Ve jménu otce

06. 08. 2009 | 410 přečtení

Ne, nebojte, nezačínám s modlením. Rád bych tu připomněl jeden britsko-irský film z roku 1993 režiséra Jima Sheridana, který bude možno vidět na televizi Prima v neděli 9.srpna 2009 ve 22:10 hod.

Ir Gerry Conlon, malý příležitostný zloděj z Belfastu, byl neprávem obviněn a uvězněn za spoluúčast na bombovém atentátu IRA v r. 1974 v Londýně. Britská policie ho stejně jako jeho čtyři přátele donutila k přiznání za spolupráci s IRA teroristy a odsoudila na doživotí ve vězení. Odsouzený byl i Gerryho otec Giuseppe Conlon. Gerry strávil se svým umírajícím otcem čtrnáct let ve vězení se snahou obhájit svou nevinu a očistit otcovo jméno. Až britská právnička Gareth Peirceová dokázala před soudem a celou veřejností jejich nevinu... 

Politické drama režiséra Jima Sheridana Ve jménu otce se zabývá známým případem tzv. Guilfordské čtyřky. Po atentátu IRA na hospodu v Guilfordu v roce 1974, při němž bylo pět mrtvých a několik desítek těžce raněných, což mělo za následek tvrdá opatření proti terorismu, byli ze zločinu obviněni a odsouzeni čtyři mladí lidé a sedm dalších obžalovaných (včetně dětí) dostalo vysoké tresty za spoluúčast. Až patnáct let po vynesení rozsudku byla v odvolacím soudu pod tlakem veřejného mínění kauza zrušena, ale úplné spravedlnosti nebylo a ani nemohlo být učiněno zadost. Snímek vznikl na základě autobiografické knihy hlavního z odsouzených, Gerryho Conlona, Prokázaná nevina. Ve vyprávění protagonisty se odvíjejí události tak, jak je líčí na kazetě své zástupkyni u odvolacího soudu, advokátce Gareth Peirceové, která měla později hlavní zásluhu na osvobozujícím rozsudku. Jsou tu zachyceny události před atentátem, zadržení domnělých pachatelů, soudní proces, pobyt ve vězení a konečně vítězný odvolací soud. V centru stojí vztah Gerryho k jeho otci, který byl odsouzen spolu s ním a žil s ním v jedné cele, ale který se bohužel svobody nedočkal. Otec jako věřící irský katolík dodržoval zásady Písma a těžce nesl, že jeho syn byl lehkomyslný flákač a zloděj. Generační a rodinný střet je ovšem provázen závěrečným smířením. Film sice jednoznačně odsuzuje praktiky IRA, ale zároveň předkládá jako objektivní fakta tvrzení, jež mohou být zpochybňována. Vychází jen ze subjektivního pohledu oběti a místy až zbytečně démonizuje policejní zvůli. V zásadě však klade důraz na obecně lidské hledisko, prezentované obtížným bojem proti nespravedlnosti.
V roce 1994 byl představen na 44. MFF v Berlíně a zde tento film získal Velkou cenu Zlatého berlínského medvěda a sedm nominací na Oscara.
Takže hezkou zábavu.
 

V.B.

Nahoru