Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Irská literatura 3. 3. 2018

Máirtín Ó Cadhain – Hřbitovní hlína

Román Hřbitovní hlína (v originále  Cré Na Cille) irského autora Máirtína Ó Cadhaina v překladu Radvana Markuse  vydalo nakladatelství Argo v roce 2017. Kniha má 364 stran. Autorem přebalu je Jan Augusta. Tolik na úvod knihy, která vyšla poprvé v roce 1949 a i když se dočkala divadelního i filmového zpracování, nebyla dosud přeložena do mnoha jazyků. Zjevným důvodem je nejen to, že toto literární dílo bylo napsáno v irštině, ale i skutečnost, že k překladu tak náročného textu plného slovních hříček a někdy bez bližších vysvětlivek nesrozumitelných myšlenkových pochodů jednajících postav je třeba asi získat odvahu a oprostit se od naděje na rychlý překladatelský věhlas. Originální text je sice psaný v irštině, ale údajně ve specifickém connemarském dialektu. To je asi další důvod, proč toto dílo ucházelo pozornosti překladatelů, kteří běžně převádějí irské texty do angličtiny.
O čem ve své knize Cré Na Cille Máirtín Ó Cadhain vlastně píše? Čtenář jeho knihy se dostane do prostředí hřbitova, který neoplývá tichem a klidem, jak jsme  z dušičkových a jiných příležitostných návštěv hřbitovů zvyklí. Sledujeme verbální komunikaci nebožtíků, ve které znovu ožívají staré křivdy, vesnické drby, klevety a pomluvy, ve kterých se projevuje závist, nesnášenlivost či dokonce laškování. Centrální postavou je čerstvě zemřelá, sebestředná a zlomyslná Caitriona Páidínová, která škaredě pomlouvá úplně všechny, ale nejvíce nesnáší svoji bohatší sestru Neil. V banálních klevetách mezi nebožtíky se promítají v nekonečných variací témata jako zdravotní neduhy, politika, dědictví, majetek, vztahy za života, nevyřízené pozemské účty atd. Příchod nového nebožtíka je pak důvodem k “výslechu” a k zjištění, co je nového ve vesnici, co se stalo s tím či oním, předvídá se budoucnost (Padne Anglie, vrátí Hitler Irům nezávislost). Ačkoliv na začátku knihy jsou vyjmenovány hlavní postavy a jejich eventuální příbuzenské vztahy, stejně několik prvních desítek stran je čtenář odsouzen k vnímání dialogů bez hlubšího pochopení významu nebo i jen přiřazení přímé řeči určité postavě. Když jsem se při četbě zcela ztratil, požádal jsem překladatele Radvana Markuse o nasměrování. Ve dvou emailech se mi dostalo následujících instrukcí:

“Moje zkušenost s knihou je taková, že je třeba tak dvakrát si přečíst první interludium, aby se člověk vyznal v postavách, a pak už to začíná být zábavné. Ty příběhové linky jsou dvě: Caitríonina nevraživost k Neil a žárlivost Velkého kantora na pošťáka Vildu. Příběh se odvíjí jaksi spirálovitě – vždy pohřbí někoho nového a Caitríona a Velký kantor se jich ptají na novinky, čímž se k těm dvěma tématům vždy vracíme. A do toho vstupují další parodicky zpracovaná témata (volby, druhá světová válka, irská historie, legendy, nepoctiví obchodníci, žalozpěvy, keltská studia…)”

“Nad tím, jaký má kniha celkově smysl, si lámají hlavu ti nejlepší kritici, takže rozhodně nejsi ve špatné společnosti . Ale myslím, že je možné číst ji i jako humoristický román a prostě si to hřbitovní hašteření užívat, aniž by člověk na první čtení pochytil úplně vše.”

Takže instrukce je jasná a mimo jiné se doporučuje nehledat děj a nehledat nějaký smysl či skrytý záměr. Román v jednu chvíli prostě skončí a je možné, že ani ten proklamovaný humor nenajdete dostatečně zjevný.

 

Máirtín Ó Cadhain (1906–1970) se narodil 4. ledna 1906 ve vesnici Cnocán Glas blízko Spiddalu v irském kraji Connemara. Byl prvním ze 13 sourozenců, jeho starší bratr Padraig zemřel jako dítě. Jeho otec Seán Ó Cadhain byl chudým farmářem jako většina jejich sousedů. Pracoval jako učitel na ostrovech a v Galway, později také vyučoval irštinu na Trinity College. Byl velmi společensky aktivní – stal se členem a později i lokálním vůdcem místní buňky IRA, založil místní odnož Gaelic League, odkud byl zvolen za člena centrálního orgánu této organizace. Prosazoval „znovudobytí Irska“ skrze prosazování původního irského jazyka i kultury. Byl nejen jedním z nejvýznamnějších irsky píšících autorů 20. století, ale svým dílem se zařadil mezi velikány irského modernismu bez rozdílu jazyka. K tomu mu dopomohl zejména román Hřbitovní hlína (Cré na Cille) z roku1949. I přes jeho nesporné kvality, zejména inovativní formu, trvalo dlouho, než vešel v širší, neřkuli mezinárodní známost. Na překážku zde byl právě jazyk. Nedosti na tom, že je Hřbitovní hlína napsaná irsky, navíc Ó Cadhain používá connemarské nářečí tak hutné, že i leckterý rodilý mluvčí má co dělat, aby se jím prokousal. Když se k tomu ještě přidá experimentální forma s neuvozenou přímou řečí (takže se čtenář musí dohadovat, kdo právě hovoří), je jasné, že na překladatele klade tento text neobyčejně vysoké nároky. Nyní se zásluhou překladatele Radvana Markuse a nakladatelství Argo mohou s tímto dílem seznámit i čeští čtenáři.

 

Ukázka z románu:

-…Kdo jsi? … Kdo jsi, ptám se? … Jsi snad hluchej? Nebo němej? K čertu s tebou, kdo jsi?…
– Nevím …
– U oslí závěti! Zrzavej Tom! K čemu taková ostýchavost? Já jsem Caitríona Paidínova…
– Caitríona Páidínova. Ty jsi Caitríona Páidínova. No helemese, Caitríona Páidínova…
– Přesně tak, Caitríona Páidínova. Netřeba z toho dělat vyprávěnku na celej večer. Jak se maj nahoře?…
– Jak se maj nahoře? Nahoře? Ehm. Teda nahoře…
– Neumíš slušně odpovědět, když se tě ptám? Jak se maj nahoře?…
– Některý dobře, jiný špatně…
– Tos toho řekl! Kdo se má dobře a kdo špatně?
– Moudrej je ten, kdo poví, Caitríono. Moudrej jen ten, kdo poví. Moudrej je ten, kdo poví, kterej z lidí se má dobře a kterej špatně. Moudrej, namouduši…
– Jsi hned z vedlejší dědiny a snažíš se mi namluvit, že nevíš, jak se daří našemu Pádraigovi, jeho ženě a Vidlákovu Jankovi?…
– Jo, bydlel jsem ve vedlejší dědině. Natuty ve vedlejší dědině, Caitríono. Je to svatosvatá pravda, že jsem bydlelo…
– Vzpamatuj se, povídám. Netřeba se ostýchat, mluv, jako bys byl doma. Kdo je na tom dobře a kdo bídně?
– Umrlčí Katka a Sorchina Gita postonávaj. Je namouduši možný, že jsou na tom bídně…
– Z tebou je řeč jak rozprávka! Nezažila jsem den, kdy by nestonaly, tedy pokud se zrovna netsrojil nebožtík a nepořádaly plačky. Maj nejvyšší čas, aby jim začalo bejt špatně už nafurt. Jsou na umření?… Slyšíš? Jsou Sorchina Gita a Umrlčí Katka na umření?…
– Některý lidi říkají, že ještě vstanou, jiný že už ne. Moudrej je ten, kdo poví…
– A Vidlákův Janek?… Vidlákův Janek, povídám! Jak se má ten?…Chytlo tě snad revma do jazyku?…
– Vidlákův Janek. Hm, jasně, Vidlákův Janek. Některý lidí říkaj, že je na tom bídně. Určitě to říkaj. Je to dočista možný. Je to možný, namouduši…Ale napovídá se spousta věcí, ve kterých jeden nenajde zrnko pravdy. Spousta, veř mi. Nejspíš Jankovi vůbec nic není…
– Můžeš konečně nechat těch pitomin a povědět mi, jestli je Vidlákův Janek upoutanej na lůžko?…
– Nevím, Caitríono. U všech svatejch, nevím. Musel bych lhát…
_ „Musel bych lhát.“ Jako by to byla první lež v tvým životě! Jak je na tom Neil?… Jak je na tom ta ropucha Neil?…
– Neil. Hm, Neil. Neil a Vidlákův Janek. Neil Píidínova…
– Ano. Neil Páidínova. Chtěla jsem vědět, jak na tom je…
– Některý říkaj, že bídně. Natuty některý říkaj, že bídně…
– Ale je to pravda? Není to jen další její finta?…
– Některý lidi to tvrděj. Určitě. Je to klidně možný, namouduši. Natuty je to možný, o tom žádná. Ale napovídá se spousta věcí…
– Do řitě s tou tvou tlamou bezzubou! Určitě ses doslech, jestli Neil vychází z domu, anebo jestli je upoutaná na lůžko…
– Upoutaná na lůžko. To je klidně možný, namouduši. Opravdu je to klidně možný…
– Kristova noho!… Poslouchej, Zrzavej Tome. Jak se daří naší Baruně ve Státech?…
– Vaší Baruně ve Státech. Baruně Páidínové. Ta je určitě ve Státech. Baruna Páidínova bydlí ve Státech, na to vem jed…
– Ale jak se jí daří?
– Nevím. Opravdu nemaj šajn, Caitríono…
– K čertu už, jistě jsi o n slyšel něco vyprávět. Třeba, že se jí přitížilo…
– Některý to říkaj. Věř mi, je to klidně možný…
– Kdo přesně to tvrdí?…
– Lhal bych, Caitríono, kdybych tvrdil, že to vím. Nemám tušení. Nejspíš ji vůbec nic není…
– Kdo dostane její peníze?… Kdo dostane Baruniny peníze?…
– Peníze Baruny Píidínovy?…
– Přesně tak. Cos myslel? Baruniny peníze… Kdo dostane Baruniny peníze?…
– Namouduši nemám šajn…
– Napsala závěť?… Napsala naše Baruna už závěť? Je to ale nevšímavej trotl…
– Přisámbůh nemám nejmenší tušení, Caitríono. Moudrej je ten, kdo poví…
– Ale co sousedi ze vsi?… Domnívaj se, že peníze dostane Pádraig? Nebo Neil?
– Někteří tvrděj, že je dostane Neil, jiný zas, že Pádraig. Napovídá se spousta věcí, ve kterých jeden nenajde zrnko pravdy. Spousta, věř mi. Sám netuším, kdo je dostane. Moudrej je ten, kdo poví…
– Pablbe pošahanej! I ti nejzabedněnější umrlci tu maj víc rozumu než ty! Jak je na tom Zalezlej Tomáš?… Zalezlej Tomáš, povídám. Slyšíš mě vůbec?…
– Slyším, Caitríono. Určitě slyším. Zalezlej Tomáš. Takovej chlap namouduši existuje. Lhář je ten, kdo by tvrdil, že žádnej Zalezlej Tomáš není…
– Kde teď ale bydlí?…
– U vás ve vsi, Caitríono. Kde jinde. Natuty bydlí u vás ve vsi. Myslel jsem, že zrovna tohle budeš vědět. Vždyť tam bydlel odjakživa, nebo ne?…
– Skřečka do tvý rozšklebený tlamy! Ptám se na to, kde je teď… Kde je Zalezlej Tomáš teď?…
– Nemám šajn, pokud po mně nechceš, abych tady vykládal lži. Kdybych aspoň tušil, kolik je hodin! Klidně je možný…
– Kde ale přebýval, než jsi umřel?…
– U vás ve vsi, Caitríono. Natuty bydlel u vás ve vsi. Určitě u vás ve vsi…
– Ale v jakým domě?…
– Jak to mám vědět?…

Václav Bernard

Další články z rubriky Irská literatura

Kam za Irskem v ČR?

20.červnaFiannan (Hudba)
Praha, Salmovská literární kavárna od 19:30
20.červnaMolly Sweeney (Divadlo)
Praha, Divadlo Rokoko od 19:00
B.Friel
23.červnaDen hudby (zde vystoupí Poitín) (Hudba)
Kačperské Hopry od 15:00
23.červnaDeliou (Hudba)
Kladno, Zámecká zahrada od 20:00
Kladenský křest CD Ar Wenojenn
25.červnaMůj báječný rozvod (Divadlo)
Praha, Studio Dva Divadlo od 19:00
G.Aron

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků