Irská literatura

William Trevor (Láska a léto)

24. 07. 2011 | 305 přečtení

Román Williama Trevora Láska a léto se odehrává koncem 50. let minulého století v ospalém městečku Rathmoye, kde ani lišky nedávají dobrou noc. Stereotyp však naruší příchod cizince, který k údivu místních fotografuje na pohřbu a nečekaně se sblíží se ženou samotářského Dillahana.
Vztah mezi Ellie a nekonvenčním Florianem je od počátku zatížen minulostí i odlišnými životními představami. Plachá Ellie, která přišla před lety na Dillahanovu farmu z klášterního sirotčince jako služka, je mladým mužem okouzlena.
Ačkoliv ji k manželovi váže vděčnost a přirozený respekt, probouzí v ní světácký Florian dosud nepoznané city a touhu po lepší budoucnosti. Leč lehkomyslný mladík si společnými schůzkami pouze zpříjemňuje čekání během prodeje rodného domu a těší se na nový začátek kdesi ve Skandinávii.
Nestálý je i jako umělec. Poslouchá Schuberta, čte Fitzgeralda a zanechává psaní, aby se nakrátko našel ve fotografování. Ani to jej však nenaplňuje. Když na Elliiono vyznání "šla bych s tebou kamkoliv" reaguje lhostejným "měli jsme pro sebe celé léto", nezbývá než přiznat, že láska měla jepičí život.
Vedle osobních tragédií ústředního páru se v knize objevuje i panoptikum dalších nešťastníků. Jejich dramatické životy se sice navzájem proplétají, ale zůstávají osamělí.
Mezi ně patří především Dillahan, jenž je kvůli neustálým výčitkám v souvislosti s tragickou nehodou slepý vůči okolnímu dění, zatrpklá slečna Connultyová, žijící ve vzpomínkách na zmařenou lásku, či pomatený stařík a místní podivín Orpen Wren, uvězněný ve své minulosti. Jejich spletité osudy by s přehledem vydaly na samostatná díla autora a zároveň dokládají Trevorův neutuchající potenciál.

Servírka v Olery byla upovídaná. Stála tu s kostičkovaným  hadříkem, který nosila vždycky u sebe a utírala s ním stoly. Čas utíká jako voda, říkala. V čajovně je už od Velikonoc a dny letí, že je to k nevíře. Za pár týdnů se vrátí na zimu do Dublinu, odkud pochází. Bude zase dělat v Log Cabin ve čtvrti Phibsborough, v Leitrim Street, jako minulou zimu.
"Když tak zajděte," zvala ho.
Florina přikývl. TU a tam se usmál tomu, co jim vykládala. Ellie - v modré větrovce, kterou viděl poprvé - mlčela.
"Přinesu vám čaj," řekla dodala, že v Phibsborough vyrůstala. "Za těch posledních pát měsíců jsem si tu na vás zvykla," stačila ještě prohodit, než odešla.
Byli v celé čajovně sami. Venku zastřihoval nějaký člověk elektrickými nůžkami bludiště z živého plotu, kabel se vinul za ním. Když procházeli kolem, všimli si cedulky, že je dnes bludiště uzavřeno. Rachot nůžek bylo slyšet až do čajovny.
Dovnitř vstoupily dvě starší dámy zabrané do rozhovoru. Florian pozoroval, jak si sedají ke stolu, ale posléze si vybírají jiný a chichotají se tomu.
"Ale Ellie," začal znovu tam, kde jejich rozhovor přerušila monologem servírka. "Ellie ..."
"Šla bych s tebou. Kamkoli."
Od stolu, kde seděla dvojice žen, se k nim nesl příjemný zvuk tlumeného smíchu, jak se znovu rozhovořily a dobře bavily. Na papírovém ubruse stály vyrovnané objednané koláčky v úctyhodném počtu a servírka s prázdným tácem v podpaží odpovídala na dotazy, co ten který koláček či dortík s polevou obsahují, ženy měly zřejmě zvláštní dietu.
Florian poslouchal a zdráhal se přistoupit na to, co po něm žádala. Už teď věděl, že až bude sám, na novém místě, bude chtít využít každého zapadlého kousku své představivosti, vykřesat formu z beztvárné nicoty, začínat znovu a zase znovu. Copak jí to může říct? Že se v nějakém tichém městečku usadí a začne pracovat a z bezpečné vzdálenosti se bude snažit nemilovat navěky Isabellu? Může říct jediné slovo takového vyznání, když by místo toho mohl slušně zalhat a popřít krutou, nemilosrdnou pravdu. Co by mu to udělalo, kdyby teď nebo předtím řekl:"Miluji tě!"
Znovu k nim přišla servírka, ale z jejich mlčení asi vycítila, že se něco stalo, a tak jen napsala účet a nechala ho na stole.
"Měli jsme pro sebe c elé léto, Ellie."
Řekl to měkce, tak tajemně, jak jen dovedl, bez falešných póz, které by stejně čas odhalil a jen by tak ještě více ranil, zjitřil bolest, prohloubil stud. Neúprosná moudrost času by je oba krutě potrestala.
Zvedli se, že půjdou. U vchodu se objevili noví hosté, a tak ustoupili, aby mohli projít.
"Bez tebe nic nemá cenu," řekla Ellie.
Člověk s nůžkami na živý plot sundal ceduli o uzavření bludiště a svinul dlouhý kabel. Kývl jim na pozdrav, protože je už znal, stejně jako servírka.

Ze země začal rašit rákos a Dillahan věděl, že půda je v tomhle koutě podmáčená. Prasklé nebo ucpané odvodňovací trubky, spíše prasklé. Popošel ještě asi o metr a zapadl do bažiny. Zbytek Gahaganovy pastviny byl ale v pořádku, až na chatrné oplocení a pramalou údržbu, navíc v tomhle koutu pastviny problém očekával. Odhadoval, kudy asi vede odvodňovací kanál - bude to nejspíš jen jedna trubka, tu dokáže vykopat i sám. KOupil dobře a věděl to.
Procházel kolem hranice pozemku. Všudy byly králičí nory - tohle je na králíky nejhorší rok, co pamatuje. Místo staré dřevěné branky sem dá železnou a přitom taky vymění žlab. Mezi stromořadím u cesty stál i uschlý jilm, a tak ho očima poměřoval, jestli by ho dokázal sám porazit, když vtom ze zatáčky uslyšel kolo a za okamžik tudy projela Ellie. Myslel si, že si ho všimne, ale neviděla ho. Zavolal na ni, protože ji chtěl ukázat podmáčený kout, ale jela dál. Neslyšela ho.

William Trevor (nar. 1928)

Narodil se v irském Michelstownu v hrabství Cork a vystudoval Trinity College v Dublinu. Pracoval jako učitel, a dříve než se začal věnovat literatuře, zkusil se prosadit v jiném uměleckém oboru - sochařství. Když ho škola ani sochy nemohly uživit, odešel za prací do Anglie, kde dřevo a kov vyměnil za psací stroj a místo čím dál abstraktnějších soch začal tvořit literaturu. V šestatřiceti vydal první román Stará garda (The Old Boys, 1964), který sklidil nečekaný úspěch. Za svou další prozaickou tvorbu získal řadu prestižních literárních cen. V češtině dosud vyšly povídkové sbírky Andělé v Ritzu (1979, č. Mladá fronta 1998) a Den, kdy jsme se opili rohlíkem (č.2006). Dále romány Děti z Dynmouthu (The Children of Dynmouth, 1979, č. 2001), Dům v Umbrii (My House in Umbria, in Two lives, č. 2005) a novela Čtenáři Turgeněva (Reading Turgenev, č. 2003). Láska a léto je zatím Trevorův poslední román.

Zpět na přehled literatury | Nahoru