Irská literatura

Joseph O´Connor (Obchodník)

30. 06. 2009 | 287 přečtení

Joseph O´Connor, rodák z Dublinu, bratr zpěvačky Sinéad, úspěšný autor řady románů, povídek a divadelních her, není v Česku neznám. V roce 2004 zde vyšel román Yeats je mrtev, na kterém se podílelo 15 irských spisovatelů. Joseph byl jedním z nich a navíc editorem. V roce 2008 při příležitosti vydání jeho knihy Hvězda moří přijel na pozvání nakladatelství Mladá fronta do Prahy. S Rinceoirí jsme měli to štěstí být přítomni jeho setkání s novináři a veřejnosti v Paláci Luxor. Tento článek spojuji s jeho dalším románem, který vyšel nedávno opět v Mladé Frontě pod názvem Obchodník. Jedná se o příběh člověka - obchodníka prodávajícího v okolí Dublinu satelitní přijímače - s nelehkými životními peripetiemi, kterého bychom pro zjednodušení mohli nazvat ztroskotancem a slabochem. Žije v rozpadajícím se domě, rozpadla se mu rodina, ztratil manželku. Novým životním impulsem se mu stává další neštěstí, které potkalo jeho dceru. Po přepadení čerpací stanice se jeho dcera dostane do těžkého kómatu. Hlavního viníka celého neštěstí nechává policie uprchnout. Bill Sweeney se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou.

Obchodník je čtivý a místy neuvěřitelně smutný román.
Joseph O´Connor se narodil v roce 1963. Vystudoval  University College, Dublin a krátce studoval na Oxfordu. Pracoval jako novinář v Nicaragui, posléze se živil jako scénárista a nakonec jako spisovatel. Obdržel řadu prestižní literárních cen. První knihu Cowboys and Indians vydal v roce 1991. Zatím jeho asi nejznámější kniha Hvězda moří  byla přeložena do 26 jazyků a v současné době se připravuje její zfilmování. Román Obchodník (Salesman)  byl vydán prvně v roce 1998 v Londýně, o rok později v New Yorku. A nyní ukázka z jeho románu:

 Když jsem odbočil na příjezdovou cestu, stala se podivná věc. Měl bych vysvětlit, že jsem si otevřel okýnka i střešní okno a jel jsem tak celou cestu, protože té noci bylo strašné horko - a měl jsem dojem, že slyším odněkud zblízka hudbu. To mě zneklidnilo. Znáš tu silničku k domu, je na ní tak naprosté ticho a klid a člověk projíždí tunelem přerostlých stromů. Sám už jsem se přesvědčoval, že se mi to určitě jen zdá, a jel jsem dál. Nicméně na půli cesty jsem si uvědomil, že to není  má představivost. Hlasitá nevázaná irská hudba vyřvávala přímo z domu.
     Zaparkoval jsem, vystoupil z auta, vytáhl si zezadu svůj kufřík, otevřel jsem dveře do chodby a vstoupil. Hudba nyní zněla tak hlasitě, že starožitné zrcadlo na zdi cinkalo. Vycházela z ibývacího pokoje. Pomalu jsem otevřel dveře. Quinn stál uvnitř zády ke mně, u zdi ležel svinutý koberec. Televize běžela, ale přes řev sterea nebyla slyšet. Všechen nábytek byl odsunutý do kouta. A on tančil.
      Ruce držel pevně u těla. Poskakoval a svíjel se, kolébal se ze strany na stranu, podupával. Občas si plácl rukama o boky a tanečním krokem se pohyboval dopředu až ke zdi a pak zase couval na místo, odkud vyšel. Dupal a kopal do rytmu ječivé a dunivé irské folklorní hudby. A občas ze sebe vydal pronikavý výkřik jako rebelské zavýsknutí. Zahlédl mě v okamžiklu, kdy kroužil po pokoji směrem ke dveřím. Couval a narazil přitom do pohovky. Rychle přispěchal ke stereu a vypnul ho. Obličej i zátylek měl zarudlý.
    "Promiň," omlouval se. "Jenom jsdem si zatancoval. Nudil jsem se."
   Vypnul jsem televizi a vytáhl šňůru ze zásuvky.
   "Dělával jsem to ve škole," vysvětloval. "Přinutila mě máti. Byl jsem jediný kluk v celém kurzu irského tance. Musel jsem nosit kostkovanou sukni a tak." Tiše se zachechtal. "Někdy si myslím, že právě to se mnou tak zamávalo, Homere."

      V Paláci knih Luxor 20.2.2008 - Joseph O´Connor a Markéta Bernardová

Zpět na přehled literatury | Nahoru