Aktuality 31. 1. 2020
Revue – únor 2020
V lednu navzdory svému příjmení Radostný naplnil Lukáš svoji rodinu, nejbližší okolí a všechny nás, kteří jsme ho nějakou dobu znali, smutkem svým odchodem z tohoto světa. I když v poslední době jsme se neviděli tak často, v minulosti tomu bylo docela jinak. Lukáš měl rád irskou kulturu a v podstatě se ji začal věnovat od první chvíle, kdy k tomu zde byla příležitost. Začal s irským tancem pod vedením Kate Wood v druhé polovině devadesátých let. A i když u tance nevydržel dlouho, okamžitě přesedlal k irské hudbě a za svůj nástroj si zvolil bouzuki. Objevoval se na různých „sešnách“, hrál s různými spíše neformálním i tělesy a v posledních letech jsem ho zaznamenal jako jednoho z muzikantů Flying Druid’s Orchestra.
Lukáš odešel ve věku, kdy měl ještě řadu plánů a úkolů před sebou a kdy zejména rodině a svým malým dětem bude moc chybět. O to je jeho odchod z tohoto světa smutnější. Lukáš byl príma kluk a chlap a jako takový zůstane nejen v mých vzpomínkách.
– Irskou kulturu zahajují v roce 2020 manželé Perglerovi irskou session ve Whisky & kilt v pátek 3. ledna. Od devatenácti hodin probíhá tzv. pomalá session, která se po hodině přetváří v normální session pokročilejších muzikantů. Ale už v devatenáct hodin je prostor v šenku Vaška Routa asi z 90 % zaplněný a tak přicházející muzikanti sotva nacházejí místo u hlavního stolu. Pomalá session je trochu rozpačitá, protože je problém se sjednotit na jednotlivých tunech. Po hodině se už hudby ujímají pokročilejší muzikanti a tak session se rozhýbá. Nicméně návštěvníků je tolik, že stačí přehlušit muzikanty a hudba není přes povídání dalších přítomných skoro slyšitelná. Zvyk známý z Irska, že návštěvníci poslouchají hudbu a neruší muzikanty svým hovorem, je zatím v pražské komunitě celkem neznámý a možná, že by majitel prostoru měl při ohlášení akce ohlásit i pravidla pro její uskutečnění.
Odcházel jsem poněkud dříve, ale od Tomáše Perglera jsem se dozvěděl, že lepší úroveň to mělo až po půlnoci, kdy většina návštěvníků odešla. Minule jsem si stěžoval na některé nepříliš vnímavé muzikanty, nyní jsem se zaměřil na další návštěvníky. Možná, že je to zbytečné. Na druhé straně mi to nedá, abych neupozornil na to, že zážitek z návštěvy Whisky & kilt by mohl být umocněnější, když by návštěvníci i hudebníci trochu ubrali ze svých privátních zájmů a přišli sem se zájmem o dobře interpretovanou irskou hudbu.
– O den později, tj. v sobotu 4. ledna pořádá v divadelním sále Emauz taneční skupina Sona Sól Novoroční setové ceilí. Akce má už punc akce tradiční a tak není divu, že se zde sešlo v jednu chvíli až 6 setů tanečníků a tanečnic. Vedle tanečníků z pořádající skupiny jsou zde i tanečníci z Prague Irish Set Dancers a přijeli i tanečníci či spíše tanečnice z Liberce. Pak je tu blíže nespecifikovaný počet dalších zájemců, kteří se asi setům nevěnují, ale přišli si tento druh tanců vyzkoušet.
Pořadatelé připravili na můj vkus dost ambiciózní program. Ceilí by měla být tancovačka a nikoliv akce zrychleného workshopu. Některé tance daly zabrat i tanečníkům, kteří se setům věnují i delší dobu. Odpoledne je zahájeno Mazurkou, pokračuje se tancem North Kerry Set, Old Mill Lancers a před přestávkou bez napovídání je na programu Ballyvourney Jig Set. Po přestávce stačíme ještě Moate, Claddagh a úplný závěr patří Clare Lancers.
K tanci hráli Rookery Ceilí band a v callerování se střídala Tereza Jindrová a Ondřej Horáček. Odpoledne mělo velmi pěknou atmosféru a myslím, že to byla velmi dobrá akce na zahájení nového roku.
– Společný koncert hudebních skupiny Jolly Buskers a Sona se uskutečnil v klubu Válec 16. ledna. Jolly Buskers nastoupili v inovované sestavě. Z původní sestavy zůstal Štěpán Budil, Jarda Švorc a Markéta Utišilová a k nim se přidali Pavlína Trakalová a Martin Kebert. Hraní bylo poznámenáno tím, že skupina v této sestavě hraje poměrně velmi krátkou dobu – dokonce mám pocit, že toto byla jejich premiéra v této sestavě. Se Sonou v zádech zřejmě skupina chtěla hrát svižně, ale nebylo to úplně ono. Možná i k tomu přispívá ne zcela vyvážená sestava melodických hudebních nástrojů – harmonika vedle koncertiny. Zvuk skupiny mi nepřišel v této sestavě melodických nástrojů, kterou do trojice tvoří flétna, až tak nosný.
Skupinu asi čeká hodně práce na repertoáru, interpretaci i průvodním slově. Sona je z hudebního hlediska trochu jiná třída a i když v aktuální sestavě nehraje příliš dlouho, její hudební projev je daleko vyzrálejší. Na koncertě skupina představila i několik novinek, kde muzikanti předvedli nejen interpretačně zajímavou a vysokou úroveň, ale i skladatelskou vyzrálost (Gino).
S hudebníky této skupiny jsem po koncertě strávil delší čas diskuzí nad repertoárem a i když jsme se úplně neshodli v zařazení některých čísel, přijde mi Sona interpretačně jako velmi zajímavé těleso a těším se na další její koncerty. Po koncertu se v místě konala ještě neformální session.
– Moje nepříliš dlouhá přítomnost na veřejném tréninku The Prague Irish Set Dancers ve Skautském institutu 23. ledna mě přivedla k několika myšlenkám o úrovni zdejšího set dancingu. Je určitě dobré, že něco podobného se zde koná a dík patří zejména Lucce Šulcové, které se organizace těchto večerů ujala. Je škoda, že se lidé nedokáží více ukáznit, protože by se asi dalo zatancovat více setů. Lucka nevyniká silným hlasem a tak chvílemi večer vypadá jako neorganizovaný a nebo naopak organizovaný z více center. Na závěr jsem Lucce říkal, že by to chtělo zase nějakou návštěvu Irska, aby tanečníci zase zažili to, jak se set dancing tancuje jinde. Tanec neodpovídá úrovni tanečníků, kteří se setům věnují 10 a více let. Velmi často se tancuje mimo rytmus, k čemuž občas pomáhá i tzv. tleskání do taktu. Svědčí to o tom, že tanečníci tu hudbu pořádně neslyší – zvykli jsme si říkat, že „hudba tanečníkům nevadí“. Další nešvar je i v tom, že se mnozí snaží dupat do rytmu, ale v konečném efektu to zvukově dopadá úplně jinak. Myslím si, že to hodně vypovídá i tanečníkově vztahu k té hudbě. I taneční hudbu je dobré poslouchat a nesmýšlet o ní, že jde jen o takové „pidlikání“.
– Další lednová session, tentokrát vyhlášená Zdenkem Polednou, se konala 29. ledna na obvyklém místě tj. ve Whisky & Kilt klubu v Praze. Ze začátku to vypadalo velmi slibně – byl tam Zdenek a já a pár návštěvníků. Zaradoval jsem se, že si se Zdenkem zrealizujeme zkoušku, kterou jsme nedávno museli zrušit.
Postupně se ale prostor naplnil hudebníky i dalšími návštěvníky a tak začala pravá pražská session téměř se všemi nešvary, o kterých jsem nedávno psal (žvanění u stolu muzikantů, hraní, když daný tune neumím, bohatá a hlasitá zábava muzikantů mimo muzikantský stůl).
Nicméně hrálo se skoro pořád a když přišla první liga (Gino, Vojta a Jan), hrálo se dokonce pěkně. Některé přítomné tanečnice z inSpiral Dance Company session dokonce inspirovala k tomu, aby si domluvily soukromé lekce.
A nyní něco jako společenská rubrika. Na společenské události byl leden docela bohatý:
– Na počátku roku 2020 – přesněji 4.1. – se Lucii (dříve Šmahelová) a Radu Toma narodil v Norsku syn Rune. Gratulujeme a přejeme celé rodině hodně štěstí a zdraví.
– Jednou z těch, kterým se mimo jiné vedle irského tance daří i na poli literárním, je Tereza Janišová. V polovině ledna (15.1.) v kavárně knihkupectví Academia pokřtila herečka a zpěvačka Barbora Hrzánová její novou knížku s názvem Lvářka. Je to v pořadí už její čtvrtá knížka. Gratulujeme.
– I leden je dobrým měsícem na sňatek. O tom nás přesvědčila Míša Tvrdíková a její partner Milan Kučera. Vypadá to, že od 23. ledna se Míša jmenuje Kučerová. Oběma novomanželům přejeme hodně štěstí a spokojenosti na společné cestě životem.
– Před koncem měsíce jsem na facebooku zaznamenal přání, abych ve skupině Muzikanti, tanečníci a nadšenci pro Irsko a Skotsko v Česku a Slovensku oznamoval zveřejnění Revue. Přiznám se, že toto přání rozhodně nenaplním. Revue tady je od podzimu 2008 a je vystavena na webových stránkách Bernard’s skoro vždy první den nového kalendářního měsíce. Myslím si, že kdo chce a shledává obsah zajímavým, jistě si cestu k našim stránkám najde i bez zvláštního upozorňování. Nehledě na to, že obsahem našich stránek nejsou jen Revue.
Autorem většiny fotografií z akcí je Markéta Utišilová, ostatní jsme ukradli.
Václav Bernard
