Bernard’s – Irsko, irské tance a něco navíc

Aktuality 31. 5. 2018

Revue – červen 2018

Prázdninový čas, který se kvapem blíží nabízí všem těm, kteří jsou spojeni s irským tancem či s irskou hudbou, řadu zajímavých akcí podporujících sebevzdělání a navázání nových sociálních vazeb. Na kontinentě a i na přilehlých ostrovech (zejména Irsku) se konají letní školy, kempy a další  vzdělávací akce, na kterých vyučují obvykle ti nejlepší ve svém oboru. Na tom všem je krásné vybočit alespoň na chvíli za zavedeného týdenního rozvrhu s několika tréninky a se stále stejnými lidmi a vydat se do neznáma za někým, kdo mě oslovil jako organizátor akce nebo lektor mě blízké aktivity, vstoupit nakrátko do prostředí nových lidí, se kterými mě spojuje společný zájem, ale každý může být pro mě zajímavou osobností. Pokud se poznávání kultury podaří realizovat ještě v prostředí, kde je tato kultura “doma”, je to jistě výhra i pro moje další směřování. Myslím si, že každý, kdo se zaměřuje na nějakou folklorní aktivitu, měl by se s ní seznámit  v jejím autentickém prostředí. Mnohé z toho, co se zde presentuje jako irský tanec, má k němu docela daleko a podobné je to i u irské hudby. Snažíme se nejen prostřednictvím našich stránek vyprovokovat tanečníky i hudebníky k tomu, aby se více zajímali o tanec a hudbu a nebylo by vůbec špatné, kdyby se hudebníci začali zajímat o tanec a tanečníci o hudbu. Pak by třeba takové setkání hudebníků a tanečníků nemuselo vyznět disharmonicky a více by se to přiblížilo tomu irskému prostředí, kde hudebník zahraje a tanečník bez rozpaků zatancuje a přitom to je bezvadně přirozené, lehké a příjemné pro oči i uši.
Setoví tanečníci mají dost možností hlavně v Irsku – v průběhu července se konají tři největší školy (Willie Clancy, South Sligo Summer School a Joe Mooney Summer School), které poskytují po všech stránkách dost materiálu a společenského vyžití. Na těchto školách je i prostor pro hudebníky, protože všechny tři školy vypisují i hudební lekce. Poněkud horší to mají soutěžní step dancingoví tanečníci, protože k účasti na školách v průběhu prázdnin potřebují souhlas svého učitele. A to obvykle bývá velká brzda. Nicméně školy jsou – již v červnu začíná Blas international School na universitě v Limericku, hodně aktivní v prázdninových tanečních aktivitách je i Shane McAvinchey a myslím, že i Riverdance pořádá v Irsku svoji letní školu. Na kontinentě sice školy a skupiny pořádají svá soustředění a letní školy, ale je to obvykle pod vedením vlastních učitelů a lektorů. Výjimku tvoří inSpiral Dance Company ve Finsku, která pořádá letní školu s pozvaným lektorem, kterým je Michael Gardiner (původem z Hession School, dále pak Riverdance, Fusion Fighters, Trad on the Prom atd.).

Myslím, že tato letní škola může nejen po motivační stránce hodně ovlivnit místní tanečnice a tanečníky a promítne se to v budoucím čase do jejich soutěžní úrovně. Také do Prahy v rámci BSS 2018 přivážíme z Irska zajímavé hudebníky a tanečníky, nabízíme zajímavý program a do něho zapojujeme to nejlepší z místních tanečníků a hudebníků. V současné době registrujeme mezi přihlášenými tanečnice a tanečníky ze tří soutěžních škol s majoritní základnou v Česku. Ačkoliv první uzávěrka přihlášek je k 1.6. 2018, lze se i nadále přihlásit, ale jen na ty lekce, které nebyly v souvislosti s první uzávěrkou zrušeny.

 

– Osmý ročník festivalu Irský Máj se nám v letošním roce posunul z prvního víkendu na víkend druhý. A tak na tradičně nejzajímavější část festivalu přehlídka tanečních skupin s názvem Pod jednou střechou se koná v pátek 11. května na místě tradičním. Tím je, samozřejmě, Divadlo V Celetné. Námětem pro taneční choreografie je v tomto ročníku Irská mytologie. Zúčastnit se této přehlídky dostalo příležitost celkem osm skupin a škol: Coiscéim, Gall-Tír, inSpiral, Níl Na Lá, Rinceoirí, Seamróg, Simply Dance a Sona Sól. Všechny zúčastněné skupiny a školy přistoupily k tématu i podle vyjádření Marušky Haklové zodpovědně a tomu odpovídal i výsledek. Divadlo bylo do posledního místa vyprodané a tak po úvodním “zmatkářském” výstupu moderátorky večera Míši Váňové se mohli diváci ponořit do bájí a pověstí zeleného ostrova. Zahajuje inSpiral Dance Company choreografií Svatojánská noc. Tanečnice  o Svatojánské noci sbírají řebříček, umísťují pod polštář, aby v následném spánku se jim zdálo o jejich vyvoleném. V závěsu taneční skupina Simply Dance složená většinou z věkově mladších tanečnic předvádí choreografii Terezy Zemanové Píseň moře. Třetí v pořadí se na pódiu objevuje jediná mimopražská skupina Níl Na La (Brno) s choreografií Kelpies, což jsou vodní tvorové číhající na pocestné, které stahují do vodních hlubin.

Níl Na La – foto M.Utišilová

Seamróg – foto M.Utišilová

 

Že není jednoduché proniknout do světa prastarého národa Lidu z kopců nás svojí choreografií Aos Sí přesvědčila taneční skupina Seamróg. Pozornost publika jistě velmi upoutala choreografie skupiny Sona Sól o tom, jak se stala irská harfa státním znakem Irska. Řeku s plavoucí mrtvolou na pódiu patrně ještě nikdo neviděl. K nedobrým pověstem o tzv. Banshee přispěli Rinceoirí prostřednictvím choreografie Terezy Šmejkalové. S choreografií Družina královny Ainé – ples víl manželů Klášterkových nás tanečnice Gall-Tíru zavedly na oslavu Beltainu, svátku života a ohně.

Sona Sól – foto M.Utišilová

Rinceoirí – Foto M.Utišilová

Gall-Tír Academy – foto M.Utišilová

Před přestávkou se mohli diváci ponořit do nejednoduchých veršů irského básníka W.B.Yeatse a za tanečního doprovodu skupiny Coiscéim v několika výstupech proniknout mezi jeden z historických národů Irska, mezi lid Tuatha Dé Danann. Coiscéim předvedl celkem osm choreografií v různých rytmech, jejichž autorem byla převážně Hanka Nezvedová. Pochmurnou choreografií Samhain Night otevírá skupina Seamróg druhou část večera. Další choreografie What comes through the mirror? v podání brněnské skupiny Níl Na Lá nás zavádí světa obývaného elfy, bohy, duchy a přízraky a kde i jen druhá strana zrcadla může mýtus dělit od skutečnosti. Svět leprechaunů na pódium předvádí skupina Simply Dance v choreografii Golden Rainbow. Optimistickou a veselou scénu mladých tanečnic ze Simply Dance střídá řízný nástup vojáků z Fianny v podání pánské části Gall-Tíru a tím začíná choreografie Tír na nÓg manželů Klášterových. Vojensky střídmou část choreografie však brzy rozmělní Niamh se svoji družinou a tak odchod Oisína do Země věčného mládí je v rytmu tance a nikoliv vojenského pochodu. Beltainské ohně se znovu dostávají na scénu prostřednictvím choreografie Beltine Terezy Bernardové, kterou ztvárnili tanečníci a tanečnice z inSpiral Dance Company. Magickou tmou a jen světélkujícími bludičkami zakončují Rinceoirí osmou “Střechu”, první programový večer třídenního festivalu.

Coiscéim – foto M.Utišilová

Simply – foto M.Utišilová

Co říci k večeru? Byl jako vždy perfektně připraven. Skupiny a školy si skutečně daly práci s choreografiemi, nastudovaly příslušné materiály a podle vybraného tématu “ušily” jednotlivé choreografie. S potěšením jsem musel konstatovat, že na fotografiích, které jsem v průběhu večera nafotografoval, jsem nenašel žádné rozhozené nohy u kolektivních výstupů: když stál jeden na pravé noze a měl zvednutou levou v zalomení dozadu, měli to tak i ostatní tanečníci/tanečnice. Potěšilo mě i několik nových nápadů, které se skupinám podařilo vtělit do svých choreografií. Těšil jsem se na milé a chytré komentáře Míši Váňové. Už i proto, že jsem si nestačil (a asi stejně jako většina ostatních diváků) předem nastudovat program. Tentokrát jsem si musel doma program dostudovat a spojit s fotografiemi, abych si více uvědomil, co jsem viděl. Ale rozumím tomu, že Míša své vstupy se rozhodla dělat jinak než obvykle.


Střecha je zcela určitě zatím nejpovedenější část festivalu. Ve struktuře asi není třeba nic měnit. Velkou škodou této akce je limitující velikost divadla, protože při dobré propagaci by se večer dal “prodat” více divákům. A také bych přál tanečníkům v zákulisí, aby měli možnost vidět vystoupení ostatních skupin. To stávající kapacita divadla nedovoluje. Osobně mi tu chyběly další taneční skupiny, které by jistě byly obohacením programu. Mám na mysli Irské sestry z Jablonce n.N. a brněnský Démáirt. Na druhé straně chápu, že vzdálenost může hrát svoji roli. Ale na třetí stranu bych zmínil, že by festivalu slušelo, kdyby se rozvíjel v této části i směrem mezinárodním a mezi tradičními českými skupinami kdyby se objevila třeba zatím jen jedna zahraniční.

– Součástí sobotního programu festivalu Irský Máj bylo večerní společné vystoupení hudební skupiny Shannon a taneční skupiny Rinceoirí. K tomuto vystoupení se mi podařilo přistoupit asi 10 minut po začátku, kdy Shannoni hráli a zpívali hornickou píseň. Po chvíli jsem pochopil, že večer je asi pojat jinak, než byla vystoupení Rinceoirí a Shannonu na Beltinech 2016 a 17  pod Troskami. Tam Shannon hrál a Rinceoirí na jejich hudbu tancovali.

Foto M.Utišilová

Shannon – foto V.Bernard

Po bloku Shannonu následoval blok Rinceoirí, který tak nějak filištínsky uváděl Pavel Švestka ze Shannonu. Blok choreografií Rinceoirí vždy představoval nějakou epizodu jakoby vystřiženou ze života skupiny: 1) tanečnice nezvládala tempo skupiny a tak ji skupina vyloučila. Tanečnice se zdokonalila a byla přijata zpět. 2) O tanečníka měly zájem dvě jeho taneční kolegyně. Hoch byl trochu nerozhodnutý a tak v konečném efektu dostal od obou “kopačky” a děvčata se usmířila 3) To byla nějaká love story. A tak se střídaly obě skupiny a pouze před závěrem asi dvě či tři choreografie jely na živou hudbu. Celé vystoupení i s přestávkou trvalo necelé tři hodiny.

Rinceoirí – foto V.Bernard

Byl jsem příjemně překvapen, že na tento večer přišla děvčata, která působila v Rinceoirí v dřívějších dobách a zároveň mě překvapilo, že až na výjimky zde nebyli členové jiných tanečních skupin a  škol. Publikum v hlediště bylo téměř výlučně složené z rodinných příslušníků, přátel a jinak spřízněných duší.


Rinceoirí a Shannon – foto V.Bernard

Taneční vystoupení bylo po technické stránce dobře odvedené – tanečnice a tanečníci Rinceoirí jsou na velmi dobré taneční úrovni – a celkovému efektu  hodně pomáhá i poměrně velké zázemí v podobě kostýmů, které děvčatům velmi sluší. Pojetí večera a některým choreografiím se mi nepodařilo porozumět. U Shannonu mě mrzí, že s některými skladbami a písněmi zamrznul na době, kdy zde ještě působil Marek Zienert a to je u kapely, která má tak výrazný drive, obrovská škoda.

Irish Music Session ve Whisky & Kilt se konala ve čtvrtek 17. května za poměrně komorní účasti hudebníků. Přesto v jednu chvíli za stolem, okolo kterého se hrálo, seděli – jestli jsem dobře počítal – muzikanti 6 národností – USA, Irsko, Anglie, Holandsko, Německo a Česko. Vedle obvyklého repertoáru sem ne zcela pravidelní účastníci přinesli některé nové sety a melodie (tunes). Diváků a posluchačů nebylo moc a přesto neubylo takového nešvaru – zejména na straně muzikantů –  že v době, kdy se hrálo nebo někdo zpíval, tak se část z nich u stolu hlasitě bavila. Myslím, že ti, kteří session využívají spíše jako hyde park, by se měli scházet buď jinde a nebo jindy.

Foto Markéta Utišilová

Podobným zjevným nešvarem těchto sessions je, že si muzikant zabere místo u stolu a většinu času tráví povídáním u baru.  Je škoda, že nepsaná pravidla těchto akcí dost často porušují právě muzikanti, kteří by naopak ku svému prospěchu je měli dodržovat. Dalším problémem je, že dost často se na takové session sejde určitý nepoměr melodických a doprovodných nástrojů. V případě, že hraje melodii jeden nebo 2 nástroje, měli by se ostatní muzikanti s citem sobě vlastním “umravnit” a nesnažit se nechat vyniknout svému nástroji. Pokud toto není respektováno, šraml asi není moc k poslouchání. A ještě dvě myšlenky ke společnému hraní, které vycházejí z pravidel pro sessions: Když melodii neumím, tak ji za každou cenu nehraji. Sessions jsou společná hraní a tomu by měl odpovídat výběr setů a tunes. Ohrané melodie, ale hrané co největším počtem přítomných muzikantů, vytvářejí daleko lepší atmosféru a mobilizují chuť si společně zahrát. Rád bych zde poděkoval Janu Banisovi za jeho podporu či spíše podepření nás méně zkušených a zdatných hráčů. Dokázal nás několikrát podržet tam, kde naše selhávaly naše prsty nebo paměť. I to patří jako jev k dobré session. Díky.

Prague Feis se o víkendu 26. a 27. května uskutečnil už po desáté a už poněkolikáté se koná v ZŠ v Kunraticích. Navštívil jsem tuto akci jen první den a opět jsem se přesvědčil, že Rinceoirí mají tuto akci celkem bezvadně nacvičenou a pokud jim do něčeho nezasáhnou anglické šéfové, vše klape velmi dobře. Tentokrát to bylo opět při vyhlašování výsledků. Myslím si, že kdyby tu většinu slovanských jmen četla některá šikovná děvčica z Rince, určitě by jí bylo podstatně lépe rozumět a myslím, že by i lépe vyslovila ta další cizokrajná jména.
Soutěžní program byl realizován v čase a tak nejen byla dodržena přestávka na oběd, ale první den soutěžení byl ukončen v plánované době. Atmosféra byla poklidná až pohodová.

 

Čekal jsem, že Rinceoirí poněkud více připomenou, že tato soutěž se v Praze koná již podesáté – třeba výstavkou fotografií z předchozích ročníků nebo nějakou statistikou v podobě počtu účastníků a zúčastněných škol. Myslel jsem si, že se tu potkám s Natálii Harrisovou, která – jak už jsme napsal jinde – měla zásadní podíl na úspěšném zavedení a stabilizaci této akce. Posléze jsem zjistil, že ani nikým nebyla pozvána.  Svoje první angažmá v pozici TCRG si zde odbývala i Tereza Zemanová a Gábina Klášterková (podle fotografií na FB se Jenda dostavil na nedělní část soutěžení). Nestává se něco podobného tak často a tak bych na místě organizátorů tuto věc připomněl. Přece jenom do budoucnosti to budou školy, které Prague Feis budou zásobovat asi nejvíce svými účastníky.  Mezi účastníky jsem alespoň první den nepostřehnul některé školy, které jsem tu byl zvyklý vídávat a to je velmi škoda.

Velmi zajímavou pozici zaujal na tomto feis Jakub Mašek. Na svých “chůdách” chodil mezi účastníky,  s příslušným nadhledem rozdával takovou tu příjemnou náladu a rozsvěcoval úsměvy na tvářích. Z pozice člověka, který tu jen tak pomáhá a nemá asi žádnou zásadní odpovědnost, také dobře působil na pozici “odpočítávače” a všiml jsem si, že nejednou pomáhal zahánět nervozitu startujícímu tanečníkovi. Objevily se tu mamky “Rinkojračky” se svými ratolestmi a to bylo také alespoň pro nás pamětníky příjemné zpestření akce.

I když Lucka s Terezou na snímku vypadají na snímku trochu konfrontačně a manžel Terezy a tatínek Lucky vypadají, jako když soudcují či fandí,  žádný duel se tu nekonal. Bylo to přátelské setkání dvou mamek, které spojuje společná taneční minulost.

 

V průběhu víkendu bylo rozdáno spousta pohárů a medailí, v tělocvičně se dalo zaznamenat svou radostných okamžiků, ale i zklamání. Ale ve výsledném efektu šlo o podařenou akci, ze které většina zúčastněných a asi i organizátorů odjížděla v dobrém rozpoložení. A to je nakonec to nejdůležitější.

Michal Zubalík, kterého řada z nás zná z tanečního působení v Česku,  je opět na výjezdu  s taneční show. Tentokrát je to show Gaelforce Dance a v průběhu téměř celého května “turuje” po Číně. A zřejmě mu to vydrží ještě kus června. Vždyť Čína je veliká.

(Úvodní fotografie je z divadlo Globe, kde Rinceoirí v září 2003 natáčeli své propagační video).

Václav Bernard

Další články z rubriky Aktuality

Kam za Irskem v ČR?

22.srpnaIrský večer (Tanec)
Praha, Novoměstská radnice od 19:30
Irský večer, který je součástí BSS 2018, bude plně věnován irské hudbě a tanci. K tanci hraje kapela Rookery (CZ) společně s lektory BSS 20189 - Ultan O'Brien (housle) a Robert Harvey (Irská flétna)
24.srpnaZávěrečný večer BSS 2018 (Hudba)
Praha, Divadlo Ponec od 19:30
Závěrečný večer Bernard's Summer School 2018
30.srpnaDeliou (Hudba)
Kutná Hora, Blues Café od 19:00
4.záříJauvajs + Jolly Buskers (Hudba)
Praha, Salmovská literární kavárna od 19:30
5.záříDeliou (Hudba)
Praha, Zahrada Aneřského kláštera od 20:00
Pražský křest CD Ar Wonojenn

Objednávky tanečních bot a doplňků

Objednávky tanečních bot a doplňků