Aktuality 30. 4. 2026
Revue – květen 2026
– Nesešel ani měsíc s měsícem a opustila nás další výrazná irská zpěvačka. Po březnovém odchodu Dolores Keane odešla na nejvýše umístěné pěvecké pódium ve věku 73 let spoluzakladatelka rodinné skupiny Clannad, zpěvačka, harfenistka, které je zcela po právu přisuzován titul First Lady of Celtic Music, Máire Ní Bhraonáin, Moya Brennan. Narodila se 4. 8. 1952 a mládí strávila v Gweedore v County Donegal. Profesionální uměleckou dráhu začala v roce 1970 právě s čerstvě založenou skupinou Clannad, která se skládala ze sourozenců Brenanových a jejich strýců – dvojčat Pádraigem a Noelem Dugganem. Nejprve vystupovali jen akusticky s harfou, kytarami či flétnami v rodinné hospodě Leo’s Tavern, než se v 70. letech vypravili na první evropská turné. Postupně do svého zvuku zakomponovali elektronické nástroje jako syntezátory a folk smíchali s elektronickou hudbou či rockem. S Clannad dosáhla mezinárodních úspěchů prostřednictvím alb jako Theme from Harry’s Game a Macalla, získala řadu ocenění a ovlivnila umělce napříč žánry. Skladba Theme from Harry’s Game zpívaná výhradně v irštině uchvátila celosvětové publikum a demonstrovala komerční životaschopnost keltské hudby. Tento úspěch pomohl definovat nový hudební směr, mísící tradiční irské prvky s atmosférickou produkcí a významně přispěl ke vzniku keltských a new-age žánrů. S Clannad to bylo poprvé, co píseň v Gaeilge zazněla na BBC Top of the Pops.
Podobně oblíbený byl soundtrack, jejž Clannad vytvořili k seriálu Robin Hood z poloviny 80. let a za nějž získali cenu BAFTA.
Americkou cenu Grammy vyneslo skupině zpívající v irské gaelštině album Landmarks z roku 1997, populární byla také jejich skladba I Will Find You z filmu Poslední mohykán nebo hudba k filmu Vysoká hra patriotů.
Ve svých raných letech se skupina zaměřovala na tradiční irský lid, často vystupovala v irském jazyce. Moyin výrazný, éterický hlas – v kombinaci s její hrou na harfu – se rychle stal ústředním prvkem identity kapely. Během 70. let si Clannad vybudovali oddané fanoušky po celém Irsku, Velké Británii a Severní Americe, zdokonalili svůj zvuk a zároveň zůstali hluboce zakořeněni v gaelských hudebních tradicích.
V průběhu 80. a 90. let pokračovala v uměleckém vývoji s Clannad a toto období vidělo vydání několika kritiky uznávaných a komerčně úspěšných alb, která si vysloužila ocenění včetně ceny Grammy a BAFTA. Zůstala emocionálním a kreativním jádrem skupiny, její vokály zprostředkovávaly hluboký smysl pro dědictví a univerzální emocionální přitažlivost.
Moya Brennan na počátku 90. let odstartovala úspěšnou sólovou dráhu. Debutovala albem Máire z roku 1992, postupně spolupracovala s Mickem Jaggerem z The Rolling Stones, Robertem Plantem, Brucem Hornsbym, Ronanem Keatingem nebo Bonem z U2, který ji pochválil jako „jeden z nejkrásnějších hlasů, které kdy mohlo lidské ucho slyšet“. Její sólové nahrávky rozšířily její hudební paletu, začlenily prvky gospelu a world music, přičemž si zachovaly její nezaměnitelný keltský styl. Tato díla často odrážela témata spirituality, odolnosti a introspekce, nabízela osobnější pohled na její umění a dále utvářela její pověst všestranné a průkopnické umělkyně.
Její sólová kariéra trvala až do roku 2024, kdy se rozloučila deskou Voices & Harps IV natočenou s harfistou Cormacem de Barrem.
Až v pozdějších letech podle Guardianu hudebnice otevřeně promluvila o tom, jak traumatické pro ni bylo v roce 1972 cestovat do Velké Británie kvůli potratu a jak ji to přivedlo k závislosti na alkoholu, kokainu a marihuaně.
Od roku 1985 žila umělkyně ve zhruba rok a půl dlouhém manželství s muzikantem Patem Farrellem, po potratu se pak obrátila k víře. Krátce chodila s Adamem Claytonem ze skupiny U2, než poznala britského fotografa Tima Jarvise. Za něj se vdala roku 1990 a ve stejné době podle svých slov definitivně přestala užívat drogy, doplňuje Guardian.
Kapela se později znovu sešla v roce 2000, znovu potvrdila svůj odkaz a představila svou hudbu novým generacím. Během těchto let zůstala Moya stálou tvůrčí silou a vyvažovala inovace s hlubokým respektem k tradici.
Kromě svých hudebních úspěchů byla vášnivou obhájkyní irské kultury a jazyka, čímž zajistila, že gaelské tradice zůstaly živé a relevantní v současné hudbě.
Moyina kariéra byla definována uměleckou dokonalostí, kulturním významem a globálním vlivem. Její tvorba pomohla utvářet zvuk moderní keltské hudby a inspirovala nespočet umělců napříč generacemi. Zanechává po sobě trvalé dědictví jako umělkyně, inovátorka a kulturní ambasadorka – skutečný hlas Irska, jehož hudba rezonovala daleko za jeho břehy.
Pomohla zpopularizovat tzv. keltskou hudbu ve světě a vystoupila také v Česku. Clannad roku 2011 představili svou snovou hudbu také na festivalu Colours of Ostrava. V tu chvíli se dali dohromady po zhruba patnácti letech, byl to jejich teprve asi třetí společný koncert v původní sestavě. „Dlouhá pauza v činnosti nám vrátila energii,“ řekla tehdy Moya Brennan pro deník Právo.
O dva roky později (12. února 2013) se rodinné seskupení pocházející ze severozápadního pobřeží Irska představilo také na koncertu ve velkém sále pražské Lucerny.
Clannad odehráli poslední rozlučkový koncert v Dublinu roku 2023, kdy oslavili 50. výročí.
Moya Brennan zemřela 13. dubna 2026.
– Tradiční Irish Music Session organizovaná Zdenkem Polednou ve Whisky & kilt se uskutečnila ve čtvrtek 16. dubna 2026. Hudebníci vyplnili téměř celý prostor a je zajímavé, že tato session byla oproštěna od rušivých vlivů ostatních návštěvníků. Těch zde nebylo moc, tedy alespoň v první hodině této akce.
Foto V.Bernard
Mezi netradiční návštěvníky patřili muzikanti z Českých Budějovic Honza Junga s kolegou – hráčem na bouzuki – ze skupiny Vrba. Příjemným překvapením je, že Honza po hraní na kytaru a banjo si přibral ještě concertinu a tak je z něho vlastně multiinstrumentalista.
– Víkend 24. – 26. dubna v Praze patřil Set Dancingovému víkendu, který v posledních letech organizuje taneční skupina Sona Sól v objektu emauzského kláštera. Třídennímu tanečnímu víkendu naplněnému semináři, ceilí a dalšími doprovodnými akcemi korunovala irská kapela Swallow’s Tail Céilí Band a o taneční program se postarala osvědčená manželská dvojice Kevin a Carol Monaghan z Anglie.
Kevin a Carol Monaghan – foto Markéta Utišilová
Swallow’s Tail Ceilí Band – foto Markéta Utišilová
V rámci jednoho ze seminářů ožil i duch člověka, který se tu významně zasloužil o rozšíření irských setových tanců a to v podobě tance Cloonadiveen Lancers. Tento tanec vytvořil Joe O’Hara na paměť svého otce Patricka Sylvestera O’Hary, který byl ve 30. letech 20. století nadšeným tanečníkem v oblasti Tubbercurry i mimo ni. Jeho domov v Cloonadiveen, Aclare, Co.Sligo byl po mnoho let tanečním domem této části farnosti Kilmacteige. Joe O’Hara zde byl na základě mého pozvání v Praze prvně v září 2003 a v dalším čase pomáhal rozvíjet irské setové tance v rámci Letní školy irských tanců a pak i ve společenství The Prague Irish Set Dancers. Když po nějaké době se chystal skončit své působení v této oblasti, přivezl s sebou do Prahy Kevina a Carol, kteří na jeho působení zde úspěšně navázali.
V tanečním reji – foto Markéta Utišilová
Víkend byl velmi dobře obsazen a organizátorům se podařilo probudit o něj zájem i mezi novými tvářemi. Přes nepříznivé podmínky nastolené událostmi ve světě (vysoké ceny ropných produktů, ředění letů za účelem šetření leteckými palivy) a relativně vysokými cenami za ubytování a služby v Praze si tato akce podržela a troufám si napsat po skončení víkendu, že i udržela velmi dobrou pověst, kvůli které se vyplatí se sem vracet.
Úvodní foto Markéty Utišilové je ze Set Dancingového víkendu.
Václav Bernard
