Seznamte se!

doc. Ondřej Pilný, PhD

13. 12. 2008 | 874 přečtení

Od doby, kdy se intenzivněji zajímám o irskou kulturu a jsem tu a tam pozván na nějaké oficiálnější akce, vnímám na nich přítomnost růžolícího mladého pána, který zasvěceně hovoří tu s diplomaty, tu se spisovateli či jinými VIP osobami. Posléze přijímám do paměti jeho jméno a postupem doby sleduji, jak se upravují v okolí tohoto jména tituly a hodnosti, jak se toto jméno vyskytuje v předmluvách či doslovech knih irských autorů, v programech předních divadelních scén, v různých článcích zejména o irské literatuře a jak  se sympatiemi o Ondřeji Pilném hovoří jeho studenti z university. Tento náhodný vhled do různých oblastí okolo irské kultury mě přesvědčuje o tom, že Ondřej dělá čest svému příjmení. Už dneska přesně nevím, kdy a jak jsme si byli představeni, nedokáži přesně určit jeho postavení vysokoškolského pedagoga a ani přesně nedokáži pojmenovat cenu, kterou obdržel v loňském roce od pana velvyslance Irska. Vím ale naprosto přesně, že jde o klíčovou postavu, bez které bychom cestu za irskou kulturou v našich podmínkách měli chudší a těžší. A tak, vážený čtenáři, prosím, seznamte se s panem Ondřejem Pilným.

 

1. Jak se člověk dostane k Irsku jako k serioznímu předmětu zájmu, vystaví na něm svoji profesi a vědecké tituly?

 

Cesty jsou jistě různé. V mém případě to byla ryzí náhoda. Hned jak se po listopadu 89 otevřely hranice, vydal jsem se coby student anglistiky stopem do jižní Anglie – měli jsme tehdy všichni pocit, že klec může zase zakrátko spadnout a jen tak se zas někam nepodíváme. V Anglii se mi líbilo, ovšem byl jsem pořád jen turistou, nikdo se se mnou neměl příliš tendenci dát do řeči. Rok nato jsem se dostal, v podstatě shodou okolností, do Dublinu, a tam jsem si naopak připadal docela jako doma. Navíc jsem si udělal stopařský výlet do Connemary, která mi učarovala. V roce 1992 jsem pak – tentokrát náhodou téměř stoprocentní – odjel na rok studovat na dublinskou Trinity College, a už byla příslovečná ruka v rukávě. Na Trinity jsem měl možnost vysedávat ve fantastické knihovně a pročítat svazky o středověkém irském umění, irské literatuře, ale i nejnovější „západní“ literární vědě; a že jsem měl věru co dohánět. Krátce po návratu do Prahy mi pan profesor Hilský, který tehdy vedl katedru anglistiky, nabídl, abych učil nepovinný seminář irské mytologie a folklóru, a když jsem dokončil studia, spolu s profesorem Procházkou mi vytvořil místo odborného asistenta. Postupně jsem se začal zaměřovat na oblasti irské literatury a kultury, do kterých jsem měl možnost proniknout hlouběji než zrovna do středověkých mytologických textů, které jsou psané starou irštinou – tu neovládám ani v nejmenším a přes anglické překlady se tato oblast pořádně studovat nedá. Takže v současné době se zabývám hlavně moderním a současným irským dramatem a irskou modernistickou a postmodernistickou prózou.

 

2. Předpokládám, že umíte irsky. Jakou první knížku jste přečetl v tomto jazyku?

 

Bohužel vás zklamu: irsky jsem se sice celkem dvakrát začal učit, ale nikdy jsem neměl dost času a energie na to, abych se dostal na úroveň, kdy bych byl schopen irsky číst a jazyk si tak udržovat. Výsledkem je, že irsky neumím téměř ani slovo a nadále si namlouvám, že si na irštinu brzo udělám čas a pořádně se začnu učit. Alespoň se ale daří to, že kursy irštiny pravidelně nabízíme našim studentům. A k mé radosti je zájem velký.

 

3. Čím si vysvětlujete zájem zejména mladých lidí o Irsko a jeho kulturu? Irsko je vzdálené, cesta tam je relativně komplikovaná, v jistém smyslu nákladná a přesto není problém tam na Čecha narazit velmi často.

 

Musel byste se ptát spíš jich... Pro někoho je lákavá nabídka práce, ačkoli by nikdo, kdo nepracuje zrovna v informačních technologiích, neměl mít přílišné iluze o tom, že by v Irsku dělal něco příliš atraktivního za hodně peněz. Spoustu lidí láká krásná a místy ještě i lidskou rukou nepříliš dotčená příroda. Menší skupinu lidí vede nějaký velmi konkrétní zájem: irský jazyk, muzika, tanec, literatura – to pak jinam ani jet nemůžete. Jistě by bylo zajímavé udělat menší sociologický průzkum mezi Čechy, kteří v Irsku žijí či tam delší dobu pobývali; mě samotného by výsledek velmi zajímal.

 

4. Asi nejen z pozice své funkce máte povinnost se s Iry setkávat a to jen zde, v Česku. Jistě jste v Irsku několikrát byl. Cítíte nějaký rozdíl mezi těmi, kteří jsou zde – například v Praze a těmi, se kterými se setkáváte při svých návštěvách Irska?

 

Tuhle otázku vám kompetentně nezodpovím, protože v Irsku se většinou setkávám s jinými lidmi než v Praze: v Irsku se stýkám hlavně s lidmi „z branže“, tedy vysokoškolskými učiteli, divadelníky, a pak s pár přáteli, které znám už dlouho. Navíc v Irsku bohužel nebývám déle než několik dní. V Čechách zase přicházím do styku hlavně s irskými diplomaty, zástupci podnikatelských kruhů, občas politiky, a pak s těmi kolegy, které k nám z Irska zveme, aby udělali přednášku pro naše studenty.

 

5. Mnohokrát byla na různých oficiálních úrovních vyjádřena určitá podobnost mezi Čechy a Iry, jejich vývojovými podobnostmi a historickými zkušenostmi (malé národy, útlak, vzdorování útlaku aj.). Cítíte to také tak? Jsme si opravdu s Iry podobní?

 

Musím přiznat, že nerad mluvím o tom, jaký je který národ – jací jsou Češi, jací jsou Němci, jací jsou Irové... Myslím, že je nutno spíš hovořit o konkrétních lidech. Historickou zkušenost máme ale s Iry samozřejmě v lecčems podobnou: život poblíž mocnějších sousedů a jejich dominantních kultur, periodicky se opakující ozbrojené konflikty s nimi, vliv jejich jazyků na jazyk vlastní, a tak dále. Z toho taky pramení tendence Čechů i Irů stranit v každém sporu menším zemím a národům.

 

6. Kdy jste poprvé přečetl Odyssea od J.Joyceho a s jakým pocitem?

 

Dlouho jsem tak jako mnozí jiní podléhal zažitému názoru, že Odysseus je kniha pouze pro ostřílené intelektuály; říkal jsem si: „Na to jseš ještě moc malej a hloupej.“ Pak jsem v Dublinu viděl, jak Odyssea čte šestnáctiletá dcera mé známé a chechtá se u toho na celé kolo. To mě jako studenta anglistiky tenkrát nabudilo – když se u toho může takhle bavit ona, tak já tedy snad taky, ne? Zkusil jsem to, a mé tušení mě neklamalo. Odysseus je výtečná, zábavná kniha, doporučuji  ji každému, hned jak na ni přijde řeč. Složitá je ovšem taky, to nezastírám; ale to snad není na závadu...

 

7. Jak vybíráte díla irských autorů, která pak přibližujete českému čtenáři? Máte přitom na mysli nějaký záměr, myšlenku, kterou chcete lidem předat (např. představit nějakou dobu, dílo nějakého autora, myšlení skupiny lidí atd.) a nebo jde o náhodný výběr podložený přesvědčením o literární hodnotě díla či jde o výhodný nákup (malé autorské poplatky atd.)?

 

Přiznám se, že moje motivace bývá často velmi sobecká – chci se při překládání bavit, a pak jen doufám, že stejně se bude bavit i čtenář. Volba titulů je ale samozřejmě také daná tím, co u nás už vyšlo či nevyšlo, a zda je to ještě dostupné. Nemá tak například přílišnou cenu překládat po Aloysu Skoumalovi Joyce; naopak když jsme před pár lety připravovali antologii irských povídek (Faráři a fanatici), snažil jsem se o co nejširší, reprezentativní záběr, protože tento žánr byl u nás pohříchu zanedbáván. Finanční nároky roli zatím nehrály – zřejmě jsem si doposud nevymyslel k překladu žádný text, který by byl tak drahý, a na který bychom nebyli schopni sehnat nějaký grant, aby mi ho nakladatelství či divadlo muselo zamítnout.

 

8. Kdybyste se mohl na týden „odstěhovat“ do nějaké období irské historie, jakou dobu, případně i místo byste zvolil? Čtenáře by jistě zajímalo i proč.

 

Těch by bylo... Nevadilo by mi setkat se s irskými bardickými básníky řekněme 16. století. S potěšením bych se zastavil na nějakém sezení za přítomnosti děkana Jonathana Swifta, autora Gulliverových cest. Ale taky bych se – i když to může znít zvláštně – podíval do Belfastu na začátku 70. let, kdy se tam rozhořel násilný konflikt; připadal bych si sice trochu nemístně, ale rád bych si promluvil s pár lidmi, kteří tam tenkrát žili.

 

9. Máte zkušenosti s tím, jak Irové vnímají českou kulturu?  Všimnul jsem si v průběhu posledních několika let jednoho zajímavého úkazu: během jednoho kalendářního dne na divadelních scénách jen Prahy se lze setkat např. i s třemi inscenacemi irských autorů, donedávna jsem si v některý den mohl vybrat, na kterou ze tří McDonaghových her mohu v určitý večer vyrazit (pomíjím teď vstupenkovou dostupnost). Lze se s něčím podobným recipročně setkat v Irsku v oblasti české kultury?

 

Obávám se, že české kultury je v Irsku pomálu. Nejproslulejší je asi česká klasická hudba, a tu a tam je možno zajít na koncert českého hudebního tělesa či orchestru. Z populární hudby zná momentálně asi každý Markétu Irglovou, občas se promítá nějaký novější český film, v knihkupectví se objevují knihy o Václavu Havlovi, sem tam i jeho hry, občas i nějaký další spisovatel. Bylo by zajímavé se poptat v Irsku: co si představí běžný obyvatel Dublinu pod pojmem česká kultura?

 

10. Stačíte vnímat i jiné části irské kultury jako je tradiční hudba a tanec? Vytáhnul Vás někdo v Irsku na taneční parket?

 

Tradiční irské hudby mám doma docela dost, ačkoli přiznávám, že si i ty nejoblíbenější nahrávky pouštím jen velmi zřídka. Podle mě se irská muzika poslouchá nejlépe naživo. S tancem je to horší: obstojné taneční nadání obou svých rodičů jsem bohužel nepodědil a na parketu tak působím jako ono příslovečné koště. K irskému tanečku mě párkrát přesto vytáhli – vždy byly ale splněny nezbytné podmínky: v sále bylo přítmí, v hlavě tři pinty stoutu, a ti, kterým jsem šlápl na nohu, byli vzácně tolerantní.

 

11. Co je takovým vzdáleným obzorem či cílem člověka, který se zabývá cizí kulturou – předává ji druhým jako učitel na straně jedné a na druhé jako překladatel a editor zprostředkovává lidem irskou literaturu. Kde takový člověk má své „mety“?

 

To se špatně vyjadřuje... Konkrétní cíle asi nemám, kromě těch z různých důvodů nesplnitelných, jako třeba přeložit dobře kompletní dílo Samuela Becketta. Kdykoli se mě někdo na něco podobného ptá, nakonec odpovím, že mám radost, když můžu o tom, co mě baví a přijde mi užitečné, říkat někomu dalšímu, a zjišťovat, že ho to baví a oslovuje také.

 

Děkuji Ondřejovi Pilnému za odpovědi a přeji sobě i nám ostatním, aby měl Ondřej co nejvíce příležitostí se radovat z užitečné a smysluplné práce.

V.B.

 

A na úplný závěr Ondřej Pilný jako slovníková položka:
 
*1970. Docent Karlovy University, ředitel Ústavu anglofonních literatur a 
kultur a vedoucí Kabinetu irských studií na Filosofické fakultě. Učí irskou 
anglicky psanou literaturu, především moderní a současné drama a 
modernistickou a postmoderní prózu. Přeložil román Flanna O'Briena Třetí 
strážník, divadelní hry z pera J.M. Synga, Briana Friela a Martina 
McDonagha, povídky Samuela Becketta a Bernarda MacLavertyho, podílel se na 
vydání antologií současné irské poezie a irských povídek. Nejnověji 
publikoval kritické vydání děl J.M. Synga v nových českých překladech (J.M. 
Synge, Hrdina západu - dramata a próza).

Zpět na přehled všech článků | Nahoru