Co jsou vlastně irské tance
Sám název nám jasně prozrazuje, že jde o tance ze „zeleného ostrova“. Dnes jsou ale hojně rozšířené po celém světě a jsou velice populární, zvláště pak ve spojení s irskou muzikou, která je stejně živá a nabitá energií jako samotný tanec.
Hodně lidí si pod pojmem irské tance může představit taneční show jako je např. Riverdance či Lord of the dance. Faktem je, že irské tance skýtají několikero dalších tanečních forem.
S irskými tanci se může soutěžit, vystupovat nebo si jen tak tančit pro radost se skupinkou přátel. Jde o tance sólové i skupinové. V jednom stylu musíte tančit vzpřímeně s rukama u těla, na špičkách a křížit při tanci nohy co nejvíce to jde, v jiném stylu naopak můžete šoupat nohama o zem, mít naprosto uvolněné tělo i paže. Ke každému stylu také obouváme jiné boty.
Irské tance jsou „otevřené“ všem lidem, kteří rádi tančí. Nezáleží na věku, na výšce ani na váze. Někdy je to pěkná dřina, ze začátku až nezvyklá zátěž dolních končetin, ale každopádně obecně irské tance jsou velice zábavné a užít si je může vskutku každý!
Historie
V době vikingských nájezdů (7. - 8. st. n. l.) bylo zničeno mnoho knih a dokumentů, proto se ví jen velice málo o předchozí taneční historii. S koncem nájezdů v r. 1014 začaly tzv. Feisianna, což byla kombinace obchodního trhu, politického shromáždění a kulturní události. Součástí byla zábava, vypravování příběhů, předvádení řemesel, hudba a tanec. Během 12. století byly keltské tradice odmítnuty. Když v roce 1366 zákon z Kilkenny ustanovil přísný postih každému, kdo udržoval irské zvyky, tradiční tanec začal upadat a přežíval pouze v utajení.
Během 16. a 17. století se stalo populární tzv. tancování na křižovatkách - „crossroads dancing“. Kněží tančení na křižovatkách odsuzovali jako nemravné a tak Gaelic League zorganizovala první ceilí v r. 1697. To umožňovalo tanečníkům tančit v domě pod dohledem. Ceilí nebylo drženo v Irsku, ale v Londýně. Tradiční irská kultura se rozvíjela potají až do počátku 18. století. Okolo roku 1750 se uvolnily dříve velmi přísné mravy, což umožnilo další rozkvět irského tance. Tanec učili taneční mistři, kteří při svém cestování po kraji pobývali ve vesnicích a učili taneční kroky. Působení tanečního mistra ve vesnici bylo vždy chloubou a pýchou jejích obyvatel.
V roce 1929 byla založena komise irských tanců (An Coimisiún), která vytvořila pravidla pro výuku, rozhodování a soutěže, která se používají dodnes. Ve 30. a 40. letech minulého století nadšení pro tanec díky imigraci a nezaměstnanosti pokleslo a stejně tak i zájem o hudbu upadl.
V době tanečních mistrů (Dance Masters) a zákazu všeho irského tanečníci vystupovali na stolech a sudech. Ve 20. století se začali budovat pro soutěžící jeviště. Byly představeny nové kroky jako například přeskoky, které vyžadovaly více prostoru.
Vyučování irského tance začalo záhy na počátku 20. století. Před rokem 1920 dívky pouze zřídka tančily sólové tance. Změnily se i taneční styly, dříve se například při sólových tancích nedržely paže podél těla, byly více uvolněné a často opřené v pase. K této změně zřejmě vedl názor kněžích, kteří prohlašovali, že nehybné paže podél těla působí méně vyzývavě a nutí dívky k větší sebekontrole.
V roce 1924 začaly dívky tančit v měkkých botách. Chlapci v měkkých botách sice zpočátku tančili také, ale v sedmdesátých letech od nich definitivně upustili. K vývoji došlo i u tvrdých bot, změnila se jejich podoba i technologie výroby, dnešní stepky mají laminátové špičky a duté paty. Dříve se k dosažení klapavého zvuku používaly hřebíky. V roce 1985 byly vynalezeny Bubble heels (usnadňují úder patami o sebe), které však byly na soutěžích zakázány. (http://library.thinkquest.org)
Druhy irského tance
Step Dancing
Step Dancing je soutěžní forma irského sólového tance, která je dnes velice populární hlavně díky tanečním show jako jsou Riverdance či Lord of the Dance. Tančí se buď v „soft shoes“(měkkých) nebo v „hard shoes“(tvrdých botách).
V minulosti (na konci 18. stol.) byly taneční kroky vymýšleny mistry irského tance. Ti cestovali od města k městu a učili základní taneční kroky všechny ty, kteří měli zájem a mohli si to finančně dovolit. Taneční mistři často přizpůsobili tance vhodné tradiční hudbě a tím položily základy k většině dnešních tradičních tanců-ceilí, step dancingu a setům. Kroky byly ovlivněny různými tanečními pohyby a údery nohou, zvané battering, používané pro zvýraznění rytmu. Tancovalo se ve stísněném prostoru a například na soutěžích tanečníci předváděli své umění na stolové desce či podobném malém jevišti.
K písemnému ustanovení stylu, které definovalo moderní step dancing, došlo ve 20. letech minulého století a poskytlo tak základy pro hodnocení soutěží. V prvotním stylu byly v krokách kladeny důrazy na držení těla – nohy u sebe, bez vysokých výšvihů a otáčení. To se změnilo během 50. a 60. let s větší dostupností větších jevišť umožňujících předvedení postupových kroků, kruhových leadů, sedmiček a trojek, a otoček, které dnes tak důvěrně známe.
Kroky v irském step dancingu jsou originální s každou školou nebo tanečním učitelem. Jsou vymýšleny učiteli irských tanců pro studenty z jejich škol. Každý tanec je postaven ze základních prvků, nebo kroků, ale celková taneční sestava je unikátem. Tyto tance se stále vyvíjí.
Každý krok, v soft shoes i v hard shoes, je sekvencí pohybu chodidel, nohou a skoků, která v hudbě trvá 8 taktů na „pravou nohu“ a poté je celá sekvence opakovaná na „levou nohu“. Hard shoes dále zahrnují „klikání“ (úder podpatků o sebe), „trebly“ (údery špiček bot o podlahu v pohybu vpřed a vzad), „stampy“ (výrazný úder celým chodidlem do podlahy) a zvedající se počet komplikovaných kombinací úderů špiček a podpatků.
Krokové sestavy se tančí ve čtyřech úrovních - Beginners, Primary, Intermediate, Open – v různých rytmech irské tradiční hudby - reel, jig, hornpipe.
Základními tanci jsou: Reel, Light jig, Slip jig, Single jig, Treble (heavy) jig, Hornpipe, Set dance.
Reel – hudba v 2/4 nebo ve 4/4 taktu. Z tanečního pohledu jde o nejzákladnější tanec v měkkých botách. Obvykle se učí jako první a obsahuje základní krokové kombinace, které se rozvíjí i v dalších tancích.
Light (double) jig – hudba v 6/8 taktu. Svižné tempo. Druhý nejzákladnější hudební i taneční rytmus. Typickými krokovými kombinacemi jsou tzv. „Rise and Grind“ a „Sink and Grind“, jigové kroky. Při rychlosti hudby tento druh tance zřídka obsahuje veliké výskoky. Důraz je naopak kladen na švih v krocích a na vytočení pozice.
Single jig – hudba v 6/8 taktu. Opět svižné tempo avšak lehce odlišný (odlehčený) rytmus od Light jigu. Hojně se objevují výskoky.
Slip jig – hudba v 9/8, výjimečně v 12/8 taktu. Tento tanec se tančí v měkkých botách. Pro svou lehkost a ladnost je občas přezdíván irským baletem. Pokud nejde o zkoušky, tančí ho většinou pouze dámy.
Heavy/Treble/Double jig – hudba je stejně jako Light jig a Single jig v 6/8 taktu, ovšem tempo je mnohem pomalejší, protože jde o stepový tanec, který je naopak velice svižný. Obvykle se učí jako první stepový tanec.
Hornpipe – hudba ve 4/4 nebo 2/4 taktu. Asi nejnáročnější rytmus, tančí se v hard shoes. Každý úder má přesně své místo, ať už je tančen začátečníky či nejpokročilejšími tanečníky. Kdo pochopí a pronikne tanečně do tohoto komplikovaného rytmu, zaručeně se hornpipe stane jeho nejoblíbenějším stepovým tancem.
Set Dance – jde o sólový tanec v hard shoes. Skládá se ze dvou částí – krok, který se tančí od pravé a od levé nohy; a set, který je stejně dlouhý nebo delší než krok a na druhou stranu se již neopakuje. Je tvořen učitelem na speciální hudbu (seznam 38 skladeb je dán An Coimisiún) v jigovém či hornpipovém rytmu. Každý tanec je také jinak dlouhý a podle náročnosti kroků je možný výběr rychlosti. Zajímavé na těchto tancích je že ne všechny splňují obvyklý 8mi taktový vzor. Např. část skladby je někdy 6 taktů dlouhá, někdy 14 atp. Setový tanec předvádí tanečníci Open úrovně na šampionátech, když dostanou recall (postupují) z prvních dvou kol (step+softy)
Pozn.: Stejný název, setové tance, patří i dalšímu, zcela odlišnému druhu irských tanců. V tomto druhém případě jde o společenské tance. Jejich charakteristika je popsána níže.
Traditional Set dance – skládá se ze dvou částí – krok, který se tančí od pravé a od levé nohy, a set. Hudba a kroky každého tance byly stanoveny tanečními mistry v minulosti a byly předány pod patronát An Coimisiún jako součást bohaté historie stepdancingu. Proto se nazývají tradičními. Tyto tance jsou stejné ve všech školách, pouze se mohou drobě lišit technickým provedením a několika verzemi konečných částí některých setů. Vystupují se pod skladbou se stejným názvem. Tyto tance jsou na úrovni začátečníků a primary a jejich tempo je tím poměrně svižné. Základními tanci této kategorie jsou: St. Patrick’s Day, The Blackbird, Job of Journeywork a Garden of Daisies, dále pak King of the Fairies, Jockey to the Fair a Three Sea Captains, které ovšem nejsou tak často k vidění.
Ceilí tance
Ceilí tance (čti: kej-lí) se tančí v měkké obuvi a hodí se výtečně na společenské akce nejlépe za doprovodu živé muziky! Irské slovo ceilí původně označovalo setkání sousedů, při kterém se tančilo, hrála se hudba a vyprávěly se příběhy. Dnes se tímto pojmem rozumí neformální taneční večer. Počátky ceilí nacházíme v dobách, kdy tančení pod širým nebem bylo oblíbenou vesnickou zábavou, a to především v létě o nedělních večerech. Některé ceilí tance jsou pojmenovány podle tradičních irských skladeb, na které bývají nejčastěji tančeny, některé podle regionu v Irsku, kde byly objeveny a některé vyjadřují druh hudby a/nebo velikost tance. Většina ceilí tanců může být tančena na jakoukoli skladbu ve vhodném rytmu (jig nebo reel). Ceilí tance byly silně ovlivněny francouzskými čtverylkovými tanci a hodně z nich se tancuje ve stejné formaci, ale dost se jich tančí i v dlouhých řadách, kruzích, nebo v setech různých velikostí, v párech či trojicích. Tanečními kroky jsou základní kroky pro soft shoes (promenáda, sedmičky, trojky). Ceilí tance byly ustáleny a vytištěny v příručce An Coimisiún - Ár Rince Fóirne (sbírka třiceti populárních ceilí tanců), jako ukázky typických irských lidových tanců; se kterými se nyní též soutěží, případně detailní znalost těchto tanců je požadována při jakýchkoli zkouškách. Většina ceilí tanců je na soutěžích výrazně zkrácena vzhledem k časovým podmínkám. Ceilí tanců je ale ve skutečnosti mnohem více než třicet. Příkladem tanců, které nejsou uvedeny ve sbírce třiceti ceilí tanců, jsou: Every Men Chance, 2-Hand Country Dance, An Lasair Reel, Jubilee Jig, atd.
SEZNAM TANCŮ UVEDENÝCH V ÁR RINCE FÓIRNE:
4-HANDS: The Four-Hand Reel, Humours of Bandon; 6-HANDS: Glencar Reel, The Fairy Reel, The Duke Reel; 8-HANDS: Eight-Hand Reel, Morris Reel, High-Cauled Cap, Eight-Hand Jig, The Three Tunes, St. Patrick’s Day, Trip to the Cottage, The Cross Reel, The Gates of Derry, The Sweets of May; ROUND DANCES: Sixteen-Hand Reel, An Rince Mór, Lannigan’s Ball, Bonfire Dance; LONG DANCES: The Walls of Limerick, Siege of Ennis, Harvest-Time Jig, Rince Fada, The Bridge of Athlone, Haste to the Wedding, The Siege of Carrick, Antrim reel, Heymakers Jig, The Waves of Tory, The Rakes of Mallow
Figurální tance
Figurální tance nepatří mezi tradiční tance ze sbírky, ale jde o choreografie, které jsou vytvářeny učiteli irských tanců a s každou školou vznikají originální taneční sestavy. Figurální tance jsou specifické prolínáním z jednoho tvaru do druhého a jde zároveň o jediný druh irského tance, kde je možnost používat různé kombinace rukou. Na lokálních soutěžích se můžou tyto tance objevit v počtu dvou či tří tančících – tzv. „Two-hand“ či „Three-hand“ reel. Týmové figurální tance, se kterými se soutěží na významných šampionátech, musí mít 8-16 tanečníků, kteří musí svými pohyby ztvárnit určitý irský námět. Choreografie nejsou krokově náročné – jsou doporučeny základní kroky, nicméně je nesmírně důležitá přesnost a rytmus, aby tanečníci působili jako kompaktní celek. Tanec musí být ve 2/4, 4/4, 6/8 taktu nebo kombinací techto rytmů a každá změna rytmu musí trvat alespoň 16 taktů. Celý tanec nesmí přesáhnout délku 4 minut a všichni tanečníci musí tančit po celou dobu tance. Příběh o 200 slovech či méně musí být uveden a přečten na pódiu uvaděčem před začátkem tance.
Set Dancing
Set Dancing je forma společenského tancování, které je v Irsku populární více než 150 let. Sety jsou obvykle tančeny čtyřmi páry, které tvoří čtverec (čtverylku) a skládají se obvykle ze tří až šesti figur s krátkými pauzami mezi sebou. Přičemž každá figura může být v jiném rytmu – polka, reel, jig, hornpipe, slide – ale pouze jeden rytmus je přiřazen ke každé figuře. V průběhu tance, ve figurách, užívají tanečníci různorodé kroky – například tzv. battering – styl kroků se rozlišuje podle toho, z jaké části Irska tanec pochází. Podle toho jsou také tance často pojmenovány např. The Newport Set či Claire Lancers Set.
Setové tance mají svůj původ ve francouzkých čtverylkách, které byly do Irska přineseny vojáky putujících armád po napoleonských válkách v 19. století. Irští tanečníci si upravili taneční figury pro vlastní hudbu a kroky, čímž dodali tancům větší „šťávu“ a požitek. Po období úpadku v padesátých a šedesátých letech, jsou dnes sety opět velice oblíbené v Irsku i v Irských komunitách po celém světě.
Sean-Nós
Sean-Nós znamená v irštině „old style“. Sean-nós dancing je předchůdcem dnes známého irského step dancingu. Je to forma sólového tance založená na improvizaci ve spojení s irskou tradiční hudbou. Pochází původně z Connemary, na západním pobřeží Irska, a jeho charakteristickou vlastností je batteringový stepový taneční styl, ve kterém je často zahrnut intenzivní rytmus, výrazná hudebnost, improvizace, hravost a volné, působivé využití vrchní části těla. O Sean-nós dancingu by se také dalo říct, že je to improvizovaný, poměrně tichý doprovod k živé tradiční kapele. Obuv se nosí stejná jako v Set dancingu.