Irská literatura

Frank Harris (Můj život a mé lásky)

07. 10. 2008 | 663 přečtení

Zcela náhodou jsem narazil na tohoto spisovatele a bez velkých problémů se mi podařilo zakoupit 2 díly jeho vzpomínek pod názvem Můj život a mé lásky. Po lehkém prolistování bez zjišťování informací o autorovi jsem očekával něco mezi cestopisem a životopisem. Když jsem se začetl poněkud podrobněji, byl jsem překvapen. Jednak Frank Harris vedl docela dobrodružný život (byl například honákem dobytka v Americe), na druhé straně oplýval neskutečnou pamětí a ta mu pomáhala se vzdělávat ve společenských vědách a znalostech jazyků. Kolem přelomu 19. a 20. století se k jeho přátelům řadilo mnoho významných osob z kulturního a politického života tehdejší Evropy a Ameriky (dneska bychom je označili slovem "celebrity"). Navíc v průběhu četby jsem zjistil, že ke dvěma dílům, která vyšla u nás v roce 1934, patří díl třetí, který byl vydán v omezeném počtu 200 výtisků. Tento díl obsahuje pasáže z prvních dvou dílů, které tehdejší cenzura nepovolila k masové publikaci. Frank Harris byl člověk, který se nezříkal světských požitků, nevadilo mu o nich psát a tak třetí díl je docela hutným erotickým čtivem. Snad právě tento třetí díl zvyšuje hodnotu všech těchto třech knih, která v antikvariátu je vyjádřena cenou několika tisíc Kč.

 Frank Harris se narodil 14.února 1856 v Galway welským rodičům. Ve třinácti letech emigroval do Ameriky, kde studoval na University of Kansas. V roce 1882 se vrací do Anglie, kde se postupně stává editorem Evening News, The Fortnightly Review a Saturday Review, kde u posledně jmenovaného titulu dosahuje vrcholu své novinářské kariéry. V té době s ním spolupracují např. H.G.Wells nebo G.B.Shaw jako regulerní přispivatelé. Zároveň cestuje po světě a jsou známé jeho pobyty v jižní Africe v době tzv. Burské války. V průběhu I. světové války se vrací do New Yorku, kde se věnuje vydávání U.S. edice Pearson´s Magazine. V dubnu 1921 se stal americkým občanem. V roce 1922 cestuje do Berlína, kde vydává svou nejznámější autobiografickou práci My life and Loves původně vydanou ve 4 dílech v letech 1922-1927. Ta se stává brzy známou pro svůj barvitý popis jeho sexuálních kontaktů, dobrodružství a rolí ovlivňujících dějiny lidstva. Autobiografie má údajně i svůj pátý svazek, o kterém panují velké pochybnosti a který vyšel dlouho po autorově smrti v roce 1954. V roce 1923 v Paříži úřady zabavily celé vydání tohoto díla.

 

 Harris také psal povídky a romány, napsal dvě knihy o Shakespearovi a sérii biografických poznámek v pěti svazcích pod názvem Contemporary Portraits, dále živtopisy jeho přátel Oscara Wilda a G.B.Shawa.
Zemřel 27. srpna 1931 ve francouzské Nice.

Dále budeme pokračovat ukázkou z jeho díla. S ohledem na jeho pověst by se dalo očekávat, že na následujících řádcích se objeví některá z jím líčených pikantních scén ze 3. knihy. Po zralé úvaze jsme zvolil ukázku poněkud mravnější (ale jen do určité míry), která trochu připomíná jeden český populární film. Jen prostředí je trochu jiné.

V hotelu d´Athénes jsem se setkal ještě s někým, kdo snad zasluhuje, abych se o něm zmínil. Jednoho dne správce hotelu mě představil vysokému a hezkému Angličanu. "Tohle je major Geary, pane Harrisi. Řekl jsem panu majorovi," pokračoval, "že znáte Athény a celé Řecko mnohem lépe, než kdokoliv jiný z mých známých, a on projevil přání zeptati se vás na různé věci."
"Rád vaše otázky zodpovím, dovedu-li to," odpověděl jsem, protože major byl vysoký, pěkný člověk a zřejmě pocházel z dobré rodiny. Řekl mi, že se vzdal místa v královském dělostřelectvu a pracuje nyní u zbrojařské firmy Armstrongovy. "Abych řekl pravdu," začal, "vyslali mne sem, abych tu prodal trochu našich děl, a  rád bych se u někoho povolaného informoval, jak věc chytit za správný konec. Jeden z členů naší delegace mi doporučil, abych nejdříve zašel ke králi."
"To by jistě nebylo správné," odvětil jsem, "neznáte snad ministerského předsedu Tricoupise? Zajisté si dovedete opatřit doporučující list na něj a to bude nejlepší cesta, jak dosáhnouti jeho důvěry."
Geary mi poděkoval a uposlechl mé rady. Trochu později jsme spolu obědvali a tu jsem v něm poznal znamenitého hostitele, znajícího výborně všechnu anglickou poesii. Ze Shakespeara však znal jen málo,a le největší část veškeré anglické lyriky měl v malíku, při čemž projevoval úžasný vkus a znalosti.
Fearyho záliba v poesii nás ovšem sblížila a tak mne jednoho rána požádal, abych s ním zašel na schůzku s Tricoupisem a několika jinými ministry a přimluvil se za přijetí Armstrongovy nabídky. Stručně řečeno, zněla v tom smyslu, že ani Krupp, ani Creusot nemohou poskytnouti řecké vládě většího a delšího úvěru než anglická firma. Šel jsem s ním tím ochotněji, že jsem troužil poznati Tricoupise, jenž napsal mistrovské dílo: "Historie revoluce".
Ale schůzka s Tricoupisem měla čistě obchodní průběh a neměl jsem příležitost pohovořiti s ním v soukromí. Ke konci zasedání Geary vytáhl velkolepé zlaté hodinky, jež mu věnovali jeho kamarádi, když odcházel z vojska. Pokud se pamatuji, byl na nich vyryt znak dělostřelectva, vkládaný drahými kameny. Tricoupis nemohl přinutit své kolegy k určitému rozhodnutí; proto se choval ke Gearymu nadmíru vlídně a nemeškal pochválit mu jeho skvost. Geary jej ihned odepjal s řetízku a podal mu jej. Tu se nad hodinky sklonil vedlejší pán a brzy začaly kolovat kolem stolu, zatím, co Tricoupis majora Gearyho ujišťoval, že o jeho návrhu bude vážně jednáno a že se mu do týdne dostane odpovědi. Geary pak s úsměvem povstal a prohodil: "A mé hodinky?" Ale hodinky se neobjevovaly. Nikdo, jak se zdálo, nevěděl, co se  s nimi stalo. Tricoupis se zamračil, jsa zřejmě zhnusen tímto činem. "Pánové," řekl na konec, "jestliže s ehodinky majora Gearyho neukáží, dám nás všechny prohledat policií." "Ale to ne!" vpadl mu do řeči Geary, který věděl, že provise, kterou doufal dostati z prodeje děl, je mnohem cennější než jeho hodinky. "To raději oželím hodinky, prosím, nevolejte policii na tyto pány a do svého domu. Na to rozhodně nepřistoupím."
"To je od vás velmi laskavé," odpověděl Tricoupis. "Jsem si jist, že někdo vstrčil hodinky do kapsy omylem a nyní se stydí vydati je veřejně. Nejlepší by bylo zhasit všechna světla: moji kolegové půjdou ven jeden po druhém a ten, kdo vzal hodinky, položí je na onen malý stolek u dveří, na němž jsou stojací hodiny. Nikdo pak se nedoví, kdo hodinky vzal."
"To je výborné," zvolal Geary. "To je geniální nápad a nejpřípadnější řešení," a uklonil se směrem k ministerskému předsedovi.
Byla tedy zhasnuta všechna světla a ministři vycházeli z pokoje za skoro naprostého ticha. Slyšeli jsme je pak v předsíni a později jsme zaslechli, jak se zavírají domovní dveře.
"Tak teď spatříme vaše hodinky," řekl Tricoupis a zapálil plynové světlo. Ale na stolku hodinky nebyly a nadto zmizely i stojací hodiny. (str. 275,276)

 

 

 

 

 

 

Zpět na přehled literatury | Nahoru