Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 16. 2. 2019

Vzpomínka na Stanislava Komendu

17. února 2019 uplyne 10 let ode dne, kdy tento svět opustil RNDr. Stanislav Komenda, profesor na olomoucké universitě. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkal, nicméně na počátku 21. století jsme spolu byli v poměrně čilém kontaktu. Tento kontakt byl motivován právě vytvářenými webovými stránkami Rinceoirí a potřebou jejich nejen taneční náplně. Pan doktor Komenda nám na tyto stránky zareagoval a nabídl nám některé své postřehy z návštěvy Irska a některé své překlady irských povídek a irských rčení z angličtiny do českého jazyka. Tyto jeho překlady jsme použili v tehdy vydávaném časopise Rinceoirí.

Na moji prosbu mi poskytl vzpomínky ze svého studijního pobytu v Irsku a poskytl mi je pro náš časopis Rinceoirí, v jehož čísle 50 byly otištěny. Jejich závěrečnou část nazvanou Irové a Češi vkládám do tohoto článku a celou vzpomínku umístím do části Irská literatura v nejbližší době.

Irové a Češi

„Chcete zdvojnásobit hodnotu českého automobilu Škoda? – Je to úplně jednoduché: natankujte do něho benzin!“

Tento vtip prý koluje mezi dublinskými studenty – říkali mi zdejší čeští studenti; moc nám ke cti není. Sám jsem tady škodovku, Favorit či Forman neviděl – prý jich jezdí relativně dost v Britanii.

Z geopolitického hlediska je zřejmé, že česko-irské vztahy sotva mohou být stejně bohaté jako vztahy česko-rakouské. Přesto však existují.

Od 4. století př. Kr. (tj. B.C.) žili Keltové (Galové) na irském ostrově stejně jako v západní a střední Evropě. Od 3. století po Kr. (tj. A.D.) postupně převládly na dnešním českém území germánské kmeny, a od 6. století pak kmeny slovanské, přišlé s proudy všeobecného stěhování národů oné doby.

Keltové v Irsku přijali křesťanství záhy, už v 5. století (viz sv. Patrick) a sami začali vysílat své misie na britský ostrov a evropskou pevninu. Vzdálenost od Říma přitom vedla ke značné autonomii Irů vůči papeži, zejména v oblasti liturgie. V 7. – 9. století působila iroskotská misie také v germánském Regensburku, odkud ovlivňovala i christianizaci slovanských kmenů na území Čech. To ovšem bylo dávno.

Ze současných českých reálií projevili mí známí znalost pojmů Zátopek, Havel, Dubček, Kundera a Semtex. Irové tvoří komunitu příliš malou, aby si mohli dovolit do ní se uzavírat. O naší současné situaci vědí ledacos, třebaže nám zdejší noviny pozornost nevěnují (což je dobře, protože noviny zajímají především tragedie, násilí a krev). Zprávy z Moskvy bývají na první stránce, hned vedle zpráv o Ulsteru.

Šel jsem v neděli ráno (tj. dopoledne) svou trasou do centra. Na prázdné ulici zastavil a svezení mi nabídl starší gentleman. Nejenže věděl o existenci České republiky – znal i jména Klaus a Mečiar a vůbec byl velice obstojně orientován v situaci. Také podle soutěží a kvizů v televizi (a těch je tam opravdu požehnaně) se dá usuzovat, že studenti středo- i vysokoškolští jsou slušně vzdělaní v širší historii, politice, zeměpisu, umění. Když si člověk přebere, že pro jejich svět je, samozřejmě, mnohem důležitější Amerika a západní Evropa než Evropa střední, nezbývá mu než odhadovat, že všeobecná vzdělanost tu má dobrou úroveň. Z Dublinu se prostě Praha stěží může jevit jako pupek světa nebo srdce Evropy – přestože ti, kdo v Praze byli, ji nadšeně chválili.

Běžně se tu ví, že se Češi rozešli se Slováky. Několikrát jsem odpovídal na otázku, jsem-li Čech nebo Slovák. A často se divili, proč se dělíme, když se nepereme (anebo proč se nepereme, když se dělíme). Vysvětloval jsem to; zdali moje argumenty byly dost pádné a přesvědčivé, nevím. Oni vědí svoje ze severního Irska; dnes však musí nějaké výhrady vůči sousedům překousnout každý, a kompromis je heslo v evropském politickém slovníku hned na první stránce. Irové nikdy nekáceli pomníky v ulicích svých měst s takovou horlivostí, s jakou jsme to činili my. V ulicích Dublinu se najdou pár kroků od sebe sochy a pamětní desky hrdinů povstání z roku 1916 a anglických lordů, vícekrálů a baronů, kteří Iry ekonomicky, politicky a nábožensky omezovali. U nás máme pomníky padlých za 1. světové války; jenže tam nápisy nezdůrazňují, že padli za říši rakousko-uherskou a císaře Františka Josefa I. Tady se nápisy o tom, že irští vojáci toho či onoho pluku padli za anglického krále nebo královnu někde v Indii, uchovávají bez dobového přehodnocování. K irské snášenlivosti patří i to, že historicky nejvýznamnější chrámy (např. Christ Church Cathedral a St. Patrick Cathedral) byly ponechány anglikánské církvi (Church of Ireland), ačkoli je země takřka výhradně katolická a anglikánů je pouze asi 3%.

Irská televize vysílá tu a tam české animované filmy; filmy o ekologii v Čechách se uvádějí jako odstrašující příklad (irský vzduch a voda jsou zřejmě nejčistší v Evropě).

Chodíval jsem v neděli do Hugh Lane Municipal Gallery of Modern Art na polední koncerty a přednášky. Mají tam na Parnell Square stálou malou výstavu waterfordského skla; Waterford je středisko výroby těžkého broušeného olovnatého skla, s dávnou tradicí, kterou později anglická omezení potlačila, a která se v posledních desetiletích soustavně obnovuje. Dnes jsou slavní hlavně produkcí sportovních trofejí – pohárů, váz a mis. Ptal jsem se kustoda, zná-li české sklo – neznal. Nicméně – dal mi katalog, z něhož jsem vyčetl, že v úsilí navázat na někdejší slavnou tradici prostudoval hlavní podnikový výtvarník (Chief Designer) Miroslav Havel kolekce Irského národního muzea. Takže jsou tu i takové česko-irské souvislosti.

A nakonec, abych nezapomněl; znají tu českou hudbu – Dvořáka, Janáčka, ty mi uváděli spontánně. A narazil jsem i na paměťovou stopu slávy českých motocyklů Jawa z padesátých a šedesátých let.

* * *

Velikonoce mají pro Iry význam nejen jako velké křesťanské svátky. Právě o velikonočním pondělí 1916 vyhlásili povstalci ze schodiště hlavní pošty na O`Connellově ulici v Dublinu republiku – což zaplatili svými životy – a právě o velikonočním pondělí 1949 byla Irská republika ustavena se všemi atributy suverenity. Těchto několik stran budiž proto chápáno i jako poděkování autora těm, kteří mu pobývat v Dublinu umožnili a usnadnili.

O velikonocích 1993 S. Komenda, Dublin

 

Stanislav Komenda – encyklopedické heslo

* 7. 5. 1936, Louka u Jemnice
† 17. 2. 2009, Olomouc
zdroj: Archiv UP
Po maturitě na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích (1954) byl přijat na Fakultu statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, odkud přešel na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Zde promoval v roce 1959 v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Téhož roku nastoupil na LF UP, kde přednášel zejména aplikovanou statistiku pro studenty nematematických oborů. Jeho výzkumná činnost se zaměřovala především na biometrii, antropometrii, matematickou psychologii a edukometrii, působil jako konzultant v oblasti biometrických analýz a statistického zpracování dat zejména klinického výzkumu. Touto problematikou se zabýval i v řadě učebních textů a v několika stovkách článků a monografií publikovaných nejen v češtině, ale i v angličtině a ruštině, z nichž také vedle němčiny překládal. Vědecké hodnosti získal na Univerzitě Karlově: RNDr. (1973) na Matematicko-fyzikální fakultě, CSc. (1979) na Pedagogické fakultě a DrSc. (1991) na Filozofické fakultě. Na domácí olomoucké univerzitě se habilitoval (1990, 1991) a získal profesuru (1993).
V letech 1991–1992 zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum, po dva roky vykonával na půl úvazku funkci vedoucího katedry politologie a evropských studií na FF UP. V letech 1988–1990 vydával nákladem LF UP a Fakultní nemocnice v Olomouci časopis Pacemaker a v letech 2003–2008 internetový časopis Liber catenatus s podtitulem Úvahy o životě a přilehlém okolí, jenž je dostupný na webových stránkách UP. Čísla prosinec 2003 – září 2004 vyšla i souborně v knižním vydání (2006). Komenda dále spolupracoval s olomouckými vydavatelstvími Votobia, FIN, Nakladatelství Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého, ALDA a brněnskými nakladatelstvími SURSUM a nadací Universitas Masarykiana. Mnohé jeho tituly vyšly v internetovém nakladatelství V-ART Písek. Spolupracoval s tak prestižními zahraničními společnostmi, jakými jsou New York Academy of Science, American Association for the Advancement of Science nebo Internationale Gesellschaft für Ingenierpädagogik. Přednášel na Ústavu antropologie Lomonosovy univerzity v Moskvě, na Dublin Institute of Technology a na Virginia Commonwealth University v Richmondu. Účastnil se více než třiceti mezinárodních konferencí v Evropě a Americe. V České republice se podílel na činnosti Společnosti pro vědy a umění, České statistické společnosti, České antropologické společnosti a Lékařské společnosti J. E. Purkyně ad. Za svůj přínos v rozvoji české vědy byl vyznamenán Cenou České lékařské J. E. Purkyně v letech 1972, 1974, 1983, Medailí Dr. Aleše Hrdličky v roce 1995, Zlatou medailí Univerzity Palackého roku 1996, Medailí Tomáše Bati roku 2000 a Cenou města Olomouce za rok 2000. Komenda byl členem Obce českých spisovatelů. Kromě 3. vydání Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století má heslo v několika zahraničních encyklopediích: Marquis Who is Who in the World, Marquis Who is Who in World Science and Engineering, Who is Who der Ingenieurpädagogik, Outstanding People of the 20th Century.
Komendu pojilo přátelství s mnoha literárními osobnostmi Olomouce činnými zároveň v různých vědeckých odvětvích – byli jimi například traumatolog Eduard Wondrák či fyzik Josef Tillich, s nimiž se v polovině 80. let scházel v rámci neformálního spolku v knihovně katedry historie. O večerech trávených intelektuálními debatami v kruhu desítky vědeckých osobností UP vypráví ve své knize Biometrie na Tabulovém vrchu a v jeho podhůří: „Klíčovou roli v debatách kroužku hrála historie. Má role byla především úlohou posluchače; řadu
poznatků jsem tam pro sebe objevoval anebo si věci trochu známé hlouběji objasňoval. Zajímavé bylo, že v debatách, v nichž se fronty zformovaly v pozicích romantičtí humanisté proti materialistickým realistům a kritickým skeptikům, jsem se přirozeným během věcí ocital v jedné řadě s doktorem Wondrákem. On jako lékař vyzbrojený přírodovědnými poznatky a já jako jeho fámulus načichlý dlouholetým pobytem v prostředí výzkumných studií Lékařské fakulty.“ (Societas incognitorum, in Olomouc v české literatuře, s. 381) Odkazy na UP jsou v Komendově tvorbě časté – ať už se jedná o zamyšlení nad principem fungování univerzity jako instituce v eseji Univerzita: konflikt integrity a decentralizace? (Chléb a hra poznání, s. 262–264) či o poznámky o výuce, studiu, vzdělání a vzdělávání obsažené v jeho aforismech: „Zájem posluchačů / dokáží upoutat zejména chyby učitele. / Proto, chce-li být učitel sledován pozorně, / neměl by chybami šetřit.“ (Laskavé
ubližování, s. 109) či „Jestliže ses ze seznamu dvaceti zkušebních otázek připravil na prvních devatenáct, jako první si vytáhneš tu dvacátou.“ (Poločas zapomínání, s. 105.) Téma vzdělávání tak autorovi posloužilo k humorně nadsazenému kritickému hodnocení podobně jako láska, čas, stárnutí, stát a politika, zdraví, medicína či statistika.
Komendův vědecký profil se projevuje nejen v uchopování vědy jakožto tématu, ale i ve využití jejích principů ve vlastní beletristické tvorbě: „Důvod, proč je třeba stavět se čely proti sobě, tkví zřejmě v obecné povaze síly. Směřujeme k rovnováze a hledáme stabilitu svého postavení… Jenomže tohle všechno činíme ve světě sil. V silových polích majících intenzitu a směr. Obklopeni siločárami vztahů můžeme dosahovat rovnováhy jenom tak, že působící sílu vyváží jiná, stejné intenzity a opačného znaménka. Naše stabilita nemůže být než stabilitou
sil, které se v dané chvíli navzájem vyrovnaly.“ (Proti sobě in Poločas zapomínání, s. 14.) Komenda taktéž svébytným způsobem nakládá se starými pravdami a příslovími, založenými na zkušenostech předků, prověřuje jejich životnost na příkladech ze současnosti a podrobuje je zatěžkávací zkoušce, když na ně aplikuje principy logiky a exaktní metody matematiky (zejména statistiky) či fyziky: „Jablko nepadá daleko od stromu. Listí někdy ano.“ (Veřejné tajemnosti, s. 20) či „Škola je základ života. Jenomže – nedokážeš-li poté, co školu opustíš, rychle dostavět všechno ostatní až po střechu, základy roztrhá mráz a odplaví déšť.“ (Předpověď v čase býka, s. 52.) Ne nadarmo ve svém úvodu k souboru esejistických a aforistických textů Poločas zapomínání uchopuje i téma lidské paměti pomocí smyšleného matematického vzorce. A tak, jak využívá vědeckých poznatků ve své beletrii, tak dokáže naopak i beletrizovat v pozici vědeckého pracovníka: „Dnes píši převážně aforismy a také k těm může být člověk motivován právě statistikou. Dávám je i studentům do skript. Někdy se stane, že student prohlásí, že četl ze skript právě jen ty aforismy.“ (Olomoučan podobný Masarykovi, in Z paměti literární Olomouce, s. 350)
Do Komendových textů se promítá i jeho celoživotní vazba k oblasti medicíny – v debutu A všechny nepotkáš, jenž vyšel jako účelový tisk pro ZV ROH Fakultní nemocnice s poliklinikou a LF UP, je tematizována láska na základě paralely tohoto citu a nemoci. Zamilovaný lyrický subjekt je tedy infikován, paralyzován, neschopen běžných činností, je mu zapotřebí léků v podobě opětovaných citů jeho vyvolené: „Láska je nemoc / s obdobím inkubace mírně proměnlivým / propukající tu náhlým vzplanutím / a onde odevzdaným doutnáním / Likvidace
choroby děje se přikládáním / chladivých obvazů tichého konejšení na rány / otevřené v místech nenaplněných nadějí. // Jizvy povstalé hojením / nejsou odstraňovány / neboť jsou schopny posloužit / jako prevence / v případě nové nákazy // Kauzální terapie / děje se odhalováním původce / a jeho likvidací / případně isolací bacilonosičů // Prevence / vyzbrojená znalostmi o povaze imunity / snaží se kontrolovat vnímavost populace /očkováním / oslabenými kmeny truchlivých příkladů / v úhledném balení literárních předloh / a scénářů her se smutným koncem // Pokud se ovšem autor sám nenakazí“. (O povaze lásky in A všechny nepotkáš, s. 15.) Ne zřídka se v této básnické sbírce, ale i v dalších Komendových textech setkáváme s využitím profesního lékařského jazyka – některé texty jsou s nadsázkou psány v duchu lékařské zprávy. Komenda taktéž často podrobuje kritice lidské charakterové vlastnosti, a to nejen v aforismech, ale nezřídka i prostřednictvím alegorie ve svých bajkách. Kromě prozaických děl a básnických sbírek je taktéž autorem několika rozhlasových her.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie: A všechny nepotkáš (BB 1988); Vzpomínky na bílé noci (BB 1988); Adame, jablko za nic nemůže (R 1989); Soukromá železná neděle (BB 1990); Drápkem uváznout (BB 1990); Saze na nose (bajky 1990); Myšlenky 9 (AA 1997); Myšlenky 1–12 (AA 1992-1998); Laskavé ubližování (AA 1998); Poločas zapomínání (TT1998); Jména podstatná a ta ostatní (AA 1999); Obrana průměrnosti (TT 1999); Občané a páni (AA 1999); Úvahy a aforismy křížem krážem (AA 1999); Předpověď v čase býka (AA 1999); Veřejné tajemnosti (AA 1999); Důchodní deník (TT 2000); Neprozřetelná nalézání (BB 2000); Hvězdář v studni (BB 2001); Když krev neteče: verše, epigramy, aforismy: vybrané stránky z deníku nemocného stiženého mozkovou mrtvicí (TT2001); Proroctví bez záruk (BB 2001); Věrnost na nečisto (BB 2001); Ztráty a nálezy s ručením omezeným (deník 2001); Chléb a hra poznání (EE 2002); Důkaz sporem (BB 2002); Na půlnoční straně (BB 2002); Motýl ve čtvrtém patře (BB 2003); Perpetuum imobile (BB 2003); Poselství kulhavého běžce (PP 2003); Proti proudu (autobiografické vzpomínky 2003); Zastav se, až půjdeš kolem (BB 2003); Intelektuální potrat civilizace na osm: POLITIKA (TT 2004); Vzdušné zámky, větrné mlýny: aforismy & epigramy (TT 2005); Liber catenatus: úvahy o životě a přilehlém okolí: prosinec 2003 – září 2004 (10 měsíců) (TT 2006); Múza v šupleti (BB 2006); Hrdinství na splátky: povídky z nemocného mocnářství (PP 2005); Biometrie na Tabulovém vrchu a v jeho podhůří:
regionální příběh jednoho vědního oboru (vzpomínky 2006); Čtverce nad přeponou (AA 2007); Bažanti na dubech (bajky 2007); Hry & hrátky (DD 2008).
Příspěvky ve sbornících: Biometrie na tabulovém vrchu a v jeho podhůří, in Olomouc v české literatuře (2007); Haná v poezii (2008).
Odborné práce (výběr): Základy pravděpodobnostních a statistických metod v psychologickém a pedagogickém výzkumu (1967); Problém adekvátní tělesné hmotnosti (1983); Biometrie (1994); Politika a věda (1997); Nástroje objektivního manažerského rozhodování (1999); Vypočitatelná náhod: elementy počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky (2000); Chléb a hra poznání (eseje o vědecké metodě obecně a úloze náhody při poznávání světa zvlášť) (2002); Měření a metaměření znalostí (2003).

LITERATURA
Studie a články: F. Všetička: Laskavé ubližování, in Olomouc literární (2002); B. Kolář: Za prof. RNDr. Stanislavem Komendou, DrSc., Střední Morava Olomouc 2009, č. 28, též in Tisíc dní s literárním klubem Olomouc (2009); L. Machala: Olomoucká polistopadová próza, in Tisíc dní s literárním klubem Olomouc (2009).
Recenze: Proroctví bez záruk a Věrnost na nečisto: B. Kolář, Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, in B. Kolář (ed.), O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003), též B. Kolář, Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, Olomoucké listy 2002, č. 3.
Rozhovory: B. Kolář, Statistika je založena na střízlivosti a skepsi: profesoru Stanislavu Komendovi byla udělena Cena města Olomouce, Olomoucký týden 2001, č. 21; B. Kolář, Olomoučan podobný Masarykovi, in Z paměti literární Olomouce (2006).

UKÁZKY Z OHLASŮ
Komenda od nepaměti píše poezii rozumovou a vůči životu a lidem analytickou. Jako kvalifikovaný statistik je obeznámen se vším, co život přináší. Statistiky je možno vnímat jako určitý druh proroctví, které se s prokazatelným procentem pravděpodobnosti naplní. Objevné je u Komendy právě to, co si ze života jako náměty svých básní vybírá. V tom smyslu bych řekl, že není vůbec pravděpodobné, aby se zrodil básník, který by mu byl podobný.
B. Kolář: Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, in: B. Kolář (ed.): O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003), nepaginováno; též B. Kolář: Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, Olomoucké listy 2002, č. 3, s. 9.
Bytost rozkmitaná mezi suchou vědou a životodárnou poezií inklinuje často ke svébytnému uvažování. Stejně je tomu i s profesorem Stanislavem Komendou. Je například přesvědčen o tom, že matematika nepatří do systému přírodních věd, že je naopak filozofickou disciplínou. To proto, že nezkoumá nic konkrétního, zkoumá naopak pouze jevy, jež si lidé vymysleli. Postupuje tedy stejným způsobem jako filozofie.
Stanislav Komenda je bytost širších dimenzí, je napjatá nejen mezi prozaickým aforismem a veršovanou poezií, ale také mezi statistickým uvažováním a uměleckou výpovědí. Jak se zdá, jednostrannost je mu cizí. Anebo si vypěstoval jednostrannost jen jemu vlastní.
F. Všetička: Laskavé ubližování, in Olomouc literární (2002), s. 96.

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

Kam za Irskem v ČR?

28.březnaDálach (Hudba)
Lanškroun, Bar Fast the Door od 19:00
5.dubnaSession, vole! (Hudba)
Plzeň, Zach's Pub od 19:00
5.dubnaIrish Easter (Hudba)
Hradec Králové, AC klub od 19:30
Rí Ra
12.dubnaIrish Music Session (Hudba)
Praha, Whisky & Kilt od 20
21.dubnaCeilí Session (Tanec)
Praha, Taneční studio inSpiral Dance Company od 16:00

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků