Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Irská literatura 4. 2. 2015

Pádraic Ó Conaire – Biskupova duše

Vyprávěli mi o svatbě a o Hromotlukově první manželce. Jak štědře a vlídně se ke všem chovala! Moc toho ale nenamluvila – ubohá žena! Kdoví, třeba ji Bůh nechal nahlédnout, co pro ni osud chystá. A nevšiml si snad každý z hostů, jak láskyplně se k ní Hromotluk chová? Většinu svatební hostiny proseděl po jejím boku. Ale když ji bezděčně objal kolem krku, aby ji políbil, jaké měla právo vstát a odejít, ať měl vypito sebevíc? A ty její kríásné hedvábné šaty! A všechny ty náramky, prsteny a ostatní šperky!
Zatímco jsme hovořili, objevil se u nás zčistajasna policejní seržant. Byl to moihutný, dobře živený muž s prořídlými zrzavými vlasy jako hřebíky a nosem tak modrým, že připomínal žebráka o mrazivém zimním ránu. Chtěl se zapojit do hovoru, ale bylo mu to málo platné – hned jsme stočili řeč na špatné počasí. Báli jsme se, že má v úmyslu vyzvídat o Hromotlukovi.
A opravdu se zdálo, že měl. Strážci zákona ho již zřejmě podezřívali.
“Zdá se,” pronesl modronosý anglicky, “že svou druhou mnaželku hromotluk ještě neztratil.” V hlase mu zazněl posměšný tón.
“Máme to ale hrozný počasí, seržante,” opáčil jeden starý rybář, jako by nerozuměl, o čem se mluví.
“Slyšel jsem,” pokračřoval seržant, “že jeho první žena byla k světu, vysoká a žádná chudinka. Neviděl ji z vás náhodou někdo?”
“Svatá pravda, seržante, Bude lejt jako z konve,” odpověděl jiný rybář.
Přestože se seržant od rybářů na pobřeží nic nedozvěděl, z jeho řeči jsme vyrozuměl, že mají v úmyslu mého příbuzného bez velkých odkladů zatknout. Bezpochyby už by to dávno udělali, kdyby neměl tak význačné postavení. Zámožného člověka jako on se neslušelo zatknout bez opravdových důkazů. Kdyby nebyl dvacet let soudcem, kdyby neměl známosti na nejvyšších místech, kdyby vždy rozhodneš nevystupoval proti všem buřičům a povstalcům, jistě by byl už dávno pod zámkem.
Nejmoudřejší by bylo, aby se na nějakou dobu vzdálil ze země, než se bouře přežene. Zrovna jsem se ho chystal vyhledat, když do zátoky připlula malá rybářská plachetnice.
“Na mou duši, tak už jsou tu,” prohlásil starý rybář.
“Kdo?”
“Bratři jeho druhý ženy. Rváči, co jim není v celým kraji rovno. Běda každýmu, kdo se k nim přižení!”
Když člun přistál, hned mi bylo jasné, že stařec nelhal. Jen párkrát v životě jsme viděl pět chlapů divočejšího vzezření než ti, kteří vystoupili z plachetnice. Kdybych měl nepřátele, nepřál bych si, aby byli jejich spojenci. Kdybych ale chtěl někoho najmout na krvavý zločin, byli by pro tu práci jako stvořeni.
“Máte všichni sukovice?” zeptal se jeden z nich.
“Máme.”
“Mícheále,” pokračoval muž, “vezmi s sebou i kladivo. Ten chlap má sílu jako býk, když se bude chtít bít, stačí, když ho jednou pořádně praštíš do hlavy.” Potom se bojovně vydali k Hromotlukovu domu.
Jestli měl kdy Hromotluk nahnuto, tak nyní. Darebáci se na něj chystali s těžkými sukovicemi, a pokud se mu náhodou podaří uniknout, nečeká ho nic než šibenice!
Má modlitba, aby Hromotluk nebyl doma, byla vyslyšena.
Vešel jsem dovnitř společně se sedmi dalšími muži v úmyslu bránit Hromotluka před jeho švagry. V tu chvíli jsem nepociťoval strach ani hrůzu, ale cosi těžko popsatelného. Když jsme vstoupuil do dveří, seděli všichni kolem stolu a chystali se spořádat velikou husu, vedle níž stála pěkná řádka láhví kořalky. Jeden z chlapů si vždy nalil, sklenku do sebe naráz obrátil a poslal ji prázdnou svému bratrovi. Ten udělal totéž, dokud sklenice neobešla pětkrát nebo šestkrát kolem stolu. Zatímco si sklenka kolovala, obočí Hromotlukových švagrů jako by se zvětšovala a černala a oči pod ním získávaly sveřepější a divočejší výraz. Jasně v nich plál plamen hněvu a zloby, který každou minutou rostl a sílil. Všichni byli příliš zuřiví na to, aby promluvili byť jen slovo. Čas od času jeden ze švagrů zpozorněl a ostatní nastražili uši v domnění, že se Hromotluk vrací. Když se neobjevil, znovu nechali kolovat sklenku.

Knihu Biskupova duše vydalo nakladatelství Jitro v roce 2013. Povídky přeložil a knihu velmi kvalitním a informačně velmi bohatým doslovem opatřil Radvan Markus.

Václav Bernard

Další články z rubriky Irská literatura

Kam za Irskem v ČR?

21.březnaJečmen slaví St. Patrick’s Day (Hudba)
Praha, Klub Kocour od 19:30
21.březnaRí Ra (Hudba)
Praha 3, Vozovna od 18:00
Svatý Patrik ve Vozovně
22.březnaUjetá ruka (Divadlo)
Praha, Činoherní klub od 19:30
M.McDonagh
22.březnaJitka Malczyk & Vojtěch Jindra (Hudba)
Unětice, U Lasíků (Tiché údolí 9/53) od 19:30
23.březnaRí Ra (Hudba)
Liberec, Lidové sady od 19:30

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků