Poté, co jsem opustil řady Rinceoirí a zakladatelky Coiscéimu přesunuly své aktivity do Bruselu, jsem nabyl pocitu, že je čas a prostor normalizovat vzájemné vztahy se skupinou Coiscéim. Podnět k tomu daly některé veřejně přístupné akce skupiny, které jsem navštívil a pak, samozřejmě, i představení Irské letokruhy. Zaujalo mě pro své netradiční pojetí a pro svoji snahu nekopírovat klasické irsko-taneční show. Rád bych zde představil jednu ze spolutvůrkyň tohoto představení, jejímž prostřednictvím jsem se pokusil mj. proniknout do zákulisí Irských letokruhů. Seznamte se s tanečnicí a choreografkou skupiny Coiscéim slečnou Marií Luisou Stiborovou.

Dana, kterému se všeobecně říká Fána, jsem viděl poměrně často na různých session v Praze. Chodíval se dívat a byl bez nástroje. S odstupem doby mně to připadá jakoby nasával atmosféru a hledal si místo ve společnosti aktivních muzikantů.  A najednou tu byl - nejprve s nějakými skromnější dudami a posléze s takovými, jaké známe buď z Irska a nebo z fotografií s věhlasnými muzikanty: několik paralelních lesklých trubek různě propojených přehozených přes kolena muzikanta. A úměrně s kvalitou nástroje přišel Fána i s úrovní interpretace irské tradiční hudby. Po tanečním představení skupiny Coiscéim, kde Fána hrál sólo pomalý irský air, jsem se rozhodl mu položit otázky, které se kolem tohoto nástroje a Fány samotného nabízely.

Znám člověka, který se nehonosí žádným tanečním titulem, nemá žádný grades, poličky na stěnách jejího bytu nejsou zaplněny poháry či medailemi ze soutěží, netyká si s hvězdami irského tanečního nebe a ani příliš neusiluje o kontakty s nimi. Tréninky pro ni a ani pro její svěřence nejsou stresující, vládne tam dobrá a přátelská nálada. Za těch několik let, co se věnuje irskému tanci, vybudovala na severu Čech docela zajímavé imperium skládající se v současné době ze tří tanečních skupin a dala náplň volného času stovkám zájemců o irskou taneční kulturu.
Začátky s irskými tanci neměla úplně snadné. Pamatuji se na přikrčenou postavu na bobku v rohu tělocvičny, která pilně zapisovala to, co se právě u nějakého lektora naučila. A pak rychle vyskočila a začala dohánět to, co zameškala zapisováním. A po skončení semináře se rychle vracela na sever, aby naučené předala dále. Postupem doby se začala projevovat jako velmi kreativní choreograf. Ne že bych jí chtěl všechno spolknout jako irské, ale vždy jsem se pobavil (v tom dobrém smyslu slova). A tak mi dovolte představit Evu Schaeferovou z kempu Sedmihorky.

Při svých několika návštěvách v Galway v nedávné době jsem měl možnost při návštěvách tréninků Hession school a na soutěžích potkat nenápadnou usměvavou dívku. Její taneční projev vynikal jistotou, suverenitou a technickou dokonalostí. Byl jsem upozorněn na její vynikající soutěžní výsledky a o těch jsem se mohl přesvědčit na All Ireland 2009 v Killarney. Světový šampionát v Philadelphii jen znovu potvrdil její taneční kvality. Dovolte, abych vám představil Claire Greaney z Hession School z Galway, vítězku ze světového šampionátu v kategorii Ladies 18-19.

While I was staying in Galway several times, i came across with an inconspicuous smily girl at both, classes in Hession School and competitions. Her dancing excelled with certitude, confidence and perfect technique. I have learnt about her excellent feisanna results and could see it at the All Irelands 2009 in Killarney. World championship in Philadelphia only confirmed here dancing qualities. Let me introduce you Claire Greaney from Hession School in Galway, the winner of Ladies 18-19 category in the Worlds. 

Ač se Štefan stal dobrou duší dalšího irského tanečního ostrůvku na mapě České republiky teprve nedávno, nelze mu upřít upřímnou snahu něco pro irské tancování zde udělat již daleko dříve. Mám na mysli Irský den, který byl po několik let součástí soutěže Pardubická Ryengle. Byl to velmi pěkný nápad a v dnešní době ostrých dělících čar daných příslušností ke školám An Coimisiún by byl o to záslužnější, protože by dával příležitost k setkání. K takovým, jaká realizují taneční společenství z oblasti country. Po zániku countryové Ryengle se Štefan plně přeorientoval a postavil skupinu, která se věnuje irským tancům. Skupina se nepřidala k žádné škole An Coimisiún a ač spolupracují s Mišem Köverem, nejsou součástí organizace Comhdháil Muinteoiri Na Rince Gaelacha, jejímž je Mišo učitelem. Skupina rozšiřuje své působení i mimo Pardubice, ale i přes navenek informačně bohaté webové stránky si lze jen těžko o ní udělat přesnější obrázek. A to je také jeden z důvodů, proč jsem Štefana oslovil a požádal ho o zodpovězení několika otázek. Tím dalším důvodem je pocit ve mně zakořeněný, že Štefan je dobrý organizátor a jistě pro něho Irský den nebyl poslední připravovanou akcí s tématem "Irsko taneční". Také tímto směrem jsem Štefanovi položil několik otázek. Ještě před tím, než mu předám slovo, bych se rád omluvil jeho spolukolegům, se kterými připravoval některé akce zde zmiňované, za to, že je zde neuvádím.

Fully qualified Irish dancing instructor (TCRG) and adjudicator (ADCRG) registered with An Coimisiún Le Rince Gaelacha. She teaches at her dancing school based in London and at its branches in Prague and Warsaw. Lisa is also the first qualified Irish dancing teacher, who came to Prague to lead several workshops few years ago – she was invited by dancer Zdeněk Pilecký (Zig-Zag). During her competition career, she placed consistently top 10 at North American Championships in solos and first in team competitions. Lisa has choreographed Irish dancing part of show “Fire of Dance”, German production, and she was also invited as a professional supervisor to Czech show “Swan Legend”, which has toured the Czech Republic since the end of October 2008. Lisa has also taught workshops in Slovakia, Poland and Canada.
 

Snad poprvé jsem Janu zachytil někde na setových tancích. Dost možná to bylo na některém ze seminářů s manželi O´Harovými v letech 2003 či 2004. Ale je fakt, že to trochu flákala a tak se vyskytovala jen tu a tam a jen ve stopovém množství. Když přišla, mile se usmívala a pak se zase na nějakou dobu „vypařila“, aby se objevila jindy. Skamarádila se s O´Harovými a tak je pravděpodobné, že pokud se tu objeví tito naši učitelé setových tanců, objeví se i ona. Při své první návštěvě u O´Harů v Anglii mě Joe s jistou hrdostí upozornil na obraz na stěně a sdělil mi, že jeho autorem je právě Jana. V tu chvíli jsem pochopil, že Jana má něco společného s malováním. Před pár lety slavila Janet O´Hara při svém pobytu v Praze jakési kulaté narozeniny. Jana byla pozvána na oslavu a přišla s harfou, na kterou ten večer velmi pěkně zahrála. Pak začala jezdit s Rinceoirí na některá celovečerní vystoupení a vystupovala s harfou na večeru v T-Mobile Aréně, kde se slavilo 10 let irského tance v Česku.  O tom, jak jsem se dozvěděl, že i píše knihy, se zmiňuji dále. Musím přiznat, že poznávání Jany nebylo nepodobné procesu loupání cibule. Vy, čtenáři našich stránek, to budete mít jednodušší. Vám tu Janu servíruji celkem kompletně. Seznamte se s renesanční bytostí, která jen shodou náhod nežije v oné historické éře, ale je mezi námi a jmenuje se Jana Šouflová.

Od doby, kdy se intenzivněji zajímám o irskou kulturu a jsem tu a tam pozván na nějaké oficiálnější akce, vnímám na nich přítomnost růžolícího mladého pána, který zasvěceně hovoří tu s diplomaty, tu se spisovateli či jinými VIP osobami. Posléze přijímám do paměti jeho jméno a postupem doby sleduji, jak se upravují v okolí tohoto jména tituly a hodnosti, jak se toto jméno vyskytuje v předmluvách či doslovech knih irských autorů, v programech předních divadelních scén, v různých článcích zejména o irské literatuře a jak  se sympatiemi o Ondřeji Pilném hovoří jeho studenti z university. Tento náhodný vhled do různých oblastí okolo irské kultury mě přesvědčuje o tom, že Ondřej dělá čest svému příjmení. Už dneska přesně nevím, kdy a jak jsme si byli představeni, nedokáži přesně určit jeho postavení vysokoškolského pedagoga a ani přesně nedokáži pojmenovat cenu, kterou obdržel v loňském roce od pana velvyslance Irska. Vím ale naprosto přesně, že jde o klíčovou postavu, bez které bychom cestu za irskou kulturou v našich podmínkách měli chudší a těžší. A tak, vážený čtenáři, prosím, seznamte se s panem Ondřejem Pilným.

Další milou osobou, kterou bych rád čtenářům našich stránek představil, je (pro mě především) zpěvačka Káťa García. S Káťou jsem se poprvé setkal na tanečních lekcích Kate Wood a posléze hned na to v souvislosti s kapelou Dún an Doras. To bylo někdy v letech 1996-97. Cizokrajné písně s ohledem na jazykové vybavení zpěvačky působily naprosto přirozeně a důvěryhodně. Občas kapele pomáhala při některých skladbách flétnou a nebo „pískem ve vajíčku“. Nicméně prostřednictvím výrazného a kultivovaného zpěvu, stále se rozšiřujícím repertoárovým spektrem v kombinaci s milou a skromnou povahou se stále více dostávala do povědomí a to nejen irskomilovného publika. Ještě v průběhu aktivní činnosti Dún an Doras (podílela se s nimi na všech třech vydaných CD) si s chutí odskakuje do hudebního „balkánu“ a ten kombinuje s písněmi španělskými a sefardskými (písně španělských Židů ve východním Středomoří). Orientace na hudební kulturu Iberského poloostrova není pro ní nic zvláštního, neboť po otci v ní koluje polovina krve z této země. Její interpretace cizojazyčných písní vyznívá velmi přesvědčivě. V roce 2007 natočila pro Supraphon své první debutové CD s názvem Woven Ways, jehož obsah lze shrnout do věty: irská inspirace s vůní bluegrassu. 
  

Je ukázkou raketového startu v irských tancích, neboť se mu v průběhu velmi krátké doby podařilo dostat mezi nejlepší tanečníky v kontinentální Evropě. To ho neuspalo a ve svém zájmu o irské tancování šel dále. Ale snad popořadě. S irským tancem začal v lednu 2006 v taneční skupině Fiach bán v Olomouci. V srpnu téhož roku navštívil 6. letní školu, kde se začal seznamovat s irským stepem. Po prázdninách 2006 se vzdělává v tanci pod vedením Stephena Scariffa a v květnu 2007 vyráží na první soutěž – do Salzburgu. Zde se kompletně díky svým skvělým výsledkům přesunul do kategorie primary a o měsíc později v Miláně už byl částečně v intermediate level. Prázdniny 2007 strávil na Scariffově letní škole v maďarském Hájos a na 7. LŠIT v Praze. Zde trénoval pod vedením Stephena Scariffa, Lisy a Corinne Delaney. Od září 2007 pokračuje v trénování pod vedením Ronana Morgana. Po účasti na Vienna Feis 2007 je už kompletně v intermediate level a v průběhu jara 2008 se na soutěžích v Krakově a Salzburgu přesunul do kategorie open. Vedle této části taneční kariéry se celou dobu podílel na tanečním růstu skupiny Fiach bán a srpnu 2008 vyučoval na Letní škole Irských sester v Sedmihorkách. 8. LŠIT se zúčastňuje pouze jako host Závěrečného večera a v září 2008 realizuje své zralé rozhodnutí: stěhuje se do Galway a začíná navštěvovat prestižní taneční školu Hession School. Protože podle dosavadní – alespoň taneční – kariéry se nejeví jako nezajímavý člověk, dovolím si ho čtenářům našich stránek alespoň trochu přiblížit prostřednictvím odpovědí na mé otázky.