Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 31. 8. 2018

Revue – září 2018

V letošním roce jsme už po osmnácté zrealizovali letní školu. Po sedmnácté jsme do Prahy pozvali zahraniční lektory a troufám si napsat, že povětšinou šlo o velmi kvalitní lektory. Prvotním impulsem bylo, je a bude (pokud budu tuto školu organizovat já se svojí rodinou) pomoci těm, kteří mají rádi irský tanec a irskou hudbu, aby se k ní dostali snadněji a hlavně ekonomičtěji. Druhým impulsem byla jakási slepá ulička, do které se dostane řada lidí, pokud jsou jen samouky. Najednou zjistí, že na další zlepšení už sami nestačí. V prvních letech byla letní škola prostorem, který využívaly taneční skupiny se zaměřením na irský tanec z celé republiky a blízkého zahraničí. Bylo to období příjemných setkání tanečnic a tanečníků z různých koutů země, kteří o sobě věděli a vzájemně navštěvovali své pořádané akce. Soumrak nastal ve chvíli, kdy se v Česku začalo soutěžit a skupiny se tak dostaly do spárů pravidel a neosvícených učitelů z An Coimisiún. Pod záminkou ochrany vlastního tanečního stylu tito učitelé nedovolili svým tanečníkům letní školu navštěvovat. Od roku 2005 jsou součástí letní školy i hudební lekce. Zde naštěstí žádná organizace nic nepřikazuje a nic nezakazuje. Zde je asi tak trochu problémem sebevědomí některých hudebníků, kteří, když to zbagatelizuji na příklad kytary, když umí tři akordy, tak mají pocit, že umí hrát irskou hudbu. Letní škola je postavena na co nejkvalitnějších lektorech a pokud možno i na co nejlepších učitelích. Letos jsem byl maximálně spokojen s pozvanými lektory – zejména s těmi, které mi přivezl Ryanair z Irska. A když jsem viděl na Závěrečném večeru sólové vystoupení Jasona O’Neilla, tak mi opět přišlo škoda, že toto neviděli další tanečníci zde v Česku. A proto se na mě nesmí zlobit ti, kteří tu provozují hobby tanec a nazývají ho irským a za jehož předvádění v této době inkasují peníze, že plně nerezonuji s jejich sebehodnocením. Rinceoirí pod mým vedením to ve své době také dělali, ale brzy jsme si uvědomili, že tudy cesta nevede. A proto jsme začali organizovat letní školy a vedoucí tanečníky vysílali za dalším vzděláváním.  Poznávali jsme mnoho výtečných tanečníků a tanečnic, poznali různé tréninkové metody a postupy. Tanečníci ze skupiny byli mnohem flexibilnější a lépe si osvojovali nacvičované choreografie. Byli mnohem autentičtější v provedení tance. Myslím, že velmi podobné je to i v irské hudbě. Jen ti chytří si uvědomují, co jim mistrovské lekce s kvalitním hudebníkem mohou dát. A tak není divu, že například na lekcích irské flétny se letos sešli i takoví hráči, kteří jsou výraznými posilami zdejších irských session. A tak sem by asi patřila výzva: Nehrajme si na Irsko, hrajme a tancujme Irsko. Ale to bez vzdělávání nejde.

– Přes úmorné vedro jsem se vydal ve středu 8. srpna odpoledne do Liberce na akci Umění v ulicích aneb Busking v Liberci, kterou pořádá Martin Fryč a pozval na ni kapelu Jolly Buskers.  Byla naplánována dvě vystoupení. To první se konalo od 16 hod. na Pražské ulici před Knihkupectvím a antikvariátem Fryč. “Jollíci” byli v plném počtu, Martin Fryč připravil ozvučení a lavice pro diváky a krátce po plánovaném začátku se začalo hrát. Ač nazvučení bylo celkem jednoduché, ve stínu celkem úzké ulice kapela zněla docela dobře. Probudila zájem mnohých kolemjdoucích, kteří odměnili výkony muzikantů nejen potleskem, ale i nějakým tím drobným penízem vhozeným do přistaveného klobouku. Koncert trval něco přes hodinu.


Druhý koncert se pak konal od 19 hodin v restauraci na přehradě Harcov. Zde bylo trochu více práce s nazvučením, ale vše se nakonec podařilo dobře “uplést”, takže byli slyšet hudebníci i zpěvačky. Restaurace byla položena na břehu přehrady, kde se v době začátku koncertu ještě koupali lidé a některé se podařilo nalákat i do restaurace, respektive její zastřešené verandy. “Jollíci” trochu upravili repertoár a tak došlo i na oblíbené písně zpěvačky Katky. V jednom momentě set reelů přilákal do prostoru před kapelou i několik tanečnic a tanečníků, kteří si tam dali takovou malou variaci na tanec Every Man Chance.

Kapela Jolly Buskers disponuje čtyřmi muzikanty, které doprovází 2 zpěvačky. V repertoáru mají řadu setů, na kterých jsou sympatické aranže. Celkem umně kapela využívá střídání dvou melodických nástrojů (concertina a housle). Vytváří se tak bohatší melodická linka, která není tak stereotypní.

Srpnová Irish Music Session ve Whisky & Kilt se konala 9. srpna. Čas dovolených a velmi horké počasí dával předpoklad, že půjde o velmi komorní akci. Tak to vypadalo krátce po 20. hodině. Postupně se však bar naplnil a z muzikantů se v celkem krátké chvíli stal celkem málo sourodý ale mezinárodní tým. K nesourodosti přispěli i další návštěvníci baru, kteří nebrali příliš ohled na ostatní přítomné. Snažil jsem se “nahodit” profláklé melodie, které by si zahrálo co nejvíce přítomných, ale přece jenom mé zdroje jsou trochu omezené. Podařilo se sice něco odehrát, ale k opravdovým sešnám, jaké jsem ještě nedávno zažil v Irsku, měla tato akce dost daleko. Jak to změnit? Jak to změnit?

 

– Akce s názvem Irský večer se konala 11. srpna u Mladé Boleslavi v amfiteátru u hradu Michalovice a jejím pořadatelem byla zdejší hudební skupina Isara. Jako hosty pro uskutečnění večera si přizvala pražskou hudební skupinu Gliondar a libereckou taneční skupinu Divokej Ir. O zahájení večera se postarali tanečnice a tanečníci z Divokého Ira, kteří předvedli několik choreografií v měkkých botách.

Divokej Ir v akci – foto Markéta Utišilová

Gliondar – foto Markéta Utišilová

Na další program nastoupila na pódium hudební skupina Gliondar. Novými tvářemi pro mě byl v sestavě houslista Aron Vácha (původně Městská) a hráčka na violoncello (omlouvám se, že neznám její jméno). Radim Lapčík střídavě hrál na housle a banjo, Renata na kytaru a měla hlavní podíl na zpívaném repertoáru skupiny. Poněkud vzadu za všemi na bodhrán hrál Honza Jelínek.  Přiznám se, že z repertoáru jsem byl trochu rozpačitý, v melodiích jsem se trochu ztrácel a to i u těch, které znám a využití jednotlivých nástrojů, tedy aranži jednotlivých skladeb, jsem moc neporozuměl. Ale samozřejmě to může být i můj nedostatek zapříčiněný špatným vnímáním díky vysokým teplotám, které v této době vládnou.
Přestávku k nazvučení pořádající kapely vyplnil Divokej Ir výukou tanců Every Man Chance (nemohu zde nevzpomenout na Gerarda Butlera, kterého jsme kdysi vzali do Liberce na irský taneční večer – zasvěcení ví) a Waves of Tory.


V tanečním reji – foto Markéta Utišilová

Přiznám se, že Isaru posledních měsíců moc neznám (naposledy jsem tuto skupinu slyšel na některém Keltském kruhu, ale s ohledem na povinnost moderovat jsem plně neuvnímal). A tak jsem se na ně těšil. Jejich asi hodinový blok obsahoval téměř výlučně česky otextované zpívané písně, které jsou původem z britských ostrovů. Šestice hudebníků tj. včetně zpěvačky Kristýny, která občas doprovázela na bodhrán,  naprosto precizně ovládala svoje nástroje a tak se bez problémů podřídila promyšleným a dobře nastaveným aranžím jednotlivých skladeb. Aranže byly pro moje ucho natolik dobré, že mi zde ani nevadily bicí, které jinak u těchto kapel nemám moc rád. Prostě tam sedly. Dobře odvedená zvukařská práce, nepodlézavé, srozumitelné a nikoliv naivní texty a střízlivé a věcné moderování (většinou David Šelemberk) už jen podtrhly velmi profesionální provedení vystoupení skupiny.


Isara – foto Markéta Utišilová

Pochopil jsem po tomto koncertu, že v těch posledních měsících, kdy Isara koncertovala na řadě festivalů a dalších akcí, byla tato kapela pro pořadatele velmi zajímavým článkem v jimi vytvářeném programu a bude tomu tak jistě i dále.
Na úplný závěr Divokej Ir ještě předvádí stepařskou choreografii.
Večer byl jistě pro většinu asi ze stovky návštěvníků příjemný a podařený a mně by asi stačila i jen ta Isara. U těch ostatních mě tak trochu mrzí, že ke svému zdokonalení nevyužívají to, co se zde nabízí, že přistupují ke svému výkonu, který prodávají, neprofesionálně, spokojeně a bez viditelné snahy o zlepšení. Navíc tak kazí vkus a názor veřejnosti na umění, které se snaží předvádět ať už hudebně nebo tanečně. Nechtěl jsem to tak napsat, ale musel jsem.

– V sobotu 18. srpna začíná letní škola, kterou připravuje naše rodina a od roku 2009 má název Bernard’s Summer School. V dopoledních hodinách se scházíme s několika pomocníky v Základní škole Botičská, začínáme stavět recepci, pokládáme podlahy v obou tělocvičnách, označujeme jednotlivé třídy, zavěšujeme jmenovky účastníků na provázek a činíme řadu dalších kroků k zabydlení. Mezi tím přijíždí první účastníci a zabydlují se v jednotlivých třídách. Na recepci už funguje Markéta a Kuba a na stole před sebou mají tradiční “plachtu” se seznamem přihlášených. Podařilo se nám zapůjčit si od školy ještě jednu ledničku, máme nainstalované dva přístroje na balenou vodu a máme zakoupených 25 barelů s vodou. Na “síťovou” nástěnku instalujeme výstavu fotografií Tomáše Krabače.

V podvečer přichází David Dvořák, který měl být původně jedním z lektorů letní školy a měl učit country tance, které jsme pro nevelký zájem zrušili. Dohodli jsme se, že odvede Zahajovací ceilí večer a ten že bude v rytmu těch tanců, které si připravoval na letní školu. Večera se zúčastnilo asi 25 zájemců a mimo účastníky se večera zúčastnil i Jirka Janatka a Daniel Vančo. Z lektorů letní školy je zde přítomna jen Markéta Utišilová a Michal Boleslav Měchura. David přítomné naučil několik tanců, které nebyly složité a velmi dobře si je zatancovali i ti, kteří nejsou na letní škole přihlášeni na taneční lekce. Večer opouštím ještě před koncem a odjíždíme na letiště pro irské lektory, kteří v Ruzyni sedají okolo půl desáté. Teprve po jejich ubytování ještě před půlnocí pro nás tento den končí.
V neděli ráno (19.08.) přicházejí ti účastníci, kterým začínají první lekce. Sem patřila irština, kytara a step dancingová lekce v úrovni beginners. Tuto lekci za nepřítomného novopečeného otce Andreje Mikulku pouze tento den odvedl Jason O’Neill, kterého tento den čekaly ještě dvě vlastní lekce a tak se pro něho stal devítihodinovým tanečním maratónem.

Postupem doby v souladu s rozvrhem se rozjíždí všechny ostatní lekce. Mezi nimi také lekce, které jsme nazvali Třicet ztracených tanců, které sem přijel z Irska naučit John Cullinane. Po nezbytném a trochu delším úvodu během 2 hodin, které měl k dispozici, John naučil účastníky Three Hand Reel, Donegal Long DanceGalway Reel. Lekcí hry na housle se ujal také nově pozvaný houslista Ultan O’Brien z irského county Clare. Večer se koná první neformální hudební session, které se zúčastnili lektoři Ultan i Robert a která končí pozdě v noci.
V pondělí ráno se už svých lekcí ujal i Andrej Mikulka a tak celá výuka probíhá tak, jak byla původně naplánována. Je příjemné, že na provázku visí už jen dvě jmenovky a i ty si během dne odebírají jejich majitelé. V průběhu pondělí a následujícího úterý se účastníci lekcí pod vedením Johna Cullinanea naučili Fairy Reel, Stack of Barley, Soldier’s Joy, King’s Head, Walls of Limerick, Sixteen-hand Reel a Slip Sides Eight hand Reel. Tanec Soldier’s Joy se tancuje na známou stejnojmennou melodii a John dokonce přidává k této melodii i slova, která se s touto melodií a tímto tancem pojí. Sbírám také první odezvy zejména na nové lektory a vypadá to, že i letos jsme vybrali velmi dobře. Zvlášť si cením názoru Tomáše Perglera, který navštěvuje lekce irské flétny Roberta Harvey a jeho výuku vyhodnotil slovy: “Toho sem musíš příště přivézt znova”. V pondělí večer a v noci se koná neformální session v tělocvičně za účasti lektorů Ultana a Roberta.

Pondělní session v tělocvičně – foto M.Utišilová

Na úterní večer je svolána session do restaurace Krok zpět, kde se vedle hudebních a tanečních účastníků letní školy objevuje i několik mimoškolních muzikantů – Jan Banis, manželé Markusovi, Filip Šelemberk se svojí partnerkou Kristýnou Tejnickou a další. Přiznám se, že v restauraci jsem vydržel jen do té doby, než obsluha zavřela větrací okna kvůli hluku.


Úterní session v restauraci Krok zpět – foto M.Utišilová

Závěr středy 22.08. patří Irskému večeru, který už po několikáté pořádáme ve velkém sále Novoměstské radnice na Karlově náměstí. O hudební doprovod se postarala kapela Rookery doplněná o lektory Roberta a Ultana. S moderováním a zčásti i s výukou mi pomáhala Petra Rybyšarová a dcera Markéta a o zvuk se postaral Marek Zienert. Všem třem a kapele moc děkuji.  V průběhu zhruba 3 hodinového tanečního maratonu si přítomní účastníci letní školy doplnění o další návštěvníky mohli zatancovat tance jako Přetočený řetěz, polkovou šestou figuru z The Cashel Setu, ceilí tanec Mountain Top, novinku známou ve více tanečních kulturách s názvem La Chapelloise, oblíbený Siege of Ennis v reelovém provedení, první figuru z The North Kerry Setu, John přidal tanec Soldier’s Joy a závěr patřil tanci Two-Hand Country Dance. V průběhu večera s ukázkou liltingu vystoupil i Robert Harvey. Podle všech  indicií večer proběhl ke spokojenosti účastníků.

 

 

Irský večer v Novoměstské radnici – fota M.Utišilová

Čtvrtek proběhl přesně podle rozvrhu,  ale v jednotlivých lekcích se finišují přípravy na Závěrečný večer. Extrémně horké počasí ovlivnilo i spotřebu balené vody a tak objednávám ještě 4 barely.
Pátek 24. srpna je již ve znamení přípravy Závěrečného večera. Lekce jsou lehce pokráceny, zbylý čas je věnován zkouškám a večer se většina účastníků schází v divadle Ponec k tradičnímu zakončení letní školy. Po několikáté už taneční třídy budou vystupovat na živou hudbu a máme to štěstí, že kombinace domácích muzikantů (Rookery) se zahraničními lektory (Robert Harvey a Ultan O’Brien) je velmi podařená. Večer zahajuje Robert Harvey slow airem, který zároveň věnuje nedávno zesnulému irskému houslistovi Tommy Peoplesovi. První skupinou, která po zahájení pokračuje v programu večera, je taneční třída Andreje Mikulky (Irish Step Dancing Beginners) s reelovou choreografií v měkkých botách.


Závěrečný večer – beginners  Andreje Mikulky – foto Markéta Utišilová

Diváci i účinkujíc v jednom – foto M.Utišilová

Následně přebírá mikrofon a vládu nad jevištěm John Cullinane, který uvádí následující taneční ukázku. A tou je tanec ze sbírky “30 ztracených…” Soldier’s Joy. Po předvedení tance je dána příležitost dalším, aby si tento nepříliš složitý tanec také zkusili. Čas před další taneční ukázkou vyplňuje Jiří Blecha ukázkou techniky fingerpickingu při hře na kytaru. Na jeviště přichází opět skupina Andreje Mikulky a předvádí choreografii bez doprovodu hudby, kde Andrej bohatě uplatnil svoji oblibu v perkusivních prvcích. Následně kytaristé společně s Jiřím Blechou zahráli 2 skladby jinou technikou než se tu dříve vyučovala. Posledním číslem před přestávkou jsou tanečníci v úrovni primary, kteří předvádí choreografii Jasona O’Neilla v reelovém rytmu. Čas po přestávce patří již tradičně hudebnímu bloku, na kterém se podílejí harfeníci pod vedením Vendy van den Meijs, píšťalkáři Anky Šůrové, flétnisti Roberta Harveye a houslisté Ultana O’Briena. V zhruba půlhodinovém bloku předvádí řadu skladeb v různém rytmu, které jsou hrány jedním i více nástroji a dokonce došlo i na tanec.

Hudební část Závěrečného večera – foto M.Utišilová

Následuje druhá ukázka ze sbírky “30 ztracených …” s názvem Sixteen-hand reel, který John Cullinane pro nedostatek tanečníků secvičil s 12 tanečníky. Nejpokročilejší tanečníci (Irish Step Dancing Open) pod vedením Jasona O’Neilla předvádí choreografii bez doprovodu hudby tj. další A capellu, kde si nelze nevšimnout vlivu z choreografií show Riverdance, jejímž členem Jason je. Další choreografii předvádí tanečníci, kteří se učili sean-nós dancing pod vedením Markéty Utišilové. Předposledním třídním výstupem je lilting a účastníci lekcí pod vedením Roberta Harveye zazpívali tímto speciálním vokálním způsobem, založeným na umném naskládání slabik do melodie, několik instrumentálek. Účastnické vstupy zakončují opět nejpokročilejší tanečníci Jasona O’Neilla s reelovou choreografií. Následující poděkování lektorům proběhlo nejen ze strany nás pořadatelů, ale své poděkování přišli vyjádřit jednotlivým lektorům i účastníci. Tuto trochu časově bezbřehou děkovačku se podařilo přerušit sólovým stepařským vystoupením Jasona O’Neilla bez doprovodu hudby. Myslím, že velké většině přítomných nad tou ukázkou poklesla brada a po jejím skončení divadlo zaplavil ohromný potlesk. Něco podobného jsme tu už dlouho neviděli.

Závěrečný večer – intermediate/open Jasona O’Neilla – foto M.Utišilová

Úplný závěr patří společnému tanci, pro který jsem vybral ceilí tanec s názvem Halfpenny Bridge. A tímto tancem definitivně skončila Bernard’s Summer School 2018. Večer ještě pokračoval After BSS session nejprve u Vaška Routa ve Whisky & Kilt a posléze i ve škole. V sobotu dopoledne probíhá úklid, předání školy a odvezení irských lektorů na letiště, kde před posledním rozloučením jsme udělali tradiční fotografii “abbey road” na letištním přechodu.

Zleva Jason O’Neill, Robert Harvey, Ultan O’Brien a John Cullinane – foto V.Bernard

Letní škola dosáhla plnoletosti, ale s ohledem na klesající zájem (letos jsme v počtu účastníků poprvé od prvních letních škol klesli pod 100) si netroufám odhadnout, jestli a jak bude pokračovat dále. To, co jsem napsal v úvodu této Revue možná někoho naštve a zatvrdí, naštvou se ještě více některé TCRG (každopádně děkuji těm TCRG, kteří nedělali překážky svým tanečníkům a “unesli” jejich účast na letní škole, za jejich osvícenost) a možná více lidí bude chtít jet na Fleadh do Irska, které se také termínově objevuje v okolí našeho termínu letní školy. Odešlu účastníkům žádost o zpětnou vazbu a možná zjistím, že ve svých názorech jsem osamělý a tzv. “mimo mísu”, že trend je úplně jiný. To také může ovlivnit budoucnost letní školy a tak se možná po té plnoletosti důchodu nedožije. Každopádně další zamyšlení nad sociojevem letní školy lze na těchto stránkách očekávat a doufám, že se projeví podporou nebo konfrontací, ale nikoliv lhostejností.

– Za dobu konání této letní školy se ve světě narodilo jistě hodně dětí. Nicméně bych rád připomněl dvě, které přišly na svět právě, když Bernard’s Summer School začala. Manželům Mikulkovým se v sobotu 18. srpna přesně v termínu narodila dcera a od rodičů dostala jméno Elia. O den později se Tereze Bernardové narodil syn Oliver. Přejeme matkám  – Evě a Tereze – i jejich potomkům hodně zdraví a rodičům zvlášť, aby jim jejich ratolesti přinášely v životě jen radost.
Se zpožděním ještě přidávám Zuzanku, která se narodila Míše Riedlové ze skupiny Dálach 29. srpna a samozřejmě přidávám gratulaci a přání samých radostí s potomkem za celou naši rodinu.

Míša Riedlová se Zuzankou – foto ukradeno z FB

– Dobrá zpráva před začátkem letní školy přišla z Irska, kam odjela reprezentace ze skupiny Sona Sól (dva Ondrové a dvě Terezy) soutěžit. V rámci Fleadh, které se letos konalo Droghedě, oba páry soutěžily v setových tancích v kategorii half set a vytancovaly si 4.-7. místo, což je zcela určitě úspěch. Takže velká gratulace.

Jak jsem zaregistroval, využívají návštěvu na Fleadh v Droghedě k dalšímu poznávání Irska a to je velmi dobře.

Úvodní foto- Závěrečný večer – autor Michal Kára

 

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

Kam za Irskem v ČR?

2.říjnaLua – křest debutového CD (Hudba)
Praha, Malostranská Beseda od 20:30
3.říjnaRí Ra (Hudba)
Brno, Stará Pekárna od 20:00
6.říjnaSeminář skotských tanců (Tanec)
Praha, TJ Sokol Podolí
Bude se konat 6.-7.10.2018, pořádá Caledonian Club
13.říjnaPreston Reed (USA) (Hudba)
Jablonec n.N., kino Junior od 20:00
Sólový kytarista používající techniku fingerstylu
14.říjnaConamara Chaos (Hudba)
Praha, Campus Hybernská od 20:00

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků