Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Seznamte se! 1. 10. 2009

Eva Schaeferová

1. Co bylo impulsem k tomu, že jsi se začala zajímat o irské tance? Kde jsi se s nimi setkala poprvé a v jaké podobě?
ES: Okouzlila mě videokazeta s Riverdance, kterou mi sestra přivezla z Anglie. Vedla jsem v té době kroužek klasického stepu v Jablonci n. N. , ale tajně jsem stejně toužila tančit spíš ,,Labutí jezero“. Tohle byla bomba, bylo tam všechno, krásné držení těla, dynamika, balancování na špičkách a navíc ta jednoduchost. Jenže to byla právě ta zrada. Koukala jsem se na to snad rok a nic. Ani krok. Stále jsem byla vedle. Oni nahoře, já už dole, natož spočítat doby.
A v tom jako blesk z čistého nebe čtu, že Radek Balaš, stepařská legenda, učí na Letní škole ve Skryjích irský step.
Radek se s tím Irskem moc netrápil, říkal, že je to vlastně takový moravský vodzemek a choreografii vytvořil klidně na hudbu ,,Mikea Oldfielda“ , ale my jsme byli šťastní – tančili jsme irský step… Rozmnožil nám výukovou kazetu Collin Dunna a tím to pro mě začalo. Téměř vědecký výzkum toho, co pro jiného byla houska na krámě. Ale to mě bavilo než přišla další provokace – Letní škola Václava Bernarda, která mě vystavila nepříjemné konkurenci a zničila moji vypocenou, ale krásnou iluzi, že tančím step jako Jeane Butler.¨
Ještě bych měla zmínit Letní školu irských tanců ve Sloupu, kterou pořádal Vašek Bernard, ve dřevních časech Rinceoiri a kterou absolvovala moje sestra. A i když jsem obdivovala ty taneční pletence, bylo mi jasný,že ,,tohle teda nemusím“. No a prosím, to mě na tom baví nejvíc, že sama sebe umím překvapit. Tyhle tenkrát trochu trapný tanečky se staly nakonec mojí hlavní disciplinou. Ale dodnes chápu, když to někomu zpočátku připadá … různě.

2. Jak bylo obtížné šířit irské tance na severu Čech? S jakým zájmem veřejnosti si se setkala? Co Ti nejvíce pomohlo?
ES: Já si myslím, když se tak kriticky podívám na to svoje taneční umění, že jsem spíš šířila dobrou náladu než irské tance. Myslím, že leckterý učitel, i ty Vašku, by mnohdy zíral, co nacvičujeme. Ale není to skoro důležitější? Jeden moudrý muž pravil: ,, Hlavně neodradit“ a to jsem si vzala k srdci.
Na druhou část otázky odpovím pragmaticky. Nejvíce mi pomohl partner, který mi toleroval moje irské bloudění na úkor našeho podnikání. Mimochodem i on se víc věnoval umění než podnikání a založil V Jablonci n. N. hudebně společenský ,,všehoklub“ – Klub na Rampě.
A když jsme se oba „vyskákali“ , tak jsme si založili rodinu. Můžu tenhle postup vřele doporučit, alespoň zatím

3. Co jsi měla společného s tancem obecně před tím, než jsi se setkala s irským tancem?
ES: Od malička jsem chtěla být baletkou. Mohou za to asi tehdejší televizní noviny, v jejichž znělce se hned po kombajnu a záběrech ze slévárny otáčela brilantně tanečnice na špičkách. Bohužel si nikdo nevšiml, že bych měla pro tuto disciplínu předpoklady, a tak mě naši přihlásili do sportovní školy a stala jsem se atletkou, horolezkyní a vším, co souvisí se silovým výkonem. A já chtěla být éterická víla. Na tancování už je pozdě, mi vždycky zdůvodňovali, a já jim věřila. Jenže ta touha po tancování ve mně stále dřímala, a když pak revoluce otevřela brány soukromého podnikání, už žádný lektor neříkal, že je pozdě. Naopak, byla jsem lákána na nejrůznější taneční kurzy, talent netalent, zkrátka hlavně, když člověk platí. Navštěvovala jsem kurzy baletu, jazzu, stepu, ale v podstatě jsem stále vězela v přesvědčení, že nemám taneční předpoklady. Taky jsem měla tělo ztuhlé a zkrácené ze sportu, figuru jako paragraf. Ale co mě na tom stále přitahovalo, byl fakt, že tancování vyžaduje dokonalou znalost vlastního těla – té úžasné hračky, kterou každý máme a se kterou si tak málo pohráváme. Vždycky, když jsem objevila nějaký nový sval nebo kloub a co všechno se s ním dá dělat, měla jsem pocit, asi jako když se vrátíte o moře – nový obzor, nové možnosti. Překvapila jsem sama sebe, začala jsem tančit, když mi bylo 25, a čím jsem starší, tím je to lepší! Už jsem na to nešla silou, ale trpělivostí. A nejvíc se všechno zlomilo, když jsem pokorně přistoupila ke knížce jógy a trpělivě opakovala cvik za cvikem i s dýcháním, jak to vyžadoval návod. Tehdy jsem přišla na to, že je potřeba potlačit sílu a jít cestou pokory a lásky. Jednoduše řečeno, když to vezmete za správný konec, není nikdy pozdě.
Takže proto učím irské tance každého bez omezení věku, protože jsem též vděčná všem, kdo mě nezatratili pro stáří.. Tanec je navíc okouzlující tehdy, když do něj dokážeme promítnout city a prožitky. Aby naše tělo promlouvalo. A tedy má šanci i starý člověk, možná víc než mladý. Pak je na společné tancování potřeba společný duch. To je asi největší kouzlo a dar, na který vždycky čekám, jestli ho seshora dostanu, když tvořím novou taneční partu. To je něco, co se nedá naplánovat, ani vymyslet. To se může jen s nadějí očekávat – příchod dobrého ducha. Protože jedině tehdy mě baví učit tanec, když je ve skupině dobrý duch.

4. Měla jsi na počátku nějakou představu, se kterou jsi šla do budování své první skupiny Irské sestry? Měla jsi či máš nějaké vzory, od kterých se odvíjejí Tvé aktivity na poli irských tanců?
ES: No, jak jsem chtěla být ta baletka, jenže mě nikdo nechtěl angažovat, tak mi docházelo, že se budu muset angažovat sama, a nejspíš založit skupinu, abych se nějak „upíchla“ . A tak jsem se svojí sestrou založila Irské sestry.
Na začátku mě vůbec nenapadlo, že bychom s tím naším uměním mohli někde vystupovat, já bych to nepředváděla dodneška, ale žáci to tak tragický neviděli a chtěli se předvádět. Našli se i diváci. Nejdříve povinně příbuzní, a pak se koukali i normální lidé. Tak jsem pomalu nabírala jistotu, že Irské sestry mají své ,,místo na Slunci“, i když se pramálo podobáme těm mým vzorům, jejichž tanec mě doufám bude stále inspirovat – Collinovi a Jeane…

5. Se svoji sestrou Radkou jsi spolupracovala s jedním ze severočeských divadel na nějaké inscenaci. Můžeš tuto vaší aktivitu přiblížit?
ES: Zajímavá zkušenost. Jak je důležité přizpůsobit představy realitě. Konkrétně, jak naučit i netanečníky irské tance do premiéry. Bylo to přání režisérky paní Lídy Engelové, aby ve hrách se skotskou a irskou tématikou, byly pro oživení tance. Ani nevím, jak si mě našla. Ta dáma ani nevěděla, jak je odvážná, ale byla moc fajn. Na představení jsem už raději nešla, aby mi nesebrali honorář. Myslím, že to nakonec dopadlo dobře. Laický divák byl uchvácen neobvyklými kroky a irského tanečníka by to neurazilo, protože by nepoznal, že se jedná o irský tanec. Detaily raději nebudu rozebírat, abyste se na to nešli podívat…

6. Co tě vedlo k postupnému založení tří skupin. Bylo to dáno jen geografickou vzdáleností jednotlivých zájmových skupin?
ES: Tři skupiny na různých místech, ale blízko sebe jsem založila proto, že jsem cítila že je potřeba vytvořit takový nějaký ,, svět“ , ne být ztracený ve světě. Takovou malou konkurenci, která povzbuzuje a zároveň nabízí spolupráci. Jednoduše také proto, že když jsem z jedné party měla deprese, tak ta druhá mě zvedla náladu.

7. Proč jsme se nikdy s Tvými děvčaty a hochy nesetkali například na soutěži Pardubická Ryngle? Nezajímal se někdo ze členů o možnost soutěžení v rámci An Coimisiún?
ES: Mým prvním cílem vždy bylo, aby se mi povedla hodina. Aby ,,žáci“ byli splavení, a tím pádem šťastní. Prostá výroba endorfinů a na pivo. Choreografie byly nakonec nutné zlo, které mnohdy brzdilo rozvoj. Ale tmelilo to kolektiv. Taková soutěž by nás úplně rozhodila. Nebyly bychom ,, Královny večera“ a Vy byste nás porazili. Takhle se připravit o iluze! Já jsem každému říkala, jak hezky už mu to jde a tam by nám řekli pravdu a mně by se to rozpadlo.
Choreografie jsem cítila jako taneční obrazy s erotickým nábojem. Tím se liší tanec od cvičení, podle mě. A uznej, že v tom se nedá soutěžit, ani v obrazech, ani v tom druhém.

8. O úspěších Tvého snažení nelze pohybovat: existují tři skupiny, které jsou velmi aktivní, pořádají dohromady řadu společných akcí a jejich existence se nenarušila ani po Tvém odchodu na mateřskou dovolenou. Je však něco, co cítíš jako neúspěch či dokonce prohru, či co se Ti nezdařilo?
ES: Co se mi nezdařilo, to čekám, že se někde vyloupne, protože se mi nechce věřit, že se všechno tak pěkně daří. Asi se mi ale nezdaří odvrátit stavbu dálnice přes Český Ráj – duchovní místo starých Keltů! A to bude velká rána. Jinak jestli se to ,,moje“ impérium rozpadne, tak to bude jen součástí vývoje a já to zvědavě pozoruji.

9. Nepochybuji o tom, že až Ti to Jonatán popř. Roman dovolí, vrátíš se zpět k aktivní roli v rámci Tebou vybudovaného tanečního impéria. Plánuješ nějaké změny – programové, organizační či jiné? Máš nějakou vizi do budoucna?
ES: To je právě to, na co jsem zvědavá. Jestli se k tomu vrátím. Vždycky, když jsem něco dělala, tak naplno a pak už nikdy víc…
Teď dělám miminka, a strašně se mi to líbí. To je taky něco, co tě pohltí a to je krása.
Ale cítím, že irský tance jsou fenomén, který mě asi přitáhne zpátky. Když se vrátím, tak v jiné roli. Plánuji například tady v campu Sedmihorky postavit Keltské divadlo. Já budu sedět u vchodu a trhat lístky …nebo trojlístky…

10. Chystáš se někdy v blízké budoucnosti navštívit kolébku tance, kterému se věnuješ: Irsko?
ES: do Irska se bojím. Nevím, jestli bych tam našla ,,to nevím co“. Zatím si ho nechám jako 13. Komnatu opředenou tajemstvím. Ta se, myslím, nesmí otvírat, pak je to nevysychající pramen fantazie.

Děkuji za Tvé odpovědi.
V.B.

Václav Bernard

Další články z rubriky Seznamte se!

15.–21. 8. 2020

Kam za Irskem v ČR?

24.říjnaDálach (Hudba)
Opava, Trap Music bar od 19:00
24.říjnaVeřejný taneční trénink irských setů (Tanec)
Praha, Skautský institut (Dům U Minuty - Staroměstské náměstí) od 19:00
Pořádají The Prague Irish Set Dancers
25.říjnaBran (Hudba)
Brno, Stará pekárna od 20:00
26.říjnaUjetá ruka (Divadlo)
Praha, Činoherní klub od 19:30
M.McDonagh
28.říjnaSkotské tance ve Whisky&Kilt (Tanec)
Praha, Whisky & Kilt od 19:00
Pořádá Caledonian Club

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků