Aktuality 31. 8. 2026

Revue – září 2026

Už druhým rokem prožívám druhý prázdninový měsíc v jisté lehkosti a bez psychické zátěže, ve stavu příjemné bezstarostnosti. Nehledím několikrát za den na naše webové stránky, abych v nadějném očekáváním zjistil, že se nikdo nový na letní školu nepřihlásil, nevyhledávám ještě poslední možnosti, které bych využil k propagaci naší připravované akce, neporovnávám seznamy přihlášených se seznamem uhrazených účastnických poplatků a hlavně se opatrně nekrčím, abych nepřivolal nějakou smůlu či komplikaci. Bál jsem se, že mi organizování letní školy bude chybět, ale ani to se zatím nedostavilo. A tak jsem několikrát mohl s klidným svědomím v průběhu prázdnin na dotaz, zda mi letní škola nechybí, odpovědět, že nikoliv. Bez červenání. Spíš mě mrzí, že jsem potkal několik lidí, kteří přiznali, že se naší letní školy zúčastnili a já jsem si je nepamatoval. Trochu si za to drbu hlavu, protože oni se sice šli v něčem zdokonalit, ale mně svoji přítomností pomohli tu akci zrealizovat, pomohli mně dotáhnout moji představu, můj projekt. A já si je ani nepamatuji. Ono to zní možná trochu sebestředně či sobecky, ale s odstupem doby mohu  přiznat (i „si“), že jsem tu letní školu vlastně dělal pro sebe, pro svůj dobrý pocit, pro pocit, že něco dokáži. A ti všichni kolem byli tací spolurealizátoři. Myslím, že to tak mají i ostatní, kteří na něčem makají a vypadá to jako ohromná, skvělá, záslužná a užitečná činnost, ale ono je to ve skutečnosti naplnění sobeckého „já“. A to je vlastně i takový ten  „motor“ našeho počínání, bez kterého se nelze odlepit „od země“. Konec filosofování a jdeme do nedávné reality.

– V úterý 4. srpna se v galérii Vrtbovská zahrada v Praze na Malé Straně uskutečnila vernisáž obrazů Josefa Ryzce a názvem Kovbojové na Malé Straně. Pepu Ryzce asi většina zná jako výtvarníka spojeného s občanským sdružením LUGH a iniciátorem každoročních výstav inspirovaných různými keltskými tématy, na kterých se podílí řada známých výtvarníků. Nedávno vešla povědomí publikace vydaná sdružením Wild Geese, kde Josef popisuje svoji cestu za svými pradávnými předky.

Josef Ryzec je čtvrtý zleva s hůlkou – foto V.Bernard

Foto V.Bernard 

Současná výstava jen potvrzuje široký rozmach Josefových aktivit včetně těch výtvarných, neboť ukazuje, jak seriózní výtvarník dokáže si poradit i s hravými a humornými tématy s komiksovými prvky. Výstava byla ukončena podle plánu 30. srpna 2026 a pokud někdo z návštěvníků našich stránek reagoval na naši upoutávku na tuto výstavu  a spojil to i s procházkou po Vrtbovské zahradě, tak jistě nebyl zklamán. 

– Při náhodné návštěvě známého kostela ve vesnici Neratov pod Orlickými horami na počátku srpna jsem zjistil, že zde bude 14. srpna koncert známé skupiny Spirituál kvartet. Rozhodl jsem se nenechat si ujít tuto událost v kostele, který je pověstný svým netradičním provedením střešní konstrukce a místem zajímavých koncertů. Kostel a tím i celá vesnice si nemůže stěžovat na nedostatek zájmu běžných návštěvníků, kteří sem zabloudí zcela náhodně či cíleně.

Střecha kostela v Neratově – foto V.Bernard

Spirituál kvartet na Neratově – foto V.Bernard

Nicméně koncert Spirituál kvartetu kostelní loď zaplnil do posledního místa. 
Skupina předvedla zčásti repertoár z nedávno vydaného prvního alba doplněný o úspěšné skladby Spirituál kvintetu, které publikum přijalo asi s největším uspokojením. V repertoáru se objevily i novinky – zčásti autorské a zčásti převzaté, např. 2 písně z repertoáru Joan Baez. V rámci přídavku se skupina odstřihla od nazvučení a prostřednictvím dvou písní odhalila přítomným krásnou akustiku kostela. Byl jsem na několika koncertech tohoto sdružení a trochu cítím, že by si přáli, aby jejich repertoár se dostal mezi lidi obdobně široce, jako to bylo s repertoárem Spirituál kvintetu. Osobně si myslím, že nejdou cestou, která by vedla ke zlidovění jejich repertoáru. Spirituál kvintet pracoval s lidovkami s chytlavými texty a líbivými melodiemi anglo-americké provenience, pomáhal objevovat nádherné písně a melodie Seekers, Peter, Paul & Mary, Petea Seegera a Weavers, Odetty, americké a skotské lidové atd. Když si mysleli, že jsou zde už dlouho, „hrábli“ do české staré nebo obrozenecké „truhly“, ze které vytáhli písně jako třeba Růžička, Podzimní atd. A to jsou všechno písně, které si veřejnost ráda s kýmkoli zazpívá (pěkná melodie, srozumitelný či dokonce vtipný text). Spirituál kvartet trochu sází na vlastní autorskou tvorbu a tam je cesta ke zlidovění úměrně dlouhá chytlavosti melodie a srozumitelnosti textu.
Po koncertě jsem zašel jen krátce pozdravit Veroniku Součkovou, která byla po několik let lektorkou naší letní školy. Ráda si ji se mnou připomněla.

– Od pondělí 11. srpna do neděle 16. srpna se v Praze a Vinohradech konal 2. ročník  inSpiral Summer Campu, který organizovala ve svém studiu Tereza Bernardová. Programová náplň byla rozmanitá a vhodně časově uzpůsobená: vyučoval se sean nós dancing ve dvou úrovních a set dancing (4 dny v týdnu v podvečerních a večerních hodinách), step dancing (technika a choreografie – pátek – neděle)).

Lekce sean nós dancingu pro začátečníky – foto Tomáš Krabač

Z pátečního ceilí na Rajské zahradě – foto M.Utišilová

V pátek v podvečer se navíc konalo společné ceilí v restauraci v Rajské zahradě. Kolektivy v jednotlivých lekcích nebyly velké, ale o to více se lekce blížila provedení lekcí až skoro individuální a účastníci si z nich odnesli podstatně více. Myslím, že se dá prohlásit, že za těchto několik dní si účastníci odnesli pro sebe nejméně tolik jako u týdenních lekcí za několik měsíců a pokud se budou chtít dané aktivitě věnovat dále v normálních lekcích, získali tímto výrazný předstih. 

– Srpnová tradiční Irish Music Session ve Whisky & kilt se uskutečnila ve středu 19.08. K mému překvapení (a vlastně milému) tu byl Matúš Smolko, kterého bych tu se začínajícím Folconem nečekal. Byl v jistém smyslu záchranou akce, protože bylo tu sice muzikantů, ale ne každý byl schopen vést session.

Matúš Smolko – foto Markéta Utišilová

Emil Riumkin, Matúš Smolko a Zdeněk Poledna – foto Markéta Utišilová

Po nějakém čase se objevil i Emil Riumkin s banjem a tak session získala na hudební barevnosti. Měl jsem čas sledovat právě Emilovu hru na banjo a musím říci, že se mi moc líbí. Že umí hodně tunes mě u tak mladého člověka nepřekvapuje. Zaujal mě jeho styl hraní, který je jistý, razantní a hráč je schopen nedržet se čistě melodické linky. Dokáže obohatit melodie o improvizace a doplňuje melodickou linku o akordy vhodně umístěné do melodie. To tu zatím banjisté (včetně mě, pokud se mohu něčím takovým nazvat) při hře nepříliš  užívají. Světlým bodem a obohacujícím činitelem session byla i Pavlína Trakalová s boxem. 

Pavlína Trakalová – foto Markéta Utišilová

Session hezky odsejpala. Nebyl jsem zdaleka až do konce a tak možná v závěru byla celá akce ještě lepší. To ještě přišla partička muzikantů z Áthas Na Saoirse.

– Prodloužený víkend 19. – 23. srpen patřil v Brně festivalu FolCon. Rád bych na našich stránkách poskytl informace o této akci, která svým mj. vzdělávacím programem je mi sympatická. Už loni jsem nabídl této akci prostřednictvím Aničky Látalové prostor pro informace ohledně uskutečněné akce.

Nabídka nebyla využita. Letos jsme měli tuto akci v Kalendáři a zároveň jsme o ní psali upoutávku na stránkách. Nicméně po skončení akce jsme nikde neobjevili informaci o uskutečněném programu, zájmu o něho a další perspektivě festivalu. Ale třeba je na takové informace brzy.

– Ve dnech 20. – 23. srpna se ve Strakonicích konal tradiční Dudácký festival (26. ročník) s mezinárodní účastí. V minulosti tento festival přivezl do tehdejšího Československa řadu zajímavých hudebních dudáckých osobností a na nejednom ročníku představil i irské loketní dudy. Přijeli sem i další irští muzikanti a dokonce i tanečníci a tanečnice.

V letošním roce Irsko podle programu měla reprezentovat DUO SIMON PFISTERER (irské loketní dudy a kytara) & SUSAN COLEMAN (concertina, zpěv).

Duo Simon Pfisterer a Susam Coleman – foto Annie Vetyšková

Z časových důvodu jsem nestihl jejich produkci zaznamenat a přiznám se, že podle programu jsem nezaznamenal žádný jejich sólový recitál. Nebyl někdo z návštěvníků  našich stránek přítomen na tomto festivalu a nesetkal se tam s hudební produkcí tohoto dua? Pokud ano, dejte mi, prosím, vědět.

– Společný koncert skupin Irish Rose (Slovensko) a RÍ RA se uskutečnil 28, srpna v Club Kino v Černošicích u Prahy. Nedalo mi to, abych se do Černošic nejel podívat. Samotná cesta byla trochu drama díky výpadku železnice a nekonečně dlouho staženým  závorám v Černošicích. Samotný Klub Kino sice nabízí velmi pěkné prostředí, ale nic moc kvalitního zvukaře. To se projevilo v produkci obou skupin. Irish Rose měla tento koncert jako trénink na zítřejší vystoupení na Skotských hrách.

Kapela Irish Rose – vpředu zleva Matúš Smolko, Eva Hájková a Katka Pončáková – foto V.Bernard

Příjemně se poslouchaly jejich písně neboť zpěv – speciálně společný obou hudebnic: skupiny Katky Pončákové a Evy Hájkové – byl velmi příjemný. Nezklamal ani Matúš, kterého známe v Praze a okolí jako výborného a vyhledávaného irského flétnistu. Ale asi to zde nemá úplně jednoduché. 

RÍ RA bez zpěvačky – foto V.Bernard

RÍ RA repertoárově nezklamala, ale myslím si, že trochu doplatila na nepříliš kvalitního zvukaře: Přebité bicí nedávalo moc možnosti ostatním nástrojům dodat do uší posluchačů příjemné tóny hudby. Myslím si, že jen Kristýně se zpěvem se dařilo trochu narušit hegemonii nadzvučených rytmů.

– Skotské hry – 26. ročník – se uskutečnily na Sychrově ve dnech 28. – 29. srpna. Kdybych chtěl stručně shrnout do jedné věty, tak lze bez problémů napsat, že organizátorovi tj. Vaškovi Routovi, se podařilo sestavit výborný program a ohraničit ho příznivým počasím. Za tu obrovskou koncentraci všeho skotského (hudba, tanec, soutěže, whisky, auta, sokolnictví, gastronomie, oděvní kultura, vojenství a jiné a jiné), která se tu nabízí více jak čtvrtstoletí, si Vašek zaslouží poděkování a obdiv.

Vašek Rout, zakladatel Skotských her – foto M.Utišilová

Trochu začínám mít pocit, jestli ten jeden a část druhého dne  není na tak bohatou programovou strukturu málo: zjistil jsem, že se vlastně nemohu zúčastnit všeho, čeho bych chtěl a vidět, co by mě zajímalo. Programy se překrývají. Když jsem chtěl vidět výkony dravců pod taktovkou Milana Straky, musel jsem si ukrojit kus koncertu hudební skupiny; k autům jsem si musel odskočit a moc se nezdržet, abych nepropásl další program a některé další atrakce Skotských her jako například vlastní soutěže jsem si musel úplně odpustit.

Milan Straka s orlem (myslím, že mořským) – foto M.Utišilová

Strávit druhý den Skotských her na Sychrově byl pro mě neskutečnou koncentrací společenského setkávání s těmi, se kterými mě nebo i dceru Markétu, která zde byla se mnou, pojí minulost a ještě nedávná současnost irské a skotské kultury v Česku. Měl jsem dobrý pocit z toho, že na pódiu vidím lektory našich letních škol a pod pódiem účastníky. Někteří z nich ostatně byli na na hlavním pódiu či mezi předvádějícími. Tradičně rád sleduji tance a choreografie skupin, které se zabývají skotskými tanci. Jsem rád, že Caledonian Club, u jehož zrodu jsem byl, si po tři roční dekády své existence udržuje standardně špičkovou úroveň  a stále nachází či vytváří nové tance a choreografie, které tanečnice a tanečníky zdokonalují a publikum zaujmou. 

Caledonian Club – foto M.Utišilová

Po hudební stránce mým letošním top byla skupina Tune L. A když Michal Komárek při představování přiblížil divákům trend skupiny jako transatlantic folk, tak jsem si uvědomil, že mají vlastně velmi blízko k tomu, co aktuálně se nazývá Transatlantic session, tedy spojení irských tradičních a amerických bluegrassových hudebníků ke společnému hraní, ke kterému se se scházejí špičkoví ostrovní muzikanti (McGoldrick, John Doyle, a další) s těmi americkými bluegrassovými jako například Béla Fleck aj.

Tune L – foto M.Utišilová

Průkopníkem byli v tomto trendu Chieftains a dost úspěšně se v této hudební oblasti aklimatizovali We banjo three. S Prokopem Saidlem jsme se shodli, že jednou z nejlepších skladeb z tohoto žánru je tune Big Country právě s Belou Fleckem. 
S inovovaným repertoárem přišla kapela Asset. V silné instrumentální části repertoáru se objevil nově ve větší míře i zpěv a multiinstrumentalista Tomáš Pergler přidal ke svým nástrojům i mandolínu.

Asset, manželé Perglerovi – foto M.Utišilová

Hudební projev skupiny je velmi dynamický, melodie jsou dobře svázané a je vidět, že stačí čtyři dobří muzikanti, aby zajistili publiku příjemný hudební zážitek. 
Po pár letech bylo příjemné vidět tancovat bratislavskou skupinu Silmarion. Podobně jako Caledonian Club je Silmarion ve skotských tancích pojmem a ve svém vystoupení nezůstal své pověsti nic dlužen. Choreografie na bázi skotského highlandu a skotských country tanců jsou perfektně provedené.

Bratislavský Silmarion – foto M.Utišilová

Napadá mě, jak skotští tanečníci to mají s hudebním doprovodem docela snadné: skotské tance se tancují skutečně jen na skotskou taneční hudbu a použít jinou by asi nebylo příliš zdařilé či dokonce absolutně nesjízdné. Tanečníci irských tanců obvykle v touze po originálnosti nemají problém použít i žánrově či historicky úplně jinou hudbu. Někdy se takový experiment podaří, ale dost často nikoliv. 
Na těchto Skotských hrách jsem si u sebe všiml prohlubující se alergie na hlasitý nepříliš organický hluk, který nemá elementární melodické či rytmické ukotvení. Uvědomil jsem si, že hudbu, kterou produkují více než jedny skotské dudy, se mi nejlépe poslouchá z tři set metrové vzdálenosti. Přemýšlel jsem i o tom, zda či jak mnoho se věnovat hudbě, kterou bych si doma nepustil z reproduktorů či do sluchátek nebo která neslouží jako taneční doprovod. Dal jsem si celkem jednoznačnou odpověď. Nechci prožít závěr života s tím, že se musím 5x zeptat, co to člověk vedle mě říkal. A tak to nejdražší a nejcennější, co Vašek angažuje na Skotských hrách, asi není určeno mně.

RURA – foto M.Utišilová

Je zřetelnou pravdou, že Finlay MacDonald Band a RURA měly pod pódiem nejvíce posluchačů z celého programu a že se tyto kapely publiku líbí. Mají nezpochybnitelnou kvalitu a hodnotu. Ale mým uším asi chybět nebudou. Tím chci jen osvětlit, proč zde nepíši více o této části programu. 
Když jsme ve večerních hodinách opouštěli Sychrov, většina stánků byla zavřena nebo se rušila. Jen stánky s whiskou a podobnými nápoji si na návštěvnost v koloritu skotské hudby z pódia nemohly stěžovat. 

 

Úvodní obrázek této Revue pochází z kostela v Neratově. Autor Václav Bernard.

 

 

Václav Bernard