Revue - srpen 2010

01. 08. 2010 | 700 přečtení

Přečetl jsem si na stránkách Luas Dance School informaci o tom, o čem rokovala RTME na svém sezení v Mnichově na konci června. Jakoby se vznikem školy Terezy Loužecké Bachové se objevil problém přestupů a speciálně ze škol TCRG do škol conditional TCRG. A tak mě připadá, že po té, co byli vítáni všichni ti, kteří se stali conditional TCRG, najednou jako by se jich TCRG začali obávat. Jak jinak si vysvětlit pravidlo, že v případě přestupu tanečníka od TCRG ke conditional TCRG má být "potrestán" roční absencí na tréninku, o soutěžení ani nemluvě? Nevím, jak přesně zní pravidla a do jaké míry je interpretace Terezy autentická. Ale v tomto pojetí jde o pravidlo o více než úsměvné a svědčí spíše o absenci schopnosti formulovat smysluplné a všeobecně platné regulativy. Další úsměv budí i třetí pravidlo, které se snaží postihnout situaci, kdy TCRG tanečníka exkomunikuje ze své školy. S tím si tak nějak RTME neví rady a tak to nechává na dohodě učitelů. Ale závádí zde ne zcela smysluplný pojem free dancer. Z Tereziny interpretace není jasné kdy se jím člověk stává, za jakých podmínek a na jak dlouho. Mně osobně chybí smysl tohoto postavení. Naopak by bylo vhodné vědět, kdy a z jakých důvodů může učitel žáka vyloučit, jakým způsobem a jak by to mělo proběhnout v případě nezletilého žáka. To, co se stalo nedávno v jedné kontinentální škole, kdy nekvalifikovaný učitel vyloučil nezletilého žáka ze školy TCRG zahraničního učitele pod kterým sám trénuje, považuji minimálně za porušení dobrých mravů. Nemyslím si, že by někdo nemohl být vyloučen (za porušení předem jasných pravidel), ale měl tak učinit učitel, jehož jméno škola nosí a v případě nezletilého tanečníka by to měl učinit s uvědoměním jeho rodiče.
Možná, že interpretace pravidel na stránkách Luas je hodně nepřesná a vše je jinak. Každopádně je dobré, aby každý případný zájemce o členství v taneční škole asociované v rámci CLRG si žádal podrobné znění podmínek, za jakých bude v dané škole fungovat a za co bude platit. Ideální je to nechat si vše vysvětlit přímo od TCRG (conditional TCRG) učitele a nikoliv jeho jakéhokoliv zástupce. A trvat na tom, že dokud nebudu znát pravidla vysvětlená či podepsaná tímto učitelem, nebudu nic platit.

 + První polovinu měsíce července jsem byl v Irsku na akcích spojených s irským set-dancingem (Willie Clancy Summer School a Set Dance Week). Nezúčastnil jsem se žádných lekcí jako aktivní účastník, ale tu a tam jsem docházel jako pozorovatel. Svým způsobem bylo pro mne poučné se dívat na WCSS z pozice někoho, kdo organizuje něco podobného (samozřejmě v odlišném měřítku) a tak nějak si přemýšlet o tom, jakých chyb se vyvarovat. Všímal jsem si pozdních zahájení, předčasných konců a péče lektorů o to, aby předmět jejich výuky byl co nejlépe frekventanty pochopen. Dospěl jsem k závěru, že učitelská stabilita tj. že učí stále stejní lektoři, je možná jednou z nejpodstatnějších překážek rozvoje WCSS. Přišli mi tak trochu jako rutinéři s nešvary, které s sebou tento výraz přináší. Naprosto jsem nepochopil, proč zde nejsou k dostání knihy Pata Murphyho s popisem setových tanců. Že by někdo měl obavu, aby si Pat moc "nenahrabal" a následně se z toho nezbláznil? Trochu jsem začal mít pocit, že jsme si s těmi Iry tak trochu podobní. Tedy zejména v těch negativních věcech.
Na druhou stranu jsem si opět ověřil, že ceilí v Irsku poskytují účastníkům nenapodobitelnou atmosféru, kvůli které stojí zato jet tak daleko. Více se lze dozvědět na stránkách taneční skupiny The Prague Irish Set Dancers.

- Dřívější příjezd do Prahy mi umožnil se po čtyřech letech vrátit do Budyně nad Ohří, kde se letos konal popáté festival Celtic Circle. Konal se v sobotu 17. července od 13:00 hod. Asi bych mohl psát o řadě věcí, které se mi nelíbily (nebo jsem je jen špatně pochopil?), ale dám přednost tomu, co jsem zaregistroval jako zajímavé. Po dlouhé době jsem viděl naživo skupinu Marw a myslím, že byla rozhodně velmi světlým bodem tohoto festivalu.

 

Poprvé  zde byla skupina ze zahraničí - britská formace 4square. Všichni byli dobří hudebníci a zpěváci, houslistka navíc tancovala i anglický clogging. Presentovali dobře zaranžovanou hudbu s profesionální lehkostí a šarmem.

O Denebu jsem měl ponětí, že hrají hlavně hudbu Balkánu, ale nikdy jsem je v uceleném bloku neslyšel. Teď byla příležitost. Přestože této oblasti příliš neholduji, tak jsem z Denebu měl pocit, že její hudbu interpretuje věrně a zpěvačku bych si klidně spletl s tamější domorodkyní (vyjma zpěvu se na pódiu jinak neprojevovala). Na Káťu Garciu a kapelu Garcia (chybně zde uváděnou jako Malinaband) jsem se těšil a nebyl jsem zklamán.

 

Oči jsem valil na skupinu dětí, která poprvé vystupovala a měla název Avalon. Povětšinou interpretovala skotskou taneční hudbu, kterou pro ně aranžoval dědeček jednoho z hudebníků. Byly fantastický a myslím, že o nich ještě uslyšíme. Já osobně bych si to moc přál.

 

U Shannonu je moc velká škoda, že nemají takového manažera, který by je prosadil v zahraničí. Na druhé straně tu máme alespoň jednu kapelu velmi dobře znějící a pohybující se v oblasti irské tradiční hudby.

+ Když se mi nechce psát, tak občas bloudím po netu a dívám se, co kde píší jiní. Ne že by bylo zase až tak moc věcí ke čtení. Možná, pokud jsou, tak pro mě v nesrozumitelném jazyku. V blogu Ondřeje Volčíka mě zaujal jeden jeho příspěvek snad z května t.r.: 

Osobně pochybuji, že by na můj blog zabrousila nějaká osoba, která nikdy v životě neslyšela o akci s názvem Bernard's Summer School. Ale náhoda je blbec. Takže pro jistotu: BSS (dříve LŠIT, neboli Letní škola irských tanců) je týdenní akce, kde si na své přijdou všichni zájemci o irskou kulturu, ať už se jedná o tanec, hudbu, irský jazyk apod. Koná se každý rok v předposledním srpnovém týdnu v Praze. Pro více informací doporučuji zamířit přímo na stránky BSS.
Jelikož i já patřím mezi šťastlivce, kteří se právě na této letní škole kdysi naučili základům a principům irské muziky (což se mi pak hodilo např. v Belfastu, kde mě po prvním odehraném setu nezastřelili), hodí se, abych umístil na svůj blog taky nějaký odkaz na Bernard's Summer School. Takže si každý jistě všimne, že se pod sekcí Doporučené blogy na pravém postranním panelu objevilo klikatelné logo BSS. Kdo má zájem, určitě si klikne.
Vystavil Volczej 
Je tu popsán velmi humánní důvod, proč jít na BSS: "aby Vás nezastřelili - v podstatě kdekoliv - po prvním odehraném setu". To je fakt hodně dobrý důvod. Díky, Ondřeji.

+ Návštěva festivalů se stala tak trochu mojí náplní v druhé polovině července. Osobně jsem nikdy nebyl na Keltské noci na Plumlově a tak jsem se těšil, že tento festival navštívím alespoň na jeden den. Vydali jsme se na první festivalový den na pátek 23. července. Dopravní zácpa na okraji Prahy značně ochladila naše ambice vidět z prvního dne co nejvíce. A tak na místo jsme přijeli na závěr vystoupení slovenské skupiny Irish Rose. 

 

       Hrad Plumlov tvoří festivalu nepřehlédnutelnou kulisu - foto M. Bernardová

 K našemu překvapení taneční podporu této skupině na pódiu dávala Martina Bokšová, kterou jsme moc rádi viděli. Díky Aničce Novosadové jsem se hned na počátku setkal s pořadatelem této akce panem Tomášem Somrem a díky jeho laskavosti jsem mohl využít prostoru festivalu k propagaci BSS. Po Irish Rose následovalo excelentní vystoupení skupiny Bran (vysoká hudební profesionalita celé skupiny, moderování Davida Pajota, jehož čeština zní velmi roztomile a zejména pro dívky přítažlivě). David zde nabídl k prodeji čerstvé CD Bran En Concert, které bylo natočeno při živém koncertu v Olomouci.

                                      Bran - foto M. Bernardová

Bran byl na pódiu vystřídán taneční skupinou Démáirt, která předvedla několik tanečních čísel ze svého repertoáru. Ke cti pořadatelů slouží, že vyklidili pódium od hudebních zařízení, což je na jiných festivalech nemožný počin.

 

    Démáirt - foto M. Bernardová

Po Démáirtech nastupuje na pódium hlavní hřeb tohoto večera: irsko-novozélandská skupina Gráda. 5 skvělých hudebníků předvedlo s tradiční irskou instrumentací repertoár v tradičním i moderním hávu včetně písní. Skladby měly odpich a tak není divu, že rozhýbaly publikum pod pódiem a to i navzdory tomu, že začalo nepříjemně pršet. Po jejich koncertu nastaveném přídavkem nastupuje ještě jednou Démáirt se svým scénickým vystoupením. Na libreto čtené Jiřím Moravským Brabcem jsem se příliš nesoutředil a tak mi možná něco z vlastního vystoupení uniklo. 

      Irsko-novozelandská skupina Gráda - foto M. Bernardová

Velmi mile mě překvapila kvalita zvuku u obou sledovaných kapel, rychlost nazvučení skupin, odklizení a naaranžování techniky na pódiu před a po vystoupení taneční skupiny. Myslím, že organizátoři  vsadili na dobré zvukaře.  Na organizátorech je sympatické, že dokáží sehnat peníze a pozvat i "drahé" kapely z Irska a rozvrstvit je v programu tak, aby žádný z festivalových dnů nebyl protěžován. Večer probíhal bez zbytečných prodlev, moderátor se držel "na uzdě" a vše se stíhalo podle plánu. I ostatní organizaci festivalu včetně nabídky občerstvení při využití infrastruktury kempu Žralok se nedalo nic vytknout. Při odjezdu polotmavá noc občas prosvětlená bleskem dávala vyniknout dominantní siluetě zámku Plumlov, který se tyčí nad festivalovým prostorem. 

+  Oslavy svátku Lughnasad se množí a tak je možno si vybírat, kde svojí účastí zájemce může složit poklonu keltskému bohu Lughovi u příležitosti jeho svátku a zároveň uspokojit své zájmy hudební, taneční, kulinářské atd. Po loňské dobré zkušenosti jsem si vybral Nasavrky, protože geograficky nejlépe konvenovaly s oblastí, kde jsem se o víkendu pohyboval. Oslavy začaly už koncerty v pátek 31.7. (Asonance a Spirituál Kvintet).

 

    Taneční skupina Ryengle - foto M. Bernardová

Já jsem zvolil až sobotní část oslav. Byl jsem rád, že jsem viděl opět po roce vystupovat taneční skupinu Ryengle a tentokrát i ve stepkách. Pak jsem si užil dvě vyučovací lekce irských tanců, do kterých zájemce z řad veřejnosti zasvěcovala Hanka Radilová z Ryengle.

   Výuka irských tanců v zámeckém parku - foto Z. Utišil

Dobře jsem se pobavil při šermířských vystoupení 10. legie (tedy Římanů) a pak šermířů - Germánů. Zvláště římský mluvčí byl nezastavitelný při svém proslovu o historii Říma. Nezastavily ho ani palce obecenstva směřující k zemi. Velmi se mi líbila keltská vesnička s velkým množstvím řemesel, které zde "Keltové" předváděli. Závěr dne pak patřil vystoupením hudebních skupin:

   Vystoupení hudební skupiny Shannon - foto M. Bernardová

večer zahájila skupina Shannon, na kterou navázal Bran a závěr patřil Jauvajs. Roli speakra, který uváděl všechny pořady, velmi profesionálně zastával osvědčený Štefan Švestka. Festival byl velmi pěkný, na jeho úspěšnosti se podílelo hodně osob a z krátké návštěvy zdejšího hejtmana mám pocit, že má i dost dobrou podporu.

Myslím si, že pořadatelé by výhledově měli přemýšlet o jiném místě pro koncerty, protože sevřené náměstíčko u zámku za kostelem pravděpodobně neumožní sebelepšímu zvukaři realizovat kvalitní zvuk. A snad je i přáním větší návštěvnost, která se do stávajících prostor nevměstná.
 

David Pajot na Lughnasadu v Nasavrkách - foto M. Bernardová

 + Návštěva festivalů (a nejen těch) mi umožnila vedle hudebních skupin vidět i vystoupení tanečních skupin presentujících irský tanec. Všude sklidily potlesk a tím, že jde zatím pořád o něco zde neobvyklého, přitáhly pozornost diváků. Přiznám se, že i moji a trochu jsem nechápal. Pozvání na vystoupení jsem bral pokaždé za svého působení v Rinceoirí jako příležitost presentovat skupinu v nejlepším světle a diváky nadchnout pro aktivitu zvanou irský tanec. Za tím účelem na vystoupení vždy šla nejlepší sestava skupiny. Nechtěl jsem připustit, že by někdo "přečníval" směrem dolů. Se stejným záměrem se vybíraly choreografie. Pokud byly v měkkých botách, muselo jít o takové, které nejsou jen o kroužkách, řadách, šipkách a pokud se použil některý motiv z ceilí tance, nesměl být ve více choreografiích. Choreografie nesměla působit plytce, prostě být o ničem. A rozhodně nikdy nesměla mít useknutou hudbu. Takovou neúctu si k hudbě žádný choreograf (myslím opravdový) nedovolí. Nikde nebyla choreografie na "kolotočovou" hudbu tj. tu, na kterou se trénují kroky, je s jedním nástrojem s jasně oddělenými takty i pro hluché na tréninkách běží pořád dokola. Hudba v choreografii není žádnou Popelkou, ale naopak má přinejmenším 50% podíl na úspěchu choreografie. Podobná hlediska jsme uplatňovali při choreografiích ve stepařských botách. A pořádně jsme si dali pozor, aby step vyniknul a nebyl přehlušen hudbou (obvykle jsem stával vedle zvukaře a "usměrňoval" jeho ruku na "šavli" hlasitosti). Stepařská čísla jsou nejzajímavější v co největším počtu stepařů - není smutnější pohled na dvě subtilní dívenky, které se snaží přehlušit stepem hudbu, až nakonec "souboj" prohrají tím, že vypadnou z taktu. Přijde mi, jako by ve skupinách ještě neviděl nikdo DVD z různých show, aby se mohl poučit, s čím a jak vystupují tanečníci a tanečnice na profesionálních pódiích. Přemýšlím, kde v provedení tance a jeho technické úrovně se projevuje "podpis" zahraničního lektora, jehož jménem se většina tanečníků chlubí. Jak je možné, že na vystoupení se projeví nešvary v technickém provedení, za které peskujeme začátečníky už na konci prvního roku výuky?  Vypadá to, že takovému lektorovi platíte zbytečně velké peníze a nebo tento lektor není až tak dobrý. 
Vystoupení se ještě "prodává" doprovodným slovem. To je u tanečních skupin  až na výjimky tristní částí. Zde se dá hodně "bodů" nahnat a nebo také ztratit. Nemám teď na mysli jen umění konferenciérské. Kolik už jsem si vyslechl bludů o irských tancích z úst i docela renomovaných tanečníků!
Přemýšlel jsem, kde jsou příčiny tohoto stavu, který po letech, kdy se zde irský tanec pěstuje, nemá vzestupnou úroveň. Přestávám se divit, že zdejší tanečníci nejsou příliš konkurenceschopní a na mimokontinentálních kolbištích nezískávají výraznější ocenění. Myslím si, že základní příčinou je spokojenost sama se sebou, hrdost na vlastní "výkony", přezíravost k druhým a neochota (nebo lenost) "nasávat" ze všech možných pramenů. V důsledku toho o své aktivitě tanečníci všeobecně málo vědí, v podstatě nemají rádi irskou hudbu a také ji neposlouchají. Na ostatní tanečníky se dívají jako na konkurenci a před kritiky se uzavírají do neprůstřelných ulit. V těchto ulitách si pak se stejně postiženými pěstují kult vlastní výjimečnosti, do okolí vysílají nevraživé pohledy a pokud jsou někam pozváni ke společné akci, nejraději uspořádají ve stejném termínu akci tzv. konkurenční.
Pokud tanec - jakýkoliv včetně toho irského - chcete dotáhnout na profi úroveň, není to o partičce vzájemně si bolístky foukajících puberťáků, kterým je spolu dobře. V cílevědomém kolektivu musí zahřmět tvrdá slova a občas vytrysknout slzy. Jinak je to o ničem a škoda vynaložených prostředků.
Uznávám, že jde o trochu surová slova, ale pokud se to tu má trochu změnit, je třeba se podívat pravdě do očí. Nechci tu hanět výkony jednotlivých tanečníků, protože věřím, že na vystoupeních se snažili jak nejlépe mohli. Má slova jsou určena spíše těm, kteří skupiny vedou, vytvářejí choreografie a připravují vystoupení. Ti by se pak měli především bát nikoliv mých slov, ale toho, jaké vystoupení skupiny se objeví nesmazatelně na "tubě" a vytvoří tak pověst tanečnímu kolektivu.

Na závěr bych rád všechny pozval na blížící se Bernard´s Summer School, kam se dá ještě na některé lekce přihlásit. Pokud se chcete jen pobavit, nabízí se dvě doprovodné akce přístupné veřejnosti: Ceilí večer v KC Novodvorská 18. srpna - bude to hlavně o aktivním tancování - a Závěrečný večer BSS 2010 20. srpna v KC Vltavská. Zde díky hostům bude program více než zajímavý. Pro tento druhý večer platí heslo : Na Bernarda (má svátek právě 20. srpna) na Bernarda!!!

V.B.

Nahoru