Irská literatura

John Millington Synge (Hrdina západu)

07. 09. 2008 | 714 přečtení

Fraktály, Praha 2006. Dramata a próza.
Obsahuje: Dramata – Stín doliny, Jezdci k moři, Studna světců, Hrdina západu, Deirdre, královna smutků; Próza – Aranské ostrovy, Ve Wicklow a v Connemaře

Dramatik, prozaik a básník. Pocházel z rodiny movitého protestantského advokáta v Rathfarnhamu. Studoval irštinu a hebrejštinu na Trinity College v Dublinu a hru na housle a klavír na Royal Academy of Music. Původně zamýšlel stát se profesionálním hudebníkem, a za tím účelem se také vydal studovat do Německa. Záhy se však rozhodl dát přednost literatuře. Odjel studovat do Paříže, kde také v letech 1893-98 žil. Zabýval se bretonskou kulturou, hojně cestoval po Evropě, naučil se řadě dalších jazyků (kromě němčiny a francouzštiny i italština, bretonština).  

Zájem o marginální keltské kultury ho vedl k cestě na Aranské ostrovy, kde poté několikrát pobýval a kde načerpal látku pro většinu svých her. O pobytu na Aranských ostrovech také pojednává v literárním deníku The Aran Islands (Aranské ostrovy, 1907, č. 1929). Společně s W. B. Yeatsem a lady Augustou Gregoryovou stál u počátků irského národního divadla, pod jehož hlavičkou uvedl většinu svých her. V letech 1904-09 také působil jako umělecký vedoucí a režisér této instituce, sídlící již tehdy v budově Abbey Theatre. Bezesporu nejznámější Syngovou hrou je The Playboy of the Western World (Hrdina západu, 1907, č. 1921, 1961, 1995), osobitá komedie se satirickými rysy pojednávající o mladíkovi, jenž (údajně) zabil svého otce. Hra, která zanedlouho zdomácněla na světových divadelních scénách, vyvolala při své premiéře v Dublinu ostrou polemiku, jež vedla od organizovaných protestů a následných potyček v divadle až k veřejné debatě o svobodě slova. Podobné – byť ne tak násilné – kontroverze se odehrály již po uvedení Syngovy prvotiny, jednoaktovky In the Shadow of the Glen (Ve stínu doliny, 1903, č. 1921, 1964). Synge působil v rámci divadla, jež si kladlo za cíl uvést na pravou míru „nepravdivá zobrazení“ Irska a Irů, avšak téměř žádná jeho díla nejsou realistickými dramaty (i naturalistická tragédie Riders to the Sea [Jezdci k moři, 1904, č. 1922] má jasný symbolický rozměr). Synge netoužil být etnografem ani archivářem tradičního venkovského života. Ve svých hrách naopak osobitě přetavil obrazy načerpané z rozličných dialektů irské angličtiny a z irštiny do originálního, vysoce stylizovaného a podivuhodně melodického literárního jazyka. Za realistickým povrchem jeho her se vždy skrývají složité operace s mnoha žánry. To platí i o jeho první delší hře, The Well of the Saints (Studně světců, 1905, č. 1921, 2003), v níž je dvěma slepým žebrákům navrácen zrak, aby pak místo krás pozemského života spatřili zkaženost světa kolem sebe; žebráci proto posléze dobrovolně volí opětovnou slepotu, která je pro ně pohodlnější. Mimo divadelní hry psal Synge také poměrně nedoceněné básně, črty z cest po Irsku a byl autorem pozoruhodných básnických překladů v próze (Petrarca, Villon, Walter von der Vogelweide, Giacomo Leopardi). Ačkoli po většinu svého krátkého života trpěl mnoha chorobami, vydával se na dlouhé pěší výpravy po Irsku, kde posbíral nejednu historku či pověst a kde pozorně naslouchal mluvě rolníků, rybářů i tuláků. Když nešel pěšky, jel na kole – dokázal po kamenitých cestách ujet i sto kilometrů za den. Na své toulky si s sebou často bral fotoaparát, stejně jako bicykl produkt nejnovější technologie doby. Jeho snímky dodnes slouží jako unikátní doklady o životě chudých venkovanů na západě Irska i ve Wicklowských horách. 24. dubna 1909 podlehl Synge v Dublinu nádorovému onemocnění. Tragedii Deirdre of the Sorrows (Deirdre bolestná, 1910, česky hráno 1946 pod názvem Královna žalu), psanou na motivy středověké irské legendy, již dokončit nestihl. I The Tinker’s Wedding (Drátenická svatba, jízlivá komedie, kterou Synge považoval za příliš kontroverzní pro nacionalistické publikum Abbey Theatre, se tak hrála až posmrtně (1909, č. 1964).
Ondřej Pilný (Slovník irských autorů)

Hrdina západu 

SHAWN (mluví k Pegeen) Jdu kolem vás a na kopci jsem zahlíd tvoje ovce, jak na Jimmyho poli okusujou zelí. Honem je běž zahnat nebo se ti nadmou a pukne jim břich.
PEGEEN. To by tak ještě scházelo! (Přehodí si přes rameno šál a vyběhne ven.)
CHRISTY (dívá se z jednoho na druhého. Pořád má povznesenou náladu) Možná bych jí měl pomoct. S ovcema to umím.
VDOVA QUINOVÁ (přirazí dveře) Však ona si poradí i bez vás. A tady Shaneen vám chce něco říct (Posadí se a pobaveně se usmívá).
SHAWN (vythne něco z kapsy a ukáže to Christymu) Víte, co to je, pane?
CHRISTY (podívá se na to) Lodní lístek? Do Ameriky!
SHAWN (chvěje se napětím) Je váš. Můj novej klobouk taky. (Vytáhne ho z nůše) A k tomu gatě, co maj zadek pěkně podšitej. (Taky je vytáhne). Můj novej kabát. Je z tý nejčernější vlny, co se najde tady v okolí (Podává mu kabát) To všechno vám dám a navrch požehnání – a otec Reilly požehná vám taky, jen jestli odsud zmizíte a necháte nás v klidu, co jsme tu měli, než včera padla tma a přišel jste k nám vy.
CHRISTY (s nečekanou arogancí) A pročpak se mě chcete zbavit, co?
SHAWN (dívá se na vdovu Quinovou jakoby prosil o pomoc) Já nejsem žádnej študovanej člověk a ve lhaní se vyznám jenom chabě, takže vám řeknu pravdu, Mahone. Budem se brzo tady s Pegeen brát a myslím, že by nebylo moc dobře, abyste zrovna vy s ní sdílel domov – takovej kurážnej chlap jak vy se ve všem vyzná.
CHRISTY (téměř bojovně) Chcete mě uplatit, jen abych už byl pryč?
SHAWN (úpěnlivým hlasem) Neberte si to vezlým, milej pane, za vodou by vám ale bylo líp. Řetízek zlatej, kabát nablejskanej, na lovy byste s paničkami jezdil (Posunky prosí vdovu Quinovou, aby mu pomohla).
VDOVA QUINOVÁ (přistupuje blíž) Má svatou pravdu. Uděláte nejlíp, když zase půjdete, aby se ta holka na vás neupnula. Tady Shanýnek si totiž myslí, že by se k vám stejně nehodila, i když všichni říkaj, že by si vás vzala.
(CHRISTY září spokojeností)
SHAWN (s hrůzou a velice naléhavě) Protože k vám se, pane nehodí. Náturu má jak saň a za chvíli byste jeden druhýho zaškrtili, jak já to vidím (Rukama naznačuje škrcení.). Hodí se jen pro takový jako já: obyčejnej hodnej mužskej, kterej nehne brvou, i kdyby řádila jak furie.
VDOVA QWUINOVÁ (nasazuje Christymu Shawnův klobouk) Tak si alespoň vyzkoušejte jeho šaty, třeba vám je půjčí na to odpolední klání (postrkuje ho ke dveřím do vedlejšího pokoje). Jen si je vyzkuste. Odpovědět mu můžete až pak.
CHRISTY (celý září, šaty se mu velmi zamlouvají) Tak dobře. To bude Pegeen koukat. Tvídovej kabát, na hlavě klobouk! (Vejde do pokoje a zavře za sebou dveře).
SHAWN (hlas má plný úzkosti) Chce se jí předvádět v mým obleku. Ten odsud nechce, vdovo Quinová. Na dvacet ďáblů se v něm musí skrejvat. Já už ho vidím, jak si bere Pegeen.
VDOVA QUINOVÁ (výsměšně) V šem holkám, pravdaže, se líbí kuráž. Co s bačkorou jak ty?
SHAWN (v zoufalství chodí po cimře) Co mám teď dělat, vdovo Quinová? Hned bych ho šel udat, ale znáte to – uteče jim z dublinský věznice a po mně bude veta. Kdybych nebyl tak bohabojnej, sebral bych odvahu a vbzal bych ho zezadu krumpáčem. Copak za to můžu, že jsem sirotek a nemám tátu, na kterýho bych byl pěkně uvyklej, takže by mi nepřišlo tak zatěžko ho zabít a před celým světem pak dělat hrdinu? (Přistoupí k ní). Poraďte mi něco, vdovo Quinová, slíbil jsem vám přece ovci!
VDOVA QUINOVÁ Ovečka není zas tak velkej dar. Co mi však dáš, když si ho vezmu já,a tak tě dostanu z tý šlamastyky?
SHAWN (užasle) Vy?
VDOVA QUINOVÁ Pravdaže. Dáš mi jednu krávu, pěkně strakatou, jednoho berana a dovolení chodit přes tvý žitný pole, na svatýho Michala pak fůru hnoje a právo brát si rašelinu na západním svahu?
SHAWN (září nadějí) Dám, všechno vám dám, i svůj snubní prsten, jemu půjčím novej oblek, aby vám nedělal na svatbě ostudu, dvě kůzlata vám rád dám na hostinu, pět litrů dobrý pálenky vám dám, dudáky na voze vám nechám poslat, až z Crossmoliny nebo z Balliny. A dám vám ...
V DOVA QUINOVÁ To stačí. A teď už buď zticha. Vrací se.
(vstoupí Christy a v nových šatech vypadá jako ze škatulky. Vdova Quinová k němu přistoupí a neskrývá svůj obdiv.)
VDOVA QUINOVÁ Kdybyste se viděl, samou pýchou byste oněměl. Věčná škoda posílat takového panáčka někam do Ameriky.
CHRISTY (dme se pýchou jako páv) Do žádný Ameriky nepojedu. Ubohý je to tady sice dost, mně se tu ale líbí. Usadím se tu.
(Vdova Quinová dá Shawnovi znamení, aby zmizel)
SHAWN Půjdu přeměřit závodiště, dokud trvá příliv. Šaty vám tu nechám a taky požehnání na to dnešní klání. Pánbůh s vámi (Vytratí se ze dveří)
VDOVA QUINOVÁ (obdivuje Christyho)Že vám to ale sekne, mladý muži. Posaďte se, když máme teď chvilku pro sebe.
CHRISTY (chvástavě) Jdu za Pegeen ven na kopec.
VDOVA QUINOVÁ Pegeen vám neuteče. Vzpomínáte, co jsem vám řekla včera večer? My dva se k sobě náramně hodíme.
CHRISTY Takovejch by se našlo! Kdekdo se teď ke mně má. Jídlo mi nosej, šaty jakbysmet (houpavým, chvástavým krokem jde ke dveřím a popotahuje si opasek), všichni maj oči jenom pro hrdinu, co jednou ranou rozťal svýho tátu od hlavy až k pasu (Otevře dveře, pak vrávorá zpátky). U všech svatejch! Andělé svatý na nebeským trůně!
VDOVA QUINOVÁ (jde k němu) Copak vám je?
CHRISTY C hodí tu duch! Duch mýho zabitýho táty!
VDOVA QUINOVÁ (podívá se ven) Tamhleten pobuda?
CHRISTY (jako šílený) Kde se teď skryju před pekelným duchem?
(Dveře se rozrazí a na prahu se objeví starý Mahon. Christy se rychle schová za otevřené dveře.)
VDOVA QUINOVÁ (v úžasu) Pozdrav vás Bůh, vy ubožáku!
MAHON (nevrle) Neviděla jste tady takovýho kluka? Dnes brzo ráno nebo včera večer?
VDOVA QUINOVÁ To jsou mi divný způsoby. U nás je zvbykem nejdřív pozdravit.
MAHON Viděla jste ho tady nebo ne?
VDOVA QUINOVÁ (odměřeně) Jak že měl vypadat?
MAHON Odpornej cucák, tlama jako vrata, v ruce hůl. Jeden pocestnej ho prej tady viděl. Včera před setměním.
VDOVA QUINOVÁ Máme žně, pane. Takovejch tu projdou stovky. So Sliga jdou. Na parník. A proč ho hledáte, jestli se smím ptát?
MAHON Zabít ho chci, prevíta, protože mi rejčem rozbil hlavu. (Sundá si širák a s jistou pýchou jí ukazuje obvazy a fáče, co má na hlavě.) Takhle mě zřídil, prevít jeden. Není to zázrak, že deset dní se za ním vleču s rozšklebenou hlavou? .........
 

Zpět na přehled literatury | Nahoru