Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Irská literatura 10. 4. 2016

Justin Quinn – Mezi vilami

Ukázka z knihy:

Declan si byl jistý, že je v nemocnici zbytečně, nízká teplota během léta byla sotva důvodem k hospitalizaci. Byl unavenější než obvykle, ale přičítal to stresu ze závěrečných zkoušek z počátku června, po nichž hned následovala lékařská prohlídka kvůli státní službě. Hned nato odjel z Dublinu vlakem do Ardnabrayby. Byl tam celé léto; pomáhal babičce v hospodě a strýci Joeovi na farmě. Trávil tak už od dětství každé prázdniny. Mamó, jeho babička, zneklidňovaná historkami zaslechnutými na farnosti, ho nakonec přece jen poslala k obvodnímu lékaři.
Prohlídka probíhala rozhodně, ale uctivě. Lékař se vyptával na Declanova otce a jeho práci v Dublinu. Pak vyšetřil Declana. Ten stál – od pasu nahoru nahý – uprostřed prostorné viktoriánské pracovny. Lékař ho nevyšetřoval ani tak kvůli diagnóze, spíš chtěl dát jeho zdravotní stav do souvislosti s budoucí kariérou, kterou měl na několik desítek let před sebou. Doktorovo držení těla, lékařská vážnost jeho pohledu a pohyb, jakým si sundával stetoskop z krku, to vše naznačovalo, že má dost jasnou představu o tom, co se v Declanovi skrývá. Mladý muž byl na takovéto pohledy (kdy ho zkoumali významní otcovi známí a rodiče spolužáků) zvyklý – byl přece jen synem hocha z Galwaye, který se dokázal prosadit v Dublinu. Je ze stejného těsta jako jeho otec? dumali nad ním opakovaně.
„Pár týdnů si poležíte v oblastní nemocnici,“ oznámil mu. „Nelíbí se mi, co tam slyším, i když to asi nebude nic vážného. Kašlal jste někdy krev?“
„Nemám kašel, pane doktore.“
„Aha, máte pravdu. V každém případě je v současnosti vaše konstituce spíš slabší, což může být důsledkem vyčerpání ze zkoušek, jak říkáte, nebo možná něčeho jiného. Nepochybuji, že budete na konci měsíce zase zdravý jako řípa, připraven zaujmout místo v řadách státní správy a terorizovat slušné irské občany.“ Lékař se uchechtl nad vlastní vtipností. Declan si zapínal košili a vyhlédl z arkýřového okna ordinace na políčka a kamenné zídky táhnoucí se po kopci. Pak doktorovi poděkoval a odešel z ordinace se sakem přes ruku a lékařskou zprávou složenou v kapse.
Hned následující den jel třicet mil do nemocnice – babička o ničem jiném nechtěla slyšet. Auto si půjčili také z jejího popudu. Přestože mu bylo už dvacet tři, nechtělo se mu s ní dohadovat a poslechl ji. A tak stál na příjmu opět od pasu nahoru nahý. Sestra, mladá jeptiška, mu měřila krevní tlak.
„Obvodní lékař mi zrovna včera tlak měřil,“ řekl.
„O tom nepochybuji, pane Boyle. Ale my jsme ze zákona povinni měřit ho kvůli našim vlastním záznamům.“ Aby zdůraznila důvod, zvedla při tom kartu, ale nepohlédla mu do tváře. Pak kartu odložila a sundala mu manometr z ruky.
„Postavte se, prosím.“
Začal se zvedat, aby vykonal její příkaz. Měl dojem, že má místo nohou olovo; náhle se mu představa dlouhého odpočinku v posteli zdála docela přitažlivá. Na zdi proti němu visel obrázek Svatého Ježíšova srdce. Znal tenhle barvotisk z mnoha domů v Ardnabraybě, ale tady vypadal nevhodně: kontrastoval se zářivě zelenými, moderními zdmi nemocnice (pořád z nich byl pod pachem dezinfekce cítit čerstvý nátěr). Ježíš na něj upřeně hleděl, vlasy mu splývaly v zženštilých vlnách na ramena. Obnažené srdce – nyní o tom uvažoval úplně poprvé – bylo vlastně groteskní. Jako by mu chirurgové rozervali hrudní koš doslova před chvilkou.
„Řekla jsem, že se můžete obléct.“
„Aha, jistě, sestro, díky.”
Mladá jeptiška za sebou zavřela a Declan se natáhl pro košili.
Za minutu byla zpátky a přikázala mu, aby šel do oddělení Svatého Dermota a ptal se po sestře Imeldě. Vyšel ven a sestra za ním prudce zavřela dveře. Na výběr měl před sebou tři dlouhé, na první pohled naprosto shodné chodby, jejichž podlahy byly vyleštěné do zářivého lesku. Cítil, jak se mu tělo začíná pokrývat vrstvou potu.
Jak tak míjel jedno oddělení za druhým, mohl ještě sám před sebou předstírat, že patří do zdravého světa za okny. Představoval si, že se jen tak nonšalantně prochází, ale byla to urputná námaha. Přestože cestou minul několik sester, chtěl najít oddělení bez jejich pomoci a prohlédnout si při tom novou budovu nemocnice.
Jedny dveře byly dokořán: letmo zahlédl doktora v bílém plášti s dvěma sestrami po boku. Rychle a metodicky se pohybovali kolem ležícího pacienta. Kromě očí se vůbec nehýbal. Jedna ze sester si Declana všimla a zavřela dveře. Pokračoval dál chodbou a představoval si tu samou výkonnost za každými dveřmi, kolem kterých prošel. Rozsah takovéto instituce a její organizace na něj v tu chvíli dopadl vší vahou. Došlo mu, že ho podcenil.





Justin Quinn se narodil v roce 1968 v Dublinu. Vystudoval moderní angličtinu a filozofii na Blackrock College aTrinity College v Dublinu. Po studiích odešel do Prahy, kde na Karlově univerzitě začal učit angličtinu.
Zároveň působí i na Západočeské univerzitě v Plzni, kde přednáší americkou a anglickou literatu.
Záhy po příchodu do Čech potkal dívku Terezu, kterou si později vzal za manželku. Mají spolu dva syny.
Justin se nejdříve věnoval poezii. Svou první báseň napsal v patnácti letech a dosud vydal pět sbírek.
ale Justin se jako básník prosadil – vydal dosud pět sbírek.
K oblíbeným autorům Justina patří Dickens, Galsworthy a Trollop. Jako prozaik zaujal hned svým debutem Mount Merrion, který vydalo renomované nakladatelství Penguin. Nyní pod názvem Mezi vilami. V roce 2013 s genezí románu seznámil čtenáře Revolver Revue:

Když jsem měl v říjnu 2011 rozepsaných prvních sto stránek románu, poslal jsem je Brendanu Barringtonovi, redaktorovi Penguinu, se kterým jsem už párkrát spolupracoval. Brendan je totiž zároveň redaktorem časopisu The Dublin Review, irské obdoby revue Granta nebo Revolver Revue, kde jsem předtím publikoval texty o svých pražských kulturních i osobních zážitcích. Jemu se ukázka líbila a poprosil mě o zbytek knihy. Řekl jsem mu, že mu hotový text pošlu do začátku února, a v následujících třech měsících jsem psal asi 3 000 slov denně, což nakonec vyšlo celkem na 140 000 slov. Dodnes jsem se z toho nevzpamatoval a nechtěl bych to dělat znovu.
Rukopis jsem pak ale Brendanovi posílal po částech a v březnu jsme se domluvili na osobní schůzce v Dublinu. Když jsem kráčel po Dawson Street k jeho kanceláři na Stephen’s Green s krásným výhledem na koruny stromů v centru Dublinu, byl jsem dost nervózní. Ke druhé polovině knihy se do té doby ještě nijak nevyjádřil, takže jsem nevěděl, jak naše jednání dopadne. Seděli jsme spolu dvě hodiny a z hovoru mimo jiné vyplynulo, že mi nakladatelství do dvou dnů nabídne smlouvu. I když ještě nebylo poledne, šel jsem z té kanceláře rovnou na roh do hotelu Shelbourne, objednal si gin martini a zavolal do Prahy ženě, že dobrý. Ona na to řekla jen: „Uuf!“
První verze rukopisu by vydala na nějakých 600 tiskových stran. Verze, která nakonec vyšla, má necelých 300 stránek. Barrington je známý jako nejneúprosnější redaktor v Irsku a Velké Británii. Opravdu do mého rukopisu řezal, ale jeho výseky nebyly jenom makroformátové; věnoval se i těm nejmenším detailům, fungoval jako jazykový redaktor, tedy takzvaný copy editor, zároveň ale ve své práci uplatňoval širokou znalost dějin a kultury, z kterých román čerpá. Po dobu osmi měsíců jsme spolu byli v kontaktu několikrát denně a probírali navrhované změny. Byla to nejintenzivnější spolupráce, kterou jsem jako autor zažil. Vzniklo z toho zvláštní přátelství: vlastně toho o sobě s Brendanem moc nevíme, ale známe se líp než někteří lidé, kteří se přátelí desítky let. Když je teď kniha venku, už si píšeme daleko míň, a mně se po tom stýská. Možná kvůli tomu napíšu další román.

Václav Bernard

Další články z rubriky Irská literatura

15.–21. 8. 2020

Kam za Irskem v ČR?

21.listopaduIrský set dancing s Prague Irish Set Dancers (Tanec)
Praha, Skautský institut na Staroměstském náměstí od 19:00
26.listopaduLordi (Divadlo)
Uhříněves, Divadlo U22 od 19:30
O.Wilde, R.Ross
26.listopaduObraz Doriana Graye (Divadlo)
Praha, Švandovo divadlo od 19:00
O.Wilde
27.listopaduPlný kapsy šutrů (Divadlo)
Praha, Divadlo Kalich od 19:00
28.listopaduIrish Music Session (Hudba)
Praha, Whisky & Kilt od 20:00

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků