Aktuality 13. 3. 2026
Etiketa irské tradiční session
Nastal čas, kdy v souvislosti s blížícím se irským svátkem sv. Patrika (17. března) se lze v řadě hospod a pubů setkat s irskými tradičními hudebními dýchánky, které se nazývají session. Sejde se parta kamarádů, kteří hrají irskou tradiční hudbu na nástroje v tomto druhu muziky používanými a společně nijak plánovaně hrají. Obvykle hrají sety po třech melodiích (obvykle nazývané „tunes“) a nicméně hrají nikoliv z not, ale po paměti. Melodie v setech jsou normálně v jednom rytmu – třeba jsou to všechno reely, jigy nebo polky a mohou to být i řídčeji zastoupené hornpipe nebo slide, march či waltz. Jen velmi dobří a sehraní muzikanti si dovolí zaimprovizovat v jednom setu s více rytmy. To je spíše věc aranžů v hudebních skupinách. Pokud jde o tzv. otevřenou session, není problém přijít s hudebním nástrojem a příležitostně se zapojit. Příležitostně znamená, že hraji, když melodii či celý set znám a umím zahrát. Pakliže to není otevřená session, tak buď čekám na vyzvání a nebo se zeptám, zda se smím připojit. Zpestřením těchto hudebních setkání bývá i přítomnost zpěváka či zpěváků, kteří po dohodě s hudebníky vstoupí do hudebního programu obvykle za jejich přispění.
Tak to je stručná charakteristika irských sessions a to zejména z pohledu muzikanta. Našel jsem na internetu o těchto hudebních setkání několik pravidel, která by si měl před vstupem přečíst návštěvník: jednak aby věděl, do čeho jde a pak také jak se má chovat.
Session ve Valdštejnské lodžii v lednu 2026 – foto M.Utišilová
Nepsaná pravidla irské tradiční session vám nikdo neřekne
Vejděte do špatné hospody ve špatnou chvíli a okamžitě to ucítíte – kolektivní ticho, hlavy skloněné nad nástroji, rozehraná melodie, kterou nikdo neoznámil. Vítejte na irském trad session, jednom z nejtišších mimořádných zážitků, se kterými se kdekoli na světě setkáte. A pokud jste nikdy nebyli, existuje několik věcí, které vám nikdo neřekne, než vejdete.
Relace nemá žádný seznam
Iriská trad session není představení. Není zde žádné pódium, žádné osvětlovací zařízení. Muzikanti přitáhnou židle do hrubého kruhu, přikývnou jeden na druhého a někdo prostě… začne.
Melodie prochází kolem skupiny prostřednictvím instinktu a paměti. Hráči, kteří to znají, se připojují. Ti, kteří to neznají, poslouchejte. Nikdo nediriguje. Nikdo neoznámí, co bude dál.
To je celá podstata. Hudba patří všem v kruhu – a nikomu konkrétnímu.
Kruh má nevyslovenou hierarchii
Hudebník, který spustí melodii, nastaví tempo a tóninu. Tato role obvykle připadá na nejzkušenějšího hráče v místnosti, i když to nikdy není řečeno nahlas.
Ostatní hráči zaostávají a přidávají vrstvy houslí, flétny, plechové píšťalky, píšťalky uilleann, akordeon a bodhrán. Nováčci sedí na okraji kruhu a poslouchají, učí se, kdy – a zda – vstoupit.
Toto není snobismus. Je to respekt. Relace funguje, protože každý rozumí tvaru věci.
Proč nikdy neuslyšíte vyhovění žádosti
Požádat profesionálního hudebníka, aby zahrál „Danny Boy“, je v tradičních kruzích menší společenská katastrofa. Ta píseň je salónní balada – ne trad – a její vyžádání vás okamžitě označí jako někoho, kdo nerozumí formě.
Tradiční hudebníci hrají to, co přirozeně vyplývá ze samotné session. Požadavky z parketu narušují koncentraci, přerušují tok a staví preferenci jednoho člověka nad kolektivní zážitek ze hry všech.
Laskavý hudebník by se mohl usmát a přikývnout. Ale oni to hrát nebudou.
Ticho mezi melodiemi je posvátné
Zde je to, co většinu návštěvníků překvapuje: mezery mezi melodiemi jsou často zcela tiché.
Nikdo netleská. Ticho nikdo nevyplní chatem. Muzikanti chvíli sedí – někdy se zavřenýma očima – a pak někdo ucítí podobu toho, co by mělo následovat, a začne znovu.
Tleskat mezi melodiemi je turistická vyprávění. Pokud jste skutečně dojatí, tiché „krásné“ nebo prosté přikývnutí je víc než dost.
Bodhrán má svá vlastní pravidla
Bodhrán — ruční buben z kozí kůže — je nástroj, na který se váže nejvíce pravidel.
Hráč na bodhrán by se měl připojit pouze na pozvání ostatních hudebníků. Hrát nezvaný bodhrán přes jemný průchod uilleannských loketních dud zdvořile považováno za akt kulturního vandalismu.
Pokud hrajete bodhrán, přineste ho do hospody. Nechte to pod stolem. Počkejte na dotaz. To je způsob.
Jak najít skutečnou irskou trad session
Ne každá hospodská reklama na „tradiční hudbu“ provozuje opravdovou session. Mnoho z nich nabízí plánovaná vystoupení placených hudebníků – což je příjemné, ale v jiném duchu.
Skutečné setkání je obvykle neformální, uprostřed týdne a oznámené na ručně psané kartě ve výloze hospody. Muzikanti nejsou placeni. Jsou tam, protože chtějí hrát.
County Clare – zejména Ennis a Doolin – a město Galway patří mezi nejlepší místa v zemi pro opravdovou věc. Náš průvodce po nejlepších hospodách v Irsku pro hudbu a půllitry je dobrým výchozím bodem pro plánování vašich večerů.
Newsletter Love Ireland na adrese loveireland.substack.com také přináší pravidelné tipy, jak najít autentická setkání v průběhu roku – stojí za to se předplatit před cestou.
Pocit, který s vámi zůstane
Po dobré trad session se usadí zvláštní pocit – něco mezi spokojeností a melancholií, pro kterou irský jazyk sotva má slova.
Nemusíte rozumět každé melodii nebo rozpoznat každý nástroj. Musíte jen sedět, držet zlehka půllitr a nechat to být.
Někteří návštěvníci nám říkají, že je to ta nejirštější věc, kterou zažili na celé své cestě. Účast nic nestojí. Nežádá po vás nic kromě přítomnosti.
Irské tradice nepřicházejí s vysvětlením. Přicházejí s hudbou, tichem a pocitem, že jste zabloudili do něčeho prastarého a stále velmi živého.
Zajistěte si svůj vysněný irský zážitek, než bude pryč!
Tak hurá na session, okolo svátku sv. Patrika je jich skutečně dost. Ne ve všech se však setkáte s tím, co je zde popsáno.
Úvodní foto z Irish Music Session 20.02.2026 ve Whisky & kilt – foto M.Utišilová
Václav Bernard
