Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 1. 10. 2017

Revue – Říjen 2017

Rád bych hned v úvodu poděkoval všem těm, kteří slyšeli na naši prosbu o zpětnou reakci na nedávno skončenou Bernard’s Summer School 2017. Ti, co nám napsali, nás skutečně potěšili svými pochvalami a i několika podněty, které se pokusíme promítnout do přípravy a realizace příští letní školy. Pokud najdeme adekvátní odezvu na druhé straně, rádi pozveme lektory z letošní letní školy příští rok. Velmi si účastníci oblíbili Roberta Harvey, který se projevil velmi promyšleným přístupem k výuce liltingu, ale i jako velmi schopný flétnista. Navíc, ač z akademického prostředí, se ukázal jako velmi společenský a přátelský. Obdobné „plusy“ získal také Jason O’Neill. Nicméně nepadnul žádný zásadní návrh nebo připomínka, která by pro nás byla zásadním impulsem. Letos jsme se věnovali více tanci a na příští rok jsme slíbili trochu více stranit muzice. Čekal jsem více reakcí směrem k nové lekci Irish Music Session. Bohužel muzikanti jsou leniví a tak úplně nevíme, jestli se příště snažit hudebníky nějak sdružovat (Irish Music Session) a nebo ponechat ve skupinách podle nástrojů (lekce hry na jednotlivé nástroje). Také jsme si znovu uvědomili, že hodně lákají jména. Zajímavá jména však jsou drahá a tak je otázkou, co jsou zde hudebníci zaplatit za „dobré jméno“. Navíc na dobré jméno je třeba náklady rozložit mezi více účastníků. A ti tady u některých nástrojů v zajímavém počtu nejsou. Hodně se realizace letní školy točí kolem ekonomiky. Nejen v minulosti se nedařilo sehnat jakoukoliv finanční podporu (Irové školící akce nepodporují, městská část se ptá, pro kolik jejich občanů je akce připravována, pro radnici městskou jsme malá a nezajímavá akce a na podnikatele, který by chtěl dobročinně podpořit tuto zajímavou akce, jsem dosud nenarazil) a ani v současnosti to není lepší. Odmítám leštit kliky, žádat, prosit, psát nesmyslné komentáře a vyplňovat nesmyslné tabulky. Nicméně si nestěžuji a buším na dřevo, protože jsme zatím neskončili – jak se v ekonomickém světě říká – v červených číslech. Rádi si v průběhu roku poslechneme, případně přečteme nějaký podnět, který nám pomůže letní školu obzvláštnit a vyvolat dobrý pocit v jejích účastnících. Takže neváhejte a svými podněty a připomínkami pomozte naší – potažmo VAŠÍ letní škole – BSS 2018. A pokud ještě nevíte, kdy se příští letní škola bude konat, tak Vám to na tomto místě prozradím: Bude to od 18. do 24. srpna 2018.

– V první polovině měsíce září jsme prošvihnul několik akcí, které jsou zařaditelné do naší Revue, pokud o nich někdo napíše. S ohledem na to, že prvních deset dní jsem se coural v horách Černé Hory (nikoliv té kousek od Brna), tak jsem pak na oplátku musel více pracovat. Tím jsem minul irskou session v Brněhudebně taneční večer v Plzni, který pořádala taneční skupina Inis spolu s plzeňskými hudebníky.

Taneční rej v Plzni v pubu U kance – foto Milan Svoboda

Po dlouhé době se na této akci objevila také Aneta Dortová, která aktuálně žije v Galway. Do Plzně přijela na krátký čas na návštěvu a zúčastnila se této akce své mateřské taneční skupiny.

Aneta Dortová – foto Milan Svoboda

Nakonec se mi podařilo navštívit Večer irské literatury a hudby, který ve Strahovském klášteru v pátek 15. září 2017 pořádal u příležitosti mezinárodní konference „Na okraji ve středu světa“ kabinet irských studií ÚALK FFUK. V irštině se ta akce jmenovala „DRÉACHTCHLÁR: AR AN IMEALL I LÁR AN DOMHAIN: An tairseachúlacht i litríocht agus i gcultúr na hÉireann agus na hEorpa“. Na programu večera bylo čtení básní a drobné prózy irské básnířky Nualy Ní Dhomhnaill a prozaika Alana Titleye.

Svá díla četly autoři v irštině a o překlad od češtiny se postarali Radvan Markus a jeho studenti (bývalí?) Daniela Theinová a Martin Světlík. Čtení bylo proloženo hudbou v podání zpěvačky Katky Garcíi a zpěvačky a harfenistky Síle Denvir. Večerem provázel manžel Katky Pádraig Ó Liatháin.

Večer měl jedinečnou irskou atmosféru, neboť většině zúčastněných nebyl cizí irský jazyk včetně jeho praktického užívání a tak ani obvyklá angličtina tu v podstatě skoro vůbec nezazněla. Čtená díla obou autorů vybraná pro tento večer měla skoro vždy zajímavou pointu a je jen škoda, že pro nás neznalé irského jazyka nikdo nepřeložil do češtiny ty poznámky, kterými přítomní spisovatelé své ukázky uváděli. Ale jak jsem již uvedl, těch neznalých irského jazyka tu byla nevýrazná menšina.

Káťa García promítla do svého  hudebního vstupu písně v souladu se svým širokým jazykovým zázemím a tak dokonce za doprovodu irské harfenistky Síle Denvir zazpívala jednu moravskou lidovou píseň. Síle Denvir doprovázela Katku, zpívali v duetu a Síle se sama věnovala sean nós zpěvu.

– Na pozvání setařů z Augsburgu jsem strávil s dcerou Markétou dva dny na workshopu, který byl z velké části věnován sean nós dancingu a setům. Do Augsburgu jsme přijeli v sobotu 16. září před polednem do rozjetého setového semináře, kde Andrea Forstner učila Carrowbeg set.

Po polední přestávce začala Markéta s výukou sean nós dancingu a přítomní pod jejím vedením se naučili několik kroků do sean nós dancingu. Před večerem jsme si stihli malinko prohlédnout město a v 8 večer začalo ceilí.  Pod vedením a nápovědou Andrei jsme si stihli s ostatními účastníky zatancovat 8 setů.

Foto Markéta Utišilová

V neděli dopoledne Markéta učila „connemarský“ krok a jeho využití v Connemara setu. Posledním krokem byl Clare battering step. Na  úplný závěr pod vedením Markéty si účastníci zopakovali naučené kroky. Dost z toho, co Markéta přítomné učila, bylo probíráno na našich letních školách, kdy jsem zejména Gerarda Butlera žádal, aby se speciálně věnoval technice setů a nikoliv jen výuce setů. A je proto ke škodě těchto tanečnic a tanečníků, že si ještě nenašli cestu k naší letní škole. V naplněném programu, do kterého jsem se nechtěl příliš zapojovat a mluvit tak zejména Markétě do výuky, jsem zaznamenal i elementární nerozlišování jigového a reelového rytmu a tím i kroku, což by mělo být asi to první, co by měl tanečník vědět.

Akce dle všech indícií dopadla dobře, i když jsem měl pocit, že počet zúčastněných se v čase různě proměňoval. Myslím si, že zejména Markéta svých víkendovým působením přispěla k tomu, že více zdejších tanečnic a tanečníků uvažuje o návštěvě Prahy v souvislosti s set dancingovým víkendem v dubnu příštího roku.

– Jako již tradičně svolal irskou music session do Whisky & Kilt baru Zdeněk Poledna na čtvrtek 21. září. Na počátku to vypadalo na velmi komorní akci, ale postupně se na místě objevilo vedle řady návštěvníků i dost muzikantů, což byl jistě dobrý základ pro případnou povedenou akci. Měl jsem radost z přítomnosti Jana Banise, který se svými flétnami pomáhal zachránit ne jeden tune. Ale tady moje radost končila a já jsem si uvědomil význam řady těch psaných i nepsaných pravidel, které platí zejména v irských či v amerických pubech.

Foto Markéta Utišilová

Ta nedovolí nově příchozím „vstoupit“ do session a zde exhibovat, bouchat do čehokoliv, hulákat, pořvávat, vést hlasitou komunikaci s dalším zrovna nehrajícím hudebníkem atd. Pořád, bohužel, nemáme tak silné a velké společenství muzikantů, kteří by nejen byli nositeli kultury irských hudebních session, ale zároveň aby dokázali usměrnit ty, kteří nejen hudebně, ale i svých celkovým projevem ještě do tohoto muzikantského prostředí nedorostli.  Ono to elementární pravidlo, že nově příchozí si minimálně svolavatele akce zeptá, zda si může přisednout a zahrát, má něco do sebe a skupina hudebníků by se tak trochu jasněji definovala a tím se k něčemu zavázala. Nelze také být zároveň součástí společenství hudebníků, zajistit si místo u stolu, ale většinu času strávit na jiném konci místnosti v živé diskuzi s pozvanými známými. Podobně by asi i obsluha baru měla být více vstřícná vůči session zejména v okamžiku, že někdo zpívá a napomoci k tichu a nerušení ze strany ostatních návštěvníků baru. Jde o elementární respekt k tomu, že dnešní večer je věnován session a návštěvník by zde neměl nárok na nerušenou zábavu jako v jiných dnech. A v tom by ho obsluha měla umět decentně usměrňovat. Asi jsem se tu trochu rozohnil, ale špatné mravy ba sessions mi již delší dobu nedávají spát. Určitě není dobrá hudební úroveň těchto hudebních setkání, ale aktuálně daleko více mě prudí buranské chování některých přítomných.

– 8.9.2017 se Davidovi  Mikuláškovi – kytaristovi mj. z bývalé skupiny Marw a Veronice Tomsové narodil syn Šimon. Gratulujeme a přejeme příjemné rodičovské povinnosti.

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

Kam za Irskem v ČR?

28.březnaDálach (Hudba)
Lanškroun, Bar Fast the Door od 19:00
3.dubnaIrish Trad session (Hudba)
České Budějovice, Gumovka od 19:00
5.dubnaIrish Easter (Hudba)
Hradec Králové, AC klub od 19:30
Rí Ra
5.dubnaSession, vole! (Hudba)
Plzeň, Zach's Pub od 19:00
12.dubnaIrish Music Session (Hudba)
Praha, Whisky & Kilt od 20

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků