Irský místopis

Ross Errilly Friary

09. 09. 2008 | 482 přečtení

Pokaždé, když cestuji, mám pocit nedostatku informací o krajině, lidech, památkách, pokaždé zjišťuji, že jsem něco nestihnul, že mi něco zajímavého uniklo. Rád bych na těchto stránkách připomenul některá zajímavá místa pro inspiraci druhým. Začínám klášterem, starým opatstvím, které jsem viděl na řadě fotografií a obrázků bez toho, že bych si ho místně zařadil. Při pobytu v Galway o letošních prázdninách jsem zjistil, že není tak daleko. A tak jsme se tam vydali.
 

Pokud trávíte čas v Galway na západním pobřeží Irska, máte poměrně dost možností – pokud máte hodně času – kam napřít svůj zájem. Častým cílem bývají Aranské ostrovy a Galway je také bránou do Connemary. Na jihu leží Burren s neutěšenou skalnatou krajinou. Na severu doráží na Galway velké sladkovodní jezero Lough Corrib, v jehož blízkém i vzdáleném okolí se nachází řada znamenitých míst k zastavení. Jedním z těchto míst, které by nemělo být vynecháno, je zcela určitě Ross Errilly Friary (irsky Mainistir Ros Oirialaigh). Jde o zbytky františkánského kláštera, který byl založen v roce 1351. Tyto skvěle vypadající ruiny najdete na břehu Black River asi 2 km na severozápad od městečka Headford, Co. Galway. Zachovalý reliéf klášterních zdí nenechává návštěvníka na pochybách o tom, jakou funkci měly jednotlivé prostory. Vysokým zdem vévodí věž – zvonice s typickým normanským cimbuřím, která se rozprostírá nad jednotlivými loděmi kostela.. Stranou od věže se nachází rajská zahrada s velmi zachovalým ambitem okolo svěže vypadající zatravněné plochy. Zachovalé sloupoví ambitu poskytuje z různých částí zajímavé pohledy na jednotlivé části kláštera. V části, která je odhadována jako mnišská kuchyň lze nalézt kruhovou kamennou nádrž, která údajně sloužila k přechování živých ryb sloužících posléze jako potrava mnichů.
Zakladatelem a patronem kláštera byla místní prominentní normanská rodina de Burghs (od tohoto jména je odvozeno modernější Burke). V průběhu 15. století klášter nabyl v rámci františkánského řádu důležitosti a vyznačoval se i poměrně velkým majetkem. Kolem roku 1473 se vydala mise františkánů z kláštera Ross Errilly do Donegalu na žádost klanu Tyrconnell, aby zde založili další klášter. Z tohoto nově založeného kláštera pocházejí známé Annals of Four Masters. Poklidný život v klášteře byl přerušen za vlády Jindřicha VIII, v době anglické reformace. Františkáni byli v opozici vůči Jindřichovi VIII v jeho snaze odtržení od Říma. Odplata na sebe nenechala dlouho čekat: Angličané v roce 1538 mnichy zčásti uvěznili, zčásti zabili a zčásti vyhnali. Další část historie františkánské historie v tomto klášteře se vyznačuje opakovaným pronásledováním a vysídlováním.
Na počátku vlády královny Alžběty I byl klášter zkonfiskován a jako konfiskát předán Richardovi Burghovi, 2. hraběti z Clanrickarde. Burgh, potomek zakladatelů kláštera, v tichosti vrátil klášter františkánům. V roce 1584 byl klášter znovu zkonfiskován a předán anglickým šlechticům, kteří mnichy vyhnali a klášter vyrabovali. V roce 1586 klášter znova koupil Earl of Clanrickarde a znovu ho vrátil františkánům. Před koncem století jsou řeholníci znovu vyhoštěni a klášter obsazuje anglická posádka, která se angažuje v tzv. The Nine Year´s War. Ulick Burke, 3. Earl of Clanrickarde pokračuje v tradici podpory Ross Errilly. Vynakládá prostředky na opětovné osídlení kláštera františkány. Jeho snaha však měla krátkého trvání. V roce 1612 anglický místodržící Lord Arthur Chichester nařizuje Williamu Danielovi, protestantskému arcibiskupovi v Tuamu vyhostit mnichy z kláštera a demolovat klášterní oltář. V roce 1626 se mniši opět vrátili do Ross Errilly a těší se čtvrtstoletí relativnímu klidu a míru. V době vpádu vojsk Olivera Cromwella sloužil klášter jako neformální útočiště pro katolické duchovenstvo. V srpnu 1656 si vojáci Olivera Cromwella našli cestu i k tomuto klášteru. 140 františkánů stačilo opustit klášter krátce před tím, než tato vojska tento klášter vyplenila, zničila kříže a další náboženskou výzdobu, odkryla hroby s nadějí, že v nich najdou poklady. V době tolerantní politiky Charlese II vůči katolíkům došlo opět k obsazení kláštera a jeho obnově. To bylo po roku 1660. Po svržení Charlesova mladšího bratra Jamese II z trůnu se z františkánů opět stali utečenci. Další záznamy hovoří o tom, že se v roce 1712 františkáni opět vracejí na opatství. Některé prameny uvádějí, že opatství bylo v roce 1731 opět opuštěné z důvodů, které nejsou jasné. Od roku 1753 se klášter stal majetkem místního šlechtice lorda St. George, který tajně podporoval fungování opatství. Toto je však prozrazeno úřadům. St George se dozvěděl o připravovaném obvinění. V čase před příchodem úředníků stačil evakuovat mnichy a opatství přeměnit na tkalcovskou továrnu. Šetření bylo ukončeno bez dalšího incidentu. Falešná továrna byla brzy zrušena, ale mniši se už sem nikdy nevrátili. Postavili si ze dřeva a kamene přístřešky na malém ostrově v Black River asi jeden kilometr po proudu od opatství Ostrov, který již neexistuje byl neoficiálně známý jako Friars Island a okolní společenství podporovalo mnichy potravinami, palivem a oblečením. Po dobu 36 let mniši drželi nedělní mše v chátrajících pozůstatcích opatství. V roce 1789 Henry Lynch levně pronajal vyděděným mnichům 16 akrů půdy na úpatí pahorku u Kilroe nedaleko Headfordu. Na počátku 19. století tu zůstávají již jen 3 mniši.
V roce 1835 anglický cestovatel John Barrow popsal opatství jako „velmi jemné staré zříceniny v hanebně zanedbaném stavu“. Divil se zejména velkému množství nepohřbených lidských ostatků. Geograf Samuel Lewis ve své zprávě píše o pokračující devastaci opatství, které je porostlé břečťanem a kde střecha se zhroutila někdy okolo roku 1812. Navzdory kompletní zanedbanosti však konstatuje, že jedno z oken je stále v perfektním stavu. Další návštěvník William Wilde potvrzuje neutěšený stav opatství a popisuje hromady lebek a kostí v kostele. O další znesvěcení se postaral dobytek, který se tu okolo pásl. To bylo v roce 1866. O dílčí opravy se pokusil v sedmdesátých letech 19. století Oliver Burke, který žil nedaleko zřícenin kláštera.
V současné době je klášter Ross Errilly veden mezi památkami, které patří do dědictví Irska. O tyto památky pečuje stát a jsou přístupny zpravidla zdarma. 

Foto: Markéta Bernardová

Zpět na přehled irského místopisu | Nahoru