Irská literatura

Liam O´Flaherty (Hollywoodský hřbitov)

02. 10. 2009 | 401 přečtení

V tomto příspěvku se opět vracíme k rodákovi z Aranských ostrovů -  Liamu O´Flahertymu. V roce 1935 vydal román Hollywood Cemetery, který o rok později vydalo Vilímkovo nakladatelství v překladu A.J.Urbana a Artura Černíka. Od té doby se tento román u nás už nedočkal dalšího vydání.
Pozadí románu vytváří v té době v Irsku vděčné téma - filmaři z Ameriky. Je  pravdou, že západ Irska a zejména Aranské ostrovy byly pro své surové klima  (a to teď nemyslím jen na počasí) v minulém století vděčným exteriérem a mnohým vesnicím natáčení filmů americkými štáby pomohlo zvednout životní úroveň. Ještě dnes v mnohých irských vesnicích vzpomínají na natáčení různách filmů, zmiňují hvězdy filmového nebe, které kráčely po jejich návsi, či kterým při filmování vytvářeli autentické pozadí.
V románu Hollywoodský hřbitov filmový producent Jakc Mortimer kupuje práva na zfilmování románu o mladé irské ženě, která emigruje do Ameriky. S autorem románu Brianem Careyem se vydává na cesty po Irsku, aby našli hvězdnou tvář pro tento připravovaný film. Hledání končí v okamžiku, kdy narazí na krásnou, i když trochu příliš mladou ženu při milování na poli. A tak se v krátké chvíli z Biddy Murphyové stane Angela Devlinová a ve společnosti Jacka Mortimera cestuje do Ameriky vstříc své budoucnosti.  Autor považuje Hollywood za bláznivé místo a tak jeho román vyznívá jako lehký satirický útok na americký filmový průmysl. Všechny postavy románu jsou výrazně motivovány vlastním prospěchem. Pokud se nehašteří mezi sebou, intrikují proti sobě navzájem za účelem získání výhody na úkor druhých. A to je zdrojem mnohých komických situací. Před tím, než si román přečtete celý, nabízíme zde alespoň malou ukázku:
 

    V tom okamžiku vstoupil do výčepu Mortimer, smekl klobouk a volal se srdečností rozeného komedianta: „Dejpámbu vespolek.“ Naučil se, šelma, mnohým věcem cestou tímto krajem, i lidovému tónu.
   „I vám, pane,“ řekla Marie Helena přívětivě, unešena jeho způsoby.
   „Sem velmi potěšen, že vás poznávám, slečno Hynesová,“ řekl Mortimer, postupuje o krok s kloboukem v ruce, „jakož i vás, dámy a pánové, kteří ste tu přítomni. Vaše neteř mi všecko o vás vyprávěla, slečno Hynesová. Jaká podoba! Skvělá! A nyní, slečno Hynesová . . .“
   Pokračoval takovou rychlostí, že, jak později Marie Helena doznala, nevěděla, stojí-li na hlavě nebo na nohou. Výsledek byl, že nakonec ovládal celý podnik, jako by to byl nějaký vájev v jeho hollywoodském studiu. Poslal Andělu a Schultze za pult, aby se starali o hosty, ktreré vyzval, aby pili na jeho zdraví a na jeho účet tolik, kolik hrdlo ráčí, a to nejlepší pálenku, jaká byla na skladě. Potom odvedl slečnu Hynesovou do její obývací světnice. Pak si došel pro Careye, jemuž zašeptal:
   „Vy jste Ir, Careyi, bude tedy líp, když mi budete poněkud nablízku, zatím co já projednám celou věc. Budete mi moct psychologicky poradit, jak vodstranit všechny nesnáze, který by mi ta stará dáma mohla dělat. Rozumíte?“
   Když všichni tři usedli ve světnici a když si vzájemně připili nejlepšího sherry Marie Heleny, začal:
   „Tedy, slečno Hynesová, přicházím k vám dnes, abych vaší neteři nabíd příležitost jak udělat báječnou kariéru. Jinými slovy, sem Jack Mortimer z Hollywoodu v Kalifornii, a chci vaší neteři umožnit filmovou dráhu, jestliže udělá zkouškuý, kterou chci províst zítra v Dublinu. Ovšem, musíme mít váš souhlas, protože ste její poručnice a vona nejni dosud plnoletá, ale vím zcela jistě, že žena vašeho chápání a jemnýho obchodního smyslu nepoloží jí nic do cesty, kterou bude stoupat k nejvyššímu místu ve filmovém průmyslu.“
   Marie Helena při jeho řeči poulila na něho oči všecka zmatena, a jak si uvědomovala její obsah, propukla v slzy. Byla velmi tlustá, měla špinavě kaštanové vlasy, na spáncích prošedivělé, několik laloků jako krocan a objem docela nesmírný. Rozvaleně seděla na židli a bouřila Careyovy citlivé nervy, kdykoli se zadíval na její neforemné, přetučnělé tělo, otřásající se vzlyky a přetékající po obou stranách židle. Když Mortimer skončil, počala v slzách vychvalovati ctnosti své neteře.
    „Je jediným dítětem mý sestry Marie,“ řekla. „Marie byla divoch, Bůh ji odpusť, nikdy jste neviděli tak hezký stvoření, ale bylo těžký udržet takovýho divocha, až nakonec zmizela a utekla s kaprálem od lancashirskejch střelců. Odešla s ním pryč do Liverpoolu. Na mou duši, byla to taková láska na první pohled, vo tom nejni žádná pochybnost, byl zde na dovolený v prvním roce války, poznali se a utekla s ním do Anglie, protože její matka nechtěla an i slyšet vo tom, aby se provdala za takovýho chlapa jako byl von, dyť než se dal vodvýst, byl jenom honák dobytka, třebaže docela dobře vyhlížel v uniformě, no válka a všecko dohromady spletlo holce hlavu: Dneska v noci se ještě pomilujem a zejtra jsem mrtvej. Takový to bylo. Jo, jo! Ať se nad ním pámbu smiluje, brzy bude vopravdu mrtvej a krátce nato se narodila Biddy. Ale utrpení Marie nebylo ještě u konce. Šla pracovat do muniční továrny a roztrhalo ji to na cáry. Pak přivezli Biddy sem a já sem ji vychovala.“
   Umlkla, utřela si oči cípem zástěry a vypila doušek sherry. Pak se dala do vypočítávání všech vydání, která vložila do výchovy naší hrdinky, za tím účelem, aby dostala z Mortimera co možná nejvíce za postoupení práv na její tělo. Po dlouhém handrkování nabídl jí konečně Mortimer pět set dolarů. Marie Helena předstírala, že pokládá tu částku za nedostatečnou. Tehdy to bylo, kdy Carey přišel na pomoc se svou psychologií.
   „Ovšem, slečno Hynesová,“ řekl ledově, „musíme se trošku pozeptat na její mravní charakter u význačných místních osob, na příklad u pana faráře, dříve nežli...“
   „Ach, to se nemusíte, mladej pane, vobtěžovat,“ prohlásila znepokojeně teta. „Můžu jí dát takové vysvědčení, jaký ten pán potřebuje. Kdopak má víc práva vydat jí vysvědčení, nežli její vlastní teta, kerá ji zná vod kolíbky? Jestliže sou lidi, keří říkaj, že je trochu do větru jako její matka, pak je to jistě jen její hluboký duševní založení, a co je na tom zlýho? Tak jestli budete, pane Mortimere, tak laskavej a vyplatgíte mně částku, kterou jste voznámil, jsme ochotna podepsat papíry, který chcete.“

Zpět na přehled literatury | Nahoru