SetsMad Revival Weekend popáté

27. 09. 2011 | 130 přečtení

Po několikerém pozvání jsme se letos vydali na setdancingový víkend do Basingstoke, který o víkendu 23.- 25. září pořádali letos již popáté Kevin a Carol Monaghan. Víkend se uskutečnil stranou městského ruchu ve vesnici Cliddesden nedaleko Basingstoke v Cliddesden Millenium Village Hall. Abychom stihli začátek akce, vyjeli jsme autem s Lenkou a Markétou z Prahy již ve čtvrtek navečer. La Manche překonáváme v pátek ráno tradičně trajektem - počasí přeje a pověstné útesy u Doveru už poněkolikáté poutají naši pozornost oslnivou bělobou v ranních slunečních paprscích.

Ceilí Time - foto V.Bernard 

Víkend začíná večerním ceilí, na které přijalo pozvání bratrské duo McGlone (Céilí Time). Enda McGlone je excelentní hráč na harmoniku a jeho bratr ho doprovází na kytaru. Večer zahajujeme Caledonian Setem a pak následuje jeden set za druhým. K tomu, aby to pěkně "odsejpalo" přispěl Kevin tím, že promítal na zeď nápovědu každé figury právě probíhajícího tance. Nápověda byla ve formě stručného popisu jednotlivých "pohybů". Výrazně to přispělo ke spádu celého večera. A tak každý, kdo si nebyl jistý, občas zabloudil zrakem na čelní stěnu pro nápovědu.

Chris v tanečním reji - foto V.Bernard

Další den začal v 10:30 hod. seminářem pod vedením manželů Padraig a Roisín McEneany, se kterými přijeli další tanečníci z Irska. V průběhu dopoledního semináře je celkem poctivě a zevrubně probrán tanec Durrow Threshing  z Co. Laois, odpolední část je věnována setům Tory Island Lancers (Co. Donegal), Inish Meain z Aranských ostrovů a Kildownet Half Set z Co. Mayo. Večer pokračuje ceilí ve stejném duchu jako páteční. Kevin má program připravený včetně vstupu i jiných callerů, kteří učí další tance. Zároveň je Markéta požádána o ukázku sean nós dancingu a sklízí velký potlesk. Večer, či spíše noc pokračuje ještě "sešnou", ale té se s ohledem na vidinu další noci strávené v autě na zpáteční cestě nezúčastňujeme.

Padraig a Roisín McEneany - foto V.Bernard

Carol Monaghan - vzácná chvíle odpočinku - foto V.Bernard

 Nedělní seminář je věnován Gillen Setu z Co. Offaly a Sneem Setu z Kerry. Po tomto semináři se již loučíme a směřujeme ke "kanálu" a dál do vnitrozemí kontinentu. A jak vypadá naše ohlédnutí za touto akcí? Především se podařilo "zavěsit" naši státní vlajku dokumentující přítomnost lidí z Česka vedle vlajky anglické, irské, německé a francouzské. Byli jsme první z Česka, kdo se zúčastnili tohoto víkendu a doufáme, že ne poslední. Nejvýše hodnotím přátelské vazby, které se podařilo utužit a nové vytvořit. Opět jsme se zde setkali s Joem O'Harou, který seminář natáčel, s Chris Eichbaum, která překvapila svojí novou "úpravou" hlavy, po drážďanské premiéře jsme opět zažili velmi dobré semináře vedené Padraigem a Roisín McEneany a pro tento pár už jsme "starými známými", Tony Ryan si postesknul, že vzhledem k odstěhování Terezy z Galway už jí od nás nepoveze žádnou čokoládu,  mluvili jsme s řadou přítomných, kteří se chystají na některý ze setových víkendů do Prahy, byli tu tanečnice a tanečník z Erlangenu v čele s Andreou, rozšířili jsme vazby na některé tanečníky z Irska (Donal) a samozřejmě jsme si ozřejmili  s Kevinem a Carol, jak máme k sobě blízko aniž bychom o tom museli hovořit. Naše přítomnost, myslím, pomáhá povědomí o tom, že v Česku se tancují irské tance a že je dobré vzít do úvahy nabídku zde organizovaných akcí. Do vzdálené země s nedobrou pověstí z minulosti a ne vždy lichotivou přítomností za anonymními organizátory a Irskomilovnými lidmi se hned tak někdo nevydá.

 
Předváděcí set - foto V.Bernard

Kevin Monaghan a Joe O'Hara - foto Chris Eichbaum

Vlastní víkend se ve svém provedení trochu liší od těch, které známe z kontinentu a jsou věci, které bych se asi nebál převzít (promítání nápovědy). Kevin s Carol se koncentrují na tance, které nejsou při obdobných akcích tak frekventované a tak jsme tu měli možnost si i zatancovat některé, se kterými jsme se ještě nesetkali. Umístění semináře v hale na okraji poklidné anglické vesničky bylo s ohledem na nádherné počasí více než šťastné - dalo se sedět venku, ležet na trávě atd.

I odpočívat je třeba - foto Chris Eichbaum

Do Basingstoke jsme jeli autem - jedna cesta presentuje cca 1350 km + trajekt nebo tunel přes La Manche. Auto poskytuje svobodu pohybu, řeší místní dopravu mezi místem konání a místem ubytování a osvobozuje v případě letu od shánění dopravy mezi letištěm a místem konání. Představuje však cca 16 - 17 hodin jízdy (jedna cesta), možná probdělé dvě noci pro řidiče. I přesto to stálo zato.

Nahoru