Navigace:
Fotogalerie
Kam za Irskem v ČR?
Aktuality Priessnitz Walking
Vincenz Priessnitz
08. 12. 2008 | 1087 přečtení
Letmé přiblížení k pojmu "Priessnitz" prostřednictvím ochlazování periferních částí těla v průběhu chůze s holemi by nemělo být nepřekročitelnou informační "hranou", kterou by zájemci o Priessnitz Walking neměli překonat. Ba právě naopak. Když se oprostíme od prvotně nepříjemných pocitů spojených v naší mysli s léčením pomocí priessnitzových obkladů a poněkud více se zahloubáme do tématu léčby pomocí čerstvé pramenité vody, kterou systematicky zavedl v první polovině 19. století sedlák z tehdejšího Gräfenberku Vincenz Priessnitz, najdeme pravděpodobně i pro sebe řadu užitečných informací a návodů. Berte následujících několik řádků jako ochutnávku a zároveň výzvu k tomu, abyste se blíže seznámili s Vincenzem Priessnitzem a jeho léčebnými technikami.
Vincenz Priessnitz byl prostý člověk bez vzdělání, nicméně s obrovským pozorovacím talentem, intuicí a tvořivým myšlením s výraznou schopností aplikovat na lidský organismus poznatky z přírody. Vznik myšlenky na uzdravující síly studené vody vylíčil následovně:
Myšlenka mi přišla jako sama od sebe a celý můj postup se znenáhla vyvíjel. Již jako chlapec jsem shledal, jak voda v přírodě zasahuje a působí mnoha způsoby a v myšlenkách jsem se tím často zabýval. Záhy jsem poznal, že ve vodě musí být skryty oživující a posilující síly, když jsme se po napití čerstvé vody cítil tak dobře a pozoroval, že povadlé rostliny i zvířata ožijí dostanou-li čerstvou vodu. Když jsme později při mnoha příležitostech viděl, že zraněná vzířata vyhledávají vodu a v ní se koupou, napadlo mě, že totéž může dělat dobře lidem.
Svůj první vodoléčebný ústav na světě založil v roku 1822, kdy dal postavit v Gräfenberku první kamenný dům vybavený k provádění vodoléčby. Úspěchy v léčení, závist místních ranhojičů a nepřízeň úřadů ho provázejí na další cestě, která je korunována datem 21. leden 1831. V tento den udělil Krajský úřad v Opavě Vincenzi Priessnitzovi povolení k provozu lázeňského zařízení. Úspěchy léčení se šíří napříš Evropou a malé městečko Gräfenberk navštěvují nejen chudí lidé. V roce 1833 vychází první kniha o Vincenzi Priessnitzovi a jeho léčbě. Autorem není nektritický obdivovatel, ale vratislavský lékař Dr. Kröber. Ještě na konci třicátých let 19. století dochází k otevření dalších lázní na stejném principu: Katlleutgeben u Vídně (1836), Stuer u Plau (1844), Potočná v Jizerských horách - nyní Desná (1839), Jelč u Levína (1841), Sedmihorky (1841), Bardějov (1838), Starý Smokovec (1839) atd. Další ústavy byly založeny ve Francii a v Anglii.
Bez zajímavosti nejsou pravidla, s jejichž pomocí Priessnitz formuloval principy zdravého způsobu života:
1. Spát v chladném prostředí a při otevřeném okně a pokaždé mít tolik čerstvého vzduchu, aby se člověk nidy nezapotil.
2. Po povstání z postele se okoupat, otřít nebo omýt a vypít několik sklenic vody.
3. Po osušení provést vzdušnou lázeň a přži tom se intenzivně pohybovat, pak s eprojít nebo pracovat, až ruce a nohy ohřejí.
4. Studená snídaně a studená večeře.
5. Hodně s eprocházet a pracovat venku pod širým nebem a v přírodě.
6. Nejíst žádnou teplou polévku.
7. Když sde člověk prostředbnictvím práce nebo jinak poněkud unaví, dostane závrať nebo má strach, pak si má omýt obličej a nohy třít ve studené nožní lázni tak dlouho, až se celý zahřeje a i po velkém vyčerpání nic nejíst.
8. Při zkaženém žaludku se musí pít hodně vody, přiložit si tenký obklad (zábal) na břicho, hodně se zdržovat v chladném prostředí a mírně se pohybovat.
9. Za těchto okolností musí být teplota v pokoji maximálně 10 st. R.
10. Ráno časně vstávat a časně jít spát.
11. Požívat prostá jídla a málo nebo vůbec žádné sladkosti.
12. Dle možnosti se vyhýbat všem rozpalujícím nápojům.
13. V příbytku se teple neoblékat. Chodit bez punčoch, s výjimkou cestování, kdy člověk nemá žádný pohyb.
Vzdor tomu, jaké životní zásady vyznával, zemřel ve věku 51 let 28.listopadu 1851. Příčinou úmrtí dle zápisu v matrice města Frývaldov je vodnatelnost hrudníku.
Životem a dílem Vincenze Priessnitze se zabývá Miloš Kočka, který je autorem či spoluautorem dvou knížek momentálně dosažitelných na českém knižním trhu. Tou první je kniha s názvem Vincenz Priessnitz od autorů Miloš Kočka a Alois Kubík (Nakladatelství Pavel Ševčík - Veduty, Štíty 2006). Autorem druhé knihy je Miloš Kočka a nazývá se Prameny živé vody.
V.B.