Revue - prosinec 2009

01. 12. 2009 | 1038 přečtení

 Poslední revue v roce 2009. Další bude až po Novém roce. Čím se rozloučit? Nejlépe něčím kontroverzním: nacvakal jsem si na "tubě" heslo "irský tanec" a koukal jsem, co mi vyjede. A nestačil jsem se divit, co všechno se pod tento pojem dá schovat či co se tímto souslovím zaříkává. Na většinu snímků jsem se nevydržel dívat déle než 5 - 10 sekund. Nebyly to žádné záznamy z tréninků či nácviků. Rovnou z vystoupení a různých druhů presentací na veřejnosti. Je mi líto či spíše mě zlobí, že v době, kdy tu učí tři certifikovaní učitelé An Coimisiún, kdy je tu i několik dobrých tanečníků/tanečnic, kteří nejen umí, ale umí i učit, se musíme setkávat s takovým zvěrstvem. Provedení tance je nekvalitní, tanečníci evidentně nerozlišují různé druhy irských tanců dle rytmu, držení těla a kroky jsou tragédií (tanečnice "hopkají" jako postřelené laně), choreografie nenápadité, přímo nudné, jako hudba je používaná jen ta profláknutá ze známých show a nikdo si nedá práci najít nějakou novou, jinou, trochu originální, občas je hudba "znásilněná" nekvalitní úpravou (to když  dojdou choreografické nápady a zvolená skladba se nechce zastavit). Většina těch tanečníků a zřejmě i jejich šéfů jakoby nikdy neviděla alespoň na chvíli kvalitní provedení některého irského tance. Technika je pod psa. Přitom pořadatelé seminářů, kteří zvou kvalitní lektory, se potýkají s nezájmem a s problémem, jak finančně seminář vyřešit. Jakoby nikomu nešlo o to spojit své jméno s kvalitním výsledkem. Raději příště "přepnu" na hudbu a pro jistotu zadám název cizojazyčně.

+  Na počátku listopadu došlo ke změně na postu velvyslance Irska v České republice. Novým velvyslancem Irska v České republice je H.E. Richard Ryan. R.Ryan k nám přešel z irského zastoupení v Holandsku. Má za sebou bohatou diplomatickou činnost. Zájmy Irska zastupoval v mnoha částech světa včetně OSN. V diplomatických službách působí od roku 1974. V letech 1970 a 1971 vydal dva svazky básní.  Nejen tento počin dává naději, že jeho působení v Praze nebude pouze a jen politickou záležitostí, ale naváže na své předchůdce - velvyslance Josepha Hayese a Donala Hamilla - a podpoří i rozvoj kulturních vztahů. Jeho pravou rukou - v diplomatické řeči first secretary - je Mr. Brian McElduff.

+  Bez velkého povšimnutí se odehrála jednodenní soutěž v irských tancích v holandském Wasenaaru vyhlášená jako Lisa Lubbe Memorial Feis. Pohled do výsledkové listiny jen potvrzuje, že kontinentální Evropa je příliš velká oblast na to, aby se jednotlivé školy se zúčastňovaly všech soutěží na kontinentě. Nejvýchodnější soutěžní školou pak nakonec byla německá Tír na nÓg, protože ostatní zúčastněné školy byly holandské, begické a francouzské.

+  Velmi příjemný večer pro nás zájemce o Irsko a jeho kulturu připravil Radvan Markus s podporou Centra irských studií na UK a Velvyslanectví Irska v restauraci Velryba v Praze 10. listopadu. Jednalo se o večer irské poezie, hudby a zpěvu. Hlavním protagonistou byl básník Louis de Paor, kterého hudebně doprovázel dudák a flétnista Ronan Brown (známý z kapely Afro Celt Sound System).

          Na snímku zleva Lillis O Laoire a Louis de Paor - foto V.Bernard

Výjimečným hostem byl zpěvák sean-nós Lillis O Laoire, který přítomné nechal skrze svůj pěvecký projev proniknout do tohoto specificky irského stylu. Dalším účinkujícím Irem na večeru byl i učitel irštiny na UK Ken O´Donnchú, který se projevil nejen jako zdatný hudebník hrající na harmoniku, ale také jako tanečník. V poslední části večera program naplnilo volné sdružení hudebníků v čele s Radvanem Markusem, jeho ženou Janou, Kenem, Kristýnou Volnou a Davidem Mikoláškem. A s nimi si zahrál i Ronan Brown.

        Na snímku Ronan Brown (flétna) a Ken O´Donnchú (harmonika)-foto V.Bernard

Přestože do poezie jsem ještě nedozrál a její interpretace v pro mě cizím jazyku se mi  ještě více vzdaluje, vychutnával jsem si zvukomalebnost irštiny prostřídané angličtinou a hudebně podmalovanou dudami a flétnou. Naplněnost prostoru zájemci o tento večer mi navozoval otázku: proč se více lidí nepřihlásí na irštinu k nám na letní školu? Otázku jsem položil i Radvanovi a doufám, že jsem tak založil podnět k přemýšlení. Svého i jeho.

+  Ojedinělý koncert svého druhu se konal 11. listopadu v Rubínu na pražské Malé Straně. Po dlouhé době zde měla koncert skupina Garcia v obsazení Káťa Garcia, Luboš Malina, Petr Košumberský, Adam Stivín, David Landštof. Přes nevýraznou propagaci se sešlo poměrně dost lidí, většinou však přátel a známých členů kapely.

 

                Katka Garcia, Luboš Malina a David Landštof - foto M.Nedvěd

Prostředí Rubínu, které je vhodnější spíše  pro některá komornější uskupení, nedalo příliš vyniknout celkové hudební kompozici a potenciálu členů kapely. Na to asi nejvíce doplatila samotná Káťa, která se místy stala neslyšitelnou. O to více vynikla ve skladbách komornějšího charakteru za doprovodu kytary Petra Košumberského a osvědčila tak pověst velmi kvalitní zpěvačky nejen irsky zaměřeného repertoáru. V rámci večera vystoupila i společně se svojí sestrou Bárou a na pódiu jako host zazpíval jednu píseň také sean-nósový zpěvák Lillis O Laoire.

        Na fotografii Martina Nedvěda Lillis O Laoire

Publikum ocenilo i interpretaci tradičních irských tunů mistrně zahraných na pětistrunné banjo Lubošem Malinou za doprovodu ostatních nástrojů.
Protože Káťa Garcia žije a pracuje v Dublinu, je možnost se setkat s touto kapelou dosti omezená. Nicméně je přístupné jejich CD Woven Ways, které si lze prostřednictvím našeho virtuálního obchůdku opatřit (máme poslední tři). Myslím si, že by to byl velmi vkusný vánoční dárek.

+     Představení  Irské tance kolem Čechů (Maureen se nestačí divit...) Západočeského divadla Cheb v pražském Divadle V Celetné z pera manželského páru Julek Neumann a Maureen McManus nebylo předem úplně neznámé. Pan Neumann ve snaze co nejpoctivěji se seznámit s materií okolo irských tanců proniknul mezi irské tanečníky v našem okolí. A tak v programu se objevují poděkování Tereze Loužecké Bachové, která učila hlavní a jedinou herečku Dianu Tonikovou základním krokům irského tance, stejná Tereza a Bratříci Honza a Jakub Maškovi věnovali do inventáře inscenace taneční boty a s Terezou Bernardovou pan Neumann konzultoval některé aspekty irského tance. Přes toto všechno celá inscenace v podstatě ani o irských tancích není. Je o nás, o občanech Česka z pohledu Irky. S ohledem na jadrnost výrazů si nelze domýšlet, že jsme v zorném úhlu této paní obstáli. Hodinový herecký koncert byl po právu odměněn velkým potleskem. A tak ti, kteří si včas neopatřili lístky, mohou jen litovat, případně si na vystoupení zajet do Chebu.

+   Další moje návštěva Divadla V Celetné patřila představení taneční skupiny Coiscéim s názvem  Irské Letokruhy. Zúčastnil jsem se premiéry, která se konala 20. listopadu. S první scénou (Samhain - začátek nového roku), jejíž "sourozence" jsem už párkrát někde viděl, jsem se začal bát, že se budu nudit. Ale už druhá scéna - Zimní náves - mě příjemně překvapila svojí živostí, nenuceností a jakoby i dětskou spontánností. V třetí scéně se objevili Jauvajs s tím, co umějí nejlépe - s vícehlasým zpěvem. Vytvořili živý obraz Vánoc i s velmi hodným miminem patřícím Pavle Cohen. Vysloveně pěknou choreografií tj. velmi dobře skloubená (a vybraná) hudba s pohybem byla určitě scéna Letní bouře. Celkově celý večer působil příjemným dojmem a i když by bylo možno v něčem s tvůrci programu nesouhlasit či polemizovat, získal jsem pocit, že se Coiscéim vyhnuli většině nešvarů, které podobné projekty provázejí.

             Foto Coiscéim

Po létech sólistek skupiny Coiscéim  jsem byl příjemně překvapen, že tam všichni byli za všechny, že ústředním bodem nebyla nějaká primabalerína, všichni se usmívali a i když někdy nepřekryli napětí plynoucí z odpovědnosti za úspěch tohoto vystoupení, měl jsem pocit, že si to užívají. Pochválil bych i kostýmy - relativně jednoduché, barevné, dobře padnoucí. A pochvalu zaslouží i webové stránky, které jsou o několik tříd kvalitativně jinde než stávající (a hlavně aktuálnost postrádající) stránky Coiscéimu.

            Foto Coiscéim

Více než dvacet tanečnic a tanečníků prokázalo velmi dobrý taneční standard a tím více bych očekával, že v programu či na stránkách se objeví poděkování tomu, komu za toto vděčí. Ale třeba už i toto proběhlo mimo zorný úhel veřejnosti.

+     Vyšel Zpravodaj Bratrstva Keltů s číslem 61. Zde snad největším překvapením je profil taneční skupiny Démáirt s fotkami Wulfa. Moc jsem nevěřil, že se ve Zpravodaji nějaká taneční skupina objeví, protože s většinou se Tomáš Křivánek "nesešel" na podmínkách pro předvedení tanců na Beltinu. Škoda, že si Lenka jako autorka textu, nedala více práce s obsahem a nebyla v některých případech konkrétnější (soubor vznikl při koncertě irské kapely - škoda, že není uvedeno jaké, soubor vystupuje na keltských festivalech na Slovensku, v Polsku ... - škoda, že nejsou uvedena jména, tanečníci se zdokonalují pod vedením irského lektora - jakého, autorka rezignuje i na vysvětlení významu jména skupiny aj.). Je dost málo příležitostí někde presentovat text ku prospěchu irského tance a skupiny, která ho provozuje. A proto je dobré věnovat více péče takovému textu. Kytara po keltsku  je název několikastránkového článku, který se věnuje kytaře v prostředí keltských národů. Autor Bohumil Sýkora velmi zasvěceně "putuje" oblastmi keltské kytary, ukazuje historický vývoj a souvislosti s tímto nástrojem spojené. Další část Zpravodaje už je veskrze keltská.

+  13. října t.r. se narodila Lucii Knieradl (dříve Peničová), bývalé tanečnici Rinceoirí, dcera Ema (3340 g/48 cm). Obvykle v tomto předvánočním čase nás Lucie, která je mimo jiné také amatérská herečka, zvala na divadelní představení. Nyní už tedy vím, proč letos se na žádné s Lucií nepůjdu podívat. Gratulujeme a přejeme hodně štěstí ve třech (čtyřech, pěti,...).

+    Koncerty skupiny Shannon v Balbínce již dávno patří k těm, na kterých pořadatel neprodělá. Trochu neprůhledný systém prodeje lístků lehce zvyšuje napětí, ale většina opravdových zájemců pod příslibem stání na jedné noze se zaujmutím místa mezi záchodovou mísou a zadní stěnou WC se nakonec na koncert dostane. Byl jsem zde v pátek 27.11. na této skupině zase po delší době a tak jsem čekal nějakou inovaci. Té jsem se dočkal až v druhé půlce, kde skupina předložila posluchačům několik svých novinek. Závěr vypadal trochu jako že Shannoni jsou odsouzeni k nekonečnému hraní, protože pódium Balbínky nedává možnost ústupu a bez zvednutí se diváků ani k odchodu. Tam je interpret plně odkázán k respektování přízně či nepřízně obecenstva. Příjemné bylo, že jsem zde potkal pár bývalých členů Rinceoirí (Kikču, Pechuli a Karla M. a  samozřejmě Martýnka a Tondonína ze Shannonu).

+   Poslední listopadový víkend patřil tanečním soutěžím. V Pardubicích probíhala tradiční Pardubická Ryengle, dříve i několik ročníků zasvěcená i irským tancům. Štefan opět osvědčil své kvality mediálního úderníka a nic neponechal náhodě: prostřednictvím stránek vytvářel před vlastní akcí atmosféru články na aktuální téma (změny v porotě, poháry na cestě atd.). A tak se také dalo čekat, že soutěže v Pradubicích budou probíhat téměř v přímém přenosu. A skutečně výsledky jednotlivých kategorií šly na net téměř současně s jejich vyhlášením. Tato strategie je mi sympatická. Většina pořadatelů sice umí na svoji akci upozorňovat, ale zapomíná, že je třeba ji "prodat" i po skončení. A v případě soutěžních akcí má skutečně velký význam aktuální zveřejňování výsledků.

+  O stejném víkendu probíhala taneční soutěž v irských tancích - feis - v Brémách, která byla současně i kvalifikací - oireachtas - na světový šampionát. Myslím, že tento/tato/toto feis spojený s kvalifikací byl asi dosud největší soutěží na kontinentě, neboť jsem napočítal účast více jak 400 tanečnic a tanečníků z 32 škol kontinentu, Anglie i Irska. Už se hůře komentují výsledky pouze z výsledkové listiny. Překvapivý je nástup tanečnic a tanečníků z Ruska, kterých tam bylo přes dopravní vzdálenost skutečně hodně. Neuvěřitelná šíře záběru je za Rince Tir na nOg, která se podílí na "dovozu" ruských tanečnic a tanečníků prostřednictvím své tamější pobočky, má své "Poláky" a v samotném Německu operuje na několika místech (Mnichov, Kaiserslautern, Berlín,...). Na této soutěži nebyli příliš zřetelní tanečníci a tanečnice z tradičně velmi úspěšné Ronan Morgan School, kteří pokrývali obrovskou věkovou i výkonnostní škálu. Kupodivu docela malá účast byla z Polska, Česka a Rakouska, tedy z oblastí, který nemají do Brém tak daleko. Myslím, že by z toho šlo i odvodit, že školám, které jsou na soutěžním "trhu" už nějakých 4 - 5 let, odrostla určitá generace tanečníků a školy nestačí doplňovat stavy. A nebo že by krize a šetření na dárky? Každopádně blahopřeji těm z českých luhů a hájů, kteří uspěli ve velké konkurenci a dokonce se kvalifikovali na světový šampionát (zatím z výsledků se to špatně odhaduje, protože nejsou známé počty těch, kteří se na kontinentě kvalifikují v jednotlivých kategoriích). Výsledky jsou k dosažení na www.feisbase.nl .

+   A co nás čeká v prosinci? Na počátku dvě vystoupení skupiny Coiscéim v Divadle V Celetné s jejich představením Irské letokruhy. V době, kdy píši tyto řádky, jsou obě inzerovaná vystoupení již vyprodaná. Předpokládám však, že budou pokračování. O den později na stejných "prknech"  tj. v Divadle V Celetné dá spolek Kašpar naposled hru Martina McDonagha Mrzák Inishmaanský. Tato hra byla na počátku velmi intenzivního zájmu pražských divadel o hry Martina McDonagha a nezřídka se stávalo, že v Praze v jeden večer se hrály až 3 hry tohoto autora. S touto derniérou se tento autor vytrácí z pražské divadelní scény. 14. prosince na Barče se tancuje irsky. Uvádí to ve svém programu Barča, ale není uveden pořadatel a ani bližší podrobnosti. Podle všech indicií jde o akci Coiscéimu. Vím, že vánoční besídku připravují Rinceoirí, ale zatím nejsou známé bližší podrobnosti a ani to, jestli bude veřejnosti přístupný. Na počátku prosince odlétá do Derry se ucházet o titul TCRG Terka Loužecká  Bachová. Budeme ji držet palce, aby byla úspěšná. No a samozřejmě nás čekají Vánoce s Ježíškem, poklidem a odpočinkem. A pak zbyde čas i na knížku (jakou jinou než od irského autora by měl irský tanečník číst?).

V.B.

Nahoru