Revue - březen 2009

09. 03. 2009 | 479 přečtení

+ Ve dnech 8. – 15. února se uskutečnila v Irském Killarney druhá největší soutěž v irském tanci tzv. All Ireland Championships. Vzhledem k tomu, že se nám podařilo akci navštívit v jejím závěru, tak reportáž z této návštěvy byla již aktuálně zařazena do Aktualit jako samostatný článek. V rámci našeho pětidenního pobytu jsme nejen navštívili ceilí v Claddagh Hall v Galway (viz článek v Aktualitách setových tanců), ale stačili jsme se podívat i do Miltown Malbay, do Doolinu a v neposlední řadě jsme se projeli údolími Connemary a navštívili jsme mimo jiné díky McDonaghově hře známou vesnici Leenane.

Na břehu Atlantiku jsem si nasbíral na pláži pěkné kamínky. Bohužel mi byly na letišti v Dublinu objeveny v příručním zavazadle a tak jsem o ně přišel. Miltown Malbay se na nás tvářil jako ospalé provinční městečko a nikdo by neodhadl, že v červenci tak nabobtná. Napovídá to spíše hustější zástavba na břehu mořském, která v této době zela prázdnotou. Domky, hotely a pensiony čekají na svoji klientelu. A Doolin už vůbec nebyl tak pohostinný, jako bývá v sezóně. Vyjma pubů nebylo nic otevřeného. Také zde vyrostlo mnoho nových domů a jen málo staveb je starších než cca 40 let.

+ Díky křtu alba First of Rí Ra jsem 18. února v Media klubu na Národní třídě v Praze poznal pro mě neznámou skupinu Rí Ra. Podle svých stránek se zabývá irskou hudbou a jeden z redaktorů radia Etno ji přirovnal k Altanům. To nažhavilo moji zvědavost. Přiznám se, že na zmíněném místě jsem „Altany“ nenašel. Ale každá hudební obdobně jako taneční skupina prochází obdobím hledání, usazování a bylo by škoda zatracovat pro nepravověrnost. CD skupiny Rí Ra je možno si mimo jiné opatřit přes náš virtuální obchůdek

+ 21. února pořádá seskupení tanečních skupin, jejichž společným zakladatelem byla Eva Schaeferová (Irské sestry, Keltský tygr, Divokej Ir), v Liberci v Lidových sadech Irský bál 2009. Návštěvu bálu jsem spojil s lyžováním ve Smržovce a do Liberce t.č. dějištěm Mistrovství světa v lyžování, jsem vjížděl s jistými obavami. K těm pomohly zejména rozhlasové výzvy pro motoristy varující před dopravními kolapsy v tomto městě. Už jsem se bál, že budu muset do Liberce najet od Bedřichova a tím se snad nejlépe dostanu do Lidových sadů. Byl jsem překvapen, že jsem Libercem projel bez jakýchkoliv problémů a zarazila mě celková jeho liduprázdnost. Velké množství pouličních stánků s mrznoucí obsluhou nabídlo otázku: Kde jsou lidi? Naštěstí obavy z nedostatku lidí se v Lidových sadech nepotvrdily. Tam bylo docela plno. O hudební doprovod se starala kapela Alastair posílená o Jardu Krasničana, večerem provázela Lenka Vavřínková ze skupiny Divokej Ir a Martin Fryč. V sestavě skupiny Divokej Ir jsem zaznamenal Katku Hynkovou. Při výuce tanců mě zaujal slovníček, který tanečníci používají pro zjednodušení popisu taneční figury. A tak jsme zjistil, co v Canadian Barn Dance je „Medvídek“, co udělají tanečníci a tanečnice zdejších skupin, když při výuce Walls of Limerick mají jít „do křoví“ a v neposlední řadě byl pro mě objevem tanec Tatakuch, který až na detaily nesl neklamné známky tance Two Hand Country Dance. Opět jsem musel ocenit hravost a invenci, s jakou tvůrci večera přistoupili k vytvoření programu. Vzdálenost Liberce od Prahy nedovolila, abychom setrvali do úplného konce. Nicméně rádi doporučíme další akci těchto tanečních skupin (společně se nazývají Celtic Dance Club), kterou je oslava svátku sv. Patrika 28.3.09 v Eurocentru v Jablonci n.N.

+ Při své návštěvě Liberce jsem se dozvěděl, že svoji činnost ukončila skupina A Sé, kterou společně s Katkou Hynkovou vedl Ondra Makarovič. Katka si zřejmě našla své místo v Divokém Irovi a po Ondrovi se tak trochu slehla zem.

+ Pro severočeské taneční skupiny Evy Schaeferové mám stále slova chvály, ale nemohu si odpustit jednu poznámku směrem k technice tance. Provedení kroků v měkkých botách není kvalitní a u stepek je to ještě daleko horší. Podupování či velmi jednoduché a pomalé kroky možná budí dojem, že děláte irský step, ale tento výkon k němu má docela dost daleko. Přičemž řadě nacvičených choreografií by vysloveně slušel dokonalejší a hlavně složitější krok, který nevykazuje elementární nedostatky začátečníků. Vylepšení tohoto stavu nelze zajistit příležitostnými návštěvami technicky zdatnějších návštěvníků, které ne vždy se těší velké účasti tanečnic a tanečníků (Shane McAvinchey, Tereza Bachová, Michal Zubalík). Uzavřená komunita tanečnic a tanečníků se utvrzuje ve svém tanečním umění a jen málokdo překročí nastavený rámec. Dobrovolná izolace od ostatního irského tanečního světa se projevuje celkovou stagnací a vede možná i k rychlejší obměně členů tanečních skupin způsobené ztrátou motivace. Přitom mezi stávajícími členy by se našlo dost dobrých tanečnic a tanečníků, kteří alespoň v oblasti irských tanců při stávajícím přístupu své kvality ani neodhalí a k podstatě irských tanců se ani nepřiblíží. Jde přitom geograficky o oblast, která je velmi blízká Praze, kde se patrně irský tanec z celé ČR dostal nejdále. Pokud se zamyslím, kolik tanečnic a tanečníků z této oblasti například navštívilo některou letní školu či některý seminář, kde měli velmi dobrou možnost konfrontovat své dovednosti s ostatními účastníky, stačí mi na to prsty jedné ruky a ještě budu mít značnou rezervu. Vzhledem k tomu, že je tady příklad Ondry Makaroviče, který byl schopen jezdit z Liberce do Prahy nejméně 2x týdně na tréninky Rinceoirí, odpadá mi tak trochu jako důvod nedostatek financí. Myslím si, že je to věc motivace a překonání lenosti či pohodlnosti. Stejně tak si myslím, že pořízení si stepek jen k podupování na podlaze do rytmu je vyloženě špatná investice. A tak bych tímto rád vybídnul tanečnice a tanečníky z Celtic Dance Clubu, aby se pokoukali za humny a nebáli se konfrontace s jiným pojetím irského tance, aby se nebáli získat zkušenosti jinde. A nemyslím tím, že by se měli hned pustit do soutěžení či vyrazit do Irska jako třeba Michal Zubalík.

+ Blíží se státní svátek Irska – St. Patrick´s Day. Tradičně tímto dnem je 17. březen. Jsou místa a města na světě, kde mohutnost oslav je srovnatelná s velikostí oslav prvních májů u nás před rokem 1989. To je možné jen tam, kde je hodně Irů, hodně aktivních Irů. Na jiných místech jsou oslavy skromnější. K těm městům a místům, kde se oslavuje skromněji patří Praha a další města v Česku (pokud si ještě někde na tento svátek někdo vzpomene). I zde byly doby, kdy se „Patrika“ podařilo dostat do ulic a řady irských pubů. Akce spojené s tímto svátkem měly docela i vysokou publicitu v tisku a dalších sdělovacích prostředcích. Zásluhu na tom měl především zdejší irský podnikatel Frank Houghton – majitel baru Caffrey´s. Vlastnil více pubů a dokázal sem přivézt dobré hudebníky a tanečníky. Zejména s hudebníky udržujeme kontakty do současnosti. Nyní se tu stále objevují Celtic Whispers z Limericku, kteří jsou spíše countryoví, pak nějaký irský popík. Spíše využívá hudebních skupin z Prahy, které nejsou úplně tradiční irské. Původně spolupracoval i s Coiscéimem, ale i tato spolupráce asi uvadá soudě podle letošního programu. Chtěl jsem touto částí Revue upozornit na akce, které souvisí se svátkem sv. Patrika, ale tak nějak zjišťuji, že se opět nic významného nebude dít, co by vybočovalo z běžné měsíční produkce skupin hudebních a tanečních. A tak kde lze čekat asi nejlepší vyžití včetně možnosti tancovat:
14.03. Dún an Doras – Praha, Všebaráčnická rychta
17.03. Bran – Praha, Lucerna Music Bar – oslava 10 let skupiny
17.03. Marw + Jan Hrubý + Kukulín – Praha, Palác Akropolis
21.03. Oslava svátku sv. Patrika – Praha, Barča – Jauvajs + Coiscéim
28.03. Den svatého Patrika – Jablonec n.N., Eurocentrum – Irské sestry
Ostatní akce jsou v přehledu „Kam za Irskem v ČR?“ a budou průběžně doplňovány, pokud se k nim dostaneme.

+ Město Fryštát bylo jedním z mála míst, kde byl kult sv. Patrika od poloviny 18. století uctíván. Jeho vznik zcela nepochybně souvisel s příchodem irského katolického rodu Taafů z Carligfordu do Slezska, kteří se tu roku 1740 usadili po pronásledování katolíků v severním Irsku. Město Fryštát i s celým okolním panstvím se dostalo v roce 1749 do vlastnictví irského šlechtice Mikuláše Taafa. Nový majitel nechal v roce 1749 postavit irskému patronovi sv. Patriku pět metrů vysokou sochu, která měla po celé věky žehnat šlechtickému rodu i celému městu. Barokní socha svatého Patrika je součástí nevelkého souboru barokních plastik farního kostela Povýšení sv. Kříže v Karviné-Fryštátě. Od poloviny 18. století stojí na původním místě, v původní umělecké podobě, naproti zámku poblíž farního kostela.

Zpodobňuje postavu sv. Patrika, biskupa v ornátu s mitrou, světec drží v pravé žehnající ruce biskupskou berlu a v levé drží evangelium. Neznámý autor použil roku 1749, kdy socha vznikla, při jejím zhotovení godulského pískovce.
Převzato ze stránekwww.irskedny.karvina

+ Na stránkách Willie Clancy Summer School se již nacházejí propozice již 37. ročníku, který se bude konat v tomto roce na počátku července. Zájemci tak mají možnost se seznámit s nabízenými lekcemi, jejich obsazením lektory a dalšími programy. Bližší informace se nacházejí v aktualitách setových tanců.

+ Díky své dovolené na počátku března jsem se minul s několika zajímavými akcemi. Především mě mrzí, že jsem se minul s vernisáží obrazů Jany Šouflové. Ještě více mě to mrzí po zprávě, že cca 70% obrazů bylo koupeno a odneseno v průběhu krátké doby trvání výstavy. A tak nezbývá než doufat, že Jana bude malovat dostatečně rychle, aby zaplnila vzniklou mezeru způsobenou zájmem o její tvorbu. Na druhé straně je to jednoznačný úspěch – co více si může umělec přát než je zájem o jeho dílo? A tak nelze nic než Janě blahopřát.

Přibližně ve stejné době v Brně uskutečnila taneční skupina La Quadrilla v Brně svá dvě vystoupení. Rád bych shlédnul jejich taneční putování světem. Netradiční zážitek mohl být i večer skotských dudáckých bandů české provenience v Praze na Barče 28. února.

+ O víkendu 7. a 8. března se uskutečnila v polském Krakově soutěž v irských tancích tzv. ISTA Feis 2009. Není třeba příliš zdůrazňovat, že nejpočetněji byla zastoupená domácí taneční scéna, která je vzhledem k velikosti Polska velmi početná a stále mohutní. Dalšímu kvalitnějšímu růstu sice brání nepoměr v počtu kvalifikovaných učitelů. Ten je však vyvažován importem zahraničních učitelů. A tak není divu, že zde jako místo svého působení našlo několik učitelů, kteří mají své školy i jinde v Evropě a kteří sídlí jinde (Lisa Delaney, Anne-Marie Cunningham, Shane McAvinchey, Stephen Scariff). Myslím, že vytváří místním, většinou conditional TCRG, zdravé konkurenční prostředí a tak pravděpodobně irský tanec v Polsku bude brzy výrazně na lepší pozici než v ostatních kontinentálních státech. S tím tak trochu souvisí i pojmenování jednotlivých škol a specifikací jejich sídla, pakliže škola působí na více místech. Existuje sice Tir na nOg Poland a tuším, že i Tir na nOg Moscow, najdeme Rooney School St. Petersburg a Rooney School Moscow. Na druhé straně máme jen Delaney Academy, AMC Academy atd. a to jsou školy, které mají svá zázemí v různých státech. Přiznám se, že jsem trochu patriot a tak by se mi možná lépe soutěžilo (a hlavně fandilo), kdybych byl např. členem školy AMC Academy Prague než členem amorfního tělesa, kde jsou ještě Poláci a Rakušané, které skoro nevidím. Ta samá situace je u Delaney Academy, Ronan Morgan School atd. No nic. To jsem si jen tak zafilosofoval na téma, které by si měla RTME dotáhnout.
Z pohledu zde naznačeného problému sleduji hlavně výsledky české části Delaney Academy, jejíž tanečnice a tanečníci jsou mi skoro důvěrně známí.
První den soutěžení byly na pořadu kategorie beginners a primary. Za Delaney Ac. v kategorii beginners 15 – 17 získaly dobrá umístění Tereza Janatková z dnes už neexistující skupiny A Sé. Vzhledem k tomu, že už se zúčastnila několika soutěží, jsou její umístění lepší a postupně se posouvá do úrovně primary (Reel-3., Slip J.-5., Light J.-1., Treble J.-2.). Nováčkem na soutěžní scéně je Kamila Jungmanová z RIDA, pro kterou byl Krakov prvním seznámením se soutěží. V Treble J. dosáhla na „bednu“ (3.), ostatní bylo trochu horší (Reel-7., Light J.-7., Slip J.-8.). Hezké výsledky jsem zaznamenal u „pražandy“ soutěžící za Budapešt Kateřiny Fabichové z Gall-Tíru v kategorii primary 24-28 (Trophy – 1., Slip Jig – 1., Single J.-2.) a Veroniky Ondráčkové z téže „stáje“ (Treble J.- primary, 28-35 – 1.).
Ve výsledcích prvního dne jsou k vidění velmi dobrá umístění a velmi častá školy Stephena Scariffa. Tato škola zřejmě staví na generaci velmi mladých tanečnic a tanečníků, které vychovává od jejich tanečních počátků. To na tomto feis přináší výsledky zejména v oblasti kvantitativní, ale budoucnost je dobře připravována i z pohledu kvalitativního. Malá děvčata u nás na dobré úrovni měl Coiscéim, ale nestačil doplňovat. A tak možná už brzy RIDA prostřednictvím L.Delaney přivede na soutěžní kolbiště děti z její líhně.
Kategorie Intermediate byla hlavně záležitostí tanečnic a tanečníků Ronan Morgan School a poměrně dost z nich, kteří s umístili na prvních místech, byli z Česka (Lenka Hoffmannová, Gina Klášterková, Veronika Ondráčková) a někteří sice ze Slovenska, ale známe je z Prahy z letních škol (Pavol Kačerek, Lydia Vujčíková aj.). Ukazuje to na poměrně široký záběr kvalitních tanečnic a tanečníků, který tato škola má. Open kategorie je zatím na kontinentě v plenkách a k mému překvapení do Krakova nepřijeli tanečnice a tanečníci v této kategorii soutěžící z Delaney Academy, z Tir na nOg z Německa či někdo z Holandska. Tolik můj pohled na právě skončenou soutěž skrze výsledkovou listinu.

Nahoru