Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 31. 12. 2017

Revue – Leden 2018

– S ohledem na posloupnost začínám své ohlédnutí smutnou zprávou: 29.listopadu 2017 zemřela na zákeřnou nemoc Tina Péčiová Dujmič, která působila jako tanečnice ve skupině Coiscéim a po té, co se vdala do Chorvatska, našla své místo mezi tanečnicemi Irish dance centre Riona v Zahřebu. Posléze zde zaujmula roli lektorky. O své vzdělání v irském tanci pečovala i tím, že jezdila na lekce lektorů i do jiných zemí. Zároveň pečovala o tři malé děti a je proto velmi smutné, že budou vyrůstat bez mamky. S Tínou jsme se osobně snad nesetkali, ale byli jsme v přátelském korespondenčním kontaktu. Asi před 2 roky Tína dokonce slibovala, že přijede na naši letní školu. Teď už tento slib nesplní.

– První tři dny v prosinci jsme strávili na Set Dancingovém víkendu v italské Bologni, který organizuje manželský pár Christine a Claudio, jako lektora zde mají pozvaného na polo domestikovaného Pata Murphyho a hudební doprovod zajistí “abíci” nebo Abbey Ceilí Band. Program začíná pátečním večerním ceilí, ke kterému hraje půlka kapely (Andrew a Micheál). Ptal jsem se Pata, zda bude “napovídat”, ale ten mě zcela odkázal na Christinu.

Christina a Claudio – organizátoři weekendu

Christina předem oznámila program večera a přiznám se, že jsem v něm viděl pár neotřelých setů, kde bez řádné nápovědy bych se těžko uplatnil (Charlestown Set, Clashmore Set, Seit Doire, Monaghan). S ohledem na únavu jsme vydrželi s Lenkou něco přes polovinu času. Christine řídila celý večer velmi rozhodně a hodně italsky. Začali jsme lapat první slovíčka set dancingové italštiny – tutti (nemohu nevzpomenout divácky velmi oblíbené soutěže na jednom  z německých kanálů z počátků devadesátých let minulého století s názvem Tutti Fruity  či tak nějak, kde výsledkem soutěžení byly dámy nahoře bez), avanti, destra, sinistra, cerchio, giro a k nim jsme postupně v průběhu víkendu nenuceným způsobem přidávala další. Vzpomněl jsem si na Andreu (Forstner), která se před několika měsíci potutelně usmívala, když jsem se jí svěřil se záměrem jet do Bologne. Sobotní “přesden” byl věnován semináři, který vedl Pat Murphy. Nejprve učil jeden tanec ze své nové sbírky s názvem Termonfeckin Lancers. Jde o nový set “z pera” již osvědčených tvůrců Johna a Sheily McEvoy, který má 4 figury (Reel, Reel, Fling, Slide) a docela se dobře tancoval.


Esther a Pat

Hutná italská večeře v místě konání akce nebyla úplně dobrou přípravou na večerní ceilí, tentokrát s kompletními “abíky”. Navíc mě potkalo lehce podlomené zdraví s mužskou smrtelnou nemocí (a nebyl jsem sám). Ani tento večer jsme nedotancovali a já šel raději se svoji obtěžující rýmou do postele.
V neděli nás čekalo již jen polední ceilí, které začalo krátce po dvanácté. Předtím jsme vyklidili hotel a pokusili jsme se o malou prohlídku slunečně vybarvené Bologne. V rámci ceilí jsme si užili ještě asi tři sety  z osmi a krátce po 14. hodině jsme vyrazili na cestu zpět do Prahy. Odjížděli jsme u Itálie, kde to bylo na tričko s krátkým rukávem a v Německu už jsme se ploužili za pluhy.

Abbey Ceili Band

Byli jsme rádi, že jsme měli možnost poznat italské setaře a patrně zde byli i ti, kteří se setům věnují v bližším i vzdálenějším okolí Bologně. A pak zde bylo dost ostatních Evropanů včetně těch z Británie a Irska. Z Česka jsme tam s Lenkou byli jediní, nicméně při loučení Claudio nechal pozdravovat Ondru a Terezu z Kopýtek. Christine a Claudio jsou velmi milí, v irském set dancingu totálně utopení a mají hodně energie, aby do toho “potopili” i ty ostatní ve svém okolí.  Byl jsem trochu překvapen výběrem setů – dosti z nich se v našich šířkách až ta moc netancuje. Jde většinou o novější sety. Neměl jsem ani z Italů pocit, že by v nich byli “doma” a tak ceilí se chvílemi podobalo semináři. To nám zase až tak moc nevadilo. A tak je pravda, že v celém víkendu moc “C” setů nebylo.
Pat byl naprosto výborný ve své výuce a Ester mu byla skvělým parťákem. Ale ani on už zde neučil čistě anglicky. Je vidět, že na něho Ester má dobrý vliv. V době jeho semináře byla příležitost si od něho opatřit nejnovější jeho sbírku setových tanců s názvem Come West Along the Road, která je již v pořadí pátou Patovou knihou.

– V době, kdy jsem byl v Itálii, jsem obdržel zprávu od Michala Zubalíka s informací o jeho novém postavení v irské taneční show Dance Masters. Tato show je součástí produkce Michaela Durkana (dříve také Gaelforce Dance). Michal Zubalík je již potřetí s touto show na jejím evropském turné a protancoval se k hlavní – bohužel záporné – roli. Určitě jde o výbornou zprávu, neboť v tanečních show se vedoucí role nerozdávají jen tak někomu. Michal je příkladem člověka, kterému krátce před dvacátým rokem učaroval irský tanec. Toto uhranutí s nebývalou pílí úročil nejprve v rodné olomoucké skupině Fiach Bán, posléze odešel do Galway do Hession School a následně se cílevědomě zajímal o možnost prosadit se v některé taneční show.

To se mu několikrát podařilo a nyní se mu dostalo velmi zajímavého ocenění v Dance Masters. Na příkladu Michala lze ukázat, že asi není z hlediska uplatnění získaných dovedností příliš zajímavé se neustále ucházet o nějaké lepší umístění v tanečních soutěžích, vydávat drahé peníze za startovné na šampionátech a neustále se měnící oblečení. Michal se sice nikdy – zatím – nestal světovým šampionem v irské tanci, ale naplnil si svůj sen o svém vystupování s irskou taneční show.  I když putování s taneční show není z dlouhodobého hlediska žádným medem, jde zcela jistě o zajímavé vyvrcholení taneční kariéry irského tanečníka. A to se Michalovi podařilo.

–    Na počátku prosince jsem zaregistroval na facebooku vznik nové taneční skupiny s názvem RINCE a spojenou se jménem nyní už bývalé tanečnice Démáirtu Katky Kovářové. Vznik skupiny jako určitá možnost prostoru pro ambiciózní jedince je jistě dobrou cestou a v historii speciálně irského tance v Česku jsme něco podobného zažili několikrát. Katce určitě nelze upřít, že irský tanec přijala tak trochu jako svůj životní styl, pro který hodlá hodně udělat a nepochybně se nechce spokojit s málem. Věřím, že s ohledem na to, že se chce věnovat soutěžnímu tanci, se srovná s Terezou Bernardovou jako svoji TCRG, přes kterou má přístup na soutěže pod CLRG.  Musím však trochu kroutit hlavou nad názvem skupiny. Máme zde skupinu Rinceoirí v Praze a ta už za mého působení v ní ve zkratce používala slovo “Rince” avšak bez nároku, že jej smí využívat pouze ona. Mám pocit, že členové Rinceoirí mají slovo “rince” jako součást emailu. S ohledem i na tu podobnost a možnou zaměnitelnost si myslím, že by Katka měla název své skupiny pořádně zvážit a případně zvolit název jiný. Název sám o sobě určitě není tak důležitý, aby se kvůli němu celkem zbytečně čeřila hladina vzájemných vztahů mezi tanečnicemi v Česku.


Na webových stránkách této skupiny jsem si přečetl i jakousi charakteristiku a zaměření skupiny. Nejsem jsem si úplně jistý, že tomuto zaměření skupiny rozumím:

Rince [rin-ke, rin-ka] je soubor irských tanců založený v srpnu roku 2017 působící v Brně. Hlavním důvodem jeho vzniku byla snaha o zachování čisté formy irského tance, neovlivněné jinými tanečními styly nebo divadelními prvky.
Důraz klademe na tradiční styl tance a výběr originální irské hudby, na rozmanitost kroků a rozvíjení vlastního stylu a tanečního projevu. Tímto způsobem Vám chceme představit pravý, čistý a kouzelný svět irského tance.

Přiznám se, že si úplně nedokáži představit, kam chce Káťa skupinu směřovat, protože zatím ji znám především jako soutěžní tanečnici a to rozhodně není tradiční irský tanec “neovlivněný jinými tanečními styly či divadelnímu prvky.”
Za svoji osobu každopádně držím Katce palce a přeji jí, aby provedla svůj taneční kolektiv počátečními problémy spojenými s fungováním skupiny.
P.S.: Ještě v průběhu prosince Katka upravila název skupina na Saol sa Rince tj. Život v tanci. Myslím, že to byl dobrý krok.

–  Poslední pražské irská session se uskutečnila ve Whisky @ kilt klubu ve čtvrtek 14. prosince. Sešlo se poměrně dost hudebníků a akce měla velmi dobrou atmosféru. Už poněkolikáté se stává zvykem, že session navštěvují v Praze usazení cizinci, kteří vítají tuto možnost si zahrát s dalšími hudebníky irské tunes.

Fotografie Markéta Utišilová

–  Obdržel jsem pozvání na vánoční večírek skupiny Coiscéim, který se konal 18. prosince v karlínském Spektru. Pohled do publika mě nenechal na pochybách, že jsem se ocitnul ve společnosti rodičů dětí, které budou vystupovat, případně přátel slečen patřící k vystupující skupině. Měl jsem z toho trochu svatokrádežný pocit, zda nejsem někde, kde jsem spíše být neměl, protože jde o určitou intimní akci vystupujícího kolektivu. Od pana Fišla jsem obdržel povolení, že smím na večeru fotografovat a tak vedle sledování choreografií a moderování Hanky Nezvedové jsem si trénoval, jak nafotit pohyb při spíše špatném osvětlení.

 

Coiscéim jako skupina a škola  je orientovaná na soutěžní irský tanec a tak většina choreografií včetně vystupující skupiny nevybočovala z tohoto rámce. Skupina díky přípravě na soutěže ani nemá moc času na tvorbu dalších choreografií a tak byly většinou předvedeny choreografie související s několika posledními ročníky Irského máje. V pohledu zpět v oblasti choreografií skupina došla až k velmi zajímavě pojaté show s názvem Irské letokruhy, kterou kdysi realizovala.

Z této show pak tanečnice předvedly jednu z choreografií s názvem Bouře. V průběhu večera vystoupily i skupiny různé úrovně pokročilosti včetně těch, kteří tancují teprve od počátku školního roku. Jak oznámila moderátorka večera Hanka Nezvedová, počítá Coiscéim s ukončením spolupráce s irským učitelem Ronanem Morganem (nyní už ADCRG) a to nejpozději v polovině příštího roku. Skupina sama pravděpodobně ihned nevygeneruje svého TCRG a tak se musí poohlédnout po okolí, aby svým členům zajistila soutěžní kontinuitu. Myslím si, že přítomní rodiče členů skupiny a školy odcházeli spokojení s tím, jaké činnosti se jejich dítě zúčastňuje a jakých výsledků dosahuje. Tím akce splnila asi svůj nejhlavnější úkol a to je zajištění si sympatií a podpory rodičů členů pro další období.  A to je dobře.

– Další akce podobného charakteru jako předchozí bylo Vánoční kopýtkování taneční skupiny Sona Sól, které se konalo v Emauzích 21. prosince. Ve třech tanečních blocích se představily všechny taneční skupiny podle úrovně a zaměření, které v Kopýtkách tancují. Od celkem malých dětí bylo možno vidět taneční vystoupení až k těm, která předváděly tanečnice z university 3. věku. Mezitím byli tanečníci a tanečnice různých úrovní včetně předváděcí skupiny či skupiny studentů ČVUT, kteří si irský tanec zvolili jako doplňkovou aktivitu k TV (myslím). Když k tomu připočtu ten rej batolat a úplně malých dětí, které tam neustále “leštily” podlahu, tak musím říci, že z hlediska stáří tanečnic a tanečníků Kopýtka jdou napříč věkem a vypadá to, že budou schopni se personálně samozásobit.

 

Vedle věkového rozptylu Kopýtka předvedla i poněkud širší záběr repertoárový. I když soutěží v rámci CLRG jen malá část tanečnic a tanečníků, je step dancing dominantní taneční disciplínou. Vedle té se část tanečníků věnuje irskému set dancingu (Kopýtka pořádají pravidelně mezinárodní set dancingový víkend) a v rámci večera předvedla i košťatový tanec, který je jakousi nepsanou disciplínou sean nós dancingu. Protože většina Kopýtek nesoutěží, mohli si dovolit nacvičovat speciální choreografie právě na tento večer.

Základem většiny choreografií byl hudební doprovod ve formě vánoční písně nebo koledy. Nápad to byl dobrý, ale nebylo možno si nevšimnout, že některým předvádějícím to příliš nepomohlo. Bloky předváděných choreografií byly prostřídány aktivním tancem návštěvníků večera. Výuku tance vedla Tereza Jindrová. A tak se zúčastnění mohli naučit a pak zatancovat jak ceilí tance, tak také některé figury ze setů. Před závěrem večera moderátoři večera připomněli, že Tereza Jindrová absolvovala zkoušky na TCRG o uplynulém víkendu ve Vídni a i když zatím nezná nikdo výsledek, předáním dárku v podobně bundičky se jménem a titulem vyjádřili za skupina a školu naději, že Tereza byla úspěšná.

–  Zakladatelka taneční školy inSpiral Dance Company Tereza Bernardová připravila a nechala vytisknout pro členy své školy publikaci s názvem IRSKÝ TANEC se základními informacemi, které tanečníci potřebují znát. Vedle úvodu je součástí publikace informace o irském tanci a jeho formách, o An Coimisiún, o soutěžích a zkouškách.

V závěru jsou také některé zajímavé odkazy a přehled doporučené literatury. Na publikaci oceňuji, že nepředkládá čtenáři informaci o tom, že by snad jediným druhem irského tance byl ten soutěžní. Publikace se svými 14 stranami je bohatě graficky vybavena fotografiemi z akcí školy. Vzhledem k tomu, že inSpiral Dance Company je školou mezinárodní, bude tato publikace vydána i v anglickém jazyku.

– V průběhu prosince proběhly ve Vídni zkoušky An Coimisiún pro zájemce ucházející se o titul TCRG. Z Česka se zkoušek zúčastnili Gabriela a Jenda Klášterkovi, Tereza Jindrová a Tereza Zemanová. CLRG je v poskytování výsledků (a nejen zkoušek) tak trochu tajnosnubná a tak účastníci zkoušek zatím neznají výsledky. Nicméně držíme všem čtyřem zástupcům Česka palce a přejeme jim, aby se stali úspěšnými absolventy. Před koncem roku 2017 se dozvěděla o přiznání titulu TCRG na základě absolvovaných zkoušek také lektorky letní školy Bridget Madden, které tímto gratulujeme k dosaženému titulu.

– Již před koncem roku jsme začali pracovat na novém ročníku Bernard’s Summer School 2018 a získali jsme příslib účasti prvních lektorů. Těmi prvními byla Vendy van der Meijs, která se jako již tradičně bude věnovat výuce hry na harfu a Robert Harvey. Ten se velmi dobře zapsal na BSS 2017 výukou liltingu a pro rok 2018 přislíbil vedle liltingu vyučovat i hru na irskou flétnu. V době , kdy píši tyto řádky, tak máme přislíbenou účast Jasona O’Neilla, tanečníka z Riverdance show, který byl v Praze už na BSS 2017.

– 31. prosince 2017 skončil roční seriál, který pro milovníky irské tradiční hudby a návštěvníky facebooku připravil houslista z We Banjo 3 Fergal Scahill. Před rokem se zavázal, že v následujícím roce nahraje každý den jeden tune a vyvěsí na svůj profil na FB. Fergal toto dodržel i při poměrně nabitém koncertním programu a navíc pro hraní tu a tam přibral další hudebníky a tak v průběhu roku bylo možno vidět při společném hraní s Fergalem hudebníky z různých částí světa (zejména z USA), kde zrovna We banjo 3 koncertovali.

Pro mě osobně byl tento Fergalův počin velmi podnětný, neboť jsem najednou slyšel melodie, které jsem znal, chtěl jsem si je někdy zahrát, ale neznal jsem jejich název, abych si našel notový záznam (zde mě pravověrní sessionový muzikanti odsoudí). Tímto seriálem jsem si pomohl k řadě melodií a jsem tomu nesmírně rád. Avšak každý bál jednou končívá a tak skončil k 31.12.2017 i Fergalův závazek. Fergal na poslední skladbu, kterou byl Foxhunter’s Reel, pozval hudebníky a tanečníky do Galway k baru Tig Coili ke společnému zahrání. Moc mě potěšilo, že této události se aktivně zúčastnila i Aneta Dortová.

Na úplný závěr bychom rádi popřáli návštěvníkům našich webových stránek a jejich čtenářům úspěšné vykročení do nového roku 2018.

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

Kam za Irskem v ČR?

23.dubnaObraz Doriana Graye (Divadlo)
Praha, Švandovo divadlo od 19:00
O.Wilde
26.dubnaPension pro svobodné pány (Divadlo)
Praha, Divadlo U Valšů od 19:00
S.O'Casey
27.dubnaSet dance Weekend in Prague (Tanec)
Praha
Organizují Sona Sól, výuka Kevin a Carol Monaghan (GB), k tanci hrají Rise The Dust (IRL)
27.dubnaSet Dance Weekend v Praze (Tanec)
Praha, Emauzy od 19:00
Požádá Sona Sól
28.dubnaSkotský festival v Uněticích ()
Unětice, pivovar od 17:00

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků