Irská literatura

Enda O´Coineen (Nepotopitelný podnikatel)

22. 06. 2010 | 451 přečtení

Poněkud zvláštní knížku, která se nedá žánrově jednoznačně zařadit, vydala v letošním roce Mladá Fronta: Nepotopitelný podnikatel. Jde o překlad knihy The Unsinkable Entrepreneur Ira Endy O´Coinneena, který spojil řadu svých podnikatelských aktivit právě s Českem a Prahou. Kniha v sobě spojuje prvky autobiografické - Enda se v ní vrací do dob svého mládí, reflektuje přirozenost své osobnosti v kontrastu s prostředím, ve kterém vyrůstal a na aktivitách, kterým se věnoval, vysvětluje vývoj své osobnosti. Výrazné místo v aktivitách počátků Endovy dospělosti zaujímal námořní yachting. Enda vyrůstal v Galway a tam k tomu měl bezesporu ideální podmínky. Vývojově tuto aktivitu přenáší do svého vznikajícího podnikatelského prostředí. Vydává úspěšný časopis pro yachtaře. Úspěch na tomto poli ho žene k dalším vydavatelským projektům i když yachting a vize s ním spojené jsou stále přítomny.
Další část je pak hodně věnována Endovým podnikatelským  aktivitám, které realizoval z velké většiny v Česku, v Praze. A tak se čtenář - pamětník může s Endovou knihou vrátit do období devadesátých let a porovnat si tak svůj pohled na tu dobu s tím, jaký pohled zde nastiňuje autor. Enda otevřeně hovoří o svých podnikatelských úspěších i prohrách. Otevřeně analyzuje své postupy a vyvozuje z nich poučení. A to je další rozměr vydané knihy: mohla by se nechat zařadit mezi příručky o podnikání. Na rozdíl o nich však nejde o nudné pasáže plné definic, ale spíše o implikace z konkrétních situací.
Myslím, že kniha je zajímavá nejen pro ty, kteří jsou v knize zmiňováni či nějak v minulosti souviseli či ještě souvisí s autorovými podnikatelskými a jinými aktivitami. Myslím si, že svoji dávku moudra a sociální etikety si tu mohou vyzvednout i tací, kteří nepodnikají a o autorovi nemají ani špetku ponětí. Na druhé straně jsem v knize nenašel ani řádek zmínky směrem k irské kultuře a tak kniha je svým způsobem ukázkou toho, za čím se Irové jdou do světa, co je jejich cílem. Nelze tedy od těch, se kterými se setkáme v Česku, čekat jakýkoliv altruismus či podporu jejich vlastní kultury. A nelze jim to ani vyčítat. 

Jako ukázku z knihy jsem vybral text, kde Enda píše o televizi Nova a jejím řediteli:

 Železný byl vůdčí postavou při trodu TV Nova, první soukromé televizní stanice v bývalých komunistických zemích. Napsal neuvěřitelně úspěšný příběh. Bohužel výdělek této prosperující televize byl následně promrhán v dalších zemích střední a východní Evropy newyorským finančníkem, společností Central European Media Enterprises (CME).
CME se domnívala, že lze rozvinout stejný mopdel i v dalších zemích, když už byl jednou úspěšný v České republice. Tato úvaha by snad byla správná, kdyby měli na mysli také kulturní rozdíly. To se ale nestalo a vedlo to k velkému zklamání v Polsku. Mysleli globálně, nikoli lokálně.
Železný byl jednou pozván jako řečník na pravidelné měsíční setkání americké obchodní komory. Mezi hosty figuroval i velvyslanec Spojených států a mnoho předních představitelů pražského světa obchodu a já.
Vladimír Železný se rozhovořil o velkém úspěchu televize Nova a oznámil, že má 700 zaměstnanců, tržby dosáhly částky 145 milionů dolarů, ziosk zhruba 40 milionů dolarů a že se podařilo běhme tří let ovládnout sedmdesát procent trhu.
To byl ohromující úspěch zčásti dosažený díky dobrému managementu. Dřívější státní televize měla stále ještě 12 000 zaměstnanců a byla zcela zatlačená do defenzívy. Brát monopolům a velkým hráčům mi bylo vždycky blízké a příběh úspěšné televize Nova mne zaujal.

Samozřejmě za její oblibou bylo i promítání pornografie, kterou komunisté dříve zakazovali. Na začátku vysílání Novy jste měli možnost vidět v určitém čase vysílání plné sexu. V kontrastu s dřívějšími přísně kontrolovanými a nudnými komunistickými médii, které hovořily stále dokola (a falešně) o zvyšující se zemědělské produkci a podobně, to byla naprostá změna a přirozeně velmi kontroverzní.
Po projevu Železného prezident obchodní komory požádal o otázky. Nastala dlouhá pauza. Každý na to myslel a nikdo se neodvažoval zeptat.
Kromě mě.
Povstal jsem a položil jsem Železnému dvě otázky tím nejlepším severoatlantickým americkým přízvukem, jakého jsem byl  v dané chvíli schopen. První se týkala jeho vize budoucnosti televize na internetu a ve věku elektronického obchodu a druhá zněla asi takhle: "Pane Železný, v této zemi je standard veřejné slušnosti a mravnosti vyšší než v jiných zemích. Přestože je tu však přísná kontrola, tak v televizi Nova je občas ukazováno něco, co by mohlo být akceptováno v jiných zemích, třeba Spojených státech. Jaký je váš názor?"
V místnosti zavládlo hluboké ticho, mohl jsem jen vidět souhlasné přikyvující hlavy, včetně té velvyslance Spojených států. Vladimír Železný povstal a řekl, že začne s druhou otázkou. "Nejprve mi dovolte, abych s eomluvil za špatnou kvalitu některých našich erotických modelů. Plánujeme to vylepšit! Za druhé bych se chtěl zeptat, co škodí společnosti více? Lidé, kteří se v televizi milují, nebo násilné filmy ukazující vraždy, brutalitu a střílení?"
Dodal, že by raději nepromítali násilné hollywoodské filmy, ale občas mají jen malý výběr. Tahle odpověď Železného prav děpodobně nepřekvapila, protože ten muž byl zvyklý argumentovat, užíval k tomu v lastní televizní show nazvanou Volejte řediteli, kde prezentoval svoje politické názory.
V.B.

Zpět na přehled literatury | Nahoru