Z pohledu českého highlandera

16. 04. 2010 | 95 přečtení

Obdržel jsem email, který mě potěšil. Je sice tzv. z "druhého" břehu, ale myslím, že dobře reflektuje současnou realitu. je to od člověka, který tu svými aktivitami "staví" Skotsko a tak přes lehkou geografickou odlišnost rozumí tomu, o čem píši já. Každá podpora potěší a tak mu tímto za ni děkuji.

Vašek B.

Ahoj Václave,

Přečetl jsem si Tvůj příspěvek v dubnové revue a rozhodl Ti napsat. Ne, neboj, nebude to žádné hořekování. Spíše pohled z vnějšku na situaci kolem irských tanců.

Jsem pravidelným návštěvníkem Tvých stránek (tj. tím, kdo zvyšuje návštěvnost;o)). A již dlouhou dobu si všímám něčeho, čemu nerozumím a co i Ty celkem často pranýřuješ. Jedná se o přístup irských tanečních škol. Neumím si představit, že by ve Skotsku např. National Piping Centre v Glasgow zakazovala svým žákům návštěvu kurzů College of Piping v Glasgow, případně nepřijímala ke studiu žáky této školy a obráceně. Já sám jsem příkladem tohoto přístupu, neboť některé zkoušky jsem skládal v National Piping Centre, některé v College. Zkoušky jsou totiž jednotné pro žáky všech škol a řevnivost je k ničemu. Pouze sráží, unavuje a hlavně oslabuje. Jak jsem za léta, po která do Skotska jezdím, pochopil, zájmem všech skotských (a potažmo i amerických, kanadských, australských atd.) škol je propagace skotských dud a skotské kultury. Samozřejmě, že konkurence mezi nimi existuje, stejně jako řevnivost. Neprojevuje se však v ničem horším, nežli ve zájemném špičkování. Žádné zákazy, žádné omezování - jediným měřítkem je jen kvalita. I pro ten pocit volnosti a svobody rozhodování v tom, kterého učitele si vyberu, který je podle mne ten nejlepší (na základě výsledků, přístupu), mám Skotsko rád. Představa, že jako člen nějaké školy nemohu na seminář špičkového dudáka, výtečného učitele, jehož styl je velmi moderní, jenom proto, že je učitelem jiné školy, mi přijde absurdní a téměř paranoidní. To samé soutěže - o účasti nerozhoduje členství v nějaké škole, ale Tvůj zájem a zda hraješ kvalitně či nikoliv. Ta všeobecná akceptovatelnost, kdy jediným skutečným měřítkem je kvalita, mi naprosto vyhovuje.

Naopak, irské taneční školy se tváří (alespoň tak jsem to pochopil z Tvých příspěvků) jako jediní praví věrozvěstové irské kultury, jejichž pravda je jediná správná, a trochu jako malé sekty, jejichž členové musí slepě dodržovat veškerá pravidla stanovená hlavním guru (a já sektářství bytostně nesnáším). Navíc jejich přezíravost ke zbytku světa z Tebou prezentovaných příspěvků čiší na hony. Trochu mi to připadá jako přístup vedení kanadsko-amerického hokeje v 70. letech, kdy na zbytek světa koukali s despektem, neboť oni jsou přece Ti nejlepší. A potom namyšleně přijeli na mezinárodní soutěže a dostávali od Ruska, Čechoslováků, Švédů a Finů nakládačky. A najednou zjistili, že izolace a namyšlenost je cesta do pekla. A to si myslím je právě současná situace v irském tanci.

Jakákoliv uzavřenost vede k postupné degeneraci, která může vyústit v situaci, kdy opět bude irský tanec jenom lokální záležitostí, o který se bude zajímat okrajově jen pár nadšenců. Místo aby využili boomu, který sláva irských tanečních show ve světě nastartovala (a který, jak jsi správně napsal, pomalu odchází), ještě víc rozvoj brzdí. Alespoň tak na mne působí jejich snaha o kastování, selektování, zákazy, prosazování partikulárních zájmů na úkor rozvoje, apod. Budou-li takto pokračovat dál, časem bude opět jen pár irských tanečníků živořit někde v zastrčeném sále hospody a "mistrovství světa" se bude rovnat soutěži mězi několika vesnicemi.

Možná jsem se rozepsal až moc na člověka, který s irským tancem nemá prakticky nic společného. Ale vzhledem k tomu, že se společně s irskými tanečníky potkávám na mnoha akcích, mnoho z nich znám už léta a vnímám nás jako jednu větší rodinu, navíc letní škole držím od začátku palce a přeji jí co možná největší úspěch, není mi stav, který kolem irského tancování panuje, lhostejný. Navíc vím, kolik energie a času věnuješ propagaci irské kultury u nás, a proto mi vadí, když vidím, jakým stupiditám musíš čelit.

Nic si nedělej z toho, pokud nepřijedou na letní školu tanečníci Rinceoirí, jejichž skupinu jsi zakládal a kteří TOBĚ a TVOJÍ dlouholeté práci vděčí za to, že vůbec ví, co jsou irské tance, protože jim to jejich adoptovaný guru zakázal (mimochodem nevděk a rychlé zapomínání jsou v Čechách obecným jevem). Přijdou jiní, kterým nejde o to být irštější než Irové, ale které baví irský tanec jako takový a kteří se prostě chtějí něco naučit a bavit se tím.

Václave, omlouvám se, že jsem se takhle rozepsal. Ale chtěl jsem Tě alespoň trochu podpořit, protože Ti držím palce a věř, že Ti přeju, abys měl s Irskem u nás co největší úspěchy.

Ještě jednou - DRŽÍM PALCE.

Sam Tout