Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 30. 11. 2017

Revue – Prosinec 2017

Návštěva evropského kvalifikačního šampionátu v polské Gdyni mě opět přivedla k zamyšlení na otázkou, kam že to kráčí irský tanec, tedy speciálně ten soutěžní. Především jestli je to vůbec ještě tanec a není-li to náhodou taková zvláštní sportovní disciplína. Trhavé a rázné pohyby těla, strnulé držení postavy v předklonu s vytrčenou bradou nahoru a ne zcela přirozeně připažené ruce u těla v každé fázi tance, nové a trochu podivné taneční kreace (bicykl aj.) mi až tak moc nepřipomíná tanec, ale spíše nějakou odrůdu umělecké gymnastiky. I přes doprovodnou hudbu se mi v tom ztrácí estetické atributy tance jako například ladnost a určitá graciéznost. Stále více a více se z toho vytrácí to tradiční Irsko a z tanečnic a tanečníků se stávají sportovci, kteří o původu “svého” tance v podstatě nic nevědí a stejně tak o zemi jeho původu. Za irský tanec považují jen ten svůj a v jeho historii dohlédnou tak možno k show Riverdance.
Dalším “zmetkem” vývoje irského soutěžního tance se stalo oblečení zejména tanečnic, které nemá s historií Irska a irského tance nižádnou souvislost. Ještě donedávna trend jejich zdobení se vracel k ornamentům ze vzácné Book of Kells. V současné době  už ani to není pravidlem a dnes jakoby záleželo na množství flitrů, které se dá šaty navěsit. Šaty podléhají módním trendům a do oblečení tanečnic stejně jako je tomu v módě obecně vstoupil business.  V čase se mění délky, úprava, barevnost a tak jedny šaty – pokud chce být tanečnice “in” vydrží jen v intervalu mezi dvěma šampionáty. To už ani se nezmiňuji o příšerném zvyku upravovat hlavy prostřednictvím paruk a tak mnohdy nevzhledná paruka překryje jinak docela pěkné vlasy tanečnice.
S tím souvisí i konání soutěží, které díky popularitě irského tance jsou přeplněné, časový plán se nestíhá a místo toho, aby taková akce byla jakousi sešlostí lidí obdobného zájmu, jde spíše o honičku. V jeden čas je na soutěži jedna skupina soutěžících, která po čase je vyměněna za jinou a tak se to děje po celý čas trvání soutěže. Myslím, že soutěže vůbec nenaplňují význam irského slova feis a bylo by ku prospěchu věci soutěžní pořádek a zejména druh a počet soutěžních disciplín upravit.
Souhlasím v tomto s jedním činovníkem, který byl u začátku myšlenky organizovat světové šampionáty v irském tanci, a který mi potvrdil svůj náhled, že v těchto věcech, o kterých tady píši, platí irský tanec daň za svoji globalizaci. V postriverdancové době irský tanec stává fenoménem, stává se businessem, ztrácí na své autentičnosti, vytrácí se tradice. Tanečník nic nemusí znát o vývoji své disciplíny. Hlavně musí nadrilovat techniku své úrovně, řádně se vystrojit dle aktuálního módního trendu a může vyrazit na kolbiště. V pohledu na historii své disciplíny mu stačí dohlédnout tak Michaelovi Flatleymu. Zájem o irskou tradiční hudbu končí u soutěžního provedení na často netradiční nástroj.
S jistým úlevným pocitem jsem zaznamenal v této oblasti, že soutěžní tanečníci v Berlíně pod vedením Sandry Kuhnert (nyní, už myslím, TCRG) si pozvali na seminář Emmu O’Sullivan, irskou sean nós dancing tanečnici a další seminář s ní plánují na březen příštího roku. Každá podobná akce v myslích zúčastněných rozšiřuje pohled na irský tanec a to je, myslím, dobře.

Úvodní fotografie je z knihy Elizabeth Burchenal National Dances of Ireland.

– Hned počáteční víkend sliboval několik zajímavých akcí, ale rozkrájet se nedalo. Delší dobu jsem slíbil jet společně s Terezou a jejími dalšími tanečnicemi na kvalifikační šampionát kontinentální Evropy – Mainland Europe Irish Dancing Championships – do polské Gdyně. Z Prahy jsme vyrazili krátce po půlnoc 3. listopadu, aby Tereza v průběhu odpoledne stihla meeting TCRG a pak večerní slavnostní zahájení. Večerní zahájení a pak další dva soutěžní taneční dny se konaly ve velké sportovní hale, kterou město k tomuto účelu zapůjčilo.

Páteční slavnostní zahájení bylo nejprve ve znamení uvítání od organizátorů (Anna Tillak, TCRG) a oficiálních proslovů. Následoval průvod účastníků soutěže s vlajkami zastoupených států.  Pak již přišel kulturní program, kde organizátoři mě nadchli hned prvním číslem: na pódium nastoupil asi dvacetičlenný mužský pěvecký sbor, který zazpíval 3 písně tzv. shanties, tj. námořnické popěvky. Pánové zpěváci nebyli žádná ořezávátka a tak jejich zpěv fakt zněl velmi pěkně.

Organizátoři tak připomněli, že město Gdyně je spojeno s rybářskými a námořnickými aktivitami. Následoval tanec Three Tunes v provedení učitelů tance a pak již se střídaly jednotlivé školy se svými choreografiemi. Se dvěma choreografiemi vystoupili Rinceoirí, další choreografii přidali Rakušané z IDC Vienna, kterou doplnili lidovým oblečením v duchu rakouských tradic. Pokračovaly školy z Polska a Ruska. V jednom okamžiku mezi kolektivními choreografiemi vystoupila s ukázkou sean nós dancingu také Tereza Bernardová a v závěru tance přibrala Seana Kilkennyho do lehké set dancingové ukázky. Myslím, že oba sklidili velký potlesk.

Rinceoirí

IDC Vienna

Tereza Bernardová a Sean Kilkenny – foto Dawid Linkowski

V sobotu se začalo soutěžit brzy dopoledne. Přiznám se, že jsem po chvíli opustil myšlenku sledovat toto klání a odjel jsme navštívit nedaleký poloostrov Hel, který odděluje Gdyni od Baltského moře a táhne se v délce 40 km. Místy je široký několik desítek metrů, místy naopak několik stovek metrů. Středem vede silnice a železnice. Na poloostrově lze nalézt různé pozůstatky fortifikačních zařízení, která měla svůj smysl a funkci v průběhu II. světové války. Jinak jde o ideální cyklistické místo. Po odpoledním návratu do haly jsem zjistil, že soutěže mají asi dvouhodinové zpoždění.
V neděly pokračovaly soutěže podle rozvrhu, nicméně v průběhu dne program vykazoval asi dvouhodinové zpoždění. To se pak podařilo zkrátit, takže se končí téměř v plánovaném čase. Zhruba v 19 hodin nastupujeme do vozidla s tím, že nás čeká přes 900 km na cestě domů. Do Prahy dorážíme v pondělí okolo 4. hodiny ranní.
Myslím, že celá akce byla velmi dobře organizována a že se Anně Tillak podařilo zapůsobit na město a sponzory, aby ekonomicky byla akce únosná. Vzhledem k tomu, že hala byla zapůjčena zdarma, neplatili návštěvníci vstupné. Anna tak mohla dobře naplnit jeden z cílů, který vytkla a mluvila o něm v úvodní řeči a sice že chce ukázat obyvatelům jejího rodného města aktivitu, která naplňuje její aktivní život. Je fakt, že v hale zejména v neděli se pohybovalo větší množství lidí, kteří evidentně neměli s irským tancem nic společného a přišli sem tedy ze zvědavosti. Vybrala i dobré hudebníky – Williama Patersona a Kevina Murphyho (oba ze Skotska), v jejichž podání se “fešová” hudba dala i poslouchat. Poměrně hodně tanečníků z Česka – byť pod vedením zahraničních učitelů – se kvalifikovalo na světový šampionát. Hodně úspěšná však byla škola Mary Sweeney a Shane Avinchey, která měla několik evropských šampionů, možná nejvíce ze všech škol.

+ V sobotu 4. listopadu se ve Veleni u Prahy v klubu Tóin Domhan uskutečnil Keltský večer v souvislosti s keltským svátkem Samhain, který pořadatelé – Jarda a Laďka Budilovi – také pojmenovali 14. kafe se škvarkama. Jde již o tradiční akci, na které jsem dosud vždy chyběl a bohužel jsem musel i v tomto termínu tuto tradici neporušit s ohledem na účast na jiné akci. Nicméně jsem se snad řádně omluvil a ještě jsem omluvu poslal po dceři Markétě. Akci zahájil Jarda a omluvil barda Ladislava Amairgila Míška, který pro nemoc nemohl dorazit. A pak hned navázaly koncerty jednotlivých přítomných skupin a těch bylo docela dost: Městská, Kelská vinice, Jolly Buskers, Keltain, Rookery a Jauvajs. Vedle členů kapel zde bylo přítomno několik paní a dívek, které okrašlovaly prostředí (Lenka Dvořáková, Lucka Motyčková, Majda Šelemberková, Lucka Budilová s dětmi). Na závěr této komorní akce se konala session.
Moc pěkné fotografie se na akci podařily Markétě Utišilová a tak sem dávám malou ochutnávku:


S ohledem na to, že mi Tomáš Pergler tuto akci doporučil  se slovy, že tato akce patří k těm lepším, které se zde v souvislosti s irskou hudbou konají, mě moje nepřítomnost dvojnásob mrzí. A tak doufám, že budu mít příležitost toto své “sabotování” akce do budoucnosti napravit.

+ O stejném víkendu se v Irsku v Killarney konal sean nós dancingový šampionát tzv. Oireachtas Na Samhna. Vítězem ve starší kategorii se stal Brendan Joyce, kterého sice osobně neznám, ale zaujalo mě, že pochází z Connemary z místa zvaného Recess. To místo si pamatuji docela přesně: 3 domy u silnice, na jejíž druhé straně se nachází kamenný pomník s nápisem “On this site in 1897 nothing happended”. Na kolika místech ve světě se v daném roce nic nestalo, ale jen na jednom místě to přiznávají.

To byl ale nabitý víkend! A to tu ještě nepíši o set dancingovém víkendu ve Frankfurtu a.M. Kdo to všechno má stíhat?

+    Jedním z významných výročí pro Česko z hlediska irského tance je v letošním roce bezesporu vznik první taneční skupiny na našem území. Před dvaceti lety – v roce 1997 – oficiálně vznikla coby občanské sdružení taneční skupiny Rinceoirí. Stalo se tak po rozhodnutí valné hromady, která se sešla 20. října v jedné restauraci na Praze 7 a která zvolila první výbor taneční skupiny ve složení Alena Reitschmiedová, Irena Samcová a Klára Zíková. Byly navrženy a schváleny první stanovy, které se pak staly součástí podání žádosti o registraci na Ministerstvo vnitra. Zároveň se řešil název taneční skupiny a padly mnohé kuriózní názvy jako například Zuby ven nebo Tara. Nakonec nám s názvem pomohla Kate, která přišla právě se slovem Rinceoirí, což v irštině znamená Tanečníci. No a právě 20.listopadu 1997 jsme obdrželi potvrzení o registraci a IČO. V té době v adresáři skupiny figurovalo 35 osob.

Skupina Rinceoirí se rozhodla připomenout toto výročí ve čtvrtek 16. listopadu v Paspově sále v objektu Smíchovského pivovaru. Když jsem přišel na místo konání nedlouho po začátku, byl jsem příjemně překvapen množstvím přítomných lidí a ještě o trochu více tím, že jsem tu potkal v nezanedbatelném množství členy Rinceorí z doby před více než deseti lety. Pravda, z chlapců tu byli jen Bratříci, kteří mají k současnému Rinceoirí stále ještě hodně blízko. Děvčata z té doby už přišla povětšinou s jinými příjmeními a s příslibem budoucích kádrových reserv pro irský tanec. A některé už sem přinesla své ratolesti k přímému nasávání atmosféry.


Lucie Mašková a Maruška Dernovšková, dvě osoby, které od roku 2008 do nedávna udávaly směr taneční skupiny Rinceoirí – foto A.Kecek

Moc mě to potěšilo, neboť čas strávený prostřednictvím irského tance s těmito nyní už povětšinou mladými dámami v době, kdy byly ještě slečnami, považuji za jedno z nejzajímavějších a nejproduktivnějších období svého života. Samozřejmě do tohoto období patří i pánové tj. ti, kteří na oslavě byli přítomni a ta většina, která zde naopak chyběla. Z povídání s nimi jsem nabyl dojmu, že i oni/ony tuto část svého života považují za radostnou a příjemnou a to je možná nejlepší výsledek, před kterými bledne skutečnost, jestli tehdy dobře vytáčeli chodidla, křížili nohy a vyskakovali do rytmu.

Kuba Mašek a Jana Krajhanzlová (teď se už jmenuje jinak a já si nemohu vzpomenout jak) – bývalá tanečnice Rinceoirí. V pozadí Lucie Knieradl, kiterá také patří do dřívější sestavy Rinceoirí – foto A.Kecek

Na večeru také vystoupila Markéta Utišilová, která patřila k délesloužícím členkám Rinceoirí – foto A.Kecek

Ale zpátky k večeru. Rinceoirí do programové části pozvali další taneční skupiny a sólisty z Prahy a k hudebnímu doprovodu přizvali skupinu Goblin. A tak na tanečnímu parketu Paspova sálu se v průběhu večery vystřídaly skupiny Seamróg, Sona Sól, Coiscéim, inSpiral Dance Company, Markéta Utišilová s ukázkou sean nós dancingu, Tereza Bernardová a Andrej Mikulka a samozřejmě pořádající skupina včetně juniorské sekce. Součástí večera bylo i společné tancování, které pro přítomné připravil Kuba Mašek (Every Man Chance) a já jsem přítomným nabídnul 6. figuru ze setového tance Corofin Plane Set. Ve večerním programu se ještě soutěžilo v tanci o místo na židli a další zajímavé ceny bylo možno získat prostřednictvím tomboly.

Díky naplněnému sálu a i faktu, že tu bylo dost lidí, kteří si vzájemně měli co říci, měl večer výbornou atmosféru a kdyby měl silnější ozvučení, jistě by se průvodkyni večera Vendy Minárikové t.č. umělecké vedoucí Rinceoirí dařilo lépe koncentrovat pozornost publika k předváděnému programu. Před závěrem večera ještě si vzal slovo Kuba Mašek, který lehce zavzpomínal na svoji patnáctiletou kariéru v Rinceoirí a zároveň oznámil konec aktivní činnosti v tomto uskupení.


Se svoji školou inSpiral Dance Company na večeru vystoupila také Tereza Bernardová, první umělecká vedoucí Rinceoirí  a spoluzakladatelka RIDA – foto A.Kecek

K předvedení choreografie Acapella (možná ten název je jinak napsaný) byli vyzváni i bývalí členové. A protože se tato choreografie se tancovala již v roce 2007 a od té doby ji má Rinceoirí stále v repertoáru, sešly se na ni i dvě řady bývalých členů skupiny – foto A.Kecek

Jediné, co si myslím, že se organizátorům nepodařilo, bylo propojení či spíše nepropojení těch počátečních let se současností. Asi by si zasloužily první “výborky” (to byl můj název pro dámské vedení Rinceoirí v první generaci) být osobně pozvány a pak vytvořit nějaké vstřícné gesto vůči těm, kteří byli ve skupině v době, kdy stávající vedení teprve začínalo v RIDA (oficiální pozvání k tanci, představení, možná jim nechat pár slov k zavzpomínání, připomenout taneční milníky, představit bývalé umělecké vedoucí či něco jiného). Možná by i něco takového uvítali přítomní rodiče stávajících dětských členů, protože prostřednictvím těchto už dospělých bývalých členů a členek by si mohli lépe představit budoucnost svých dětí v této aktivitě. S přibývajícím věkem Rinceoirí a jeho členů už něco podobného bude stále méně proveditelné, lidi nebudou dohledatelní, pamětníci nedosažitelní nebo nepoužitelní a minulost se začne vytrácet.

– Poslední den měsíce listopadu – 30.11. – se uskutečnila téměř pravidelná Irish music session svolaná Zdenkem Polednou do Whisky & Kilt klubu. Protože jsem byl na cestě do Itálie, nebyl jsem přítomen a pouze se ke mně dostala fotodokumentace z této akce z aparátu Markéty Utišilové:

 

 

– Ze společenské rubriky: Martin Loužecký, kterého většina z nás zná jako velmi schopného tvůrce webových stránek a grafických návrhů, ti starší ho ještě pamatují jako tanečníka Rinceoirí, se stal 17. listopadu otcem malé Sofie. Gratulujeme Martinovi a jeho manželce a přejeme hodně štěstí a radosti.

Na závěr prosincové revue bych rád popřál úspěšné předvánoční večírky tanečních skupin, příjemné hudební session před koncem kalendářního roku a klidné a spokojené prožití vánočních svátků.

 

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

18.–24. 8. 2018

Kam za Irskem v ČR?

20.prosinceKati (Divadlo)
Praha, Činoherní klub od 19:30
M.McDonagh
21.prosinceVeselé vánoční kopýtkování (Tanec)
Praha, Divadelní sál emauzského opatství od 19:00
21.prosincePygmalion (Divadlo)
Mladá Boleslav, Městské divadlo od 10:00
G.B.Shaw
5.lednaNovoroční session, vole! (Hudba)
Praha, Whisky & Kilt od 20:00
Svolává Tomáš Pergler
6.lednaNovoroční setové ceilí (Tanec)
Praha, DDM Praha 2 od 14:00
Pořádá Sona Sól

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků