Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 1. 12. 2019

Revue – prosinec 2019

Listopad byl velmi bohatý zejména na hudební zážitky, kterých asi bylo více, než se zde snažíme nastínit. Nad všemi patrně vévodil koncert britsko irské formace Flook s předskokany Sonou. Šlo o velká zážitek a myslíme si, že si tento koncert budou všichni dobře pamatovat, protože mistrovství interpretace předvedla skupina Flook velmi plasticky. Kdo chtěl být v blízkosti hudebníků, mohl s ohledem na pódium být téměř na dosah. Také před koncertem na seminářích a po koncertě při prodeji nosičů se hudebníci chovali velmi vstřícně a ukázali v praxi, jak se snoubí mistrovství s pokorou a respektem k posluchačům. A tak s přihlédnutím k uplynulému koncertu rádi doporučujeme v prosinci návštěvu koncertu irské kapely Ye Vagabonds, který pořádá stejná agentura jako Flooky (Earth Music). A nyní se zase vrátíme alespoň na skok k několika zajímavým akcím, které se v listopadu uskutečnily:

– V souvislosti s přítomností irských přátel Kena Ó Donnchú a Caitrióny Ní Chatháin zde v Praze svolal Radvan Markus na sobotu 2.11. do kavárny Liberál session. Sešlo se poměrně dost hudebníků napříč irským hudebním spektrem zde v Praze a přijeli i muzikanti z Plzně. V první části byla session v horní části kavárny a s ohledem na počet muzikantů někteří odešli předčasně.

xxx

Po delší době jsem zaregistroval i přítomnost tanečnic reagujících na hudbu. Tentokrát to byly tanečnice z RIDA. Nepředvedly sice žádný ceilí tanec, ale spíše kroky do soutěžních tanců. Ale i to je pokrok v dnešní době a to se cení.


Po 22. hodině se přestěhovala do jednoho z podzemních sálů tohoto zařízení. Několik z přítomných hudebníků si akci pochvalo a vyzvalo Radvana k jejímu opakování.

– V neděli 3. listopadu v domečku ve Stromovce se konal koncert dua Jitka Malczyk a Vojtěch Jindra. Byl jsem zvědavý, v kterých prostorách domečku se koncert bude konat a jaká bude účast. Koncert se konal v prostoru kavárny a mezi nevelkým počtem účastníků byli roduiče se svými dětmi. Tomu také odpovídal průběh koncertu, který byl přítomnými dětmi rušen a rodiče se uchýlili pouze k jejich jemnému usměrňování. A tak chtě nechtě jsem si vzpomněl na starého dobrého krále Herodese, který by mě jistě kvalitní a hlavně nerušený poslech zajistil. Jitka s Vojtou hráli moc pěkně a Jitka celý koncert provázela volným průvodním slovem o vztahu svého cestování a interpretované hudby. Repertoár byl vlastní plus výlety do jiných hudebně zajímavých oblastí včetně Irska. Mnohé bylo dohledatelné na jejich vydaném CD s názvem Neotrad.


Po koncertě jsme se shodli na tom, že toto není dobré místo pro podobné akce a toto byla jen taková zkouška. On ani zvuku nástrojů zdejší prostor moc nepřidal. Ale irskou session bych si tu dovedl představit a ani by nikoho nerušila (snad jen personál, který by mohl chtít jít dříve domů).

– Pravidelná session, kterou každý měsíc svolává Zdeněk Poledna do Whisky & Kilt, se konala 4. listopadu. S ohledem na fotografie (nebyl jsem přítomen) Markéty Utišilové lze soudit, že session byla poměrně dobře obsazená, o čemž svědčilo i video, které do prostoru poslal Vašek Rout.

xxx

– Obdržel jsem pozvánku na 7. listopadu do rezidence irské velvyslankyně na akci připomínající 30. výročí sametové revoluce a která byla zároveň takovým představením nově nastupující  velvyslankyně Irska v Česku paní Cliony Manahan.

Po úvodním projevu paní velvyslankyně a představení členů její mise se účastníci večera volně rozprostřeli v prostoru rezidence ke vzájemným rozhovorům. Paní velvyslankyně využila tohoto času, aby se blíže seznámila s pozvanými účastníky.

Nejen z jejího projevu, ale i z jejích rozhovorů s přítomnými lze soudit, že paní velvyslankyně zdaleka není jen tzv. suchým politikem, ale člověkem, který se zajímá i o vše dění v zemi jejího působení. A tak možná dojde možní k větší podpoře irské kultury  (nejen té literární) zde v Česku. Moc by nás to potěšilo.
Mezi pozvanými jsem zaregistroval dámy z JV Agentury, která se každoročně přiváží show LOTD; Ondřeje Pilného s manželkou a také děvčata z tanečních skupin Rinceoirí, Coiscéim a organizátorky Irského Máje.

Myslím, že to byl zdařilý večer pro úvodní seznámení a můj dík patří pracovnicím Irského velvyslanectví, kteří se na organizování večera výrazně podílely.

– Po devíti letech se na víkend 8.- 10. listopadu vracíme do Drážďan na Set Dance Weekend, který pořádá Frank Morgner se svými tanečníky. Je to příjemná vyhlídka na další místo, kde se daří irskému set dancingu a které je od Prahy vzdálené cca 1,5 hodiny cesty povětšinou vedené pro auto po dálnici.

Místem konání je církevní prostor v jihovýchodní části Drážďan – tedy na straně ku Praze – kde se nachází nejen kostel, ale i objekt s velkým sálem a dalším zázemím vhodným pro pořádání akcí s velkým počtem účastníků. Tanečníci z Drážďan stejně jako před devíti lety si pozvali na víkend manželský pár Pádraiga a Roisín Mc Eneany.


S tancem se začíná už v pátek workshopem, pro který Padraig a Roisín zvolili tanec Sliabh gCua z Co. Waterford. Jedná se o polkový tanec skládající se z pěti figur. V průběhu sobotního dopoledního semináře jsme se naučili dva sety z oblasti Corku: Sliabh Fraoch SetAuban Set. V rámci odpoledního semináře jsme si zopakovali tanec, jehož autorem je Pat Murphy a jmenuje Old Mill Lancers. Pat Murphy ho učil letos v Erlangenu. V sobotu večer se koná ceilí, které hudebně zajišťuje kapela Augusta Ceili band, respektive její 4 členové v nástrojovémn složení mandolína, 2x housle a keyboard. Bylo naplánováno 6 setů (Moycullen, Antrim, Cashel, Connemara, Clare Lancers, Ballyvourney) a všechny jsme stihli odtancovat.

Po ceilí se konala improvizovaná session, na které se sešlo docela dost nástrojů. Session sice neměla parametry irské session v Irsku, ale zúčastněným hudebníkům přinesla uspokojení.


Nedělní seminář byl věnován tanci Connemara Jig Set. Skončil v poledne a pak už se všichni odebrali na cestu do svých domovů.
Pokud jsem dobře počítal, nejvíce setů v průběhu víkendu na parketu bylo 8. Většina účastníků byla z Drážďan a různých koutů Německa a odjinud jsme tu zaregistrovali jen Evu a Andreho ze Švýcarska. Z Česka jsem tu byl jen já a moje žena Lenka.

xxx


Organizace víkendu byla na velmi dobré úrovni a zejména po stránce gastronomické byl víkend naprosto špičkový. Minerální voda, čaj a káva, velmi pestré a neustále doplňované zobaní – sladké, slané, ovocné a zeleninové – dále sobotní oběd složený ze 3 polévek, salátů a řízečků  – to vše bylo v ceně víkendu (62 Euro). V nabídce za úplatu bylo i víno a pivo. K dispozici byly neustále skleničky, hrníčky, příbory atd. Prostor, kde se akce konala, byl velmi vkusně podzimně vyzdoben. Myslím, že takto zásobovanému víkendu nikde nikdo nebude schopen konkurovat. Naopak nazvučení nebylo ideální a produkce kapely, která doprovázela ceilí, nebyla příliš zřetelná.

– Pro milovníky irské a jí podobné hudby byl jistě úterní (12.11.) koncert irsko britské formace Flook akcí roku. V prostorách RockCafé Praha  se sešlo nebývale hudebníků z celého Česka i Moravska. Třináctiletá “dieta”, kterou alespoň zdejším hudebníkům skupina naordinovala, se projevila opravdu velkým zájmem. Flook zde naposledy koncertoval v roce 2006 (15.2. a předskokanem byla tehdy skupina Dún an Doras) v žižkovském Paláci Akropolis  na pozvání Ogiona – Zdenka Rudolského. Skupina se rozešla v roce 2008 a dala znovu o sobě vědět vydáním alba Ancora na jaře 2019.

Účastníci semináře s Brianem Finneganem  – foto ukradeno z FB

Koncert uspořádala agentura Earth a vlastnímu koncertu předcházely dva hudební semináře: Ed Boyd zasvěcoval několik málo zájemců svému stylu hry na kytaru a Brian Finnegan na flétnu. Myslím, že se oběma podařilo motivovat zúčastněné zájemce k dalšímu zdokonalování ve hře na svůj nástroj.


Sona – zleva Gino, Klára, Vojta, Martin – foto M.Utišilová

Vlastní večer začala asi půlhodinovým koncertem skupiny Sona. Sona střídala instrumentální sety s písněmi v podání Kláry Procházkové. V relativně krátkém časovém úseku kapela odpresentovala asi to nejlepší ze svého zatím ne příliš velkého repertoáru, ale odehrála to s chutí a plným nasazením.

Sona – Filip a Gino – foto M. Utišilová

Pořád si myslím, že Gino Beaupre byl pro kapelu výborná akvizice a Filipovi Šelemberkovi to “Irsko” také moc sluší. O ostatních asi netřeba psát, protože jim to společně klape už od předchozího jejích angažmá ve skupině Le hAnam. Klára Procházková i v irské kapele zůstává svá, což není o kvalitě zpěvu (je výborná), ale spíše o tom, co zpěvačka reperetoárově preferuje.
A pak už pódium obsadila kapela Flook. Už jsem ji viděl naživo potřetí, ale myslím, že až teď jsem si ji a její repertoár náležitě vychutnal. Souhra flétnistů a neskutečná podpora kytary a bohránu zněla naprosto pohádkově.

Flook – Sarah, Ed, John Joe a Brian – foto M.Utišilová

Díky místu v blízkosti pódia jsem si mohl vychutnat oční souhru Sarah a Briana – melodických tahounech jednotlivých skladeb. V průběhu večera se kapela věnovala převážně skladbám z jejich posledníhio alba Ancora, ale vřelému publiku pustili také známé pecky jako Road to Errogie, Pressed for time nebo Wrong Foot Forward.
Že hra na bodhrán může být velmi působivá, to většina hráčů na tento nástroj jistě ví. Vychutnat si hru John Joe Kellyho v bezprostředním kontaktu bylo naprosto skvělé. Skoro závěrečné sólo bylo už jen třešničkou na dortu. Nějak jsem se nedokázal ubránit dojmu, že když nechám trochu rozostřit kontury John Joa, tak vidím Tondu Janáka ze Shannonu. Pro Tondu byl John Joe velkým vzorek a měl ho hodně dobře nakoukaného.

Pohled mezi diváky – foto V.Bernard

Pohled mezi diváky (2) – foto V.Bernard

Je škoda, že technické vedení večera si neuvědomilo, že ani Sona a ani Flook nejsou diskotékovým bandy a nepřizpůsobila tomu osvětlení v sále. To je mi líto nejen jako fotografovi, ale i jako divákovi, který se stal tak trochu obětí ADHD občanů, kteří si koncert spletli s dídžou. Atmosféra byla výborná a byl jsem rád, že jsem se tu s mnoha známými a přáteli z “oboru” mohl alespoň pozdravit. Držím palce agentuře Earth a těším se na další její počiny v tomto směru.
K dokumentaci večera jsem použil mj. fotografie Markéty Utišilové a vedle nich jsem viděl na FB velmi pěkné fotografie Barky Fabiánové.

– Druhým velmi blízkým set dancingovým víkendem, který se shodou okolností konal také v listopadu (22.-24.11.), byl víkend ve Vídni pořádaný nejstarším kontinentálním tanečním uskupením zaměřeným na irské setové tance s názvem Cumann Céilí Vín. Stejná taneční skupina pořádá tento víkend už podruhé a k vedení workshopů si opět přizvala Kevina a Carol Monaghanovi. Akce se koná v kulturním centru WUK, které je nedaleko centra města.

Již v pátek v podvečer se scházíme s místními a některými zahraničními účastníky  po návštěvě vánočních trhů u vídeňské radnice v nedalekém Café Eiles. Vlastní akce začíná v sobotu dopoledne workshopem, pro jehož náplň zvolil Kevin tanec  Labasheeda a na něj navázal setem Chamuis. Odpolední seminář, který na každém víkendu patří k těm hůře uvnímatelným, se Kevin a Carol věnují setům Termonfeckin Lancers a Glencree.


Večerní ceilí doprovází místní kapela s názvem (doufám, že jsem dobře slyšel) Vienna Ceilí Band. Šlo o celkem 4 muzikanty hudebně sice velmi dobře vybavené, nicméně pro doprovod setdancingu ne moc dobře disponované a nástrojově pro sety ne zcela dobře vybavené (loketní dudy, 2 flétny, kytara). A tak dost často doprovodná hudba byla spíše pomalá a nebo naopak přehnaně rychlá. Jsme zkrátka moc zmlsaní “abíky” a dalšími irskými bandy. Ceilí začalo setem Claddagh, který byl setem na začátek příliš ambiciózním.

Následoval Rinkinstown, který nedopadl o moc lépe. Po Chamuis setu, který jsme se učili dopoledne, následoval v první polovině ještě Ballyvourney Jig set.  Snažil jsem se po nepříliš úspěšně provedených tancích zjistit, co vlastně Vídeňáci tancují a odpovědí mi bylo, že netancují celé sety, ale jen vybrané figury. Takže vlastně nemají žádný set, který by tancovali rádi a celý. O to více mě překvapil výběr setů na seminářích, z nichž skoro žádný si nezatancují na jiných ceilí. V druhé půlce večera  ještě následoval Glencree, Termonfeckin Lancers a Waltz Cotillion.
Nedělní dopolední seminář nás zasvětil do setu Tory Island a Killyon. Na odpolední semináři jsem již nebyl přítomen.


Na seminářích i ceilí byly vždy 3 sety tanečníků a něco ještě málo tanečníků na střídání. Zhruba polovička přítomných byla místních, pak tu byla jedna Kanaďanka, ruský pár, Bernard a Sylva z Francie, Angličané (Jim a Sue), z Česka jsme tam byli 4 – ještě Petr a jeden z Ondrů z Kopýtek.  Vídeň je krásné město a tak je škoda, že víkend byl téměř kompletně vyplněn tanečními akcemi. Alespoň v ten pátek jsme se dobře prošli a na vánočním trhu ochutnali horký punč.

Irish Music Session u Václava Routa se uskutečnila 28. listopadu. Přišel jsem pozdě po začátku, ale hrálo se docela pěkně i když ne vždy šlo o set tří melodií. Byla tu přítomna spíše “druhá liga” a mnou byla zastoupen i “městský přebor”.

Miluše a Zdenek

Fotografie Markéta Utišilová.

– Se svátkem Ondřejů se každoročně na konci listopadu snoubí St. Andrew’s Ceilidh, tedy tzv. svatoondřejský bál. V Praze ho tradičně organizuje Caledonian Club a v Brně Skotský pes. V Praze se svatý Ondřej slavil v sále Na Marjánce 29. listopadu. K tanci hrálo kvarteto muzikantů pod vedením Marka Johnstona společně s Jakubem Klárem. Program byl rozdělen do čtyř tanečních bloků po třech tancích.

Honza Drastík vysvětluje tanec

Dudák Jamie Mac Gregor

Caledonian Club – vystoupení tanečnic

Mark Johnstone a Jakub Klár

Přestávky vyplňovala vystoupení dudácké skupiny, tanci Caledonian Clubu a  hrou na dudy v podání Jamie Mac Gregora ze Skotska. O akci byl velký zájem, takže pořadatelé již týden napřed ohlašovali: Vyprodáno. Je fakt, že se občas většinou tancovalo na těsno. Nicméně se tancovalo s velkým apetitem a nálada přítomných byla výborná. Caledonian Clubu i přes absenci kapely Alastaira Edwardse se opět podařilo přispět zdařilým tanečním večerem k propagaci skotské kultury.

Shannoni koncertovali v Balbínce poslední listopadový den (30.11.). Nepřekvapili, ale většinu přítomných ani neurazili. Písně už trochu působí jako několikrát ohřívaný oběd, protože je skupina má v repertoáru od svého “starověku”. Instrumentální sety  jsou na tom o trochu – až o dekádu – lépe. To něco málo, co nebylo slyšet na koncertu zhruba před půlrokem, ukazuje, že by Shannon dokázal postavit zajímavý repertoár, kdyby…

Foto Milan Hašek

– A nyní opět něco ze společenské rubriky: v měsíci listopadu hned první den (1.11. v 7:52) se objevil na světě Maxík Dvořák (doufám, že jsem trefil příjmení), který se narodil Katce Trpákové, bývalé tanečnici Rinceoirí. Blahopřejeme všem zúčastněným a přejeme hodně pohody a lásky ve společném sdílení tohoto světa.

Maxíka sem na fotografii nedáme, přestože proběhla facebookem a Maxík je čupr kluk. Ale ukradli jsme si fotografii Káti od autorky Lenky Mickové a to nám snad Káťa odpustí, protože ví, že jí to tady sluší.


Naše gratulace patří také Magdě Nemravové (opět jde o bývalou tanečnici Rinceoirí), která se v listopadu stala maminkou malého mrněte. Fotografii rodinky jsme si také ukradli na facebooku.

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

15.–21. 8. 2020

Kam za Irskem v ČR?

17.prosinceYe Vagabonds (Hudba)
Praha, Potrvá (Srbská 2, Praha 6) od 19:30
20.prosinceVeselé vánoční kopýtkování (Tanec)
Praha, Divadelní sál Emauzského opatství od 19:00
30.prosinceSkotské tance ve Whisky & kilt (Tanec)
Praha. Whisky&Kilt od 19:00
Pořádá Caledonian Club
31.prosinceLordi (Divadlo)
Praha, Švandovo divadlo od 19:00
3.lednaNovoroční session, vole (Hudba)
Praha, Whisky&kilt od 19:00
Pořádají Rookery.

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků