Revue - prosinec 2011

01. 12. 2011 | 306 přečtení

 Na tento prosinec máme jako Bernards velmi ambiciózní plán v podobě realizace dvou větších akcí. Tou první je bezesporu STEP TO THE EAST - taneční víkend ve stylu irského set dancingu složený ze seminářů, tanečního ceilí a hudební session. A to vše za účasti irského učitele a irských hudebníků. Akce nedopadne dobře zcela jistě po ekonomické stránce, protože set dancing tu nemá tolik příznivců, ale bude výborná po stránce programové. Hlásí se lidé, kteří se zatím set dancingem nezabývali a chtějí se zúčastnit jen ceilí. Do kolečka se snažím vysvětlit, že by měli absolvovat nejméně sobotní seminář, jinak z ceilí nic mít nebudou. Toto ceilí je jen a pouze set dancingové a pokud si člověk nepamatuje figury tanců, měl by alespoň znát základní pohyby a jejich názvy v angličtině.
Druhou akcí je Bernard's Christmas Day o dva týdny později. První se konal minulý rok jako výraz určitého stesku po letní škole. Letos jsme tuto akci připravili v podobném duchu jako loni: seminář, tancovačka, promítání a povídání. Pro mě osobně by mohlo být třeba jen povídání. A témata? Například, co se na poli irském událo za poslední rok a jak se na to díváme? Nebo jak dál v soutěžním irském tanci? Jaké akce tu chceme mít, abychom se jich zúčastňovali  (a tím podpořili jejich existenci)? Irské taneční show - ano či ne? Jak učinit irskou kulturu co nejpřitažlivější pro co nejširší populaci - jsou na to dobré akce jako oslavy svátku sv. Patrika, Irský den Pardubické Ryengle, Irský máj, letní školy,...? Jak má fungovat taneční škola (aneb naše zkušenosti s těmi existujícími)? Mohu sypat z rukávu další témata třeba z oblasti hudební atd. Rád bych slyšel názory jak organizátorů podobných akcí, tak i "spotřebitelů". Přijďte si popovídat a vedle cukroví přineste další zajímavá témata, u kterých vás zajímá názor druhých. Těším se!

+  První víkend listopadu byl u nás v rodině ve znamení sledování irské televize TG4. Jednak o víkendu vrcholil taneční soutěží festival irské tradiční kultury v irském Killarney. V předchozích dnech se zde soutěžilo v irském zpěvu sean nós, ve vyprávění a interpretaci irské hudby. A na konci týdne se soutěžilo v tanci sean nós, tzv. Oireachtas na Samhna. Tříhodinový maratón, při kterém se na pódiu hotelu Gleneagle střídali tanečníci, tanečnice i doprovázející hudebníci, vyvrcholil nepoměrně krátkým vyhlašováním výsledků. Soutěže se zúčastnil mimo jiných také nám známý Ronan Reagan. Pozornost vzbudil Afričan ze Zimbabwe a to nejen barvou své pleti, ale i pojetím tradičního irského tanečního stylu, ve kterém nechyběly díky tanečníkovu temperamentu i prvky ze zcela jiných kultur. Pro nás bylo zajímavé, že se soutěže zúčastnila i naše dcera Tereza a i když v kategorii seniorů nezískala ani jednu ze dvou vyhlašovaných cen, svým výkonem si pozornost publika vydobyla. O významu této taneční soutěže svědčí zejména ta skutečnost, že ji celou v přímém vysílání dávala celoirská televize TG4 vysílající v irském jazyku.

Tereza Bernardová na Oireachtas na Samhna - foto Edwina Guckian
 

Část několika nedělních večerů na televizi TG4 vyplňuje soutěž An Jig Gig, která dává prostor tanečníkům zabývajícím se irským tradičním tancem v různé podobě. Jejich výkony posuzuje odborná porota. Z jednotlivých kol postupují vítězové do kol dalších. A poslední kolo, kde bude vyhlášen vítěz Jig Gigu 2011, se na televizní obrazovce objeví 18.12.2011. V neděli 6. listopadu vysílala TG4 soutěžní kolo, kterým koncem srpna do této soutěže vstoupila Tereza. Protože už vím, že postoupila, bylo pro mě zajímavější sledovat ostatní taneční výkony v tomto základním kole. Především je nutno zdůraznit, že Tereza byla nejstarším účastníkem tohoto kola a jediná, která předváděla sean nós dancing. Ostatní jednotlivci se  orientovali spíše na předvedení step dancingu, set dancingu, případně nějaké kombinace. Některé výkony byly úsměvné. Překvapilo mě, že docela častým problémem byla špatná volba doprovodné hudby, což bylo předmětem kritiky i jinak velmi zdvořilé poroty. Zajímavé byly výkony tanečních skupin předvádějící taneční choreografii ve stylu set dancing. A protože v našem nejbližším okolí mladí tanečníci sety netancují, zaujalo mě, jak je předvádějí mladí "domorodci". Výkony byly do značné míry poznamenány mládím, nezkušeností a trémou. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že by se tam asi naši tanečníci neztratili. První kola vytřídí méně kvalitní a kvalitnější pošlou do dalšího. Uvidíme, jak se soutěž bude vyvíjet.

+ 8. listopadu v divadle ABC taneční skupina Rinceoirí předvedla "remake" své show Swan Legend, nyní pod názvem Dancing Dream. V 17 obrazech - choreografiích tanečníci a tanečnice předvedly irskou legendu o nešťastné lásce boha lásky a překrásné dívky spojené s "labutím" prokletím. 

Záběr z představení - foto Milan Hašek

Za scénářem a libretem stojí Marie Dernovšková a Lucie Svobodová, choreograficky vybavila tuto show Marie Dernovšková za přispění dalších členů taneční skupiny. Představení doplňovala hrou na harfu Jana Šouflová. Pro tuto show se podařilo zachránit i část kostýmů z původní "labutí" show a zbytek skupina doplnila novými. Tanečně představení odpovídalo standardu, který je ve skupině nastaven a opět musím konstatovat, že po stránce stepařské (rozuměj irský step) tu skupina zatím nemá konkurenci: nové členky tanečního sboru celkem plnohodnotně dosáhly na taneční výkony svých předchůdkyň.

 

Záběr z přestavení - foto Milan Hašek

A i když i v jiných skupinách se vyskytují dobří stepaři, nedokáží dát dohromady tu sílu, jaká je v Rinceoirí. Silnou a zároveň slabou stránkou Rinceoirí je chlapská část sboru: silná pro jejich velmi dobrou kvalitu a slabá vzhledem k počtu. Kdyby jich bylo ještě jednou tolik, bylo by to skvělé. Show se presentovala velmi pěkně graficky zpracovaným plakátem, jehož slabou stránkou byla neviditelnost: vyjma stránek Rinceoirí jsem se s ním nikde nesetkal. Zajímavý byl i program ve formě skládačky konvenující s grafikou plakátu. Škoda, že autor návrhu se nikde nepřiznal.

Záběr z představení - foto Milan Hašek

- Na listopad jsme si naplánovali návštěvu již několikrát odkládané taneční akce v Longfordu, kterou pod názvem Sean Óg Festival spolupořádá Gerard Butler. Sean Óg se konal ve dnech 18.-20. listopadu. Propojením tohoto víkendu se státním svátkem 17. listopadu jsme získali pár dnů navíc, které ještě využíváme k návštěvě Terezy a University Limerick, kde studuje.

Freska vévodící dvoraně Irish World Academy of Music and Dance - foto V.Bernard

Za dva dny, které máme k dispozici pro návštěvu UL a speciálně Irish World Academy of Music and Dance, zdaleka nemůžeme proniknout do podstaty výuky. Nicméně prostředí, možnosti a návštěva několika vyučovacích hodin nás dostatečně přesvědčila, že právě zde je to jedno z nejvýznamnějších a nejprestižnějších míst, kudy se dá při cílevědomém úsilí proniknout k podstatě a kořenům irské tradiční hudební a taneční kultury. A ta zde "dejchá" na studenta a návštěvníka z každého rohu, z každé stěny: od velkolepé fresky na stěně ve vstupní hale s mýtickými motivy, přes fotografie hudebníků a tanečníků na stěnách až k hmatatelným tónům vycházejícím z jednotlivých učeben. A irská tradiční kultura tu skutečně "chodí" po chodbách a bere na sebe podobu aktuálních hlavních aktérů, kteří zde vyučují či jinak působí: nezřídka tu lze potkat Colina Dunna, Breandana de Gallaí, Michaela Ryana, Jamese Devina atd. Z velkých fotografií na stěnách na vás vrhají zkoumavý pohled hudebnící jako Donal Lunny, Martin Hayes a další. Velkolepě pojatý celý univerzitní kampus na nás zanechal velký dojem stejně jako jeho molekuly v podobě tanečních a hudebních učeben a sálů.
 

Jeden z tanečních sálů, který se nachází v budově Academie - foto V.Bernard

V druhé části našeho pobytu jsme museli trochu "přešaltovat" nejen geograficky (od Limericku do Longfordu je to necelých 200 km zčásti po různě křivolakých cestách), ale i naladěním: z tichého akademického prostředí jsme se ocitli na jedné z největších tanečních akcí, kde účastníkům hrají k tanci nejlepší irské bandy a kde jeden setový tanec následuje za druhým.

Atmosféru taneční session přibližuje i tato fotografie - foto V.Bernard

Horko ti přilepí oděv na tělo a v opojení muziky, kterou tu má každý rád, přestává vadit, že řadu nejednoduchých tanečích figur musíš zatancovat na sakramentsky malém  prostoru. A samozřejmě tou jahůdkou na vrcholku toho pomyslného dortíku jsou setkání: od těch, kde se na sebe kývneme a úsmějeme se na ty, které sice neumíme pojmenovat, ale víme, že jsme je už viděli na několika tancovačkách všude v Evropě, až po ty, se kterými se obejmeme a se kterými nás pojí užší vazby.

Taneční seminář vede Pat Murphy - foto M.Utišilová

A každou touto akcí se obě skupiny zvětšují - kýváme si na pozdrav se stále větší skupinou lidí a stejně tak je to s objímáním. Stoupne mi sebevědomí, když na mě kývne na pozdrav banjista z mé velmi oblíbené skupiny: určitě mě nezná podle jména, neví odkud jsem a ani neví o mé oblibě nástroje, na který hraje. Je to gesto, kterým mi sděluje, že už jsme se několikrát viděli. A pak, přiznám se, že mi moc baví vychutnávat si údiv místních, které přesvědčím, že umím jejich tanec, ale že jsem celkem zdaleka.

Sean nós dancing je tu velmi populární zejména mezi dětmi - foto V.Bernard

Faktografií k této návštěvě Irska jsem vybavil jiný článek. Zde jsem chtěl přiblížit dva irské světy, které se mi v průběhu pár dnů podařilo do sebe vstřebat.

+ Rozhodl jsem se, že si v tomto měsíci naordinuji harfu ještě jednou. Poprvé to bylo na představení Rinceoirí "Dancing Dream", v jehož rámci vystupovala Jana Šouflová s tímto nástroje. Podruhé to bylo v pátek 25.11., kdy jsem navštívil koncert harfového sdružení Harpa Viejá v malém sklepním divadélku v Charkovské ulici v Praze. Improvizované pódijko obsadilo toto komorní sdružení čtyř muzikantů (vesměs víceinstrumentalistů a zpěváků) s dominancí 2 harf. Odborník by je jistě dokázal pojmenovat a zařadit, nikoliv já. Jednu ovládala již zmíněná Jana Šouflová a druhou ještě s dalšími nástroji Václava Vandermeis (snad správně napsáno).

Druhou část prostoru obsadilo publikum vesměs v hudbě i v kapele zorientované. Opět jsem si na koncertu, který se skládal vesměs ze skotské a irské hudby (ale bylo tam i něco z Moravy, Norska, Francie,...) uvědomil, jakou hudební hloubku a prožitek poskytuje harfová hudba. Ono těch 31 strun přece jen něco vydá :-). Řada interpretovaných skladeb se samozřejmě dá zahrát i na jiné nástroje, ale harfa tomu dává určitou velebnost a jiskrnou čistotu.

+ V sobotu 26. listopadu uskutečnila liberecká skupina Divokej Ir irskou session v pizzerii La Fabbrica v Liberci. Jako hudební doprovod si organizátoři zajistili pražské hudební uskupení Flying Druids Orchestra, které se dostavilo v sestavě Marek Poledna, Dan Vališ, Petr Košumberský a Eliška Deáková.

Flying Druids Orchestra - zleva Eliška Deáková, Dan Vališ, Marek Poledna a Petr Košumberský - foto V.Bernard 

Program plynul v intencích podobně laděných akcí, které ve zdejším regionu irské taneční skupiny pořádají: předvedená choreografie, výuka tance. Překvapivě nejčastěji frekventovaným tancem pro veřejnost byl Every Man Chance. Program obohatili účastníci právě probíhajícího víkendového semináře v sean nós dancingu pod vedením Markéty Utišilové ukázkou jakéhosi step aboutu. Organizátoři si možná představovali hojnější účast, která by umožnila tuto akci pojmout jako náborovou. Ale pokud mé oko dohlédlo, viděl jsem spíše spřízněné duše než zvědavce, kteří přišli okouknout irský tanec. Hbitá obsluha a příjemně a citlivě uspořádané prostředí budovy bývalé továrny vedle kapely a programu přispělo k příjemnému strávení večera.

Divokej Ir tancuje Haymakers Jig - foto V.Bernard

+  V úterý 29. listopadu se sešli společně na jevišti Divadla za plotem v Praze 8 hudebníci ze skupiny Jauvajs a tanečnice a tanečník ze skupiny Coiscéim. V celkem rodinném prostředí zaplněného divadla Jauvajs předvedli svůj standardní repertoár, který Coiscéim doplnil několika tanečními choreografiemi v různých tanečních rytmech.

Jauvajs a Coiscéim v Divadle Za plotem - foto V.Bernard

+  V Praze poslední den měsíce listopadu uskutečnila Oslava svátku sv. Ondřeje, kterou pod hlavičkou Klubu přátel Skotska organizoval pardón Vašek Rout. Akce se konala na Baráčnické rychtě v Praze na Malé Straně. O hudební doprovod se postarala kapela Czeltic a přítomné publikum roztancovávali tanečníci z Caledonian Clubu. Ti se také postarali o předvedení některých ceilí a highland skotských tanců. Večer plynul v příjemné taneční atmosféře a bylo na každém z přítomných, kolik si z té atmosféry sebral pro sebe. Doufám s ohledem na nedávno objevené spříznění Vaška Routa s Václavem Klausem, že příští skotská akce, kterou bude Vašek organizovat, se bude konat ve Španělském nebo Vladislavském sále na Pražském hradě. To bude bomba!

+ V průběhu měsíce listopadu se na evropském kontinentě uskutečnily dvě soutěže v irském tanci (Feis). Jedna na počátku měsíce v Holandsku, druhá o víkendu 19. a 20.11. v Milaně. Šlo zároveň o kvalifikaci na světový šampionát v roce 2012. Myslím si, že si tyto akce zaslouží komentáře přímo od účastníků těchto a podobných akcí. Na základě výsledků si lze zcela jistě udělat nějaký obrázek o akci, vystihnout nějaké tendence, ale vyjádření pocitů přímého účastníka je jistě cennější. Proto zde upouštíme od komentování těchto akcí.

+  V prosinci vrcholí na televizní obrazovce irské televize TG4 soutěž JigGig 2011. Jednotlivá kola je možno sledovat každou neděli v 19:30 hod. irského času. Vvrcholení je v neděli 18.12.2011. V kole, které bude na pořadu tuto neděli (4.12.), je opět možno se setkat s Terezou Bernardovou jako soutěžící.

+  V průběhu listopadu nás zastihly dvě velmi radostné zprávy. Z Bruselu dala vědět Lucka Samcová (dříve Coiscéim), že se 27. října stala maminkou syna a tím je James Casper Roderick. A v Irsku nás zastihla 21. listopadu esemeska od Lucie Knieradl (Peničová, dříve Rinceoirí), že se jim rodina rozrostla o další holčičku se jménem Lea. Oběma i jejich partnerům gratulujeme a přejeme, aby jejich potomci jim byli jen k radosti.

VB

 

 

 

Nahoru