Hudební škola z pohledu žáků

11. 07. 2011 | 170 přečtení

Požádal jsem na konci prvního roku všechny žáky i učitele o vyjádření k proběhlému prvnímu roku hudební školy. Šlo mi zejména o připomínky, které by napomohly k lepší organizaci v letech příštích a také možná k rozhodnutí, zda se v této oblasti ubíráme správnou cestou a nebo jsme na okraji slepé uličky. Odpovědí jsem nedostal moc, ale nějaký názor se z nich dá vytvořit. V tomto článku jsou soustředěné názory žáků. Schválně jsem vynechal jména, oslovení a ne zcela podstatné informace. Byl bych moc rád, kdyby se tento článek stal podnětem pro ty, kteří o nějakém nástroji uvažují. Píši tento článek v Galway a mám za sebou zcela čerstvou zkušenost ze včerejší Seisiún Cheoil v městečku Moate v co. Westmeath. Nebyla to typická session, ale spíše takový večer věnovaný irské hudbě, zpěvu, tanci a storytellingu. Probíhal v režii muzikantů, které známe z Prahy  z prvního Set Dancing Weekendu. A tam jsem viděl, jaké plody přináší pravidelná a pečlivá práce v rámci irské organizace Comhaltas Ceoltóirí Éireann. Malé tanečnice a tanečníci a mladí hudebníci zde předváděli velmi dobré výkony.

V.B.

Jsem ráda, že tato Tvá myšlenka došla naplnění a myslím si, že první rok BIMS se povedl - i když nás nebylo moc a vůbec nechápu, jak se to dalo finančně zvládnout - pokud vůbec. Věřím, že se zájemci najdou a že se škola rozroste - což by bylo jedině dobře.

Ale vezmu to po pořádku. Jsem moc ráda, že jsem v prvním půlroce měla Martina. Naučil nás všechny důležité ozdoby, postupně a s procvičováním. Hráli jsme hodně z not a nutil nás se připravovat doma, což bylo taky jedině dobře. Tento způsob mi hodně vyhovoval, sama jsem si v rámci vlastní přípravy vyhledávala nahrané skladby, abych se při domácí přípravě inspirovala. Je ale pravda, že tempo výuky bylo nižší - ono se ani jinak nedalo, když jsme všichni byli na začátku. Taky jsme hráli jednotlivě a Martin se zaměřoval na každého zvlášť. Jsem za to ráda, každý z nás totiž potřeboval trochu něco jiného. Jsem ten typ, který je rád připravený, takže když jsem věděla, že mě bude vyvolávat a budu muset před ostatními hrát sólo, připravila jsem se.
Druhý půlrok byl pro mě trochu očista, a to z jediného důvodu - angličtina. Jan je hrozně fajn, hodně nás toho naučil, jeho styl výuky je úplně jiný, než Martinův, chodil na hodiny připraven, téměř vždy pro nás měl nafocené noty, měl s sebou nahrávky, které nám pouštěl, nebo to sám zahrál tak, že jsme si z toho sedali na zadek. Některé hodiny jsme se naučili i 3 skladby, což je fakt rychlost. Na druhou stranu jsme vždycky hráli všichni najednou - ale je možné, že to Jan prostě slyší (i když sám hraje) a je to spíš mimo moje chápání, jak člověk může sám hrát a ještě slyšet, jak hrají další 3 (na stejný nástroj). Jsem ale ráda, že jsem ten první půlrok hrála s Martinem, kdybych se takhle za pochodu musela naučit všechny ozdoby, bojím se, že by mi celkem snadno něco uniklo. A to by byla škoda, protože na ozdobách je tin whistle právě postavená, bez toho by to bylo divná zobcovka . Taky jsem ráda, že nás Jan vedl k hraní podle poslechu a nutil nás, abychom skladby znali zpaměti. Ne vždycky se to povedlo se naučit, ale rozhodně to byl krok dál.
Shrnu to - jsem ráda, že jsem každý ten půlrok absolvovala s někým jiným, hodně mi to dalo.

Myšlenka školních session je moc fajn a moc mě bavilo se na ně připravovat a společně si zahrát. Člověk si alespoň poslechnul, tak to může znít dohromady
Jsem ráda, že výuka probíhala každý týden - pro mě osobně to tak má největší význam a nutí mě to cvičit. Je taky vidět větší postup.

Heslo školy - u mě splněno .

Přestože jsem chodila jen do pololetí, nemůžu si stěžovat. Výuka byla zajímavá, učitel u nás myslím včas podchytil chyby a dal nám dobré základy,na čemž hodně záleží. Hodina týdně úplně stačila, dvě už bylo moc informací najednou. Sice by bylo lepší hrát víc, ale i tak se to dalo stihnout jen taktak. Určitě se splnilo, že budeme hrát, na sessions to bylo moc prima, zahrát si s ostatními, vědět o co jde, přidat se, nezůstat jen jako divák. Myslím, že jsme na to byli docela už připravení.

Já jsem tedy se školou spokojená, víc by mi vyhovovaly semináře 1x za měsíc, což se nakonec v podstatě i dělo. Naštěstí nikdy nebyl problém najít společný termín. Pokračovat rozhodně chci, vážně uvažuji o whistle (případně příčná), jen nevím, jak to budu po letních školách a s nástupem do nových tanečních kurzů finančně zvládat. Na veřejnou produkci si opravdu ještě netroufám. Ale školní sessiony zvládnu.
Ad) heslo školy - myslím, že k němu neurčitým tempem směřuji, i když s melodickým nástrojem by se to definovalo lépe.
Co bych určitě ráda vylepšila - kdyby občas na hodinu došel nějaký muzikant. Je to nesrovnatelný rozdíl bubnovat na repro a na živou hudbu. Na školních sessions zatím není takové tempo, které by mě ve hře posouvalo dále a jít na nějakou opravdovou...takové torpédo nejsem, snad jednou, až si budu jistější, že to nebudu kazit.
Ale jinak moc díky za možnost se to naučit prostřednictvím školy, protože sama bych se asi tak daleko nedostala a Tonda byl opravdu skvělý.

Na whistle příští rok pravděpodobně pokračovat nebudu, tam jsem si to chtěl jen vyzkoušet a naučit se základy, což se stalo... Co mi možná trochu chybělo, jak jsi na začátku druhého pololetí 'vyhrožoval', že Jan trvá na učení odposlechem, tak jsem doufal, že se konečně to slavné učení se odposlechem naučím (vzhledem k tomu, že nemám hudební sluch si netroufnu zkoušet něco takového sám), leč nakonec nic takového nebylo... tak možná kdyby něco takového bylo příští rok... ovšem to by mohlo být relativně univerzální pro všechny melodické nástroje, takže by ty lekce nemusely být omezeny na konkrétní nástroj... S bodhránem jsem se ještě nerozhodl.
Za sessiony jsem rád, byla to dobrá motivace, proč cvičit, přeci jen, jak tu není moc jak se učit, tak není jinak moc motivace (sen jednou si zahrát na sessionu je příliž vzdálený aby mě to dokázalo motivovat)... možná by stálo za to stavět reelové a jigové sety ze skladeb, které se na pražských sessionech opravdu hrají (z posledních několika sessionů si vybavuji jen jednu).

Myslím si, že je velmi dobře, že existuje tato škola. Nabídla mi co jsem hledala. Chtěla jsem být blízko irské muziky, protože se mi moc líbí a chtěla jsem být součástí této muziky. Vybrala jsem si bodhran, protože s ním můžu vyjádřit rytmus, který cítím při poslechu irské hudby a přitom se mi zdál nejsnáze zvládnutelný. Ve škole jsem se setkala s výborným učitelem, zkušeným hudebníkem a vlídným člověkem, pod jehož vedením bych se zřejmě skutečně naučila hrát. Navíc je tu možnost scházet se na sessions, kde můžu přizpůsobovat své nabyté znalosti k ostatním nástrojům. Důvod proč jsem školu opustila byl můj vnitřní pocit, že mezi hudebníky nepatřím. Nestačí, že se mi hudba líbí, ale pro zvládnutí nástroje od základů po schopnost hrát písně s jinými muzikanty, bych musela pravidelně a dlouhodobě cvičit. Věnovat nástroji čas a píli a mít ho jako přední prioritu života. Aspoň já to tak cítím, protože pokud něco dělám, chci to dělat dobře. Bohužel pro mne bodhran přední priorita není, spíš příjemné prožití volného času, kterého však nemám nazbyt.
Heslo "S námi budete hrát" je myslím pro školu příhodné. Skutečně mne vzali hudebníci mezi sebe a nabídli mi možnost hrát s vynikajícími muzikanty.
Je jen moje rozhodnutí, že tuto skvělou nabídku nadále nevyužiju.