i více. Nejvíc cvičím ráno. Asi dvacet minut ráno předtím než jdu do práce, protože večer přicházím pozdě a v bytě pode mnou spí malé děti. Ono stačí málo, ale musí to být pravidelně.

2. Měla jsi na počátku v této oblasti nějaký vzor či nějaký cíl?
Mým největším cílem bylo vůbec pochopit, jak hudba funguje. Já opravdu původně neuměla ani na píšťalku a byla jsem ráda i za málo, A tak, když jsem po létech zjistila, že najednou sedím na podiu a hraji pro tolik lidí, docela mě to zaskočilo. Konečně jsem si přiznala, že se ze mě zřejmě stal opravdu muzikant. Stále hraji hlavně pro radost sobě i druhým a docela bych byla ráda, aby mi to tak vydrželo. Vzory byly dva. Úplně první harfeník, kterého jsem kdy slyšela, byl Alain Stivell a hned za ním stála ve frontě Lorenna McKennitt. Pak ještě samozřejmě Derek Bell z Chieftains. Na nich jsem vyrůstala.

3. Jsi pořadatelkou harfového festivalu. Zkus nám ho trochu přiblížit – po kolikáté se koná, kde, za jaké účasti, ve které části roku atd. Jaká je Tvoje představa o jeho vývoji?
Harfeníci se vždy rádi sdružovali a výsledkem je moře velkých harfenických festivalů po celé Evropě. Od největšího ve Skotsku přes německé slety, které mě inspirovaly. Člověk je jako ve snu, když přijede na místo, kde je na jednom malém místě neuvěřitelná koncentrace více jak 200 harfistů, všude kam se podíváte, tam se hraje, včetně záchodků a po chodbách se nedá projít, protože se prodíráte nástroji. I v Čechách bylo několik pokusů podobné setkání uspořádat, ale nikdo se k tomu neměl. Musel se tedy najít nějaký blázen, který by se nebál rizika a možných finančních ztrát. První ročník jsem uspořádala na jaře v roce 2008 v Toulcově dvoře. Napočítala jsem více jak 28 harf a přišlo kolem stovky návštěvníků, což je na něco tak specifického s minimální propagací celkem dobrý výsledek. Druhý ročník byl z organizačních důvodů přesunut na konec září 2009 a bude na stejném místě.
Pražský festival má uzavřenou a otevřenou část. Uzavřená je pouze pro harfeníky a vyplňují jí většinou workshopy. Otevřená část pro veřejnost pak má na programu přednášky a prezentace výrobců a koncert, který většinou zahajují návštěvníci workshopů. Prostor dostanou i začínající hudebníci, pro které je důležité mít možnost zahrát před lidmi a v druhé části pak přichází na řadu zkušenější harfeníci z Čech nebo zahraniční host. Naštěstí máme milé přátelské vztahy s řadou známých zahraničních harfových hvězd a tak není problém někoho z nich přemluvit, aby přijel a zahrál, aniž by nás to zruinovalo. Nejkrásnější ovšem na festivalu je vidět, jak se harfenictví množí geometrickou řadou. Dnes už je přes padesát hráčů, několik výrobců a k dostání je vše, co je ke hraní třeba. Dnes už nikdo nepotřebuje hrát místo strun na výplety do raket a nebarví si je barvou na vlasy (harfy mají barevně kódované struny)a dnes už si nikdo nepotřebuje vyrábět harfu ze staré skříně.

4. Co máš na repertoáru a co bys ráda hrála? Budeme si někdy moci koupit třeba CD s Tvými nahrávkami?
Hraji většinou skladby Turlougha O Carolana – slepého irského harfeníka a skotské písničky, ale mám ráda i středověk a world music, a tak si na playlist občas přidám i kubánské či mexické věci, tu a tam se mi do toho zamotá i nějaká moravská nebo středověká melodie. Vlastně se nevyhýbám ničemu a přátelé o mě vědí, že sbírám etnickou hudbu z celého světa. Když se mi něco zalíbí, tak se to naučím. CD! To je věčné neštěstí! S kapelou teď málo zkoušíme. Všichni jsme hodně zaměstnaní a tak se obávám, že to bude chvíli trvat. Je to škoda, protože materiál už je a lidé mají na koncertech o CD zájem. Na sólové si zatím netroufám i když jedna nabídka je vzduchu. Vyžaduje to hodně poctivé práce a na to při svém vytížení teď nemám kapacity…

5. Jaký máš vztah k irským tancům?
Velmi přátelský. 🙂 Ráda se na ně dívám, ale pokud se mám sama hýbat, tak dávám přednost irským setovým tancům Jsou veselé, společenské a zábavné a není pro to potřeba nijak zázračných tanečních vloh. Ráda si je zatancuji kdykoliv a s kýmkoliv. Bohužel je to pro mě dost vzácné a jedu jen tu a tam na víkendový workshop, což je způsobeno tím, že všechny ilustrace dělám po práci ve volném čase a o víkendech a tak mám málokdy skutečně volno.

6. Kolikrát jsi byla v Irsku a na co jsi se při svých návštěvách soustředila?
V Irsku jsem byla jen jednou a to v roce 1997. Tedy před více než deseti lety, ale dodnes na to velmi ráda vzpomínám. Jezdili jsme s přáteli prakticky každý druhý rok za megality od Orknejí až po Bretaň a Irsko k tomu samozřejmě patřilo. Mojí srdeční záležitostí je ale anglický jihozápad. Je to tím, že spíš než na Kelty jsem zaměřená na anglický středověk a moře. Cornwall má v sobě přesně ten správný mix historických památek, artušovských legend a pirátské minulosti. V poslední době tam jezdím za historickými plachetnicemi a tak zatímco jiní se na dovolených opalují na pláží, já pobíhám v několikakilové výzbroji po dřevěné palubě, vítr mi rve čepici z hlavy a ruce mám obroušené od lan, ale je to nádhera. Vždycky mě to probudí k životu a pročistí myšlenky.

7. Vím, že jsi uznávaná výtvarnice. Existuje u Tebe nějaký vztah mezi harfou, Irskem a Tvojí výtvarnou činností? Kudy se ubírá Tvá výtvarná činnost?
Irsko, jeho kultura a umění je jednou z mnoha inspirací – spíše bych ho nazvala jedním z několika základních kamenů, který stojí u začátku, ale časem se prolnul s dalšími, se zájmem o středověk, moře, fantasy literaturu a vzniknul jakýsi originální mix, v němž už základní kameny vidět nejsou a přesto jsou přítomné. Někdy Irsko vykoukne více, někdy méně, což je dáno tím, že je hodně ornamentální a dekorativní a já mám k dekorativnosti sklony. Záleží, na čem zrovna pracuji, na zakázce, rukopisu knihy, kterou mám ilustrovat, a také na období. Kudy se ubírá má výtvarná činnost? To je trefná otázka, pokud jde o volnou tvorbu. Ona se opravdu ubírá a já za ní jsem v poklusu. Vždy jsem se řídila instinkty a kdyby by mi instinkt řekl, že budu sochařit, tak druhý den dotlačím do ateliéru hromadu hlíny. Ono se to v podstatě nedá ovládnout, je to tak silný pocit, že vymaže všechno kolem a člověku dá hodně práce, aby momentální objekt svého zájmu neviděl na každé prázdné zdi a soustředil se na kreativní zakázku, kterou má vykonávat pro klienta. A tak naprosto netuším, kam mě tento závan inspirace zanese. Teď zrovna mám trochu orientální období. Všechno, co mi vypadne z ruky, vypadá tak nějak … japonsky? Většinou mě to za měsíc či dva přejde a začnu malovat zase v úplně jiném duchu. Maluji více styly a periodicky se k ním vracím.

8. V době, kdy jsi vyjížděla s Rinceoirí na vystoupení jsem po reakci jedné paní s hrůzou zjistil, jak málo vím o tom, co všechno děláš. Ty také píšeš, že? Odhal nám něco z této stránky Tvé osobnosti.
Aje! A já se to tak snažila utajit. 🙂 Většinou mluvím jen o malování nebo harfě, což jsou věci, které u mě nikoho nepřekvapí, ale o ostatních aktivitách se cíleně nezmiňuji, protože už i tak mě lidé považují za šílence. Ale když už to na mě prasklo, ano, občas i něco napíšu. Zatím mi vyšlo jen pár povídek. Jedná se většinou o historickou fantasy s detektivními prvky a občas tam probleskne trocha černého humoru. Psaním se víceméně bavím a tak ho neberu tragicky vážně a nehodlám se jím realizovat. Pokud si chcete něco přečíst, zkuste třeba sborník Písně temných věků. Povídka, kterou tam mám, se odehrává ve středověkém Irsku a tak se to hodí k tématu a třeba se i pobavíte.

9. Co Tě z toho Tvého mnohostranného zaměření živí a co bys chtěla, aby Tě živilo? Jinými slovy: ve které své činnosti jsi momentálně nejúspěšnější a jestli se to odvíjí podle Tvých představ?
Pracuji u jedné firmy na plný úvazek jako grafik a vektorový ilustrátor pro webové kampaně a je to fajn práce. Díky tomu jsem se dostala například k ilustrování pro Disney, což je báječné, ale ta samá práce se často dokáže proměnit v naprostý chaos, pokud narazíte na dostatečně bizárního klienta. Ne nadarmo se říká, že grafici z reklamních agentur jsou nejčastějšími adepty na alkoholismus nebo budoucími klienty blázinců. Nedávno jsem s překvapením zjistila, že se světě grafiky pohybuji téměř patnáct let a když tak dlouho sedíte u počítače a musíte být za každou cenu kreativní, pěkně vás to vysaje. Už proto jistá změna musí dříve či později přijít, ale uvidíme, kam mě to zavane. Zatím ještě nepropadám panice.
Samozřejmě mám svůj sen, už dnes mám svoji malou značku, pod kterou vytvářím většinu ilustrací, návrhů a dalších projektů, které vychází spíše z řemesel. Nebráním se ani úplně novým věcem, protože strašně ráda zkoumám a objevuji nové techniky. Byla bych ráda, kdyby tato moje stránka postupně převážila nad grafikou a prací s počítačem, ale v dnešní době je málo lidí, kteří jsou schopni podobné zakázky zadat a já vždy potřebuji interakci s klientem. Pokud se najde správný blázen, který se nebojí času, poctivé práce a dokáže jí i ocenit, pak mi to vždy dá křídla a neuvěřitelně mě to inspiruje. Pak jsem schopná i věcí, které kdyby mi někdo ukázal před půl rokem na obrázku a řekl, že tohle vytvořím, považovala bych ho za blázna. Bez podobných blouznivců by nevznikla několikametrová dračí freska v Krakatitu nebo dekorovaná keltská harfa a já jen doufám, že v tom světě jsou další takoví lidé. Pokud by jich bylo více, možná by se můj sen stal skutečností. :-).

Děkuji za odpovědi na mé otázky.

V.B.

Jana Šouflová jako slovníkové heslo
Narodila se ve znamení štíra v Praze v roce 1975. Vystudovala Obchodní akademii, ale nikdy se tomuto oboru nevěnovala. Necelé 4 měsíce po ukončení školy nastoupila na post grafického eléva v knižní redakci Magnet-Pressu a zde se naučila většinu základů knižní a tiskové grafiky. Dále pracovala jako DTP operátor a grafik u firmy Internet servis, poté několik let jako webový designer u ICZ a později u FOR INTERNET. V současné době je grafik-ilustrátor u českoamerické firmy Symblaze. Za 15 let praxe se podílela na webových projektech klientů jako je například Gambrinus, Pilsner Urquell, Pepsi, Oskar, Vodafone, Bohemiasekt, Hero (Sunar), Evropa 2, Disney a další.
V soukromí se věnuje knižní ilustraci a má na kontě téměř 35 knižních obálek včetně Stínu modrého býka, středověkou sérii Prokletí králové od Maurice Druona nebo antologii Legendy fantasy a další. Většinu ilustrací vytváří ve svém volném čase a tedy za rok vyprodukuje jen velmi omezené množství práce. Na svém kontě má 10 samostatných výstav. Jedenáctá výstava v galerii Nora bude zahájena vernisáží dne 3.3.2009 od 19 hod. Na téma fantasy ilustrací a různých výtvarných technik občas přednáší na sci-fi a fantasy conech.
Od roku 2002 amatérsky hraje na keltskou harfu. Začínala v Harfovém triu, později v Harfové společnosti s Jirkou Vyšatou a Věrou Kadeřábkovou a v současné době pokračuje s harfovou skupinou Harpa Vieja! Od roku 2007 spolupořádá festival lidových harfeníků.
Pokud náhodou dojde k názoru, že se trochu nudí, píše povídky, sochaří nebo s chutí boří anglická přístavní mola. Kapitánské zkoušky složila na pražském kapitanátu v roce 2004. Z toho všeho je zcela jasné, že je nezadaná, protože kdo by to s takovým šílencem vydržel. 🙂

Václav Bernard

Další články z rubriky Seznamte se!

Kam za Irskem v ČR?

21.březnaJečmen slaví St. Patrick’s Day (Hudba)
Praha, Klub Kocour od 19:30
21.březnaRí Ra (Hudba)
Praha 3, Vozovna od 18:00
Svatý Patrik ve Vozovně
22.březnaUjetá ruka (Divadlo)
Praha, Činoherní klub od 19:30
M.McDonagh
22.březnaJitka Malczyk & Vojtěch Jindra (Hudba)
Unětice, U Lasíků (Tiché údolí 9/53) od 19:30
23.březnaRí Ra (Hudba)
Liberec, Lidové sady od 19:30

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků